poslal Nepřihlášený Musíme se modlit odvážně a s naléhavostí jako to činil Abrahám – konstatoval dnes papež František v homilii během mše sv. v kapli Domu sv. Marty.
Papež zdůraznil, že modlitba je „vyjednávání s Pánem“, ba dokonce to někdy znamená stát se dotěrnými, jak nás tomu učí sám Ježíš. Mše svaté, při které koncelebroval kardinál Kurt Koch a mons. Brian Farrell, předseda a sekretář Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, se účastnili také další kněží a spolupracovníci zmíněné papežské rady.
Abrahám mluví odvážně a neodbytně naléhá na Pána, aby byla Sodoma uchráněna před záhubou (Gen 18,16-33). Tímto postřehem z dnešního prvního čtení zahájil papež František dnešní homilii. Abrahám, řekl dále, „pociťuje odhodlání mluvit s Pánem tváří v tváří a snaží se toto město zachránit“. A činí tak s naléhavostí. V Bibli vidíme, vyvodil odtud, že „modlitba musí být odvážná“:
„Mluvíme-li o odvaze, myslíme vždy na apoštolskou odvahu jít hlásat evangelium. Existuje však také odvaha před Pánem. Je to odhodlání – parrésia - tváří v tvář Pánu, tedy jít a směle od Pána něco žádat. Je to trochu úsměvné, když čteme, jak Abraham mluví s Pánem o této věci. Má odvahu a není jasné, zda se modlí anebo smlouvá nějaký fénický byznys, protože licituje o ceně… Je neodbytný. Z padesáti dokázal stlačit cenu na deset. Věděl, že to nelze. Byl tam pouze jeden spravedlivý, jeho synovec. Ale se svou odvahou a neodbytností šel dál.“
Někdy Pána prosíme o nějakou věc pro určitého člověka, o to či ono a potom se jde dál. „To však není modlitba“ – upozornil papež František, protože „chceš-li, aby Pán udělil nějakou milost, musíš prosit směle a počínat si jako Abraham, tedy naléhat“. Papež podotkl, že Ježíš sám nám říká, že se máme modlit jako neodbytná vdova, když prosí soudce, anebo jako někdo, kdo jde v noci klepat na dveře svého přítele. „Naléhat - tomu nás učí Ježíš.“ Ježíš přece chválí syroféničanku , která naléhavě prosí o uzdravení svojí dcery. Naléhání unavuje, poznamenal papež, a to doopravdy. Takový je však postoj modlitby. Svatá Terezie – připomněl dále – mluví o modlitbě jako o smlouvání s Pánem, což je možné jedině v důvěrnosti s Ním.“ „Je to úmorné, to je pravda, řekl dále papež, ale toto je modlitba, takto se dostává od Boha milost.“ Papež pak poukázal na argumentaci, kterou užíval Abrahám ve svojí modlitbě: „Přebírá argumenty, motivace ze samého Ježíšova srdce.“
„Přesvědčit Pána ctnostmi, které jsou mu vlastní! To je krásné! Abrahámův proslov míří k Pánovu srdci a Ježíš nás učí totéž: »Pán zná všechno. Nestarejte se. Otec sesílá déšť na spravedlivé i hříšníky, dává svítit slunci na spravedlivé i na hříšníky.« S těmito argumenty Abrahám postupuje vpřed. U toho se zastavím: modlitba je smlouvání s Pánem, někdy i nepatřičné. Modlit se znamená chválit Pána za všechno krásné, co má, a říci mu, aby nám to dal. A když On je tolik milosrdný, tolik dobrý, pomůže nám.“
Přál bych si, dodal papež, abychom dnes my všichni na pět minut, ne více, vzali do rukou Bibli a pomalu si přečetli Žalm 102, který byl recitován po dnešním prvním čtení:
„»Veleb, duše má, Hospodina. Vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! A nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním…« Modleme se celý tento Žalm a naučíme se tak, co máme říkat Pánu, když žádáme o nějakou milost. »Ty, který jsi slitovný a odpouštíš, daruj mi tuto milost« jako to činil Abrahám a jako to činil Mojžíš. S odvahou pokračujme v modlitbě s těmito argumenty, které vycházejí ze srdce Božího.“
Končil Svatý otec dnešní homilii.
