Grano Salis - Chléb života

"Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá" (Jan 3:31,32)

To je svědectví Jana Křtitele o Ježíši Kristu. Myslím, že v právě v Janově evangeliu je víc než v jiných částech Nového zákona vidět tato skutečnost. Pán Ježíš mluví o nebeských a duchovních věcech, ale člověk nerozumí a vykládá si Kristova slova pozemsky - tělesně. A netýký se to jen farizeů a zákoníků, ale i širokého okruhu Kristových učedníků.

Pán Ježíš mluví o novém narození z Boha, skrze Ducha svatého, ale první věc, kterou si Nikodemus představí je, jak se vrací do těla své matky a rodí se podruhé tělesným způsobem. Když se Ježíš setkává u Jákobovi studny se samařskou ženou mluví o vodě života, která se stane pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému a kdo se této vody jednou napije nebude už nikdy žíznit. Z odpovědi samařanky vyplívá, že se na věc opět dívá přirozeným zrakem. Touží po tom, aby už nikdy neprožila fyzický pocit žízně. Pán Ježíš mluví o osvobození z otroctví hříchu, ale farizeové mají na mysli politickou nezávislost. Ale asi neznámějším je Kristova polemika s Židy a učedníky v 6 kapitole, kde mluví o chlebu života. Ježíš sám sebe nazývá chlebem a nikdo, kdo bude tento chléb jíst nezemře, ale bude živ navěky. Otázka jeho posluchačů mluví za vše : "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"

Před tím, než Pán Ježíš mluvil o chlebu života, nasytil velké zástupy lidí, kteří ho nato chtěli provolat za svého krále. Jsem si jistý, že hodně, možná většina, lidí v tomto národě by i dnes chtěla Krista za svého krále, či prezidenta. Někoho, kdo jim dá pozemské jistoty, nasytí je, bude se zázračně starat o jejich přirozené potřeby, uzdravovat, bude řešit jejich problémy. Svědectví o takovém Kristu bude přitahovat masy lidí a takovému svědectví snadno porozumí. Pán Ježíš o takové kralování ale nestojí a proto od zástupu odchází. (Jan 6:15) Přesto by někdo mohl říct, že první den byl velkým úspěchem - tolik lidí následuje Krista. V tom případě byl následující den velkým fiaskem. Zástupy lidí hned z rána hledají Krista, toho Krista, který je tělesně nasytil. Kolik je i dnes takových lidí? Ten den ale ukazuje Ježíš na jiný chléb - na sebe sama. Z pozemského přechází na nebeské. Jenže většina z lidu nehladoví po tomto chlebu, nechápou Kristova slova a odchází od něj. (Jan 6:66)

Znali jste někdy někoho, kdo se nadchl pro Krista, následoval ho, ale dnes je od něj velmi daleko? A už se vám někdy stalo, že jste někomu svědčili o novém -duchovním- narození, vodě a chlebu života a dotyčný se na vás díval, jako byste spadli z nebe? Žádný div, vždyť samo Boží slovo nám to znovu potvrzuje : "Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem." A neplatí to jen o ateistech, ale i nábožensky orientovaných lidech. Řekněte někomu, kdo se považuje za křesťana, že když Pán Ježíš mluvil o tom, že je chléb života, který máme jíst, nemyslel tím svoji podstatu přenesenou do fyzického pokrmu, který musíme jíst, abychom měli život, ale myslel tím duchovní nasycení se jím samotným, v tu chvíli možná máte oheň na střeše. I my jsme byli kdysi pozemští, přirození a někteří z nás i náboženští, ale z mně neznámého důvodu se Bohu zalíbilo dát nám svého Ducha a přitáhnout ke Kristu, abychom porozuměli a přijali nebeská slova našeho Spasitele. To mě osvobozuje v jedné věci. Nemusím nabízet Krista, který uspokojí tělesný hlad a pocity. Nemusím přizpůsobovat Kristovo nebeské svědectví přirozenému (pozemskému) člověku v naději, že pak snáze uvěří. V tu chvíli totiž už nespoléhám cele na moc Božího Ducha ke spasení hříšníka. Pro přirozeného člověka bude neředěná zvěst o Kristu vždy bláznovstvím, na tom nic nezměníme. Bůh ale naštěstí ano.

A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." (Jan 6:65)

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace