17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ ·  

18Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ·  

19Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ·  

20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ ·  

21On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ ·  

22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ ·  

23On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. ·  

24Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ·  

25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ·  

26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ ·  

27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“     

Pán Ježíš se dotýká dětí a oznamuje, že jejich je království Boží. Čili , že budou v nebi, pokud by se nedožily dospělosti. Možná, že tady někde mezi diváky je i jeden muž. Je asi bohatý, protože přední muž znamená i vyšší sociální postavení. V jiném evangeliu se píše, že byl ještě mladík. Čeho byl svědkem? Děti spatří království Boží, budou mít věčný život, ale co já? Takže se nedivme, že tento mladík, bohatý mladík, by rád slyšel, jak to  bude s ním. Oslovuje Pána Ježíše stejně . Mistře.... a jde rovnou k problému, který ho trápí. Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Pán Ježíš nás zná a zná i toho mladíka. Ví, co je v jeho srdci a zná jeho povahu. Tento mladík spoléhá na svoje síly a  na to, co má. Co mám dělat? Abych to získal? Jakoby bylo možné si věčný život koupit.  Pán Ježíš vidí, jaký ten mladík je. Potřebuje ho dostat z toho stavu ze sebejistoty a i pýchy a víry v sám sebe a ve vlastní sílu. A proto schválně se ho ptá na přikázání a to hlavně tu část, která se týká vztahu  s lidmi. A on hrdě odpovídá. Všechno dodržuji. Jak bychom odpověděli my? Já rozhodně bych takové odpovědi nebyl schopen. Kolikrát jsme zalhal a možná slovem ublížil jinému. Ten mladík si ale je sebejistý. On přece je bohatý. On by si to mohl i koupit. A nyní mu Pán Ježíš otázku, která tu jeho jistotu a sebevědomí naruší? Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“  Co tím Pán Ježíš sleduje? Ten mladík má dvě možnosti. Zaplakat nad sebou, uvědomit si svoji nemožnost, uvědomit si svoji slabost a chorobnou závislost na majetku a říci mu: Pane!!Promiň,  jsem slabý a já tohle nedokážu já jsem zoufalý, ve mně je něco, co mně brání tohle udělat. Kdybych takto odpověděl k Pánu Ježíši, asi by děj pokračoval jinak a ten mladík by pochopil, že se spasením, věčným životem se nedá kupčit, že je to dar Boží shůry a nezávisí na našem účelovém jednání a účelových skutcích. Ale mladík si vybral druhou variantu. Pro něho má cenu to pozemské. Bohatství. 

 A proto Pán Ježíš zde končí slovy:   ·  

25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ·  

26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ ·  

27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“   

Ale vraťme se v tomto příběhu zpět k Nikodémovi. 

V noci tajně stanul před Pánem Ježíšem. Oslovil ho podobně jako ten mladík. Ale je to jeden rozdíl. 

3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“   

Ježíš dopředu věděl, co Nikodéma sem přivedlo. To samé, co tehdy toho mladíka. A tak odpoví dopředu  na otázku, kterou Nikodém ještě ani nestačil vyslovit. Jinými slovy, jakoby se Nikodém chtěl zeptat, Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný? Jenže ta Ježíšova odpověď je nějak nepochopitelná. Byli bychom my  s ní na místě Nikodéma spokojení? A tak jistě pochopíme Nikodémovu reakci:   ·  

4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“   

Nikodém uvažuje logicky, protože uvažuje v dimensích našeho biologického  a materiálního světa. A tak Pán Ježíš musí Nikodému podat vysvětlení.     ·  

5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. ·  

6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. ·  

7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. ·  

8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“   

Nikodém jistě nechápe, co se myslí vodou a už vůbec ne Duchem. Je mu to stále nesrozumitelné. Ano, vánek slyšíme, ale nevidíme, nic o něm nevíme. Vlastně ho i vnímám hmatově na kůži či vlasech. Bývá to většinou příjemné. Až se narodíme z Ducha, nastane tohle nové zrození, tak také nic neuvidíme?? Jak to bude? 

Ale asi to pocítíme.   ·  

9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ ·  

10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? ·  

11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. ·  

12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? ·  

13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. ·  

14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, ·  

15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.   

Pán Ježíš ví, že tohle  rozumem  Nikodém nepochopí. Ty to nevíš? A jsi vzdělaný v biblických knihách? K čemu ti to je? Asi Pán ježíš naráží na to, že  ne vše se dá vzděláním pochopit  a vysvětlit, zvláště těžko pak duchovní jevy. A tak uvádí jeden velice známý příklad o vyvýšení hada.   Co se to tehdy stalo?  

 

6I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. ·  

7Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. ·  

8Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ · 

9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.  

 Dávalo tohle jednání nějakou logiku? Asi těžko. Byla to totiž otázka  touhy a víry.  Co lidé však neudělají, když se bude jednat o záchranu života?? Budou mít čas na nějaké rozumové vysvětlení?  Čeho jsou dnes lidé schopni, když jim někdo slibuje zdraví? Taková situace se musí prožít na vlastní kůži.   Toužíš žít, pak s vírou pohlédni na vyvýšeného hada. Zachránila je víra. Kdyby dopředu si řekli, že je to hloupost, zahynuli by. A tady je to podobné. Tady je vyvýšen ne bronzový had, ale Syn člověka. Tady jde o záchranu člověka uštknutého obrazně řečeno hříchem svých rodičů, který se dědí. Pán Ježíš ještě nesmí říci, to jsem já. Tohle bude fungovat až po mé oběti na kříži a  až pošlu Ducha Svatého na zem. Dnes to aspoň Nikodémovi přiblížil. A pokud přece ještě Nikodém pochybuje, dodává další důležitou věc:   ·  

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ·  

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ·

18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.   

Jinými slovy, za tím obrovským darem věčného života, za tou záchranou každého člověka, stojí jako sám Bůh a On tak činí z lásky k člověku  a obětuje to nejcennější, co má. Záchrana tak jako na té poušti je zde dnes ve víře v Ježíše Krista. Pochopil to tehdy Nikodém? Ještě možná v této chvíli  asi ne, ale vše má čas. Ta slova v něm však  zůstala.

Co však udělaly z víry církve a sekty. Kdo dnes ještě uvěří? Ve fanaticích hledající lidé ztrácejí poslední kapku víry. Dějiny církví a sekt  jsou dějinami násilí, válek, podvodů, neupřímnosti, zla… Jaká moc to vlastně ovládá většinou věřící?? Mění se k lepšímu?