Jsem přesvědčen, že dokument Charta Oecumenica je jedním z projevů té formy ekumenického hnutí, které představuje pro protestantské církve sice málo zřejmé, ale zato závažné nebezpečí. Proč? Důvodů je celá řada, uveďme zde jen některé z nich. Myslím, že největší nebezpečí spočívá tom, že se církve zavazují k takové jednotě ve víře, která - ve světle závazného učení katolické církve - znamená opuštění základních prvků reformace a v podstatě přijetí katolického pojetí víry, spasení i svátostí.

Církve se v Chartě zavazují „jít vstříc cíli, kterým je eucharistické společenství". Celá řada dokumentů katolické církve, ať již věroučných nebo právních, a to i těch nejnovějších, zdůrazňuje jednoznačně,že eucharistie jako oběť patří mezi nezpochybnitelné a neomylné základy katolické víry. V katolickém pojetí znamená eucharistie oběť, ve které se koná dílo vykoupení. Toto obětní pojetí je v příkrém rozporu s pojetím reformačním. Protestanti vždy věřili, že Ježíš Kristus byl obětován jednou provždy a že touto svou jedinou, dokonalou obětí zajistil spásu každému věřícímu (viz Žd 10,14). Proto není třeba znovu přinášet oběť za hříchy (viz Žd 10,18).

Právě pojetí eucharistie jako oběti vždy přinášelo nepřekonatelné rozdělení katolické církve a církví vzešlých z reformace. Při popisu tohoto rozdělení již Luther napsal: "Tedy jsme a navždy zůstaneme rozděleni a proti sobě. Oni to jistě cítí: Kde padá mše, padá i papežství." Reformovaný Heidelberský katechismus dává na otázku "Jaký je rozdíl mezi večeří Páně a papežskou mší?" jasnou odpověď: "Mše tedy v zásadě není ničím jiným než popřením oběti a utrpení Ježíše Krista a proklatým modlářstvím."

Závazné dokumenty katolické církve stanoví: "Církevní společenství vzniklá z reformace, odloučená od katolické církve, neuchovala původní a úplnou podstatu eucharistického tajemství, především proto, že jim chybí svátost kněžství. A z tohoto důvodu není pro katolickou církev možné vzájemné eucharistické přijímání s těmito společenstvími." Z pohledu katolického práva jedinou možností eucharistického společenství je, pokud protestanti přijmou katolické pojetí: "Je nutné, aby projevili katolickou víru, pokud se týká těchto svátostí." Jsem přesvědčen, že závazek jít vstříc cíli, kterým je eucharistické společenství, je zcela v rozporu se samotnými základy reformace a znamená popření jedinečnosti oběti Pána Ježíše Krista na Golgotě.

Charta dále například přináší závazek: "Zvláště manželé rozdílného vyznání musejí být podporováni v tom, aby žili ekumenu ve svém každodenním životě." Tento závazek vypadá lákavě, avšak jen do té doby, než si uvědomíme, že katolické právo požaduje, aby rodiče zajistili svým dětem katolickou výchovu a nedává jim v tomto svobodnou volbu. Také samotné uzavření takového manželství snoubenců rozdílného vyznání je možné pouze katolickou formou a „ekumena" u manželů rozdílného vyznání je jasně směřována ke katolickému pojetí manželství. Charta Oecumenica o těchto požadavcích katolického práva nehovoří a vytváří dojem jakési rovnosti či rovnoprávnosti vyznání. To však není pravda - katolické právo tuto rovnost a možnost volby vyznání výslovně vylučuje.

Katolická církev ve svých dodnes platných a závazných dokumentech rovněž výslovně proklíná základní kameny protestantského pojetí víry a učení o ospravedlnění. Pokud je její úsilí o ekumenismus upřímné a neznamená pouhou novou formu rekatolizace pod heslem jednoty, měla by začít zrušením těchto prokletí (anathemat). Bez toho jsou dokumenty o „jednotě" laciné a nevěrohodné.

Rozsah tohoto příspěvku neumožňuje shrnout všechny zásadní důvody, které podle mého názoru svědčí o tom, že závazky obsažené v dokumentu Charta Oecumenica svou asymetrií představují jednosměrnou cestu ke katolictví, a to za cenu opuštění základních prvků reformačního učení. Podrobnější analýzu „Charta Oecumenica - kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu a kanonickému právu" lze nalézt například na adrese: www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2006122301. Za pozornost stojí také důvody, proč Chartu nepodepsal biskup SCEAV Dr. Piętak, viz: http://sceav.cz/sceav/documents/Charta%20Oecumenica.doc.

JUDr. PharmDr. Vladimír Bíba je členem Církve bratrské v Praze 1