Teologie: Pravda
Vloženo Sobota, 27. duben 2002 @ 07:27:38 CEST Vložil: Bolek |
Pravda
Z Biblického slovníku Adolfa Novotného
Zjevování pravdy evangeliem se obrací spíše ke svědomí než k rozumovému
uvažování (2K 4,2) a
osvojení pravdy je mařeno spíše neposlušností než nedostatkem myšlenkových
schopností (Ř
1,18; 2,8;
Ga 5,7;
sr. 1Pt 1,22).
...
V některých nz výrocích biblický pojem pravdy Boha věrného a spasitelně
jednajícího vede k tomu, že slovo pravda označuje soubor Božího zjevení a
obsah víry, někdy přímo o v podobě přesně formulovaného vyznání.
Navazuje tu na užití židovské. Tento význam se ohlašuje již v některých
Pavlových výrocích (např. 2K
4,2; Ga
5,7), velmi zřetelný je však zejména v tzv. pastorálních epištolách,
kde p. někdy označuje takřka již soubor učení církvi svěřeného a v církvi
uchovaného (církev je sloup a pevnost pravdy - 1
Tm 3,15, odvraceti se od pravdy je totéž co odpírati učení v církvi zvěstovanému
2 Tm 4,4
aj.). Sem patří i obrat "přijíti k poznání pravdy" což
znamená uvěřit v Ježíše Krista a potvrdit tuto víru vyznáním a křtem (1
Tm 2,4; 4,3;
2 Tm 2,25;
3,7; Tt
1,1; Žd
10,26). Nebezpečí, aby se toto užití pojmu pravdy neproměnilo ve vnější
formalismus, čelí nejen Pavlovo odmítnutí podobného formalismu židovského
domnívajícího se, že v pevně formulovaném zákoně má zabezpečující ztělesnění
pravdy (Ř
2,20), nýbrž nadto jasné vědomí, že pravda, a to právě pravda
evangelia, pravda slova, není pouhá sebesprávnější formulace, nýbrž živá
osobní moc, která vládne našemu životu a proti níž nic nezmůžeme (2K
13,8).
Zvláštní místo mají i v této věci spisy Janovy. Slovo pravda je tam časté.
Jde tu o pravdu, která se stala v Ježíši Kristu (J
1,17). Toto dobře sz pojetí je dovršeno a převýšeno, praví-li se, že
Ježíš pravdou sám jest (14,6);
jest jí proto, že v jeho osobě k nám s trvalou platností přichází věrnost
a milosrdenství Boží (1,14).
On přišel vydati svědectví pravdě (18,37)
a to netoliko svými slovy, nýbrž svou celou bytostí, která nám ukazuje
Otce (14,8-9).
S touto vtělenou pravdou se setkává Pilát, ale nepoznává ji, protože sám
není z pravdy, a proto se ptá, asi spíše bezradně než skepticky: Co jest
pravda? (18,37-38).
U Jana stejně jako v celém Písmu je totiž pravda především životní
skutečností, nikoli pouhým nezaujatým a nezávazným poznáním věcí.
Je v protikladu ke lži, v které člověk jinak žije; proto se v blízkosti
pojmu pravdy několikrát objevuje pojem světla, jímž se vyjadřuje, že v
pravdě Ježíšem přinesené můžeme správně vidět sami sebe ve vztahu k
Bohu a proto se i právně orientovat v životě. ... Pravá skutečnost je člověku
samému o sobě zahalena a uzavřena a otevírá se mu toliko Božím zjevením.
Tma lži však nespočívá v pouhé nevědomosti, nýbrž v hříchu, a
zjevení pravdy není pouhým sdělením správného vědění, nýbrž mocí,
která vysvobozuje z otroctví hříchu (8,32-36).
Proto i slovo Ježíšovo, které je zdrojem této pravdy (8,31),
nelze chápat jen jako poučení, nýbrž jako slovo mocného, tvůrčího
rozkazu, v němž je možno a třeba zůstávat. Pravda je založena na slovu Božím,
které je totožné s Ježíšovým posláním na svět a které dochází svého
cíle tehdy, když se lidé posvětí v pravdě, tj. přijmou slyšené slovo (17,17-19).
Neděje se to svéprávnou mocí lidskou, nýbrž pravé přijetí Ježíše
jako Slova i zůstávání v něm je dílem Utěšitele, totiž Ducha pravdy,
který jediný uvádí ve všelikou pravdu (14,17;
15,26; 16,13).
Proto je podle Jana možno vyjít ze tmy dřívějšího lživého způsobu života,
vstoupit do nového vztahu k Bohu a tak se setkat s pravdou, poslední skutečností
života. To je pravá pocta Boha v Duchu a pravdě (4,23n).
V ní se dovršuje a naplňuje pravda Boží milostivé věrnosti, život lidský
je postaven na spolehlivý základ a tím zároveň dochází svého uspokojení
i touha po Bohu, po nalezení pravé poslední skutečnosti života. Janovské
pojetí lze tak pokládat za shrnující a vrcholící zpracování všech základních
motivů biblického pochopení pravdy.
Úryvek z Biblického slovníku Adolfa Novotného,
heslo Pravda, (zdůraznění naše)
|
