Grano Salis - Petr Vlček je de jure členem Římskokatolické církve

Petr Vlček je de jure členem Římskokatolické církve

motto:

Katolická církev je mystické, tajemné tělo Kristovo! Tím, že se katolická církev nazývá mystickým, tajemným tělem Kristovým znamená, že katolická církev není pouze jakýmsi organizovaným a matrikovaným “spolkem”, nýbrž to, že katolická církev je též nadpřirozeným, mystickým, duchovním tělem, kterého hlavou je samotný náš Pán Ježíš Kristus a jeho jednotlivými údy tohoto mystického, tajemného, duchovního těla Kristova jsou jednotliví věřící!

Uvědomme si totiž, že Církev není složena pouze z papeže, biskupů a dalších kleriků v duchovenské službě! Tak jako bez samotného papeže není myslitelná skutečná Církev Kristova, tak v podstatě ani bez jednoduchých “řadových” věřících by nebylo Církve! Církev, to jsme totiž moji milí bratři a sestry v Kristu bez jakékoliv výjimky my všichni, co jsme se svatým křtem stali členy katolické církve, co upřímně věříme v Ježíše Krista a žijeme podle Kristova učení. Církev to je rodina, skutečná rodina Božích dětí, skutečná rodina Ježíše Krista. A i tato Boží rodina – podobně jako i jakákoliv jiná rodina – se vzmáhá účastí na liturgii a modlitbách ze strany všech věřících. Každý křesťan si má být vědom, že starosti a úkoly Církve, a to v prvním řadě zejména místního církevního společenství, tj.farnosti ve které žije jsou i jeho osobními starostmi a úkoly! A proto vyzývám Vás moji milí bratři a sestry v Kristu nebojte se, nestyďte se a v neděli přijďte také vy do kteréhokoliv katolického kostela a my rádi Vás mezi sebou přivítáme!!

JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola

Po dobrodružném pátrání, kdy jsme byli nejprve překvapeni svědectvím Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel a posléze nám čtení O tajemných katolických kořenech Petra Vlčka odkrylo mysteriózní zákoutí v duši tohoto populárního charismatického kazatele, spisovatele, misionáře a obhájce charismatického učení Petra Vlčka (1960), z 1. sboru Apoštolské církve Praha, který se zde chová tak arogantně a neeticky, že se to setkalo s odporem a odmítáním čtenářů, se nyní dostáváme k jeho rozporuplným tvrzením, že není členem Římskokatolické církve.

Petr Vlček velmi rezolutně tvrdí, že není členem Katolické církve, např. zde:

Re: Re: Gojimovi
od likvid v Pátek, 11. leden 2008 @ 12:26:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Gojdo, neblbni.
Nechci s Tebou diskutovat na rovině, kterou mi podsouváš.
Nejsem členem Katolické církve a nevím co se děje v katolických klášterech. Stejně tak nevím co se děje v jiných klášterech a jiných církvích. S Tebou je těžká řeč, Olin je u Tebe diabluv advokát, já infiltrátor ... Takže se můžeme alespoň tolerovat ne ? Já Ti říkám, že jsi ve svém horlivém boji proti Katolíkům hodně přestřelil / to video /, toť celé. Už Tě nechci trápit, hold sis to v tu chvíli asi neuvědomil. Spíš mě mrzí Tvá argumentace typu : že skutečnost je horší než na tom videu.
Tak se měj a pozdravuj ve Wembley
Peťas

Totéž tvrdil i před měsícem, takže není možno jeho tvrzení zpochybňovat tím, že např. šlo o překlep nebo omyl:

Re: Re: Re: Kam kráčí ŘKC?
od likvid v Pátek, 14. prosinec 2007 @ 13:32:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Gojim má velkou, převelikou fantazii a tak si z něj dělám legraci. Jestli pan kardinál Vlk někoho vymění, je jeho věc. Já to rozhodně nebudu, protože nejsem v jeho službách, ani nejsem členem katolické církve. Mě spíše vadí, že si tady někdo vycucá fantazii o infiltraci a klidně přez média veřejně lže. Bez jediného důkazu.

Přes tato rezolutní tvrzení si však Petr Vlček nechal otevřená vrátka, kdyby se nakonec prokázalo, že to není pravda:

Re: Re: Kdo opustí církev, je v Polsku vyvrhelem
od likvid v Úterý, 18. prosinec 2007 @ 12:29:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Zdravím Irenu,
ke cti Katolíků musím přiznat, že na mě nikdy nevyvíjeli žádný tlak a cítil jsem se u nich svobodně. Vždy je to o lidech a jejich postojích. Určitě jsem proti plošnému odsuzování Katolické církve a proti zesměšňování. K excesům dochází na všech stranách. Děkuji za tuto diskuzi, na jaře pojedu do městečka, kde mě křtili / před 30 lety / a tak se zastavím na faře a zeptám se, zdali mě tam ještě evidují. Podám potom hlášení.

Podíváme-li se blíže na katolické pojetí křtu, pak zjistíme, že liturgie křtu v katolické církvi odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Při křtu dostává neofyta, tedy nově pokřtěný člověk, jméno. Katolíci věří, že křtu je zapotřebí pro smazání prvotního hříchu, a proto je běžná praxe křtu malých dětí.

Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu katolíkem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní katolické svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný.

Jedinou podmínkou k přijetí křtu je, že člověk, který jej chce přijmout, musí vyznávat to, v co věří katolická církev, provádějící křest. Malé děti mohou být pokřtěny pouze tehdy, zaručí-li se jejich rodiče, že je budou vychovávat ve víře. Předpokládá se, že rodiče zajistí naplňování povinnosti, které ze křtu vyplývají (dodržování jak desatera a církevních přikázání). Křtem se u konvertitů smazává jak dědičný hřích, tak hříchy z předchozího života.

Obvykle křtí kněz nebo jáhen, ale ve výjimečné situaci může křtít každý, kdo má úmysl „konat to co církev“ a křest udělit dle platné formy na základě vyhovění žádosti (tudíž i nevěřící). Křestní formule katolické církve: „(Jméno) Já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Při těchto slovech je na člověka lita čistá voda.

Existuje-li pochybnost, zda byl křest udělen či neudělen právoplatně, provede se tzv. křest pod podmínkou ("Pokud nejsi pokřtěn, tak tě křtím ve jménu Otce i Syna i ducha Svatého. . Ten pak má právní důsledek jedině tehdy, nebyl-li první křest platný a člověk takto křtěný má jistotu, že je skutečně členem katolické církve.

Z právního hlediska je křest vstupem do katolické církve. Obecně platí, že podle toho, v jaké církvi a ritu člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve. Pokud je někdo pokřtěn, považuje se za takového, i když později katolickou církev či víru opustí. Vychází to i z přesvědčení, že křest může být svou povahou udělen/přijat jen jednou, neboť jeho platnost je trvalá a nelze ji nikdy zrušit.

Tuto skutečnost potvrzuje i Oldřich Kadlec, když zdůvodňuje, proč nemohl oficiálně vystoupit z katolické církve:

Re: Re: Kdo opustí církev, je v Polsku vyvrhelem
od Olin v Úterý, 18. prosinec 2007 @ 12:06:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Čau!
Já jsem se snažil oficiálně vystoupit z katolické církve v r. 1986, ale dostalo se mi od faráře nakvašeného poučení, že není z čeho mě vymazávat. Jsem prý zapsán pouze v knize pokřtěných a biřmovaných, a tam zůstanu, protože jsem byl pokřtěn a biřmován a nemůže mě nikdo odekřtít. Žádné členy církve prý ŘKC nemá, abych měl z čeho vystoupit.

Tak jsem to vzal na vědomí. Na žádné deky a podobné duchovní textilie nevěřím.

Po mnoha letech jsem začal uvažovat na téma, zda na tom neadministrativním pojetí funkce církve, kde (jako v NZ časech) chybí instituce členství, není něco k následování, ale dosud jsem to nedokázal vyhodnotit.

Olin

Na základě výše uvedených skutečností lze objektivně konstatovat, že Petr Vlček je de jure členem Římskokatolické církve a nic na tom nezmění ani to, že podle vlastních slov prošel Křesťanským společenstvím, Victory Church International, Církví bratrskou a že na stará kolena zakotvil v AC Praha. Na tom, že z církevně-právního hlediska je stále členem katolické církve, jeho aktivity v jiných církvích nic nemění.

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace