Grano Salis - Kolektivní vina a kolektivní nevina

(zamyšlení k letošní prezidentově abolici)

Kolektivní vina je nesmysl. Chybný koncept kolektivní viny komplementárně doprovázívá stejně chybný koncept kolektivní neviny. Vinni jsou příslušníci určité skupiny, a nevinní jsou ti ostatní. Je to pořád: oni a my.

Koncept kolektivní viny sudetských Němců doprovází koncept kolektivní neviny Čechů. Speciálním zákonem z roku 1946 (zákon o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků) byla provedena hromadná abolice týkající se zločinného jednání, které nicméně prý „směřovalo ke spravedlivé odplatě.“

V. Klaus vyhlásil kolektivní abolici jistému okruhu zločinců. Tento akt kolektivní neviny je doprovázen kolektivním trestem všech ostatních občanů (jako by byli vinni), neboť poškozeným je v mnoha případech stát. Podivná hromadná abolice se vysvětluje falešnými argumenty o neexistujících evropských standardech pro dobu trestního stíhání s ohledem na práva pachatelů.

Koncept kolektivní viny je zvrácený proto, že popírá podstatu individuální viny a potažmo viny vůbec, neboť vina je vždy jen individuální. Vina je schopnost nést důsledky vlastního jednání, a to je zase jen věcí jedince. Kolektivní vina je contradictio in adjecto. Myšlení kolektivní viny stejně jako kolektivní neviny se vyznačuje tím, že nerozlišuje. Nezkoumá a neposuzuje konkrétní vinu toho kterého člověka.

U individuálního zločinu lze subjektivní vinu samo sebou předpokládat. Existuje ale také kolektivní zločin, souhrn vzájemně provázaných individuálních zločinů; kolektivní zločin jako něco objektivně daného. Určitý kolektiv (stát, národ, církev, strana, klan) cosi objektivně napáchal. Kolektivní vinu ovšem z výše naznačených důvodů postulovat nelze.

Nicméně existuje cosi jako „vina za kolektiv“. Jestliže mlčím k tomu, co páchá kolektiv, s nímž mám co do činění, mohu být více či méně vinen. To platí zvlášť tehdy, když jsem se do té skupiny (např. strany) dobrovolně přihlásil nebo dokonce přijal vedoucí funkce. Pak už jsem spoluvinen bez vytáček. Tato vina je individuální.

Chybný koncept kolektivní viny bývá důvodem pro kolektivní trest. Ten zákonitě probíhá bez řádných soudů. Soud se ze své povahy vždy musí zabývat jednotlivcem, každým zvlášť a jeho vinou. Kolektivní trest vůbec nebere v potaz (individuální) vinu, nýbrž nastoluje jakous pseudozákonitost, rádoby spravedlivý kauzální nexus: spáchané zlo – trpěné zlo, což u kolektivu nemůže fungovat, protože míra zavinění každého jednotlivce je jiná. Jedná se v podstatě o kolektivní, popřípadě krevní mstu. Zrcadlově též akt kolektivní neviny, abolice, paušálně a bez soudů ruší nejen trest určité skupiny obyvatelstva, ale popírá i vinu kteréhokoliv příslušníka této skupiny.

Někdy bývá uplatňován kolektivní trest na základě statisticky předpokládaného velkého výskytu jedinců s vinou za kolektiv. (Jak to, že tolik lidí mlčelo nebo se dokonce na tom podílelo, když se páchala taková svinstva?) Kolektivní trest znamená: když se kácí les, létají třísky. A tomu je třeba stavět hráze. Rozlišovat. Neupadat do primitivního schématu zaslepené msty. Na druhou stranu neprovozovat jakousi mstu naruby v podobě hromadného vyvinění určitého okruhu zločinců.

Mnohdy při uplatňování kolektivní viny nejde už ani o trest, ba ani o mstu, ale o sprostou potřebu eliminovat (vylikvidovat) nějakou skupinu, nějaký kolektiv, nějaké etnikum. Naopak v případě kolektivní abolice, jakou udělil V. Klaus, se jedná o prokázání zvláštní přízně jisté skupině zločinných podnikatelů. Abolicí navozený koncept kolektivní neviny znemožňuje skutečné odpuštění, protože kdyby šlo o to vytvořit prostor pro odpuštění, tak by nejdříve musela být stanovena individuální vina jednoho každého pachatele, aby bylo co odpouštět.

Vyhlášení kolektivní neviny, onen druhý článek amnestie o abolici, považuji za nebezpečný útok na právní povědomí ve společnosti. Nejde při tom o zrušení viny konkrétních pachatelů, své viny nemohou být nikterak zbaveni. Je to pokus rozpustit (individuální) koncept viny v kolektivistickém nerozlišujícím přístupu. Jde v podstatě o bezbožný pokus zrušit vinu jako takovou.

Petr Pazdera Payne

časopis Protestant 2013/3

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace