S tímto velmi souhlasím, i když jsem nad tím jako nad darem služby nepřemýšlel. Díky za inspirativní myšlenku.

Mimochodem, celkem takovými věcmi poslední dobou procházím, celkem jasné rozpoznání zdánlivě dobrých činů, které však přinášejí špatné ovoce, neboť nejsou vůbec v souladu s tím, co vnímám jako Boží záměry pro danou situaci.... a narážím trochu na 'rozpor' mezi tím, co ovlivnit mohu, a co je pouze v moci (resp. poslušnosti) někoho jiného, příp. v moci modlitby - i když jasně vidím ty nebezpečné následky, které současné jednání přenese. A už i přináší...

Nevím, nicméně velmi často se mi stává, že ano - že to rozpoznám. Nepřikládal jsem tomu nějaký duchovní význam, pakliže se nejednalo o vnuknutí (věřím od Boha). Třeba celkem nedávno mne napadlo se večer před cestou modlit za manželku, ať druhý dobře dojede autem (že by se 'něco' nedobrého mohlo stát) - normálně takové nápady nemívám, tehdy ano - na druhý den po té, co dorazila, mi řekla, že dojela úplně vyklepaná, že na ní v protisměru najížděl náklaďák, nebylo kam uhnout - a 50 metrů před ní (se jakoby probudil z mikrospánku) strhl řízení zpět do svého pruhu... Jindy se jedná třeba o věci, které se dají odhadnout, předpokládat na základě situace, zkušenosti nebo i na základě přítomnosti konkrétního hříchu, případně vzorců chování člověka, jehož se o týká. Plus občas nadpřirozené vnuknutí Boží (obvykle, je-li přítomen nějaký hřích).

Takže nějak se tím teoreticky nezabývám, ale osobních zkušeností s předvídáním, řekl bych, mám docela dost - a není to jednotné, jednoho druhu. Mnohokrát si však dotyčný člověk nedal říci, a přicházející nebezpečí se mu nakonec nevyhlo :-(. Nemyslím si však, že by takové rozpoznání bylo absolutní, tedy že by se na něj dalo spolehnout vždy, když nějaké nebezpečí hrozí.

Jakou zkušenost máš Ty?

To musíš číst dál..

Nevšímej si toho, že je to další kapitola. Když to Pavel psal, ještě to tak nerozděloval. 

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Ty jsi Oko nebyl ve křtu vysvobozený, jelikož to pocákání vodou co považuješ za křest, křestem není. A proto se v tom ukázkově plácáš.

Ne ozdravit, starý člověk musí umřít.

A pak se narodí nový, už ne v otroctví hříchu - ten pak roste, to ano, a učí se v tom svém novém životě chodit.

Kdyby se mnou nebyl, hřích bych nerozpoznala. A jednat jinak, nebo změna situace - nic z toho by nebylo, kdyby On nejednal ve své moci. 

  A do zaslíbené země došli Jozue s Kálebem i ti, co se nenarodili do otroctví. To staré do zaslíbené země vejít nemohlo.

  

O tom, že bych měla Boha v srdci jsem nejspíš nepsala. Takové vyjádření nemám ve zvyku používat. 

Že je Bůh stále se mnou, to ano. 

Že jeho Duch je pomocníkem a učitelem, že vede..to ano.

A s tím souvisí odpověď na tuhle otázku: 

Nenaučil mě všechno hned, neukazuje mi každou chybičku okamžitě, nepřivádí mi lidi a situace všechny najednou. 

V životě jsou a budou různé....a budu se znovu muset obracet k němu, aby mě vedl, aby jednal. Na mně je jediné - věřit mu a nepochybovat o Něm. 

Když tak pořád chceš ze mě vymámit nějaký ten hřích...:)

:):)

Když ti napíšu, že v Kristu jsou mi hříchy odpuštěny...tak co ty na to? A že můžu s klidným svědomím přijít k Bohu s čímkoli, kdykoli? ..:)

Že pokání je pro mě radostí, protože to znamená, že se zase něco vyjasnilo a proměňuje? :) 

Občas musím řešit hloupé myšlenky - někdo mi leze na nervy, pocítím zlobu, závist třeba.. ...stačí? 

Většinou to ale opravdu zůstane v téhle rovině - nikoho nepraštím , nic mu neseberu ani nezničím, dávám si pozor na jazyk, abych nepomlouvala, ..jenže to jen díky tomu, že na to nejsem sama. To bych nezvládla.

Díky Bohu je ve mně pokoj a radost, a když Boží duch vládne, tak to ostatní pak ztrácí svou moc.

 

Píše o tom i Jan ve svých listech. Pravda, ne vždy se každému daří zvítězit nad hříchem, potom milost... ale možné to je.

Tvoje tvrzení, že v Kristu nečinime obludné hříchy, kdežto ty malé jsou nějak v pohodě, ty pokryje milost..nevím, Jan Křtitel mluvil jinak. Bůh nemá problém odpustit, když litujeme... zde je klíč ve slově litujeme. Litovat není říkat už to neudělám, když to prasklo a mám nad hlavou trest. To není litování, to je jen obyčejný kalkul. Litování je něco více, litování je to, že se ti spáchaný hřích hnusí tak, že máš veliké problémy jej zopakovat, i když zrovna "Bůh nevidí". Litování není já už to neudělám, když to musí být, a za minutu o tom nevím, jako muž před zrcadlem... 

...pokud jsi zloděj kradeš, lžeš...uvěříš...tak nekradeš a nelžeš a neříkáš, že to nejde... jasně že jde nekrást. 

Takže bych raději řekl, že je úplně jedno, kdo o sobě tvrdí jak nehřeší, nejde o to co proklamuje ústy, ale jde o ovoce jeho života. Pokud někdo ústy deklamuje, že nehřeší, ale hříchu se dopouští, tak je lhář, který obelhal i sám sebe. Ale udělat závěr, že kdo říká, že nehřeší  je lhář, protože já pořád hřeším, no to je odvážné tvrzení a je to přesně podle hesla podle sebe soudím tebe.

Kdo hřeší je hříšník a je úplně jedno co o sobě prohlašuje. Pokud já o sobě začnu tvrdit, že jsem prezident, tak mi nikdo neuvěří a bude si klepat na čelo. Zcela správně a logicky. Prezidentem totiž nejsem. 

Pokud někdo říká, že nehřeší, byť jeho život ukazuje něco jiného, tak je lhář a nikdo mu nevěří. To je taky absolutně logické.  LIdé lžou o mnoha věcech, proč by nemohli lhít o tom, že nehřeší, když je viditelné, že hřeší..u soudu se "všichni" také cítí nevinní, jiní za vším vidí účelovku...

Hřešení v Duchu Svatém, to jsem nikdy neslyšel a souhlasím, že je to neuvěřitelná hloupost. Takový člověk snad nemůže ani existovat. Ale pokud jsi jej potkal, tak to jsi potkal exota. 

Já osobně o tom nikdy neslyšel, ale slyšel jsem a viděl žít absolutně tvrzení, že kdo je v Kristu je nové stvoření, a proto neplatí závazky z života před znovuzrozením (sňatky, rozvody, dluhy, ...). Já potkal několik bratří i sester, kteří na základě v Kristu jsem nové stvoření, se mohli znovu oženit či vdát, či rozvést... prostě začínáme v Kristu od nuly. 

Ale co jsi potkal ty, o tom jsem ani neslyšel. To je ještě dál než moje zkušenosti.

Jirka

Kristus, který nad hříchem zvítězil, porazil dokonce i smrt a toho, kdo smrtí vládl.

Nechci, aby naše debata sklouzla do osobní roviny, takže budu věcně obecný. Nikdo to nedokáže! Jen jediný - Kristus v nás a místo nás, neboť my jsme byli ukřižováni spolu s Ním, tzn. že my už nežijeme.

Proč jsem se nikdy s takovým člověkem nesetkal? Protože žádný takový člověk neexistuje!

Moje manželka je úžasná, ale i ona někdy udělá chybičku a tím tedy zhřeší. Není sama.

Jak vypadá člověk, který je o sobě přesvědčen, že už nehřeší a že je v něm stále Pán Ježíš? Nijak, protože neexistuje.

 Já jsem se spíš setkal  s těmi, kteří si tohle o sobě mysleli, ale skutečnost byla jiná. Já taky.

Je-li to tak, pak to hřích vskutku je.

Jinak bych neřekl, že Bible klade na člověka nesplnitelné nároky - díky Pánu Ježíši. Sám o sobě by však každý byl ztracený. To máš pravdu.

Jistě, že se neobjeví - to je jednoduchý psychologický trik. Samozřejmě, když myslíme na to, že na něco myslet nemáme, tak na to myslíme automaticky...

Jenže jedna věc je modrý poník, k němuž patřně nemáme žádnou citovou vazbu, a jinou věcí je něco, k čemuž chováme silné emoce - ať již kladné nebo záporné. Pak se nám ty myšlenky vracejí, ať chceme nebo nechceme.

To, co dále popisuješ je zajímavé dilema. Sám jsem nad podobnými případy přemýšlel. Velmi nerad lžu, resp. lhaní mi bylo nepřirozené už když jsem byl ateista. Přesto tady také považuji za správné kolegu zachránit před hloupými lidskými nařízeními. Obvykle se dá najít způsob, jak odpovědět "formálně pravdivě", a přesto celou či skutečnou pravdu nevyzradit. Třeba vyhýbavou relativizující odpovědí. Nebo se pokusit odvést pozornost jinam. 

Nedávno jsem vlastně byl v podobné situaci také - odpověděl jsem de fakto pravdivě, abych dosáhl toho, co bylo pro dobro věci v dané situaci - ale určitě ne tak, jak předpokládal člověk, který mi tu otázku položil a který se zase jenom řídil lidskými nařízeními. To je podobné asi tak, jako se ptát, zda křesťan hřeší, když nejede v každém okamžiku přesně podle dopravních předpisů - osobně považuji za mnohem bezpečnější jet podle situace na vozovce než pořád koukat na tachometr, zda jsem náhodou nepřekročil rychlost - zejména, když je třeba nesmyslně pomalá.

Mimochodem - táhnout může např, osobní automobil přívěsný vozík. Ale že by alkohol dokázal táhnout? A ještě z někoho? A co by z někoho táhnul?

http://www.slovnik-synonym.cz/web.php/slovo/tahnout

Využil bych toho, že ta otázka byla nepřesně položena, a dala se vyložit jinak. Myslím, že Pán Ježíš se občas také z nepříjemných otázek dokázal velmi moudře vyvlést aniž by musel hřešit nebo lhát.

Navíc si nemyslím, že pokud cítíme z někoho táhnout alkohol, tak to nutně dokazuje, že alkohol požil a už vůbec to nemůže být zákonným důvodem vyhazovu podle paragrafu 53. To si ho měl kolega odchytit a nechat mu udělat test na množství alkoholu. Zrovna tak by si někdo na někoho mohl vymyslet, že z něj alkohol cítil - a na kom pak leží důkazní břemeno?

Pokoj tobě 

K tématu bych ještě uvedl, že definice hříchu je složitá. Hřích se dokáže lehce nenazvat hříchem a nehřích se dokáže lehce nazvat hříchem. Viz vnímání Pána na téma cizoložství - kdo se podívá...

Zákon, předpisy podle mého nikdy nejsou schopny přesně definovat, spíše je to pomůcka a musí se brát okolnosti.

Uvedu extrémní příklady, jsou extrémní pro zjednodušení:

Zavolají tě na gestapo a přikáží ti, vyjmenovat všechny bratry z domácího společenství a odkáží se na poslušnost vládní moci. Zákon/mrtvá litera tě bude asi vybízet mluv pravdu, ale mezi námi, opravdu je to Boží přání?  Osobně si myslím, že ne. 

Další věc, Pán nás učí štědrosti, slitování nd nuzným. Vidíš člověka žebrá o jídlo, dáš mu peníze a on si koupí další cigáru či dávku. Byl to skutek milosrdenství nebo nebyl? Chce toto Pán? 

Písmo není systémem matematických pouček a zákonů... byť to poučky a zákony jsou.  Mnozí židé velmi horlivě dodržovali zákon a Pán říká, milosrdenství chci a ne oběti... dodržování zákona tě může dovést do tvrdosti, tedy hříchu.... nedodržování tě může dovést k neposlušnosti - k hříchu,

"Sami sebe zkoumejte, zda skutečně žijete z víry..."

Tady osobně vidím klíč k těmto otázkám.

Po koleji jede vlak. Víš, že za zatáčkou na koleji sedí 20 lidí, zatímco na druhé koleji odpočívá Tvůj nejlepší přítel. Výhybka je nastavená, tak, že by vlaková souprava přejela a zabila těch 20 lidí. Máš možnost vyhýbku přepnout na druhou kolej - zachránil bys tak 20 životů. Ovšem Tvůj nejlepší přítel by to nepřežil.

Co uděláš, když by prostě situace byla taková, že by nic jiného dělat nešlo (zastavit vlak, varovat ty lidi, nic)? Resp. co by bylo správné z pohledu křesťana obecně? Zabít jednoho člověka vlastní konkrétní akcí, která by zachránila třeba tisíce, nebo nechat situaci volný průběh a třeba se modlit? Nezasáhnout však způsobem, který by někomu jinému přinesl smrt.

No ale znám jeden příběh z NZ, kdy také měli Židé v rozbouřené situaci národa na výběr z řešení zlého a ještě horšího.

Podstatnou mého příkladu je to, zda můžeme aktem svého skutku zabít člověka (způsobit jeho smrt naším konkrétním činem), i kdybychom tím zachránili spousty jiných, kteří by zemřeli, pokud bychom neudělali nic. Mám za to, že takové situace v životě nastat mohou, a obvykle bychom se museli rozhodovat ve zlomku sekun.dy. Příklad s vlakem byl dán pouze pro jeho relativní jednoduchost a snažší představitelnost, než nějaké reálnější a komplikovanější situace. Odpověď na to je ANO, NE nebo NEVÍM (co je správné).

>>Mám za to, že takové situace v životě nastat mohou, a obvykle bychom se museli rozhodovat ve zlomku sekun.dy.<< Ano. Mohou. Ale šlo mi o to, že pokud nastavíte nějakou takovou až neřešitelnou situaci, pak není správné se ptát na to, jaké je řešení. Přesto jsem své řešení napsal. Je to reakce, kterou jsem zažil na sobě. Člověk dobře nastavený přestane v těch okamžicích, kdy není čas, přemýšlet o svém životě a na modlitbu si rozhodně ani nevzpomene. Ale ne všichni to tak nutně musí mít a neodsuzuji. Někdo se může v tom okamžiku namístě i zhroutit a být paralyzován. Více takových zažitých situací a cvik k tomu, člověka odblokovává. A to dokonce i od toho správně nastaveného, kdy při záchraně druhých přestane být opatrný. / Pane wollku, povídáme si tady semo tamo o pudech tzv. k dobrému a ke zlému. Ve své podstatě jde o pudy sebezáchovné a sebevydávající či sebenezáchovné. Sebezáchovný je ten opravdu silnější, jak psal myslím pan Oko. Pokud mu zcela člověk podlehne, učiní ho zlým. Ale on by měl sloužit člověku k dobrému. Pokud naopak člověk ztratí pud sebezáchovy, ztratí to, co mu mělo být ku prospěchu. Jde tedy o to, ten pud sebezáchovy usměrnit, aby došlo k rovnováze. Apoštol Pavel pobízel křesťany k sebevydání se příspěvky pro chudé. Ale nezapomenul dodat, že se tím nemá jim přitížit, aby jiní na jejich úkor zbohatli. Řešíme-li zde, že při nějakých takových situacích mohou křesťané zhřešit, pak je to o tom nastavení. A nikdo, ani křesťan, pokud neprojde podobnými situacemi, neví jak zareaguje, i když myslí na dobré. Za války a v náhlých a vyhrocených situacích se pak ukáže, co je v člověku skryto. Ale nejen v takových situacích. I třeba tehdy, pokud jde jen o ty peníze. Můžeme to považovat za svá selhání nebo vítězství, a zejména za prubířskou zkoušku ohněm. Je-li tam to dobré, člověk se poučí a posílí.

Jde tedy jen o to, být v Kristu, chodit podle Ducha a nechat se vést Duchem a všechno je v pořádku. Pán Ježíš taky nenaprášil Jidáše, když se Ho učedníci ptali, kdo z nich Ho zradí.

Ježíš, který je podle evangelií Bohem, vůbec takto nemusel reagovat. Jednoznačně ve svých posluchačích vytvořil dojem, že není dobrý, a není Bohem. Přesto v tom výroku není nic, co by nebyla pravda. (pokud nebudu počítat, že Dobrý je žák na střední škole mající stupeň 3 :-))

Když Satan pokoušel Pána Ježíše, zkusil dvakrát, jsi-li Syn Boží, ale Pán Ježíš mu odpovídá jako člověk, Syn člověka, protože nad ním vítězí a na kříži poráží jako člověk, člověk, který se nenechal svést k hříchu, aby se jako člověk mohl stát hříchem a odsoudit hřích i Satana ve svém těle, aby už neměl žádnou moc nad těmi, kdo věří, stejně jako ji neměl ani nad Pánem Ježíšem. 

Máš-li pochybnosti o Kristově Božství, pak věz, že ty pochybnosti nejsou tvoje, ale jsou ti implantovány do mysli Satanem, tj. jsou to jeho myšlenky, ne tvoje vlastní. Satan ví dobře, kdo Pán Ježíš je, dokonce i ďáblové a démoni Ježíše znají, ale třesou se před Ním právě proto, že je Bůh a oni vědí, kde a jak podle Boží vůle skončí.

Představovat si nic nechci a nebudu. Možná věříš v existenci Boha, ale osobně Boha neznáš; toť vše.

Já si to nemyslím, já to vím a pravdu v této věci dím.

řešili jsme to tak, přijď a budeš dělat jinou práci ( řešili spolu s vedoucím).

Druhý chodil již na šest ráno "ještě pod parou", ale neměl na své pozici náhradu, takže bububu.... prachy dolů, jenže celý rok se nic nestalo ( až na malý maňas), a jednou se vytrestal úrazem pod vlivem, přišel o tři prsty na ruce a jednu nohu už jen vleče...no má invalidní důchod.

Třetí případ jsme utnuli v zárodku, po týdnu ( tedy 5 áčkách) vyhazov... proč ti lidi tolik chlastají....

Není příjemné někoho vyhodit, ale jsem s nimi v kontaktu a dva mají práci, možná lepší než měli, důchodce "chlastá" i v důchodu....

Snadné řešení? ...Řekli pravdu. 

Vy však jste se o Kristu takto neučili, pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši,že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.  

Asi jsem se špatně vyjádřila - dřív, dokud jsem byla nevěřící, tak mi to občas vadilo, že neumím lhát.

 Např. v této situaci
zvednu telefon, a někdo si žádá mluvit s člověkem, který tam je. Ale ten dotyčný mává rukou, ..zapírá se..A já nebyla schopna říct: Není tady..

I když jsem to pro toho zapírajícího udělat třeba chtěla.

Takže - dnes žádné pokušení lhát neřeším, nemusím. 

 Proto se domnívám, že písmo klade na člověka nároky, které není možné technicky splnit.

Ale proto přece přišel Ježíš. 

Kdybychom dokázali žít podle nařízení Zákona, přikázání, být svatými ze svých sil, myšlenek a skutků, nemusel by Bůh posílat Syna.

Milostí jsme spaseni. 

Vždyť o tom je nová smlouva - kým jsme v Kristu, život z Ducha,..život z jeho moci. 

Myslím, že souhlasím :-). Ono by bylo spíše hříchem podívat se na krásnou ženu a říci si: "ach, ta je ošklivá..." Byla by to lež. Naopak za to, co je pěkné, můžeme být Bohu vděčni a děkovat Mu. Může se to týkat třeba i hudby, nebo přírody, nejen žen - každý, co má rád, co se mu líbí.

:-)))

No, přiznám se bez mučení, že se mi líbí i některé ženy... Proč by ne, žejo?:-) 

Oprav mne jestli se pletu, ale když jsem v životě viděl, že se nějaké ženské jiná ženská líbí, bylo to vždy že se jí "něco" na ní líbilo. Oblečení, šperk, účes, líčení, sebejistý výraz, rázná držka, která chlapa utře jako orosené okno, apod.

A to "něco" nebyla žádostivost. To "něco" bylo tak drobátko, malinkato, malilinkato, malilinkatičko- závist. Ve stylu. Já to chci taky, a chci vypadat ještě líp než ona, čaramůra jedna..ta mne ale ser...

Aneb jak pravil jeden starý nimrod, žádná ženská neví co chce, nedá pokoj dokud to nedostane...

Teď nevím, už jsem zabitý??

Spletl ses, a tak jsem tě na tvé přání opravila.  

Takže ženskou zaujme jiná ženská když je něčím zvláštní a jiná. Hmm. V tom případě ale nepopřeš, že právě, že Tě to zaujalo, tak bys chtěla být zvláštní a jiná taky. 

Je jedno ženské jméno které tuto ženskou potřebu vystihuje. Je to Monika. Jedinečná. 

Monos. Mono- jeden, jediný, jedinečný. A být jeden a jedinečný zároveň znamená být sám a osamocený.

Je tom tedy tak, že ti líbí jiná žena právě proto, že je něčím zvláštní, a proto, že je jiná než ostatní. Tedy nezáleží ani na tom čím je jiná, záleží na tom, že prostě jiná je. To však neznamená, že ji chceš kopírovat. Chceš přijít na to, jak to udělala, abys mohla být jedinečná, zajímavá a jiná taky. Tedy jiná než je ta jiná. :-)))

Pochopil jsem to alespoń částečně v tom mém chlapsko omezeném vidění žen? :-)))

Jo, to sedí. Společnost nevyhledávám za každou cenu. Netrpím samotou, když není nikdo poblíž, vyhovuje mi to.

Jinak mi nepřijde nějak důležité se v tom takhle vrtat. K čemu ti to bude, když to budeš vědět? Proč tě to tak zajímá??

A to máš být jako ty,myslivečku....jo?:):):)

:-))))

Kontrolní otázka. Co udělá žena když ji něco znejistí. Podle mého amatérského výzkumu se začne intenzivně vyptávat. Což mnoho negentlemens zneužije, a začne ji valit šrouby do hlavy. Neb nejistá žena když se ptá, tak uvěří všemu..

:-)))

  Jinak díky za zajímavou diskuzi.

I když jsem nikdy Cizince a Wolleka osobně nepotkal, mohu napsat, co je mi na nich sympatické.

U Cizince je to chladnokrevná rozvaha s jakou moudře píše. Jeho chladnokrevné reakce na některé útoky jsou prostě unikátní.

U Wolleka je to schopnost držet se kořenu pravdy ve slovních pojmech, což jeho slovům dává punc pravdomluvnosti a šlechetnosti. Líbí se mi s jakou grácií dokáže elegantně odpálkovat nějakého mizeru.