Grano Salis - TAKO sbory I

jakobin poslal: TAKO sbory I Lawrence A. Pile Lednové/únorové vydání časopisu Ministries Today z r. 1990 upoutalo pozornost čtenářů svým tučným titulkem. “Učednictví bylo špatné. Činím pokání. Prosím o odpuštění.—Bob Mumford.” Pro ty, kteří znali Boba Mumforda a hnutí spojené s jeho jménem, to byl šokující výrok. Pro ty, kteří ho znali méně či vůbec, vyvstaly otazníky: “Co je na učednictví špatného? Jak to? Proč činit pokání z učení ohledně učednictví?“

Takové otázky jsou pochopitelné. Jestliže uvážíme záplavu knih a článků, které učednictví během několika posledních desetiletí obhajovaly, a také Ježíšův příkaz: „Jděte do všech národů a čiňte mi učedníky”....(Mt 28:19), musíme se zcela pochopitelně ptát, z čeho vlastně činil Mumford pokání. Další otázky zřejmě vyvolal název pilotního článku, který podával vysvětlení této podivné omluvy. Z pera Jamie Buckingham vzešel tento titulek: “Konec učednické éry”. Bez znalosti učení Boba Mumforda a dalších, by člověk považoval za učednickou éru dobu počínající před 2000 lety trvající až do druhého příchodu Krista. O čem se tu ale ve skutečnosti mluví? Jedná se o hnutí (počátek v r. 1974), s nímž se pojí jména charismatických učitelů: Bob Mumford, Derek Prince, Don Basham, Ern Baxter a Charles Simpson. Oficiální název hnutí byl Christian Growth Ministries (CGM), ale pro silný důraz na poddání se pastýřské autoritě za účelem učednického vedení věřících, se více ujal název pastýřsko-učednické hnutí. Ačkoli na začátku jistě stálo biblické pojetí, v mnoha sborech CGM se brzy vyvinul systém zneužívající autoritu, který v posledku okradl jedince o svobodu v Kristu. Buckinghamová ve svém článku uvádí: “Kritici vypočítávali množství příkladů pastýřů, kteří vedli své ovce k tomu, aby žádali souhlas před tím, než šli na schůzku, změnili práci či měli učinit jiné závažné rozhodnutí. 1] V tomto oficiálním pokání Mumford řekl: „Vykazatelnost, osobní vedení druhou osobou a efektivní pastýřská péče jsou potřebné a biblí podložené pojmy. Skutečná duchovní zralost bude vyžadovat, aby byly zachovány. Tyto biblické pravdy v sobě ale musí obsahovat omezení, která jsou Novým zákonem také naznačená. K mé bolesti a zármutku totiž musím konstatovat, že tyto důrazy bývají velmi často používány jako zástěrka nezdravého poddávání se, které vyúsťuje v perverzní a nebiblickou poslušnost lidským vůdcům. Ve sféře mé vlastní odpovědnosti se objevilo mnoho těchto zneužití“. Hnutí se začalo rozpadat v r. 1986, kdy kvůli ztrátě finanční podpory zanikl jeho časopis New Wine. Koncem 80. let Baxter, Basham a Mumford oficiálně propustili své učedníky z jejich pyramidální struktury autority. Derek Prince přerušil své formální vazby s ostatními už v r. 1983. Bez ohledu na Mumfordovu veřejnou omluvu a navzdory Buckinghamové nekrologu ohledně Učednické éry - zneužívání učednictví a duchovní autority vytrvale pokračuje v jiných hnutích skrze jiné muže a ženy z jiných církví. V dubnu 1976 napsal T. Hitt článek pro časopis Eternity s názvem “Strážci duše” ve kterém popsal množící se případy zneužívání pastorační a učednické autority v několika dobře známých protestantských charismatických, evangelických a Římsko-katolických hnutích a denominacích . V úvodníku nazvaném “Pastýři, zloději a stádo” napsali vydavatelé časopisu Christianity today toto: “Touha mít moc nad lidmi je často pokřesťanšťována a je aplikována silnými duchovními osobnostmi s laskavým přístupem k lidem. V roce 1985 napsal Gordon Mac Donald ve svém článku Učednické zneužití (Discipleship Journal, č. 30): „Zneužívání činění učedníků začíná, když někdo hledá lidi s vědomým či nevědomým úmyslem je nikoli směrovat a působit na jejich růst, ale ovládat je. To se může dít a bohužel často efektivně děje ve jménu učednictví. Tyto tendence jsou ve svých extrémech již sektářstvím“. Christian Growth Ministries se svými přestaviteli - Mumford a spol. ukončilo svou činnost, nicméně existuje nejméně sedm známých národních a mezinárodních hnutí, které pokračují v praktikování podobného stylu učednictví. Kromě těchto existuje množství menších asociací a jednotlivých sborů, které spadají do téže kategorie. Během své poradenské služby obětem duchovního zneužívání ve Wellspring Retreat a Resource Center v jihovýchodním Ohiu jsem osobně pracoval s bývalými členy mnoha jednotlivých organizací, které také aplikují tento model. Ze striktně doktrinálního pohledu nelze tyto sbory nazvat“sektami” ve významu, ve kterém je chápán většinou křesťanů. Každý z těchto sborů a církví vyznává fundamentální doktríny považované konzervativními evangelikálními křesťany za nezbytné ke spasení. Přesto bývalí členové a zainteresovaní vnější pozorovatelé obviňovali tyto organizace z různých typů a stupňů duchovního zneužívání. Jakou podobu na sebe toto zneužívání bere? Ronald M. Enroth vytvořil významnou pomůcku k rozpoznávání nebezpečí oné odvrácené strany učednictví. Identifikoval 6 primárních charakteristik skupin či sborů, které zneužívání učednictví praktikují. Tyto body jsou přejaty z článku "Churches on the Fringe,"a jsou to tyto:

autoritářské vedení
postoje vedoucí k izolaci
duchovní elitářství
přísnost ohledně životního stylu
odrazování od nesouhlasu
bolestivý odchod

Skupiny s těmito restriktivními charakteristikami jsem nazval “ totalitářské aberantní křesťanské organizace” (TAKO). Jsou totalitářské svou tendencí k ovládání téměř každé oblasti života svého člena. Jsou aberantní v tom smyslu, že vyučují doktríny a praktiky, které ačkoli nemohou být přímo nazvány heretickými, jsou vskutku excentrické - v doslovném významu slova (mimo střed) - mimo proud historicky zakotveného ortodoxního křesťanství. Přesto je ale možné zahrnout je mezi křesťanské organizace (ač jsou často na pomezí). Výraz TAKO je také vhodný ještě z jiného důvodu: Tyto skupiny jsou často tak blízko pravdě, a odchýlení od ní je tak neznatelné, že když se někdo snaží uchopit daný problém, je to velmi obtížně formulovatelné. Tyto věci budou lépe objasněny, podíváme-li se blíže na Enrothovy body (pod trochu jinými názvy). Začněme tím, který jím není specificky zmíněn: Překrucování Písma Enroth (a další, kteří studovali tyto skupiny) by souhlasil, že všechny ostatní charakteristické rysy v pastýřsko-učednických skupinách jsou odvozeny od tohoto bodu. Nedbalá četba, interpretace a aplikace Písma vedou k různým způsobům duchovního zneužívání a často k hloupostem nejen v TAKO sborech, ale i v dalších jinak důvěryhodných církvích. Zejména převažuje apel na poddání se autoritativnímu vedení (Enrothův první bod). Praxe čtení Písma bez jeho textového, kulturního a historického kontextu může vyústit ve vyžadování poslušnosti v oblastech týkajících se života ve společenství, jako je např. chození na schůzky či do kina. Možná existují i jiné důvody pro zákazy a omezování či regulování různých věcí, ale za tyto důvody nemůže být považován prostý fakt, že v bibli toto jednání je či není uvedeno. V podstatě žádná totalitářská křesťanská skupina nedokáže rozlišit mezi biblickými příkazy, principy a příklady. Jestliže jsou schopni v bibli nalézt příklad chování či životního stylu, o němž jsou přesvědčeni, že je vzorem pro všechny křesťany (Abraham, Mojžíš, či Pavel), pak budou vyučovat tomuto životnímu stylu jakožto božskému nároku pro všechny. Možná, že ještě vážnějším problémem v těchto skupinách je jejich běžná praxe - povýšení vlastních aplikací obecných principů na úroveň biblického příkazu. Např. Apoštol Pavel napsal v 1. Kor. 10:23: 'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko prospívá. 'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. Otázka, která vám okamžitě vskočí do mysli je: “Které věci nám neprospívají a které nepřispívají ke společnému růstu? Pavel to zde neuvádí, ale než budeme moci uvést v život tento princip, potřebujeme vědět, které věci to jsou. Totalitářští “pastýři” nám rádi řeknou, které věci to jsou. Problém je, že pokud to Bůh explicitně nezakazuje na jiných místech v Písmu, pak tyto věci reprezentují výhradně názor církevního vedoucího. Každý věřící se musí učit přicházet k Bohu přímo v modlitbě a studovat Písmo k nalezení odpovědí na tyto otázky v jednotlivé situaci. Žádný církevní vedoucí nemá právo něco nařizovat tam, kde Písmo mlčí. Nanejvýš mohou nabídnout dobrou radu, ale na této úrovni to musí zůstat. Další druh překrucování písma je fenomén, který jsem slyšel nazývat pojmem „hermeneutická anarchie“ – čtení, překlad či aplikace Písma jako kdyby neexistovala žádná pravidla, která je v tomto ohledu třeba respektovat.. Verše a celé pasáže Písma jsou uměle poslepovány k sobě, aby přinutily Bibli říci něco, co ve skutečnosti neříká. Výsledkem je často totální zmatek a chaos. Toto je metoda často užívaná organizacemi jako jsou Svědkové Jehovovi, Adventisté sedmého dne, Církev sjednocení (Moonisté) a ostatních, kteří stanovují datum návratu Krista na konci časů. Vede to také k předuchovňování Písem. Klasickou ukázkou tohoto je případ jednoho zakladatele sboru TAKO, se kterým jsem byl v kontaktu po dobu 5,5 roku v 70.letech. Během svého sdílení při biblické hodině tento muž řekl, že ho Pán ujistil, že jednoho dne se ožení. Verš skrze kterým mu sdělil toto ujištění byl Izajáš 34:16
34,16 Hledejte v knize Hospodinově, a čtěte. Ani jedno z těch nechybí, a jeden každý bez své druže nebude; nebo to ústa Páně přikázala, a duch jeho shromáždí je. Zašel jsem za tímto bratrem po shromáždění a poukázal na fakt, že daný verš absolutně nemá co do činění s lidským sňatkem. Pokud ho budeme číst v kontextu, je zřejmé, že se vztahuje ke kompletnímu zničení celého Edómského národa, za užití obrazů vykreslujících pustinu obydlenou divokými zvířaty bez účasti člověka. K lidem se daný verš vůbec nevztahuje. Jeho odpověď byla následující: Vím, že to, co jsem řekl, není v pravém slova smyslu interpretace daného verše, ale stále to vnímám jako jeho legitimní aplikaci. Jedna z dalších věcí, která vede k překrucování Písma a zneužívání učednictví je jednoduše nedbalost ve čtení Bible. Často nebývá vynaloženo příliš úsilí za účelem proniknout do skutečného významu daného textu, což mívá nezřídka za následek chybné a škodlivé interpretace a aplikace. Například učitelé, kteří trvají na uplatňování učednického modelu one-on-one (koučink), jež bývá označován za klíčový či nezbytný k dosažení zralosti v křesťanském životě, tak činí na základě verše z 2. Tim. 2:2 -a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Problém je, že tento verš neříká absolutně nic ohledně formy učednictví one-on-one. Pokud bychom chtěli tento princip z daného verše přeci jen vyčíst, bylo by potřeba úplně ignorovat celou tuto část verše: a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky. Pavel zde neříká, že by učil Timotea one-on-one, ani že Timoteus také musí vyučovat druhé one-on-one. Místo toho popisuje skupinové sezení během kterého byl Timoteus vyučován spolu s druhými a instruuje Timotea, aby dané poznání předával dál těm, kteří budou schopni činit totéž. Pavel nespecifikuje způsob, jak to má udělat. V podstatě neexistuje ani jeden příklad, kdy by sám Pán Ježíš praktikoval one-on-one učednické vedení. Nejmenší počet, se kterým kdy pracoval, byli tři lidé. Jsou doby, kdy one-on-one může být vhodnou formou vyučování či poradenství, ale nelze dokládat nutnost praktikování tohoto modelu Písmem. Další příklady různých druhů překrucování Písma budou podány v diskusi ohledně přetrvávajících charakteristik totalitářských sborů. Překlad první části jakobin Originál zde

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace