Grano Salis - MANIPULATIVNÍ EVANGELIZACE IV. část

Sk 9,10-19 : Zde opět vidíme, že vyslání učedníka Ananiáše k Saulovi z Tarzu bylo iniciováno samotným Pánem Ježíšem. Ananiáš nic neplánoval a ani ve snu by ho taková mise nenapadla. Šlo o naprosto nečekaný příkaz Páně ( jako ostatně ve všech ostatních případech ). Ananiáš si sice troufl se s Pánem chvilku hádat, ale nakonec uposlechl. Sk 9, 20-31: Zde nám Bůh skrze apoštola Pavla nastavuje zrcadlo. Horlivý Pavel začal okamžitě hlásat Krista z vlastní síly a bez vedení Duchem svatým, aniž by byl nejdříve vyučen Pánem. To poskytlo satanovi půdu pro protiútok ve formě hrozby Pavlova zabití. A to nejen ze strany fanatických Židů, ale dokonce i ze strany pohanských Řeků.

Když se bratří dozvěděli o Pavlově tělesné horlivosti, taktně Pavla vzali a vyprovodili ho do jeho rodného Tarzu. Pavel pak musel absolvovat 15-17 let dlouhé lekce přímo do Pána, aby byl uschopněn skutečně kázat Evangelium pod Božím vedením. Sk 10. kap. : Také první kázání Evangelia pohanům, bylo výhradně dílem vedení Ducha svatého skrze charismata ( duchovní dary ). Viz. Sk 10, 3-6 a Sk 10, 9-17. Vidíme, že Duch svatý připravil současně srdce Kornelia i srdce Petra na tuto evangelizaci. A zase tu není ani stopa po lidském organizování. Žádný úzký výbor ani rada nerozhodly o tak choulostivé věci, jako bylo předání evangelia pohanům. Jediný, komu byl Petr v první řadě odpovědný byl sám Pán Církve. Přestože potom musel ze svého jednání vydat počet starším v Jeruzalémě. Sk 13. kap. : Po vyslání Pavla a Barnabáše na první misijní cestu opět nevidíme žádnou lidskou organizovanost a plánování. Jako obvykle, jde o výhradní vedení Duchem svatým. I samo jejich oddělení k apoštolské službě ( Sk 13,4 ), proběhlo na přímý pokyn Ducha svatého ( Sk 13,2 ) na postním shromáždění proroků a učitelů Antiochejského sboru. Sk 16,6-10 : Na druhé misijní cestě Pavla a Timotea se podmínky opět opakují. Vše vede Duch svatý. Posílá apoštoly na konkrétní místa nebo zabraňuje apoštolům někam jít. Také k nečekanému přesunu do Makedonie došlo po nočním vidění Pavlově, kdy se mu zjevil Makedónec prosící ho o pomoc. Místo nám zjevuje důležitý princip v zacházení s Božím zjevením. Musíme ho UPOSLECHNOUT IHNED ( pokud Duch nedá výslovné instrukce o správném Božím čase, jako v případě Pána Ježíše, když mu po oznámení Lazarovy nemoci nařídil počkat ještě dva dny, než Lazar zemřel ( Jan 11,3-7 ). Pavel s Timoteem ještě tu noc vykonali přípavy na cestu, aby mohli hned ráno vyrazit ke svému cíli. Sk 18. kap. : Také 18 měsíční kázání Evangelia v Korintu si apoštol Pavel nevymyslel sám. Zůstal zde na pokyn Páně, které obdržel při nočním vidění ( Sk 18, 9-11 ). Všimněme si, že ve všech těchto případech bylo vedení Ducha nečekané. Do poslední chvíle než přišlo zjevení, nebylo jasné, co mají Boží služebníci dělat. Sk 23,11 : Zde vidíme trochu jiný případ. Pán nám určité minimum své vůle zjevuje také několik měsíců, či let dopředu. Zde Pán Pavlovi zjevuje při svém nočním navštívení, že tak, jako Pavel svědčil o Pánu v Jeruzalémě, tak bude o Něm svědčit v Římě. Pavel tedy věděl na nějakou dobu dopředu, co ho čeká, a co s ním Pán dál zamýšlí. To byla pro něj cenná informace, která mu dávala pokoj a jistotu v neklidných časech, které ho čekaly. To však neznamenalo, že Pavel nyní mohl být ukolébaný a dále nenásledovat velmi citlivě další Boží vedení. Když místodržitel Festus položil Pavlovi ve Sk 25,9 otázku, kde chce být souzen, musel Pavel rozpoznat, že nyní nastal ten pravý a rozhodující okamžik, kdy se má odvolat k císaři do Říma. Naplnilo se tak proroctví Páně z Mt 10,19-20 a také Slovo Boží, že Pán Bůh nedělá nic, čeho by neukázal svým služebníkům prorokům. Kniha Skutků nám tedy ukazuje, že jakékoli evangelizační akce nevznikaly na lidských poradách, ale že byly podrobeny výsostnému právu Ducha svatého jako Pána v Církvi, na jeho iniciaci, vedení a řízení. Plány a porady nevznikaly na ZEMI, ale v nebeském Generálním štábu v Boží radě. Úkolem ZEMĚ bylo v podřízenosti naslouchat NEBI. Boží Rada pak byla sdělována každému údu Těla Kristova zvlášť a dohromady to tvořilo harmonický celek - Boží vůli. Každý úd Těla Kristova měl svoji individuální službu, za jejíž vykonání se odpovídal v první řadě Pánu Církve samotnému a až v druhé řadě lidem, když jim podával zprávu o své činnosti. Vše bylo vedené skrze nadpřirozené dary Ducha svatého – charismata. Nikdo se nesnažil činnost plánovat, ale všichni očekávali na vedení Ducha svatého v tom, co mají dělat. Vstupovali do skutků, které pro ně Bůh připravil již od založení světa. Museli tuto Boží vůli hledat a pak v ní proudit v Duchu. Jestliže někdo káže Evangelium skrze organizovanou, předem naplánovanou Evangelizaci, dopouští se neposlušnosti vůči Duchu svatému a dělá si své vlastní věci nezávisle na Pánu. Evangelizace v moci Ducha nepotřebuje žádné velké přípravy. Jediné, co potřebuje, je naše pohotovost k uposlechnutí Božího pokynu k ní. Pokud evangelizace neprobíhá v režii Ducha svatého, jedná se o čirou manipulaci, neboť jak říká Písmo: Vzpoura je ten samý hřích jako čarodějnictví. Úlohou starších sboru v evangelizaci ( ani v jiném díle ), není přebírat roli Ducha svatého a všechno řídit, ale pouze dohlížet a korigovat případné chyby nebo hříchy ( Sk 9,30 // Ga 2, 11-15 ) nebo skutky, které nejsou z Ducha.

	Hledej
	Je a svátek má Jaroslav. Vytvoření registrace