Grano Salis - Otrok

poslal Frantisek100

Otrok hříchu. Někdy to působí jako fráze a nic neříká. Ale ono říká a hodně. Jak se pozná, že jsem otrok hříchu? Přece podle toho, že nemám možnost jednat jinak, tedy nejsem svobodný.

Jak přesně to vystihnul apoštol Pavel.

Řím 7

Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Pavel nám odhaluje toho "pána", který nás zotročuje. Je to hřích. To vnitřní pnutí či nutkání konat proti našemu svědomí i vůli. My všichni jsem otroci a mnozí to ani netušíme. Jsme neustále pokoušeni hříchem zachovat se jinak, než bychom správně měli. To je stav naší duše, našeho já. Žádný psycholog by to lépe nevyjádřil. Stav, kterým nakazil v ráji Evu Satana a který se dědí. Toto mohl změnit jen ten, o kterém písmo říká, že to bude símě ženy, které mu rozdrtí lebku, čili ho porazí. Pán Ježíš- símě ženy, spojení ženy a Boha.

Pavel si tento stav dobře uvědomuje. A uvědomuje si o to, že tento stav má fatální následky. Vede ke smrti a vzdaluje nás od Boha. Chtěl bych dodržovat zákon, ale nejde to. Tím spěji ke smrti a k odsouzení.

Zákon

Zákon dal člověku sám Bůh. Apoštol zná Boží zákon tak, jak byl napsán na kamenné desky. Jestliže však zákon porušujeme, pak jsem odsouzeni k smrti. A opět velice logicky vysvětluje.

7Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘
8Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
9Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
10a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
11Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
12Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
13Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.

Takže na jedné straně tu je Zákon, který neumím a nemám sílu dodržet. Proč? Protože jsem otrokem hříchu. Dokonce ten hřích mne vede k tomu, aby díky Zákonu ve mě probudil žádostivost. Zákon, který je dobrý a užitečný je díky hříchu něčím, co mne ještě více nutí ho překračovat a jednat jinak.

Pavel je zpočátku nešťastný. Uvědomuje si vnitřní konflikt a bezmocnost to změnit. Uvědomuje si ono duchovní otroctví v sobě a nemožnost se z něho vymanit.Ale pak pochopí. Ne díky vlastní inteligenci, ale díky Duchu Božímu. Duch Boží je ta moc, která nás dokáže z otroctví hříchu vymanit. Duch Boží je to, co mohlo přijít na pomoc lidem právě díky Pánu Ježíši, díky jeho smrti tak, jak bylo předpovězeno. On je Mesiáš, Syn Boha živého. On nám poslal Utěšitele a Pomocníka.

Naše tělo sice podléhá fyzické smrti, ale zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši. osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Duch je ta moc, která umožňuje překonávat hřích. Sami vlastní silou bychom nikdy nedokázali odolávat hříchu. Dělali bychom jen to, co chceme my sami a co je jen tělesné a nepodřizovali se Božímu Zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Opět to Pavel moc hezky vyjadřuje a vyjadřuje úžasné a optimistické věci:

10Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
11Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
12A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
13Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
14Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
15Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
16Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
18Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Tolik naděje nenajdeme nikde. Naše těla jsou fyzicky smrtelná, ale Ježíšův Duch dává život, protože obživí naše těla. A navíc díky Duchu dostáváme statut, který je darem Božím. K Bohu voláme Otče, takže tím je dáno, že jsme jeho děti, Boží děti a dokonce dědicové Boží. Jak malé je proti tomu to největší pozemské utrpení. Už chápu například Štěpána a ty mnohé a mnohé první křesťany, kteří procházeli obrovským utrpením a přitom zachovali Kristovu povahu do posledních okamžiků života.

	Hledej
	Je a svátek má Jaroslav. Vytvoření registrace