Luďku, jen vyprávěj, jak jste s Danem neblahé paměti spřádali plány na expanzi do denominací. Jak to bylo jednoduché, geniální a přímo démonické! To byly zlaté časy ne?

Jinak oceňuji práci, kterou si s tím autor dal. 

Ale jinak se to pěkně poslouchá. Chtělo by to hodit na papír, něco ve stylu Skrytá tvář charismatismu II. Byl by to bestseller.

Tehdáž mi furt vrtalo v hlavě, proč zrovna ve vaně? Křest je přece na vyznání víry, demonstrací počátku nového života v Kristu před mnohými svědky, tak proč ne před celou církví na svědectví mnohým. Ale ve vaně? A takhle partyzánsky? Asi to muselo být přísně utajované kvůli té vaší strategií tajné infiltrace do denominací. No, nedivím se, že tě vyrazili. 

Partyzánské křty ve vaně jsou naopak dobrou ilustrací charismatické taktiky nepozorovaného přelézání plotů do denominací a získávání vlivu ve sborech samozvanými charismatickými autoritami. 

No, a to o charismatickém UČENÍ, tak to Dan Drápal pěkně kecal. Charismatické učení existovalo i v samých počátcích Manin (importováno z USA, kde to už léta frčelo na plné obrátky). Otázkou jen bylo, kterou část a z kterého směru si D. Drápal zrovna kdy vybere. Vybírat měl z čeho a bylo logické, že se proto charismatické učení u nás dynamicky vyvíjeno, podle toho, jaké kontakty charismatičtí vůdcové zrovinka měli a kdo právě přijel na návštěvu. 

Ta fráze: " Raději mluvím o charismatickém hnutí a tím rozumím hnutí Ducha sv." je jenom kamufláž, do které se tak rádo halí každé učení, které chce mezi křesťany získat vliv. Podstatné však nejsou fráze a slova, ale činy, které po něm zůstávají. 

A co po charismatickém hnutí zůstává? Rozštěpené denominace, rozhádané sbory, plná oddělení v blázincích, narušené rodiny, hroby neléčených pacientů, sexuální skandály, psychicky narušené a vykolejené osobnosti, bludní církevní Holanďané, sborové průchoďáky, tisíce odpadlíků od víry. Toto je ovoce Ducha svatého? Ne, to jenom charismatičtí blouznivci mylně věřili a hlásali, že jejich náhlé hnutí mysli a jejich emocionální tělesné projevy jsou hnutím Ducha svatého. Ať to byl lidský omyl nebo lstivý záměr - výsledek je stejný = tělesnost ve své nejbrutálnější podobě.

Nemám nedotknutelnou posvátnou krávu. Snažím se všechno zkoumat, a držet se toho, co jest dobré. Charismatické hnutí dobré nenalézám.

"A to prase opékají spíš pro to, že už nemají co jiného nabídnout, BOHUžel." Spíš není nikoho, kdo by je nakrmil živým Slovem Božím.

Když jsme před i po revoluci řešili ve staršovstvu první partyzánské křty, byli to vždy naši zmanipulovaní mládežníci, kteří se dostali při studiu v Praze do kontaktu s Maninami. Zhloupli z Drápala natolik, že začali věřit ve svoji apoštolskou výjimečnost. Křty ve vaně prováděli i tak trochu proto, aby si tím svoji NADDUC*****ST potvrdili a dokázali. 

Ostatně byla to docela dobrá Drápalova finta, využít specifika Prahy a stahovat k sobě studenty ze sborů z celé republiky, ohloupit je svým učením a pak je posílat zpět do svých do domovských sborů s tajným posláním šířit tam charismatismus peer to peer.

Kazatelé různých denominací, které znám, měli v otázce křtu vždy jasno, vždy stíhali a pokud odmítali někoho pokřtít, pak pokud nesplňoval nároky Písma (pokání, víra v Pána Ježíše Krista jako osobního spasitele). Stát ani StB do křtů nezasahovali a křestní shromáždění např. zmíněných u baptistů vždy probíhala i v tehdejší době s evangelizačním kázáním. Pamatuji na křty, kdy bylo křtěno 20 - 25 křtěnců. Dnes bývají křestní shromáždění s 10 - 15 křtěnci spíše výjimkou, křtěno bývá do deseti, někdy i méně než pět křtěnců. Proto frekvence křestních shromáždění bývá zpravidla jednou dvakrát do roka. Ale jsou i sbory, které na žádost křtěnce uspořádají křestní shromáždění i pro jeden křest. Není to žádný problém, spíše radost sborů a příležitost k evnagelizačnímu kázání. 

Přesto se tehdy i za těchto příznivých podmínek děly ve sborech partyzánské křty ve vaně. Drápalem proškolení mládežníci byli vedeni k tomu, aby pohrdali místními kazateli a staršími sborů, neuznávali sborové a církevní řády a vytvářeli stínová sborová společenství jen pro vybrané, prověřené a pozvané, kteří přijímali jejich učení. Zároveň ve svých sborech neustále prováděli vnitřní "misii" - získávání nových stoupenců D. Drápala. Vzhledem k těmto činnostem byly partyzánské křty součástí charismatické strategie získávání vlivu v denominacích. Drápalova strategie umně využívala přirozených generačních rozdílů a někdy i pnutí ve sborech a tendence mládeže k programově protestním postojům vůči starší generaci. Ostatně toto charismatici využívají dodnes a práce s mládeží je jejich stěžejní strategiií (KAM, English campy, Církev bez hranic, TCV, atd.).

Společenství křesťanů, které nemá řád, se nemůže líbit Bohu. Tak praví Boží slovo. 

Ve Skutcích nikde nečteme, že by kristovci činili skutky tak ohavné, jak činili a dosud činí charismatici dnešní doby. Apoštol Pavel se nikdy tajně nevkrádal do židovských obcí a nikdy tajně nezískával stoupence. Vždy přišel veřejně a přímo a otevřeně a nahlas zvěstoval evangelium.  

Amerika vždy byla a je líhní těch nejbizarnějších sekt, blouznění, učení a duchovních proudů. Včetně celého toho klubka charismatických hnutí. Kdyby nebyl v nebi, tak by se apoštol Pavel obracel v hrobě.

Ptáš se, co je to Duc*****st a kam se na ni máš přít podívat. Pravda je tak prostá, že ji pochopí, přijme a realizuje i nejprostší z prostých. Ale pro charismatické lovce zážitků a senzací je zřejmě málo atraktivní, málo uspokojí jejich ego a potřebu vynikat, mít moc, vliv, něco znamenat. Je to následování Krista. Dívej se na Něj. Jenom na Něj. Je to o tom, zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat toho, jenž byl Synem bolesti. Zemřít pro sebe, pro své vlastní zájmy a touhy a jít v Jeho šlépějích, stát se nejmenším z nejmenších a vydat se pro své bližní. Toto je živé Boží Slovo. Ale na něj charismatici nečekají, před ním si zacpávají uši. Nechtějí se znepokojovat na své cestě do své nirvány úžasných zážitků, která je čeká, až získají vliv a majetek všech denominací. 

- Forma křtu není zas tak fatální. Dokonce i baptisti jsou schopni uznat křest křesťanů z jiných denominací, který byl proveden politím. Naopak jsem znal případ ženatého kazatele z CB, který měl poměr s mladou sestrou, vedoucí nedělní školy, a který byl z CB vyloučen. Našel pak zázemí v baptistickém sboru, kde léta sloužil jako laický kazatel. Přestože byl v CB pokřtěn ponořením, musel pak u baptistů opět podstoupit křest ponořením. Takže praxe je zřejmě v různých sborech různá.

Otázka PŘEKŘTÍVÁNÍ je otázkou jak teologickou tak subjektivně vnitřní záležitostí potenciálního křtěnce. Dospěje-li k této potřebě, má vyhledat kazatele a denominaci, která mu tento akt umožní. V žádném případě to však neopravňuje k partyzánským křtům neordinovaných charismatiků uvnitř denominací, které s tím nesouhlasí.

- Mluvili jsme o křtech u baptistů, na které ses ptal. Konkrétně u nich nebyly tehdy sbory se 120 - 160 členy i více nijak vzácné. Po uvolnění politických poměrů se misijní stanice těchto sborů osamostatnily v samostatné sbory a tím počet členů v těchto sborech poněkud poklesl. Své si také vykonaly státní dotace na platy kazatelů, které motivují kdejakou misijní stanici o pár členech k přeměně v samostatný sbor a k získání vytoužené dotace. Spojování křtěnců i z jiných sborů je u nich dnes také běžné.

- Sám jsi sem své jméno napsal, tak nevím, proč ti vadí, že jsem tě jménem oslovil. Návodnost tvé snahy k zdiskreditování mého svědectví o infiltrací maninského učení do denominací kvůli tomuto je fakt naivní a úsměvná.

- Vést osobní rozhovory je přirozené nejen pro starší sboru ale i pro řadové křesťany, kteří se o své sourozence ve sboru zajímají. Přirovnávají-li je charismatici k výslechům StB, tak to je opravdu silná káva.

- D. Drápal nebyl takový hlupák, aby sváděným studentům natvrdo říkal: Pohrdejte místními kazateli. Měl to velmi chytře vymyšleno a nic takového nemusel ani naznačovat. Stačilo vymýt jim mozek charismatickým učením. Zejména dvě doktríny byly v tomto směru důležité:

- Dospěje-li někdo k tomu, že mu křest jako dítěte nebo politím ke spáse nestačí a že potřebuje překřtít, pak je normální, že o to požádá svůj sbor nebo kazatele (podle místních zvyklostí). Pokud je mu to odepřeno, pak je normální lidskou slušností vyhledat kazatele a sbor nebo denominaci, která mu to umožní a připojit se k nim. Jde o elementární lidskou slušnost. Ta je ale zřejmě charismatikům cizí. Proč by jinak dělali partyzánské křty ve vaně a usilovně budovali v denominacích a sborech paralelní struktury?

- Ale samozřejmě že neurvalost charismatiků a jejich ohavnosti jsou jejich problémem a jejich svědomím i jejich hříchem, za který ponesou osobní odpovědnost v míře, v jaké jej páchali. 

Rádoby tradiční křesťany neznám. S tebou popisovaným sborem jsem se nesetkal. Spíše mi připomíná zde někdy popisované živořící dnešní charismatické skupinky. 

Mám-li mluvit za sebe (i za mé sourozence), pak mohu směle vyznat, že samotného Krista zatvrzele neodmítáme, že kážeme Krista nejen ukřižovaného ale i z mrtvých vstalého a přijímáme jej jako svého osobního Spasitele a Pána.