Ano, toto je schopnost literatury, vtáhnout nás do svého světa, dát zapomenout na vlastní starosti, získat nadhled ve svých trablech,  laskavě nás naladit, dá možnost soucítit s hrdiny, probouzí v nás city, které v nás  tvrdostí vlastního života už dávno téměř odumřely. A je-li to literatura hodnotná pozdvihuje naši duši od živočišnosti a sobectví k vyšší myšlence.

Netvrdím, že Harry Potter je literatura nějak extra hodnotná, ale odmyslíte-li si kulisu čarodějnictví (a že to mnohým křesťanům půjde ztuha), naleznete příběh obyčejného chybujícího chlapce, který byl vybrán k důležitému úkolu v boji se Zlem, vedle tohoto leitmotivu naleznete ještě vedlejší motivy přátelství, první lásky, a v neposlední řadě upozornění, že ti, kdo vypadají jako kladní hrdinové jimi být nemusejí a naopak. Kéž z našich mladých vyrostou bojovníci, kteří se umí zasadit a vítězství dobra, kteří nejsou naivní a stojí o opravdové přátelství, jež umí překonávat obtíže. My křesťané máme sklony k povrchnosti, stačí letmý pohled a už víme. Tím, že někteří křesťané nabádají k vyhození knih či DVD s Harrym, nesou svou ustrašenou bigotní zvěst, každopádně to ale není „Dobrá zpráva.“