Kontrasty: Otevřená odpověď biskupa Jáchyma na 2. pastýřský list arcibiskupa Simeona
Vloženo Pátek, 15. listopad 2013 @ 19:27:32 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Otevřená odpověď na 2. pastýřský list metropolitního správce
Vaše Vysokopřeosvícenosti, drahý vladyko Simeone, obracím se
na Vás jako Váš vikární biskup a člen Posvátného synodu s tímto dopisem a
se svými otázkami.
Doposud jsme některé problémy řešili interně
na našich synodálních zasedáních, případně pak v naší soukromé
korespondenci, nyní jste je sám a ze svého pohledu otevřel ve dvou
pastýřských listech, na což máte jistě jako správce metropolie právo a
stále věřím ve Váš dobrý úmysl a snahu stabilizovat situaci a
nasměřovat ji ke správnému řešení. Proto si s důvěrou dovoluji jako Váš
vikární biskup a jako jeden ze členů Synodu zareagovat na ty
informace, kterým nerozumím, velmi mě překvapují a věřím, že si je v
lásce vysvětlíme.
S ostatními synodálními vladyky jsme Vás několikrát
vyzývali ke svolání Synodu, abychom společně a v klidu vše probrali a
bez vnějších tlaků a falešných předsudků, ve svornosti a bratrské lásce
se domluvili na dalším postupu, který bude pro naši trpící církev
prospěšný. Zasedání Synodu po ES se zrušilo, pak odložilo a nyní jste
se vyjádřil v tom smyslu, že na ně chcete opět pozvat biskupy
Konstantinopolského patriarchátu a naznačujete, že by dokonce mohli mít
právo hlasovat na našem synodálním zasedání.
Odvoláváte se přitom na
zkušenost Bulharské patriarchie, což se mi ale jeví jako nesrovnatelné s
naší situací. V Bulharsku byl totiž v té době velmi závažný a
dlouhotrvající rozkol, u nás nejen že rozkol není, ale ani nehrozí,
nikdo z duchovních naší církve, včetně synodálních biskupů k němu
nesměřuje a ani o něj neusiluje. A jsem hluboce přesvědčen, že pokud by
někdo začal k rozkolu pobízet a vnášet do našich řad toto téma, bude
naším církevním společenstvím rozhodně odmítnut. Dále, jak sám píšete, v
kritických jednáních v Bulharsku byly tehdy zastoupeny téměř všechny
místní církve, ne pouze zástupci jedné z nich. A bezpochyby byli
zástupci ostatních církví pozváni bulharským Synodem, ne pouze jedním z
členů Synodu. Tedy náš případ je skutečně odlišný, synodálně jsme se o
případných hostech neradili a někteří by si tuto situaci, kdy by jiní
biskupové hlasovali na našem Synodu, mohli vysvětlit jako ztrátu
autokefality a naší suverenity (tedy suverenity nejen Synodu, ale tím i
celé naší autokefální církve). O jmenované bulharské události více na:
http://www.bogoslov.ru/text/353078.html
Naše církev není v rozkolu a rozkol jí
rozhodně nehrozí. Tři eparchie mají své biskupy, posvátný Synod má
podle naší Ústavy aktuálně čtyři členy s právem hlasovat, pouze pražská
eparchie svého biskupa s jistými komplikacemi volí (když pohlédneme do
minulosti, dvoutřetinovou většinu před svým ustanovením v českých
eparchiích nezískal již mnoho let nikdo z kandidátů, není to jednoduché
a naše snaha o to, abychom se nyní konečně ve věci volby biskupa
řídili podle Ústavy, nám poněkud svazuje ruce). Vše se děje dle Ústavy,
jak jsme se společně domluvili, snad až na ty termíny svolávání
volebních Shromáždění a Sněmu, kde k naší škodě vskutku časově
pokulháváme, nicméně v této krizové situaci je v rámci našich možností
vše v pořádku.
Na platformě Synodu jsme vždy rozhodovali
jednomyslně, případně 2/3 většinou a tak tomu je i nyní, není vůbec
žádný problém, neděje se nic nestandardního. Stále jsme na našich
zasedáních zdůrazňovali, že se musíme řídit podle Ústavy a zachovávat
svornost. Vždyť právě my, ostatní členové Posvátného synodu, jsme si
Vás, drahý vladyko, zvolili jako dočasného metropolitního správce, čímž
jsme Vám vyjádřili svou důvěru a úctu. Po abdikaci metropolity
Kryštofa byl dle hierarchie nejstarším biskupem vladyka Rostislav,
jakožto arcibiskup prešovský a celého Slovenska, z úcty k Vašemu věku
jsme však udělali výjimku a dali jsme funkci dočasného správcovství
metropolie Vám, arcibiskupovi olomoucko-brněnskému. Na dalších
zasedáních jsme vždy jednali v lásce a jednotě, radili jsme se, řešili
jsme vzniklé problémy, a proto nyní nerozumím tendencím a snahám
zpochybnit institut svéprávného Synodu, našeho nejvyššího orgánu, který
všichni musíme respektovat. Stejně jako v naší soukromé korespondenci i
nyní žádám o to, abychom se synodálně častěji setkávali a všechny
problémy v klidu a bez zbytečného tlaku z venku společně bratrsky a v
lásce řešili. V tomto nás podpořil i nedávný host z Moskevského
patriarchátu, který jménem Patriarchy řekl a zdůraznil, že se ruská
strana nebude nijak vměšovat do našich interních záležitostí, že ctí a
uznává naši autokefalitu, a že přijme naše svéprávné rozhodnutí,
přičemž tak by to měli dělat i ostatní místní církve, pokud je o něco
jiného synodálně nepožádáme.
Máme mnoho problémů a musíme se o nich v
klidu bavit. Konstantinopolští biskupové, kteří k nám jezdí, nemají
žádnou představu o naší Ústavě, podle které se v naší místní církvi
rozhodně musíme řídit a je to pro nás velmi zásadní i vzhledem ke
státní správě, na to nesmíme zapomínat. Navíc v této nestabilní době je
pro nás všechny Ústava ještě posvátnější a musíme se jí pevně držet.
Na minulém zasedání Synodu jsme strávili většinu času tím, že jsme
vladykovi Emanuelovi museli vysvětlovat samozřejmosti týkající se naší
Ústavy, kterou nebral moc vážně a odkazoval se stále jen na Tomos.
Navíc na Synodu i veřejně na Eparchiálním shromáždění, bez náležitých
důkazů očernil kandidáta, i když nejsem kanonista, jeví se mi to jako
nesprávné, navíc nechápu, že kandidát nemůže kandidovat na post
pražského biskupa, přitom může zastávat post biskupa na Slovensku. Buď
jsou důkazy a je odsouzen, pak nemůže být biskupem na žádné katedře,
nebo důkazy nejsou, odsouzen není a je dál způsobilým kandidátem. Toto
jednání a obstrukce s dotyčnými “odborníky na kanonické právo” se bude
zřejmě opakovat, přitom musíme projednat mnoho důležitých problémů (už
ani nemluvím o otázkách ohledně restitucí, které vůbec neřešíme a jsou
velmi akutní). Ohledně Tomosu o naší autokefalitě, ten jsme ve své době
od Konstantinopolského patriarchátu s láskou a s vděčností přijali,
ale naneštěstí není v souladu s naší Ústavou a ten, kdo ho sestavoval,
byl pramálo informován o situaci a zvyklostech naší místní církve.
Mnoho let to nikomu nevadilo, najednou se na to velmi aktivně
poukazuje. Vždyť podle tohoto dokumentu bychom ani nemohli volit hlavu
církve z kandidáta na stolci prešovské eparchie, podle Tomosu má mít
metropolita sídlo výhradně v Praze.
Ve svém skromném návrhu na příští zasedání
Synodu jsem si v soukromé korespondenci s Vámi dovolil sepsat několik
bodů nutných k projednání. Alespoň ty nejpodstatnější z nich
připomínám:
1. Myslím si, že je důležité hlavně to, že se
konečně na Synodu sejdeme a s respektem k ostatním členům Synodu, v
klidu, v důvěře a lásce vše probereme, bez stresu z cizích lidí, bez
falešných předsudků a v touze společně pomoci vyřešit situaci. Bez této
komunikace mezi námi, biskupy, se nic pozitivně vyřešit nedá. Proto
bychom se také měli bavit o zkvalitnění komunikace mezi námi, členy
Synodu, jsme na trase Olomouc – Prešov hodně vzdálení a pracujeme velmi
neefektivně. Již dříve jsem navrhl, aby naše zasedání byla rozšířena o
úředníky z našich eparchií jako o poradce a konzultanty, kteří nám
pomůžou jistě podstatně více, než biskupové z jiných církví, kteří se v
situaci u nás neorientují.
2. Myslím si, že bychom konečně měli určit
biskupa, který bude mít nad pražskou eparchií kanonický dohled do doby,
než si zvolíme řádného arcibiskupa pražského. Aby to byl celý Synod,
jak jsme se dříve domluvili a usnesli, je nesmyslné a vzniká chaos.
Společně se správcem pražské eparchie musí Synodem určený biskup
eparchii stmelit a stabilizovat, případně připravit na další volby.
3. Otázka pro otce Marka, správce pražské
eparchie, jestli si myslí, že je sjednocujícím faktorem na postu
správce pražské eparchie. Já jsem osobně přesvědčen o dobré snaze otce
Marka věci pomoci, mnoho si i lidsky vytrpěl a má můj obdiv. Ale jak
vidíme, někteří ho vnímají tak, že se kolem něj odmítají semknout a
vzniká patové situace. Toto je nutné odblokovat. Pokud to vidím moc
černě a nepravdivě, budu jen rád, prosím ho ale o podrobné vyložení
situace z posledních týdnů a jeho plánu, jak dál postupovat, aby se
duchovní v pražské eparchii a členové ER přestali hádat, aby přestaly
provokace, nedorozumění a projevy nedůvěry vůči pražskému vedení. Také
je zde obvinění z manipulace ohledně výběru kandidátů pro volbu, na
které poukazuje vl.Simeon. Na jednání ER jsem pochopitelně nebyl
přítomen, ale vím, že hlasování bylo tajné a neumím si představit, jak
mohla být volba zmanipulovaná. I k tomuto by se měl o.Marek vyjádřit a
nikdo by ho neměl odsuzovat a obviňovat bez řádného prošetření této
věci.
4. Otázka dočasného správcovství metropolie.
Aby již nebyly pochybnosti a nejasnosti, měli bychom se jasně domluvit
na vymezení pravomocí a činnosti správce metropolie ve vztahu k pražské
eparchii. V tomto ohledu očekávám vysvětlení postoje vladyky Simeona a
jeho návrhu, jak chce dál v otázkách aktivní pomoci pražské eparchii
pracovat. Pokud ale pozitivně vyřešíme výše uvedený bod číslo “2”, mělo
by to být jasné a srozumitelné.
5. Otázka co nejrychlejšího svolání Sněmu.
Podle Ústavy má být v tomto roce a navíc ho potřebujeme i mimořádně.
Buďme realisti, kvalitnější kandidáti než ty, jaké jsme již předložili,
jen stěží objevíme a nemůžeme být bez metropolity více než rok... Otec
Joanikij z Atosu odmítá, ostatní nezískali podporu pražské ER, v
podstatě by se volba mohla opakovat pouze s kandidáty, kteří již byli
voleni. Myslím si, že není možné dál odkládat volbu metropolity i ve
vztahu k zahraničí, jak vidíme. Kandidáta na metropolitu máme, nevidím
problém, pojďme ho zvolit. Stejně by dle zvyklostí a nepsaného pravidla
měl být nyní na Slovensku, navíc je tam situace stabilizovaná a vl.
Rostislav bude církev i směrem k zahraničí dobře reprezentovat, umí
řecky i rusky a je dobrým kandidátem.
6. Co na tomto Sněmu navrhneme k řešení. Já
osobně doporučuji svůj návrh na doplnění Ústavy naší církve o pravidlo
ve věci volby vikárních biskupů, případně o status tzv. titulárních
biskupů. Vikární biskupové nyní musí v naší církvi projít stejně těžkou
volbou, jako biskupové eparchiální. U biskupů eparchiálních je potřeba
získání 2/3 většiny hlasů členů Eparchiálního shromáždění
pochopitelná, jejich postavení je velmi odpovědné. Vikární biskupové
jsou však zcela bez pravomocí a plně podřízeni biskupům eparchiálním,
naprosto stejně jako ostatní kněží, není tedy opodstatněné, aby i
jejich volba byla tak složitá, náročná a blokovala nezbytné rozšiřování
našeho episkopátu. Například já jsem při volbě na vikárního biskupa
získal téměř 100% hlasů, pravomoci na úrovni správy eparchie nemám
přitom žádné, stejně jako každý jiný duchovní správce z farnosti – pak
se táži, jaký smysl byl v tom mě tak složitě volit. Biskupové jsou
životem církve, bez nich nemůže církev dýchat a fungovat. Náš Posvátný
synod je velmi malý a nestabilní. Kdyby byl obohacen o vikární biskupy z
každé eparchie, bylo by to mnohem lepší, počet členů Snodu by se
zdvojnásobil. Navíc by se naše církev nedostala do tak nepříjemné
situace jako nyní, kdy po abdikaci metropolity v Praze nejsou k
dispozici žádní biskupové a láká to pak i archijereje ze zahraničí, že
chtějí snad až příliš aktivně “pomoci” tam, kde biskup není a vnášejí k
nám ještě větší chaos. Tedy můj návrh na doplnění Ústavy ohledně volby
vikárního biskupa by mohl znít třeba následovně: “Vikárního biskupa
eparchie na doporučení Eparchiální rady dané eparchie volí členové
Posvátného synodu jednomyslně”. V té podmínce jednomyslnosti všech
stávajících biskupů by jistě byla záruka dobré volby, tuším, že to tak
mají v Polsku, jestli se nepletu. Nyní už vidím čtyři až pět kandidátů,
kteří by takto mohli být voleni a případně někteří z nich vysvěceni za
vikární biskupy, doplnili a stabilizovali by Posvátný synod, naše
církev i práce v ní by se tímto velmi oživila. Postupně by se ve funkci
vikárních biskupů připravovali na případnou volbu do funkce biskupů
eparchiálních a byli by k dispozici, až by to bylo potřebné. A pokud by
někdo z nich do budoucna měl být volen na biskupa eparchiálního, musel
by stejně na Eparchiálním shromáždění projít onou ústavní volbou 2/3
většiny. Toto v současnosti považuji za velmi podstatné a pro naši
církev přínosné.
Drahý vladyko, zůstávám s Vámi v lásce a s
důvěrou takto otevřeně a upřímně píši, jelikož věřím, že i Vám jde o
dobro církve a o chránění našich tradic a Ústavy. Budu se těšit na naše
setkání na brzkém zasedání Posvátného synodu, nechť je mezi námi
Kristus a s námi Svatý Duch!
Pokud jsem něco špatně pochopil nebo
napsal, prosím o odpuštění.
O Vaše modlitby prosí Váš nehodný biskup Jáchym
Zdroj: www.pravoslavnacirkev.cz
|