poslal Karels Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí
Blíží vánoční svátky, které většina z nás slavíme a já jsme si připravil pro vás, pro čtenáře Grano Salis, tento článek.
Ve svatých textech Bible se hovoří o apoštolech jako o rybářích lidí. Je tato myšlenka, toto konstatování pouze „dobová ilustrace“, nebo se za tímto obrazem skrývá mnohem více z moudrosti biblických textů? Pro odpověď si „zajdeme“ paradoxně k počátečním veršům Svatých textů Bible.
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.“ (Genesis 1:1-2) [1]
Jak to souvisí s mojí počáteční otázkou? Soudím, že oba biblické verše jsou uspořádány do tzv. chiastické struktury. [2] Navíc, druhý biblický verš vykládá, vysvětluje první biblický verš.
VERŠ PRVNÍ VERŠ DRUHÝ
země > Země byla pustá a prázdná
nebe > nad propastnou tůní byla tma
Bůh > Duch Boží
Na počátku > nad vodami
Každý jednotlivý „objekt“ verše prvního má své vysvětlení ve verši druhém. Počátek, což je první slovo celé Bible by pak měl své vysvětlení v posledním slově verše druhého – vody. Pokud chci tvrdošíjně trvat na biblické architektuře, chiastické architektuře obou veršů, potom by počátek a vody měly společnou myšlenkovou spojitost, společnou myšlenkovou provázanost.
Druhý verš tak vysvětluje verš první, to je závěr, s kterým za vámi přicházím, vážení čtenáři Grano Salis. Pokud vezmeme v potaz počátek jako počátek času, tj. jednotku času, potom vysvětlením ve verši Genesis 1:2 jsou vody! Myslím si, že to je polemika vůči naší tradiční představě o případné lineárnosti času. Čas si možná představujeme jako nějakou lineární přímku, směřující z minulosti do budoucnosti. [3]
Čas, chápeme podobně jako nějaký vlak, který kolem nás „profičí“, jedoucí z minulosti přes zastávku zvanou přítomnost do budoucnosti. Oba úvodní biblické verše z knihy Genesis nás však vyvádějí z případného omylu. Čas, můžeme v perspektivě verše druhého pochopit přibližně jako nějakou tekutinu podobnou vodě. Nikoliv čas, který jsme chápali díky našemu tradičním pohledu jako nějakou přímku, nýbrž čas, který je takřka podobný tekutině, kterou jsme obklopeni. Čas díky tomu „nese“ také významovou charakteristiku prostoru.
Uznávám, že je to přinejmenším odvážná myšlenka, která však nachází určitou oporu nejenom v židovské tradici, ale stejně tak i v Bibli. Ve Svatých textech Bible je užito hebrejského slova עולם [olam], což se myslím dá přeložit jednak jako věk, stejně jako i svět. Čas a prostor se tak „snoubí“ v jediném slově, ve slově עולם [olam]. „Časoprostorovost“, která je připodobněná k vodě, nalézá své myšlenkové naplnění v hebrejském slově עולם [olam]! [4]
Nyní k biblickému pohledu na vody, vodstva, nebo na množství vod. Vody, vodstva byly povětšinou v biblickém kontextu, v biblické řeči chápány jako negativní, protibožské síly. Izrael prochází Rudým mořem, které rozdělil Hospodin Bůh. Dále, v knize proroka Izaiáše je řečeno: „Běda! Hluk četných čeledí lidských hlučí jak hlučící moře, hukot národů hučí podoben hukotu dravých vod.“ (Izaiáš 17:12)
Vody, množství vod jsou téměř vždy chápány v jejich protibožské souvislosti. Podobně tomu bude i s časem. Tento svět, věk – עולם [olam] leží ve zlém. Svět směřuje ke zlému, nikoliv k dobrému, svět leží ve zlém. A právě v tomto okamžiku, v okamžiku tohoto zjištění jsme dospěli až k biblickému verši: „Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Marek 1:17)
Z čeho budou rybáři „lovit“ lidi? Rybář přeci loví svůj úlovek ve vodě! Nebo jste už viděli rybáře jít lovit ryby s udicí a sítí do lesa? Obraz učedníků Páně a vlastně každého, který patří Ježíši Kristu a je rybářem lidí, tedy evangelistou plně souhlasí s představou, obrazem o povaze našeho světa, věku – časoprostoru ne nepodobnému ohromnému množství vodstev, které nás obklopovaly.
Ostatně symbolika prvních křesťanů – symbol ryby – této myšlence nemusí odporovat, ba právě naopak. [5] Jako neobrácení pozemšťané jsme byli podřízeni všemu tomu, čemu podléhá tento svět. Byli jsme vydání na pospas marnivosti, pýše, směřování tohoto světa. Ano, byli jsme „ponořeni“, téměř jsme „plavali“ v tom všem, co může nabídnout tento svět. Ať už je to prázdná sláva, hříšné nemorální chování, kariérismus a další slizké bahno rozptýlené v obrovské nádrži nazvané „svět.“
Musel přijít Pán Ježíš, jeho svatí apoštolé, další učedníci Páně a nakonec ti, kteří zvěstovali evangelium i nám. Byli to oni, možná tací, kteří jsou v očích tohoto světa bezejmenní, nenápadní, fádní, tací, které lze možná na první pohled přehlédnout a právě tito naši bratři a sestry nás „vylovili“ z kalných vod tohoto věku, z kalných vod tohoto světa, z kalných vod עולם [olam].
Závěr: nová myšlenka je ta – čas můžeme pochopit spíše než lineárně, téměř jako nějakou tekutinu, která nás všechny bez výjimky „obklopovala“, do které jsme byli všichni „ponořeni. A my křesťané, ačkoliv žijeme na tomto světě, už nejsme součásti tohoto světa, tohoto věku. [6] Snad prostřednictvím těchto „naskicovaných“ myšlenek můžeme alespoň částečně pochopit tento obtížný biblický text: „Bůh nás spolu s ním vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:6) [7]
Šťastně prožité vánoční svátky přeje všem Karels
poznámky:
1. Zvolil jsem úmyslně kralický překlad, protože slovosled prvních dvou veršů je bližší hebrejskému originálu, než v ekumenickém překladu, jinak zde nějaký významový rozdíl.
2. Více k problematice k přečtení zde – Chiasmus v Bibli, co to je?
3. Určitě by tuto myšlenku podporovala hebrejská slovní hříčka קץ [kéc] konec a קיץ [kajic] zralé ovoce. Tedy čas připodobněný ke zrání ovoce. Potom ale zůstává otázkou proč není první slovo namísto בראשׁית [berešit] pouze בראשׁ [beroš]. Ostatně, ono hebrejské slovo ראשׁ [roš] je v prvním slově Bible stejně „obsažené.“ Pokud bych chtěl podat podrobnější výklad, tak nemohu, neboť jsem omezený určitým daným prostorem na Grano Salis.
4. Například v Žalmu 73:12 je slovo עולם [olam] přeloženo jako svět, naproti tomu v Kazateli 3:11 je totéž slovo přeložené jako věčnost.
5. V symbolu ryby se skrývá především řecký akrostich Pána Ježíše – řecky ιχθύς, což je prvních pět písmen řeckých slov Iησούς Χριστός Θεού Υιός Σωτήρ – Ježíš Kristus, syn Boží, Spasitel.
6. V této souvislosti odkazuji na jinou svoji práci k přečtení zde – Nové stvoření a lekce z biblické sémantiky
7. Všechny mé články jsou diskutabilní, což neznamená, že jsou špatné. Mé články jsou napsané tak, aby podnítily diskuzi a přemýšlení o tématu.
