Standa, všímam si, že si naozaj šikovný, že hned všetko využívaš vo svoj postreh a rozhodíš tapety. Spokojne. Len sa obávam, či v dnešnej dobe tento štýl nie je kotraproduktívny. Ja si všímam aj to, že určité cirkvi priťahujú ľudí určitého typu "psychického ustrojenia." Ty Standa, si - ako si tak v hlave spomínam na desiatky prípadov - typický typ /nehnevaj sa/ sektárskeho charakteru: človek veľmi horlivýh, veľmi zaujatý za svoju cirkev, veľmi presvedčeníýo sovjej pravde, ale rovnako zaujatý a presvedčený o bludárstve iných a potrebe obrátiť všetkých na svoju vieru až tak - že je to vadné a skôr to budí opačnú reakciu... Človek s normálnou spsychikou nezaberiee, ale človek tvojho typu - môže byť... Spomedzi jehovistov ich je takých najviac, a k nim sa blížia adventisti /z tých známejších a typických.../

Z druhej strany, Stanko, naozaj menej je niekedy viac. Pokorné predloženie svojej pravdy, s úctou voči názorom iných by vzbudzovalo aj podobnú odozvu zo strany iných, a komunikácia by bola celkom iná. Ale človeku pri podobnom "ovalení" ako to predvádzaš niekedy tu na GS sotva môže reagovať inak ako odpovedať tvojim vlastným štýlom. Zrejme to je tvoj štýl a život, a inému  nerozumieš. Na inteligenta sa dá inteligentne, primitívovi sa musíš prispôsobiť, aby pochopil...

Dnes sú, Stanko, konverzie naozaj na všetky strany. Keby si prečítal knihu autora Patrika Madrida "Prekvapila ich pravda" /LÚČ, 2006, originál, 1994/ s prekvapením by si sa dozvedel, že dnes je možno viac prestupov do KC ako z KC, ako o tom svedčí aj tento článok a aj iná literatúra /napr. Scott a Kimberley Hahn: Naša cesta do KC, Všetky cesty vedú do Ríma a i./. Dnes je doba informatiky. Ľudia nie sú odkázaní iba na svojich kazateľov, ktorí - ved sú len ľudia - často jednostranne vyzdvihujú svoje, a kritizujú "tých druhých". Dnes má skutočná pravda preto väčšiu šancu ostať sa k ĺuďom, hoci  často rozhodudjú nie rozumové, ale citové dôvody /vzťahy.../. Ale radšej by som bol, keby sme k sebe navzájom ako kresťania nepristupovali ako konkurenti, ale ako ozajstní bratia, ktorí sa tešia nielen vtedy, ak je nový katolík, či adventista, ale vôbec - ak niekto stretol Krista. A prestali sa nálepkovať a vzájomne tapetovať hanlivo a zaujato jeden protu druhému. Pretože, Stanko, kristus v Evanjeliu viac vyzdvihol "nové prikázanie, aby ste sa navzájom milovali" ako tú vašu sobotu, kvôli ktorej ste ochotní všetkých, čo ju nezachovávajú podľa vášho spôsobu a chápania... A nemali by sme tiež zabudnú cítiť sa viac deťmi Božími "pod milosťou" ako "pod zákonom", a aj Písmo chápať viac "podľa Ducha" ako "podľa lietra". Lebo tá litera z teba /a z tebe podobných/ naozaj veľmi "trčí" a "bodá" a "ničí" naše vzájomné vzťahy...

Ekumeničtí překladatelé cenzurují Ježíše     Katolický útok na desatero Božích přikázání

Gojim, si kriticky geniálny, ale konštruktívne imbecil... Prejav sa konštruktívne, a uveríme ti... Zatiaľ nemám v čo...

to zial nie je moj problem. Ale byt slepy je dnes "krasne" ... Co nevidis, to Ta netrapi.  :-)) Ale ja osobne by som to nedokazal ...

Elo:

Za 1. Nepřeji si, aby jste mi tykal. Za 2. Uvědomte si konečně, že  Písmo nemožno zrušiť . Písmo je zárukou pravdy.
Z historie víme, jaký duch prolil v podobě luciferské rekatolizace tuto zem potoky krve a kolik neštěstí způsobil. Ten duch je stále mezi námi a ten duch stále ctí své zrůdné učení a pohanské tradice. Proto uprímné, vzájomné vztahy je možné vybudovat  jen na základě plné, opravdové úcty k respektování Písma svatého - Božího slova. Pokud dáváte přednost pohanským tradicím spolu s učením Říma a chcete, abychom na nich budovali naše vzájemné vztahy, tak je mi líto.

Proč je Písmo zárukou pravdy?


Psáno jest:


Jan 17, 17  Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.    

Jan 2,5  Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme.

Skutky 5, 29  Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba víc poslouchat než lidi.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Boží slovo

Žádná kniha nebyla tolik milována, nenáviděna, tak ctěna i proklínána jako Bible. Lidé pro Bibli i umírali. Jiní kvůli ní zabíjeli. Inspirovala člověka k největším a nejvznešenějším činům, ale dávaly se jí za vinu i nejzavrženíhodnější a nejzvrhlejší skutky. Kvůli Bibli zuřily války, revoluce čerpaly z jejích stránek svou sílu a pro myšlenky v ní obsažené zanikala i království. Lidé všech názorů - od liberálních teologů ke kapitalistům, od fašistů k marxistům, od diktátorů k osvoboditelům, od pacifistů k militaristům - hledají na jejích stránkách slova, jimiž by ospravedlnili své skutky.
Jedinečnost Bible není založena na jejím nepřekonatelném politickém, kulturním a sociálním vlivu, ale vychází z jejího původu a obsahu. Je to Boží zjevení jedinečného Bohočlověka: Syna Božího Ježíše Krista - Spasitele světa.

Boží zjevení

I když v průběhu dějin někteří lidé pochybovali o Boží existenci, mnozí spolehlivě dosvědčovali, že Bůh existuje a že se zjevil. Jakým způsobem se Bůh zjevil a jakou roli v Božím zjevení hraje Bible?

Všeobecné zjevení. Poznání Božího charakteru v dějinách, v chování lidí, ve svědomí a v přírodě je často nazýváno „všeobecné zjevení , protože je přístupné všem a odvolává se na lidský rozum.
Milionům lidí „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou (Ž 19,1). Sluneční svit, déšť, pahorky a řeky, to všechno svědčí o milujícím Stvořiteli. „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,20)
Jiní vidí důkaz Boží péče v radostných vztazích a ve zvláštní lásce mezi přáteli, členy rodiny, mužem a ženou, rodiči a dětmi. „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. (Iz 66,13) „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. (Ž 103,13)
Avšak tytéž paprsky slunce, které svědčí o milujícím Stvořiteli, mohou zemi obrátit ve vyprahlou poušť a způsobit hladomor. Podobně i déšť se může obrátit ve vodní příval, který zahubí celé rodiny; vysoká hora může puknout, rozpadnout se a pak ničit. V lidských vztazích se často objevuje žárlivost, závist, hněv a dokonce i nenávist, která vede k vraždě.
Svět kolem nás podává smíšené signály a klade tolik otázek, kolik dává odpovědí. Odhaluje konflikt mezi dobrem a zlem, ale nevysvětluje, jak tento spor začal, kdo s kým bojuje a proč ani kdo nakonec zvítězí.

Zvláštní zjevení. Hřích omezuje Boží sebezjevení skrze stvoření tím, že nám bere schopnost vysvětlovat Boží svědectví. Bůh se ve své lásce sám zvláštním způsobem zjevil, aby nám pomohl nalézt odpovědi na tyto otázky. Ve Starém a Novém zákoně se nám zjevil zcela jedinečným způsobem a nezanechal tak žádné pochybnosti o svém charakteru lásky. Nejprve zjevoval sám sebe prostřednictvím proroků; jeho vrcholné sebezjevení se však uskutečnilo skrze Ježíše Krista (Žd 1,1.2).
Bible obsahuje výroky, které ohlašují pravdu o Bohu a zjevují ho jako osobu. Jsou nezbytné oba druhy zjevení. Potřebujeme znát Boha skrze Ježíše Krista (J 17,3), ale také „pravdu, která je v Ježíši (Ef 4,21). A prostřednictvím Písma Bůh prolamuje naše myšlenkové, mravní a duchovní omezení a oznamuje nám svou touhu nás spasit.

Střed Písma

Bible zjevuje Boha a odhaluje lidstvo. Odkrývá naši vážnou situaci a zjevuje Boží řešení. Ukazuje nás jako ztracené a Bohu odcizené a zjevuje Ježíše jako toho, který nás nalézá a přivádí zpět k Bohu.
Ježíš Kristus je středem Písma. Starý zákon představuje Syna Božího jako Mesiáše, Vykupitele světa; Nový zákon jej zjevuje jako Ježíše Krista, Spasitele. Každá stránka Bible, ať už symbolicky nebo popisem skutečnosti, zjevuje nějakou část jeho díla a charakteru. Ježíšova smrt na kříži je vrcholným zjevením Božího charakteru.
Kříž nám zprostředkovává toto vrcholné zjevení, protože spojuje dvě krajnosti: nezměrné lidské zlo a Boží nevyčerpatelnou lásku. Co nám může poskytnout lepší pohled na lidskou klamnost? Co může lépe odhalit hřích? Kříž zjevuje Boha, který dovolil, aby byl zabit jeho jediný Syn. Jaká oběť! Mohl ještě dokonaleji projevit svou lásku? Středem Bible je Ježíš Kristus, který stojí v samotném centru vesmírného dramatu. Jeho triumf na Golgotě brzy vyvrcholí úplným zničením zla. Lidé se opět spojí s Bohem.
Středem Bible je Boží láska, která je zvláště patrná v Kristově smrti na Golgotě. To je nejdůležitější pravda vesmíru. Všechny velké biblické pravdy je třeba studovat z této perspektivy.

Autorství Písma

Autorita Bible pro víru a praktický život vychází z jejího původu. Její pisatelé považovali Bibli za odlišnou od ostatní literatury. Odkazovali na ni jako na „svatá Písma (Ř 1,2; 2 Tm 3,15), na „Boží slova (Ř 3,2), „Boží řeč (Žd 5,12).
Jedinečnost Písma je založena na jeho původu a zdroji. Pisatelé Bible prohlašovali, že oni nejsou původci svého poselství, ale že ho přijali z Božího zdroje. Skrze Boží zjevení byli schopni „vidět pravdy, které pak předávali (viz Iz 1,1; Am 1,1; Mi 1,1; Abk 1,1; Jr 38,21).
Tito pisatelé se odvolávali na Ducha svatého jako na toho, který skrze proroky mluvil k lidem (Neh 9,30; srov. Za 7,12). David řekl: „Hospodinův Duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho (2 S 23,2). Ezechiel napsal: „... vstoupil do mě Duch... , „... Duch Hospodinův se na mne snesl... , „... Duch mě přenesl... (Ez 2,2; 11, 5.24). Micheáš svědčí: „Já však jsem naplněn mocí, Duchem Hospodinovým. (Mi 3,8)
Nový zákon potvrzuje roli Ducha svatého při sepsání Starého zákona. Ježíš říká, že David byl inspirován Duchem svatým (Mk 12,36). Pavel věřil, že „Duch svatý dobře pověděl ... ústy proroka Izaiáše (Sk 28,25). Petr ukázal, že Duch svatý vedl všechny proroky, nejen některé (1 Pt 1,10.11; 2 Pt 1,21). Někdy pisatel zcela ustoupil do pozadí a mluví se pouze o skutečném autorovi, Duchu svatém - „proto, jak říká Duch svatý... , „tím Duch svatý naznačuje... (Žd 3,7; 9,8).
Novozákonní pisatelé také uznávali Ducha svatého jako zdroj jejich vlastního poselství. Pavel vysvětloval: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry. (1 Tm 4,1) Jan říká: „Ocitl jsem se ve vytržení Ducha v den Páně. (Zj 1,10) A Ježíš vyslal své apoštoly v síle Ducha svatého (Sk 1,2; srov. Ef 3,3-5).
Tak Bůh v osobě Ducha svatého zjevil skrze Písmo sám sebe. Nepsal Písmo sám, ale napsal jej prostřednictvím přibližně čtyřiceti autorů v rozmezí více než 1500 let. Protože však pisatele inspiroval Duch svatý, je autorem Písma Bůh.

Inspirace Písma

Pavel říká: „Všeliké Písmo od Boha je vdechnuté. (2 Tm 3,16, kral.) Řecké slovo theopneustos, překládané někdy jako „inspirované , doslova znamená „vdechnuté Bohem . Bůh „vdechl pravdu do myslí lidí. Oni ji pak vyjádřili slovy, která jsou v Písmu. Inspirace je proto proces, jímž Bůh sděluje svou věčnou pravdu.

Proces inspirace. Boží zjevení bylo dáno Boží inspirací „svatým lidem Božím , kteří „byli puzeni Duchem svatým (2 Pt 1,21, kral.). Tato zjevení byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi, a přesto zůstala Božím svědectvím. Bůh inspiroval lidi - ne slova.
Byli proroci tak pasivní jako magnetofon, který reprodukuje přesně to, co bylo nahráno? V některých případech pisatelé obdrželi příkaz přesně předat Boží slova, ale ve většině případů jim Bůh nařídil, že mají podle svých schopností co nejlépe popsat to, co viděli nebo slyšeli. V takových případech pisatelé používali své vlastní jazykové prostředky a styl.
Pavel zjistil, že „duchové proroků prorokům poddáni jsou (1 K 14,32, kral.). Skutečná inspirace nepotlačuje prorokovu individualitu, rozum nebo osobnost.
Vztah mezi Mojžíšem a Áronem do určité míry znázorňuje vztah mezi Duchem svatým a pisatelem. Bůh řekl Mojžíšovi: „Ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem. (Ex 7,1; srov. 4,15.16) Mojžíš oznámil Áronovi Boží poselství a Áron je pak vlastními slovy a s osobitým stylem sdělil faraónovi. Podobně Boží pisatelé vyjadřovali Boží příkazy a myšlenky vlastními jazykovými prostředky. Právě proto, že Bůh oznamuje své poselství tímto způsobem, liší se výrazové prostředky různých biblických knih a odráží se v nich vzdělání a kultura pisatelů.
Bible nezaznamenává „Boží způsob myšlení a vyjadřování. Lidé často říkají, že některé výrazy nemohou pocházet od Boha. Ale Bůh se v Bibli nepodrobil zkoušce slov, logiky a rétoriky. Pisatel Bible byl Božím písařem, ne však jeho perem. 1 „Inspirace nepůsobí na lidská slova nebo výrazy, ale na člověka samého, který je pod vlivem Ducha svatého naplněn myšlenkami. Avšak slova nesou pečeť myšlení jednotlivce. Boží myšlení je pronikavé. Boží myšlení a vůle se spojuje s lidským myšlením a vůlí; takto se stávají lidské myšlenky Božím slovem. 2
V jednom případě můžeme nalézt přesné znění toho, co Bůh mluví a píše - v Desateru. Bylo sestaveno Bohem, ne lidmi (Ex 20,1-17; 31,18; Dt 10,4.5), avšak i přikázání musela být vyjádřena v mezích lidského jazyka.
Bible je tedy Boží pravda vyjádřená lidským jazykem. Představte si, že se snažíte dítěti vysvětlit principy kvantové fyziky. Je to podobný problém, s jakým se setkává Bůh při své snaze sdělit božské pravdy hříšnému a omezenému lidstvu. Naše nedokonalost nám brání pochopit to, co nám Bůh může sdělit.
Existuje paralela mezi vtěleným Ježíšem a Biblí: Ježíš byl zároveň Bůh i člověk, Boží i lidské spojené v jedno. A tak i Bible vznikla spojením Božího s lidským. Co bylo řečeno o Kristu, vztahuje se i na Bibli - „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (J 1,14) Toto spojení Božího s lidským činí z Bible knihu v literatuře ojedinělou.

Inspirace a pisatelé. Duch svatý připravil některé lidi pro zvěstování Boží pravdy. Bible podrobně nepopisuje, jak je k tomu Bůh uschopnil. Zvláštním způsobem však sjednotil božský a lidský prvek.
Ti, kteří se podíleli na sepsání Bible, nebyli vybráni pro své přirozené nadání. Boží zjevení také nemuselo vést nutně k obrácení člověka a ani mu nezajišťovalo věčný život. Bileám (kral. Balám) byl inspirován k hlásání Božího poselství, i když jednal proti Božím radám (Nu 22. - 24. kap.). Duch svatý použil i Davida, i když se dopustil velkých zločinů (srov. Ž 51). Všichni pisatelé Bible byli lidé s hříšnou přirozeností, kteří denně potřebovali Boží milost (Ř 3,12).
Inspirace biblických pisatelů byla více než pouhé osvícení nebo Boží vedení, protože Bůh osvěcuje všechny, kdo hledají pravdu. Ve skutečnosti bibličtí pisatelé někdy psali, aniž by plně porozuměli Božímu poselství, které měli sdělit (1 Pt 1,10-12).
Reakce pisatelů na poselství, které nesli, nebyla jednotná. Daniel a Jan říkají, že cítili velké rozpaky nad svými spisy (Da 8,27; Zj 5,4). 1 Pt 1,10 naznačuje, že jiní pisatelé zkoumali význam svých poselství nebo poselství jiných pisatelů. Někdy se tito jednotlivci báli zvěstovat inspirované poselství a někteří se dokonce s Bohem přeli (Abk 1; Jon 1,1-3; 4,1-11).

Způsob a obsah zjevení. Často Duch svatý sděloval Boží vůli skrze vidění a sny (Nu 12,6). Někdy mluvil slyšitelně, jindy pouze k vnitřním smyslům. Bůh mluvil tak k Samuelovi, „odhalil jeho uchu (1 S 9,15). Zachariáš obdržel symbolická vidění s vysvětlením (Za 4). Nebeská vidění, která obdrželi Pavel a Jan, byla doprovázena ústními pokyny (2 K 12,1-4; Zj 4 a 5). Ezechiel pozoroval události odehrávající se na jiném místě (Ez 8). Někteří pisatelé se aktivně účastnili svých vidění a konali určitou činnost, která byla součástí samotného vidění (Zj 10).

Pokud jde o obsah, Duch svatý zjevil některým lidem události, které se měly teprve odehrát (Da 2; 7; 8; 12). Jiní pisatelé zaznamenali zprávy o historických událostech buď na základě osobní zkušenosti nebo vybírali materiál z již existujících historických záznamů (Soudců, 1 Samuelova, 2 Paralipomenon, evangelia, Skutky).
Inspirace a dějiny. Tvrzení Bible, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha nebo „je Bohem vdechnuté , užitečné a autoritativní pro morální a duchovní život (2 Tm 3,15.16), neponechává žádnou pochybnost o Božím vedení v procesu výběru. Ať už pisatel získal informace na základě osobního pozorování, z ústních nebo písemných zdrojů nebo přímým zjevením, vše obdržel prostřednictvím vedení Ducha svatého. To je zárukou věrohodnosti Bible.
Bible odhaluje Boží plán ve vzájemném dynamickém působení Boha a lidí, není pouhou sbírkou abstraktního učení. Boží sebezjevení má své kořeny ve skutečných událostech, které se odehrály v určité době a na určitém místě. Spolehlivost historických zpráv je nesmírně důležitá, neboť ony tvoří rámec našeho chápání Božího charakteru a Božího úmyslu s námi. Přesné pochopení vede k věčnému životu, ale nesprávné názory vedou ke zmatku a smrti.
Bůh některým lidem přikázal sepsat dějiny Božího jednání s Izraelem. Tato historická vyprávění, sepsaná z jiného hlediska, než jaké zastává světská historiografie, tvoří důležitou část Bible (viz Nu 33,1.2; Joz 24,25.26; Ez 24,2). Poskytují nám přesný a objektivní popis dějin z Boží perspektivy. Duch svatý dal pisatelům zvláštní porozumění, takže byli schopni zaznamenat události ze sporu mezi dobrem a zlem, které zjevují Boží charakter a které vedou lidi v jejich hledání spásy.
Historické události jsou „předobrazem nebo „příkladem , „bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků (1 K 10,11). Pavel říká: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. (Ř 15,4) Zkáza Sodomy a Gomory slouží jako „výstražný příklad trestu (2 Pt 2,6; Ju 7). Abrahamova zkušenost ospravedlnění je příkladem pro každého věřícího (Ř 4,1-25; Jk 2,14-22). Dokonce starozákonní občanské zákony, které měly hluboký duchovní význam, jsou napsány k našemu dnešnímu užitku (1 K 9,8.9).
Lukáš se zmiňuje o tom, že napsal své evangelium proto, že chtěl podat zprávu o Ježíšově životě: „... abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován (L 1,4). Janovým kritériem pro výběr událostí z Ježíšova života, které zahrnul do svého evangelia, bylo, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu (J 20,31). Bůh vedl pisatele Bible, aby představili dějiny způsobem, který by nás přivedl ke spasení.
Životopisy biblických osobností podávají další důkaz Boží inspirace. Tyto zprávy pečlivě líčí slabé i silné stránky jejich povahy. Věrně popisují jejich hříchy i úspěchy.
Žádný závoj nezahaluje Noemův nedostatek sebekovládání nebo Abrahamův podvod. Jsou také zaznamenány výbuchy hněvu Mojžíše, Pavla, Jakuba i Jana. Biblické dějiny odhalují selhání nejmoudřejšího izraelského krále i slabosti dvanácti patriarchů i dvanácti apoštolů. Písmo je neomlouvá ani se nesnaží zmenšovat jejich vinu. Všichni jsou ukázáni takoví, jakými skutečně byli a jakými se stali nebo nestali skrze Boží milost. Bez Boží inspirace by žádný životopisec nemohl napsat takovou citlivou analýzu.
Bibličtí pisatelé pokládali všechna historická vyprávění Bible za skutečné historické zprávy, nepovažovali je za mýty nebo symboly. Mnozí současní skeptikové odmítají příběhy o Adamovi a Evě, o Jonášovi a potopě. Avšak Ježíš je přijímal jako historicky přesné a duchovně významné (Mt 12,39-41; 19,4-6; 24,37-39).
Bible nic neříká o částečné inspiraci nebo o stupních inspirace. Takové teorie jsou pouhými spekulacemi, které zpochybňují božskou autoritu Bible.

Přesnost Písma. Jako se Ježíš „stal tělem a přebýval mezi námi (J 1,14), tak i Bible byla napsána v lidem srozumitelném jazyku proto, abychom mohli rozumět pravdě. Inspirace Písma zaručuje jeho věrohodnost.
Do jaké míry Bůh bděl nad předáváním textu kromě toho, že nás ujistil, že jeho poselství je platné a spolehlivé? Je jasné, že i když se staré rukopisy do určité míry liší, podstatné pravdy byly zachovány.3 I když je docela možné, že opisovači a překladatelé Bible učinili menší chyby, biblická archeologie přináší důkazy o tom, že mnohé domnělé chyby vznikly v důsledku neporozumění ze strany učenců. Některé z těchto problémů vznikly tak, že lidé četli biblické dějiny a zvyky očima západního světa. Musíme připustit, že lidské poznání je pouze částečné a naše pochopení Božích činů zůstává neúplné.
Rozpory, které jsme postřehli, by však neměly narušit důvěru v Písmo. Jsou často důsledkem našich nesprávných představ a ne skutečných chyb. Když narazíme na větu nebo text, kterému nemůžeme plně porozumět, budeme proto odsuzovat Boha? Nikdy nebudeme schopni v Písmu vysvětlit každý text, to se však od nás ani neočekává. Naplněná proroctví potvrzují spolehlivost Písma.
Navzdory pokusům Bibli zničit byla zachována s úžasnou, až zázračnou přesností. Srovnání svitků od Mrtvého moře s pozdějšími rukopisy Starého zákona ukazuje na pečlivost, s jakou byl text přepisován.4 Svitky potvrzují věrohodnost a spolehlivost Písma jako neomylného zjevení Boží vůle.

Autorita Písma

Písmo má božskou autoritu, protože v něm Bůh mluví skrze Ducha svatého. Bible je tedy psaným Božím slovem. Kde je důkaz pro toto tvrzení a co to znamená pro náš život a pro naši snahu o získání poznání?

Svědectví Písma. Bibličtí pisatelé dosvědčují, že svá poselství obdrželi přímo od Boha. „Slovo Hospodinovo se stalo k Jeremiášovi, Ezechielovi, Ozeášovi a jiným (Jr 1,1.2.9.; Ez 1,3; Oz 1,1; Jl 1,1; Jon 1,1). Boží proroci jako poslové Boží (Ag 1,13; 2 Pa 36,16) dostali příkaz mluvit v jeho jménu slovy: „Toto praví Panovník Hospodin. (Ez 2,4; srov. Iz 7,7) Jeho slova byla zdrojem jejich božského pověření a autority.
Někdy lidský prvek, kterého Bůh používá, ustupuje do pozadí. Matouš se zmiňuje o autoritě, která stojí za slovy starozákonního proroka, kterého cituje: „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka. (Mt 1,22) Hlavním iniciátorem a autoritou je Pán, prorok zde působí jen nepřímo.
Petr označuje Pavlovy spisy jako Písmo (2 Pt 3,15.16). Pavel pak svědčí o tom, co psal: „Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. (Ga 1,12) Novozákonní pisatelé přijímali Kristova slova jako Písmo a považovali je za stejně autoritativní jako starozákonní spisy (1 Tm 5, 18; L 10,7).

Ježíš a autorita Písma. Po celou dobu své služby Ježíš zdůrazňoval autoritu Písma. Když ho pokoušel satan nebo když vedl spor se svými odpůrci, používal k obraně i útoku slova „je psáno (Mt 4,4.7.10; L 20,17). Řekl také: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Mt 4,4) Když byl tázán, jak může někdo vejít do života věčného, odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš? (L 10,26)
Ježíš nadřazoval Bibli nad lidské tradice a názory. Vytýkal Židům, že přehlížejí autoritu Písma (Mk 7,7-9) a vyzýval je, aby studovali Písmo pečlivěji: „Což jste nikdy nečetli v Písmech? (Mt 21, 42; srov. Mk 12,10.26)
Pevně věřil v autoritu prorockého slova a ukazoval, že se proroctví vztahují na něj. Řekl: „Písma svědčí o mně... Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. (J 5,39.46) Ježíšovo nejpřesvědčivější tvrzení o jeho božském poslání vycházelo z ujištění, že se na něm naplnila starozákonní proroctví (L 24,25-27).
Takto Kristus bez výhrad přijímal Písmo svaté jako autoritativní zjevení Boží vůle pro lidstvo. Viděl Písmo jako ztělesnění pravdy, objektivní zjevení, které bylo dáno proto, aby vyvedlo lidstvo z temnoty falešných tradic a mýtů do pravého světla spásného poznání.

Duch svatý a autorita Písma. Během Ježíšova života náboženští vůdcové a lhostejný zástup nerozpoznávali Ježíšovu pravou totožnost. Někteří se domnívali, že je prorokem jako Jan Křtitel, Eliáš nebo Jeremiáš - tedy pouhý člověk. Když Petr vyznal, že Ježíš je „Mesiáš, Syn Boha živého , upozornil Ježíš Petra, že toto vyznání mu zprostředkovalo Boží osvícení (Mt 16,13-17). Pavel zdůrazňuje tuto pravdu: „Nikdo nemůže říci: 'Ježíš je Pán', leč v Duchu svatém. (1 K 12,3)
Tak je tomu i s psaným Božím slovem. Bez osvícení naší mysli Duchem svatým bychom nemohli nikdy správně porozumět Bibli ani ji uznat za projev svrchované vůle Boží.5 Protože „nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží (1 K 2,11), z toho vyplývá, že „přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem (1 K 2,14). Proto „slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě (1 K 1,18).
Pouze s pomocí Ducha svatého, jenž „zkoumá i hlubiny Boží (1 K 2,10), se může člověk přesvědčit o autoritě Bible jako o zjevení Boha a jeho vůle. Pak se kříž stává „mocí Boží (1 K 1,18) a my se můžeme připojit k Pavlovu svědectví: „My jsme však nepřijali Ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. (1 K 2, 12.13)
Písmo svaté nelze oddělovat od Ducha svatého. Duch svatý je autorem biblické pravdy a také ji zjevuje.
Podle toho, jak chápeme inspiraci, sehraje autorita Písma v našem životě větší nebo menší roli. Pokud Bibli považujeme pouze za sbírku lidských svědectví nebo závisí-li nějak autorita Písma na tom, jak působí na naše city a emoce, oslabujeme její vliv ve svém životě. Písmo se nám stane absolutní autoritou ve věcech učení, usvědčování, nápravy a výchovy ve spravedlnosti tehdy, když rozpoznáme Boží hlas, jak mluví skrze biblické pisatele, byť byli jakkoli slabí a lidští (2 Tm 3,16).

Rozsah autority Bible. Rozpory mezi Písmem a vědou jsou často výsledkem spekulace. Nemůžeme-li uvést do souladu vědu s Písmem, je to proto, že máme „nedokonalé chápání buď vědy, nebo zjevení ... protože tyto jsou, když se správně pochopí, v dokonalém souladu 6.
Veškerá lidská moudrost se musí podřídit autoritě Písma. Biblické pravdy jsou normou, kterou je třeba ověřovat všechny ostatní myšlenky. Posuzovat Boží slovo podle omezených lidských měřítek se podobá snaze změřit hvězdy obyčejným pravítkem. Bible se nesmí podřizovat lidským normám. Je nadřazena veškeré lidské moudrosti a literatuře. Bibli nemůžeme posuzovat, protože právě podle ní budou všichni souzeni, protože Bible je měřítkem charakteru a zkušebním kamenem každé zkušenosti a myšlenky.
Konečně, Písmo si uchovává svou autoritu i nad dary, které přicházejí od Ducha svatého, včetně daru proroctví nebo mluvení jazyky (1 K 12; 14,1; Ef 4,7-16). Dary Ducha nenahrazují Bibli; naopak je nutné ověřovat je Biblí. Pokud s ní nejsou v souladu, je třeba je odmítnout jako nepravé. „K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře? (Iz 8,20; viz kapitola 17 této knihy)

Jednota Písma

Povrchní četba Písma přinese jen povrchní pochopení Písma. Pokud takto čteme Bibli, bude se nám jevit pouze jako směs příběhů, kázání a dějin. Avšak ti, kdo se otvírají působení Božího Ducha a jsou ochotni hledat skryté pravdy trpělivě a také často na modlitbě, zjistí, že Bible svědčí o zásadní jednotě v tom, co učí o principech spasení. Bible není monotónně jednotvárná. Obsahuje spíše bohatou a pestrou různost harmonicky znějících svědectví mimořádné a nevšední krásy. A pro svou rozmanitost perspektiv může lépe naplnit potřeby lidí všech dob.
Bůh se nezjevoval lidstvu v souvislé řadě výroků, ale postupně, v průběhu mnoha generací. Ať biblické knihy napsal Mojžíš na Madiánské poušti nebo Pavel v římském vězení, vždy podávají stejnou Duchem inspirovanou zprávu. Pochopení tohoto „postupného zjevování přispívá k pochopení Bible a její jednoty.
I když byly pravdy Starého a Nového zákona napsány v průběhu mnoha generací, přesto se nedají rozdělit; vzájemně si neodporují. Tyto zákony jsou jedno, jako Bůh je jeden. Starý zákon ve svých proroctvích a symbolech zjevuje evangelium o Spasiteli, který má přijít, Nový zákon, prostřednictvím Ježíšova života, představuje Spasitele, který přišel - evangelium ve skutečnosti. Obě části zjevují téhož Boha. Starý zákon slouží jako základ pro Nový zákon. Poskytuje klíč k porozumění Nového zákona, který vysvětluje tajemství Starého zákona.
Bůh nás milostivě vyzývá, abychom se s ním seznámili prostřednictvím zkoumání jeho Slova. V něm můžeme najít bohaté požehnání jistoty našeho spasení. Sami zjistíme, že Písmo je „dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti . Skrze ně můžeme být „náležitě připraveni ke každému dobrému činu (2 Tm 3,16.17).

Katolík Ares: Ano, čistě logicky Písmo není a nemůže být zárukou Pravdy     Proč protestuji proti principu Sola Scriptura     Textus Receptus a Westcott-Hortův padělek Nového Zákona      Ekumeničtí překladatelé cenzurují Ježíše     Katolický útok na desatero Božích přikázání     Katechizmus versus Biblia     Patří Apokryfní knihy do Bible ?      Bible je Slovo Boží     Sola Scriptura a veriaci

Milý pane Standa, som poctený vašou poroznosťou, že mi posielate taký dlhý teologický traktát. Ja vcelku dobre poznám adventistické teórie. Ako som povedal, mám to v rodine, a tie siahodlé debaty som si už vypočul...
 Napriek všetkému som presvedčený, že KC je oveľa biblickejšia ako vaša cirkev, ako sú o tom presvedčení mnohí tí, ktorí sa s katolíckou teológiou oboznamili, narozdiel od tých, ktorí si len myslia, že ju poznajú iba na základe informácií od svojich protikatolícky zaujatých protestantských kazateľov rôzneho druhu.

Osobitný druh zaujatosti je adventizmus, ktorý vlastne mnohé pôvodne biblické presvedčenie pochádzajúce nielen z katolicizmu, ale dokonca z pôvodného protestantizmu zmenil na základe súkromných zjavení pani Ellen G. Whiteovej. Mne je tiež známe, že mnohé z jej proroctiev sa nenaplnilo, taktiež že bola chorá a psychicky poznačená prakticky celý život. A hoci napísala veľa, a bola zbožná, to ešte neznamená, že môže byť autoritou aj nad Bibliu. preto by som sa ako adventista neoháňal vôbec biblickým kresťanstvom, aj ked nepopieram, že medzi vami je veľa opravdivých  a zbožných kresťanov. No na základe vašich tu predstavených názorov, hlavne v oblasti morálnej, vás osobne,  pán Standa ani za biblických, ani za opravdivo kresťanských, ba ani za morálnych nepovažujem...

Terézia Neumannová je iný fenomén, ako si myslíš. Ona celé roky nejedla nič, len prijímala Pána Ježiša pod spôsobom eucharistie a jej váha sa vôbec nezmenšovala... a mala ozajstnú charizmu, takú,  že vedela rozoznať, či je v kostole /prípadne aj inde/ premenená hostia, teda Ježiš pod spôosobom chleba alebo nie. /Ak si dáš v Google jej meno, nájdeš, ak chceš aj sám a nebudeš tárať hlúposti.../. U nej žiadna posadnutosť nepripadá do úvahy... No napriek tomu KC ju nevyhlásila za svätú, a nikdy KC na základe nejakého zjavenia súkromnej osobe nikdy nemenila na obsahu katolíckej viery ako to urobili adventisti na základe súkromných zjavení Ellen G. White... /napriek tomu, že v jej proroctvách bolo aj zopár nesplnených, o čom sa možno presvedčiť, a je to zaznamenané aj v literatúre.../

Čiže - žiaden okultizmus.

Standa!

Teóriu o tom, že rímsky pápež je Antikrist už rozumnejší adventisti opúšťajú, resp. to príliš nespomínajú. Snáď sú ešte trochu pod vplyvom staršej generácie, ktoré sa v tom vyžívala. Neustále prežívať svoju vieru v atmosfére protikatolíckej, to je podľa mňa u spomenutých adventistov vášho vážny defekt...

Ja vám vašu vieru neberiem, mne je dokonca sympatické, ak niekto horlí za vieru. Je tu však doba, keď by sme všetci tí, čo veria v jedného Boha v troch osobách, v jedného prostredníka medzi Bohom a ľudmi a jediného Spasiteľa sveta Ježiša Krista mali si uvedoniť, že toto spoločné je viac ako to ostatné, ktoré nás môže snád  aj rozdeľovať, pretože to nie je najpodstatnejšie. Žiaľ, adventisti vášho typu si to ešte neuvedomujú, otravujú naše vzájomné vzťahy voči všetkým práve svojimi osobitosťaami, ktoré príliš vtieravo predkladajú všetkým ostatným /napr. sobota/ a osobitne voči nám sú vyslovene nepriateľskí a zaujatí prehlasovaním pápeža a KC za vteleného antikrista. Veľmi sa to naozaj podobá vzťahu farizejov k Pánu Ježišovi za Jeho čias. On konal skutky lásky, uzdravoval, pomáhal ako mohol, snažil sa všetkým slúžiť, no oni ho považovali za diablom posadnutého a spojenectvom diabla. Nezdá sa vám to naozaj tak?

Čo robí v podstate celá KC, pápež,  každý jeden biskup, bežný kňaz, mnísi a mníšky v nemocniciach, či v školách alebo v dobročinných zariadeniach...? Pastoráciu, evanjelizáciu, katechizáciu, misie, teda ohlasovanie Božieho slovo v tej či onej forme, charitu, sociálnu činnosť, dobročinnosť, teda službu núdznyym /dokonca v tom sme si ako katolíci a adventisti dosť blízky, pokiaľ viem, aj vy sa o to snažíte.../. Všimnite si koľko je vo svete, hlavne v chudobných krajinách našich škôl a nemocníc... Čo myslíte, čo sa v nich robí: vyučuje a lieči, hlavne chudobncýh, ktorí na to nemajaú... Povedzte, ktorá cirkev má toľko dobročinných zariadení v celom svete a na to všetko zbiera peniaze, na tom sa nevyrába, na to sa len dopláca /zbierky veriacich, dobročinné nadácie, fondy.../.

Nezdá sa vám, že môžete takto veľmi komusi krivdiť, osočovať, zhadzovať a tak porušovať Božie prikázanie proti pravde a láske? Dobro, ktoré robia členovia KC v celom svete ďaleko prevyšuje ľudské chyby jej jednotlivých členov. A v posledných storočiach naozaj máme aj skvelých pápežov, ktorí nielen veľmi prispeli k evanjelizácii v celom svete /cesty Jána Pavla II. a i./, ale aj sú naozaj svätí a obetaví a snažia sa ako vedia ochraňovať v celej spoločnosti tradičné kresťanské hodnoty /rodiny, morálka atd./, a tak vlastne chránia všetkých kresťanov svojim vplyvom...

"Nemám vůbec nic proti poctivým a slušným lidem, kteří pomáhají nemocným, slouží jim a pracují pro ně. Těch si velmi vážím a obdivuji je. Moc dobře vím, že mezi katolíky je opravdu celá řada poctivých a sliušných lidí. To že se někdy vyskytnou případy, 
zneužití, bití a znásilnění je bohužel realita. To ale nic nemění na skutečnosti, že těch poctivých a slušných je většina. Tak to vidím já."
- Pán Standa, som rád, že vidíte u nás aj čossi dobré, za toto vás chcem pochváliť...
Katolíci sú, drvivá väčšina tých, čo sú  praktickí veriaci /nielen matrikoví/ normálni ľudia: otcovia, mamky. pracujúci, inteligenti, presne tak ako v ktorejkoľvek inej cirkvi. Plnia si svoje povinnosti. Kňazov a Bohu zasvätených ľudí je nejaká časť promile, a to sú obyčajne veľmi kvalitní duchovní ľudia, ktorí spravidla sa venujú nejakej alebo duchovnej, alebo sociálnej a charitatívnej činnosti /nemocnice, školy, saleziánske oratóriá., ľudové misie, misionári a pod./....
Rád by som však vedel, kde tam nachádzate tú identitu Antikrista. Poslední pápeži sú naozaj svätí ľudia, ktorí sa všemožne bojovať nielen za presadenie svojho katolíckeho, ale všeobecne kresťanských hodnôt, bránia slobodu v krajinách, kde jej niet, bojujú ako nikto za zachovanie tradičnej rodiny a kresťanských tradícií aj v spoločnosti /postupne ako si všímate sa to vytláča, v USA nemožno ani Vianoce už na námestí pripomenúť, hoci tam je drvivá vúčšina kresťanov.../.
To, že sa nájde nejaký pochybný kňaz, prípadne mních, to je už jednoducho tak, je to ľudské, je to všade, aj v apoštolskom zbore bol Judáš... POchopte, že v celosvetovej cirkvi sa dá nájsť ľahšie počet  týchto ľudí, ako v malej cirkvi. Nie je to ľahké naozaj ustrážiť, lebo dnes je doba liberalizmu, a taká Amerika si nabrala bohoslovcov v duchu liberalaizmu vychovaných, a viddíte, ako to dopadlo s mnohými. Ale to nie je naozaj všeobecné. A v USA to, čo bolo u katolíckych duchovných, bolo naozaj aj v iných cirkvách, v štátnych pedagogických zariadeniach. Mám tam kamoša, a on mi jednoznačne tvrdil, že KC urobila chybu, že začala vyplácať peniaze, pretože mnohí sa potom chytali na peniaze. A viete, že v USA je pre právnikov raj, tí ochotne vysúdili, ak sa dalo, niečo im kvaplo... a ešte KC utŕžila hanbu. Naši nie sú v médiách, a preto protestantov, ktorí sú tam zastúpení nemedializovali, ale mediazovali katolíkov... Taká je, žiaľ realita... Problém s morálkou dnes je naozaj všade, nielen u celibátnikov, ale aj u pastorov. Mám o tom doklad - knihu od protestantsského psychológa, ktorý sa venuje práve týmto ľudom, ak sa dostanú do krízy. Vop vzduchu je proste stále sexuálna revolúcia a sex-priemysel, ktorý nešetrí nikoho... Aj my sme sa ho nadýchali dosť, žiaľ...

Nazdar, Coline, som rád, že si tu opäť. Chýbaš mi a vôbec mi tu chýba taký typ človeka na GS. Pretože sme tu v podstate dve "farby", ale tu by sa žiadalo širšie spektrum, a ty si to perfektne vypĺňal. Veddel si byť konštruktívny,  podnetný chápavý, proste oveľa širšie empatikum... Nedaj sa a zapájaj sa smelo. Elo.

Nazdar, Olin!

Plne s tebou súhlasím. Priznám sa, ja som tak trochu aj úmyselne formuloval názov článku, ako je. Chcel som tak trochu vyprovokovať niektorých uvedomiť si tento fakt, ktorý teraz je dosť bežný,  a to vo  všetkých smeroch, ale aj smerom ku KC. Predpokladal som, že mnohí to budú akosi zhadzovať a pranierovať, že v tomto smere by to nemalo byť, lebo... Teda, čakal som, že tí, ktorí sa považujú za biblických a nás považujú za nebiblických, budú tento pohyb zaznávať... A som zatiaľ prekvapený /príjemne/, že to berie každý ako normálne, čo sa mi javí ako pozitívny jav tu na GS...

Coline, trošku filosofsky:
Objektívne môže byť nejaké dievča naozaj lepšie, či aj krajšie - celkovo. No uplatní sas aj tak len subjektívnosť výberu, teda ako sa páči mne. Nejako analogicky by sa to nedalo povedať aj o cirkvách? Objektívne môže byť jedna "pravejšia" ako druhá /Pán to vie najlepšie.../, ale aj tak pre každého jedinečnou zhodou okolností vnútorných /osobná históriaa, náklonnosti, povaha a pod:/ a vonkajších /"náhodné stretnutie", priateľstvo, odporúčanie, vplyv osobnosti.../ spôsobí, že človek si vyberie aj tak len tú jednu, ktoú ovšem spravidla považuje za tú naj...

Môže sa tiež podobne objektívne máliť, ale Pán pri jeho posudzovaní bude aj tak prihliadať na tie jeho subjektívnych okolnosti a možnosti, ktoré ho ovplyvnili pri rozhodnutí. Ved predsa náš Pán nie je nejaký európsyk nemilosrdný byrokrat, že jo?...

Skočit na: Navigace, Hledání

Cizinec, som rád, že sa aspoň v čomsi zhodneme. Ale trocha mi vadí stále tá tvoja terminológia "prestúpiť do kresťanstva", pretože viem, že v tvojom chápaní je to prestup z katolicizmu, a teda katolicizmus ty nepovažuješ za kresťanstvo, čo nám sa zdá nekresťanské zjednodušovanie, práve  dnes v 21. storočí a v dobe ekumenizmu a pri pohľade na veľmi rozšírené ekumenické hnutie vo svete medzi  všetkými cirkvami, ktoré sa predsa nazývajú všetky kresťanskými...

 Skús sa, prosím ťa, zamyslieť, či by si to nevedel nejako taktnejšie vyjadriť. Veď kresťania sme aj my katolíci, či nie? A medzi kresťanov patria aj cirkvi protestatnské, slobodné, evajelikálne, charizmatické a neviem ešte jaké. Ak by si to vyjadril trebárs ako "přestoupit  do svobodní křesťanskýj ciíkvi", bolo by to super... Ale cíť sa slobodne. /Ak však budeš takto postupovať, tak ja možno v dialógu s tebou začnem hovoriť nie o prestupe trebárs protestatnov ku katolíkom, ale od protestantom ku kresťanom-katolíkom ... Bude sa ti to páčiť?... /

V poriadku, Cizinec. Beriem to. Ale predsa si dovolím položiť ti otázku na telo. Či nás katolíkov považuješ az kresťanov alebo nepovažuješ. Najradšej by som bol odpovedi jedným slovom /áno, nie/, ale môžeš ak chceš pridať aj komentár. nepovažuj to za obmedzovanie tvojej slobody prejavu, ba dokonca, ak nechceš, nemusíš odpovedať...

Kladiem tú otázku preto, lebo niektorí /aj ty/ sa zvyknú vyjadrovať v súvislosti s kresanstvom len ke´d nejde o katolíkov, akoby sme my neboli kresťania podľa niektorých...

Cizinec, nerobím si ilúzie, že ak si ty bol v KC, že ťa presvedčím. U nás sa hovorieva, že najťažšie je obrátiť farárov, kostolníkov, miništrantov... pretože tí akože všetko vedia. Do tejto kategórie by som zaradil aj tebav tejto súvislosti. Ty akože "vieš, chápeš" všetko, čo s KC súvisí.../bol si tam.../

A predsa som presvedčený, že to tak nemusí byť, ale dokazovať to nemienim. Viem, že človek často sa rozhoduje podľa citov, vzťahov a racionalizácia je dodatočný odôvodňovací proces, a to sa dá vždy... Beriem to, že si tam kde si...
.
Ale predsa si nepochopil to podstatné v tomto, a ani nie si schopný zrejme to previdieť. Píšeš: "V Římskokatolické církvi je to jiné. Život většiny lidí tam patří někomu jinému, než Ježíši. Nejčastěji je to Neposkvrněné početí, pak Královna nebes, pak různé jiné mocnosti nebo lidi, kterým byli lidé v ŘKC zasvěceni odmala nebo kterým se sami zasvětili už vědomě (podobně jako kdysi já)."
- Z toho vidno, že si nepostrehol rozdiel medzi vnútrom a vonkajškom. Ak prídem do rodiny, a vidím na stenách fotografie rodine blízkych ľudí, prípadne aj pekné zariadenie, ktoré môže členom rodiny čosi pripomínať, vedia prečo majú práve to, čo majú... tak to neznamená, že podstatné v tej rodine sú tí na fotografiách, či ten nábytok a pod. ale môže to byť práve láska medzi tými dvomi hlavnými osobami v rodine: otcom a matkou rodiny.

Presne tak aj pri vstupe do kostola v KC, kde sú obrazy sochy, kde sa o.i. spievajú piesne aj o Márii, modlí sa k nej i k svätým, myslím si že je znak povrchnosti, ak niekto vidí v tomto to podstatné. Ak niekto naozaj nepostrehne, že všetko toto, teda aj tá Mária, aj svätí, aj obrazy a sochy, či modlitby, či piesne...  sú súčasťou, sú zahrnutí v láske a vo vzťahu k Bohu, ku Kristovi, sú vlastne vyjadrením vdaky za to, čo nám BOh dal na pomoc, za vzory žvitoa vo viere a pod... tak asi nepochopil podstatu. Tak ako môžem vyjadriť pozornosť autorovi knihy, majiteľovi podniku, umelcovi, že sa budem zaujímať o jeho diela, o jeho úspechy, tak môžem aj voči Bohu vyjadriť pozornosť nielen tak, že budem neustále hľadieť a rozprávať sa len s Ním priamo, ale aj nepriamo cez všetko to, čo on robí a urobil dobré. To je tá katolicita, úplnosť pohľadu, celostonosť, ktorá vám, podľa nás , uniká...

Pripadá mi naozaj farizejské, že z tejto určitej obmedzenosti /nechcem povedať, že zaujatosti.../ mnohí nekatolíci sú schopní poďakovať Bohu za krásne diela v prírode, a nie za krásne diela, ktoré Boh urobil cez Máriu, cez don Boska, cez pátra Pia, sv. Augustína a iných svätých ľudí v  histórii Cirkvi...
Vystavia si fofografiu otca, mamy, blízkeho priateľa, aby im pripomínali čosi pekné a boli pre nich pozitívnou asosiáciou..., ale majú škrupule zavesiť si na stenu obraz Panny Márie, či svätého, ktorého vlastne obdivujú, aj majú radi, pretože - podľa nás - zle pochopili alebo aplikovali "literu zákona" ešte zo starých dávnych /starozákonných / čias.

Proste nepochopiť, že všetko, čo súvisí pozitívne s Bohom, s Kristom, môže niekto zahrnúť do vyjadrovania svojej lásky k Bohu, ku Kristovi, to je naozaj nekatolícke, inak povedané neúplné, necelostné, len obmedzene pochopené. Presne pre tento pohľad ostatné cirkvi sú správne nazvané nekatolícke. Oni naozaj sú - podľa nás - neúplné. A my správe aj preto sa domnievame, že je nám daná plnosť Božieho zjavenia a pochopeniam ktoré sa nám dostalo, a pre plnosť prostriedkov, lebo ostatní čosi z toho "vyhodili"... Preto, lebo sme presvedčení, že všetko, čo Boh zjavil, čo nám odovzdal v Cirkvi cez Krista a apoštolov, Cirkev v Duchu Svätom zachovala, pochopila /relatívne, postupne, ešte máme veľa pred sebou/ s prebiehajúcou históriou. Možno, že sa vám zdá, že si fandíme... Ale viddíš, k tomu názoru dospel aj ten protestantský pastor, ktorý konvertoval... A mnohí iní...

Podobne je to s tou modlitbou.  Modlitby k svätému je vždy automaticky modlitba k Bohu, no  spolu so svätým ,či sa to takto prednáša, alebo nie. To je jednoducho tak nami chápané, a prežívané, to je to pozadie všetkého. /Hoci niekto to aj nemusí pochopiť tak zvonka.../. A naša skúsenosť dokazuje, Boh aj takúto modlitbu vyslzším, ba máme skúsenosť, že dkonca ešte skôr. Scott Hahn sám zistil, ked sa začal modliť ruženec, že to naozaj skvele funguje, aspoň tak, ba lepšie ako predtým, ked sa ako protestant modlil len priamo k Pánovi. Boh má jednoducho rád, keď sa jeho deti navzájom "pospájajú" zväzkami lásky. Jeho lásky... Nekatolíci sú v tom , žiaľ, nechápaví, neúplní, proste nekatolícki...

Milý Cizienc, pre toto všetko, aj pre iné mnohé veci, ktoré ste vy /síce nie vy, ale vaši otcovia spred pád rokov.../ odvrhli z toho pokladu, ktorý dostala Cirkev na ceste za Pánom, ste naozaj nekatolícki kresťania, teda ste kresťania podľa nás /my sme voči vám v názvosloví veľkodušnejší ako vy.../, nekatolícka, teda neúplná, nie celkom legitímna cirkev, nemáte plnosť toho, čo k cirkvi patrí /apoštolská postupnosť, kňazstvo, platnú eucharistiu a moc premieňať chlieb a i ..../. Ale zato vás, neboj sa , za kresťanov považujeme, aj keď sme presvedčení, že ten váš výkomn a požehnanie by bolo  oveľa väčšie, ak by ste tie isté dary uplatnili  v rámci nie iba vašei úzkej skupiny ľudí, ale v spolupráci s celou Kristovou rodinou, jadrom ktorej považujeme - aspoň my - KC. je to naozaj "strom, na ktorom môžu hniezdiť aj vtádi nebeskí..." Nie je to stále len to horčičné zrnko, ktoré vy tak ospevujete, lebo stále chcete sa vidieť v tej prvej dobe nerozvinutého kresťanstva. Naša Cirkve je naozaj zrelé dospelé mužné "Telo Kristovo", a nie akýsi len Jeho zárodok...

Buď spokojný, a mysli si čo chceš aj so svojimi. My sme kresťania: plnohodnotní, so všetkým vybavením, aké je tu na svete možné, samozrejme myslím to o "in potentia", teda o možnostiach, ktoré posjkytuje KC, a nie o jednotlivcoch, ktorí vôbec z toho pokladu nemusia nič využívať, a praktixky budú na tom horšie ako neveriaci, ba zospovední za lajdáctvo, lebo "kto viac dostal, od toho sa aj viac žiada..." Nazaývajte si nás ako chcete. Nám to naozaj tak pripadá, ako by ste to potrebovali k vášmu vyvýšeniui, hoci si to možno neuvedomujete. Solídni nekatolíci to tak nerobia. A oznám aj takých. Teda sú ochotní priznať aj ostatných, aj nás za kresťanov a rešpektujú to. Vy zrejme ste v tomto ešte "vo vývoji: Želám teda požehnanaé dozretie...

Cizinec, naozaj nechápem, na základe čoho ty nepovažuješ rímsky katolicizmus za kresťanstvo. Máš na to právo, ale aj ke´d na to pozerám z tvojho hľadiska, že u nás je niekoľko prvkov, ktoré u vás nie sú, aj tak by si si mohol uvedomiť, že váha tých podstatných prvkov (jeden Boh v trocho osoboách, jeden Spasiteľ, Prostredník, Biblia.../ je oveľa vúčšuia, ako to, čo sa ti zdá, že máme iné. Niektoré veci navyše sú ani nie v podstate iné, len vy si to nahovárate, lebo im pripissujete v skutočnosti iné chápanie, ako o nich máme my... Skôr vy sa nám zdáte málo kresťanský z tohto hľadiska. Pretože z nášho hľadiska ho chápete príliš úzko, obmedzene, neplnokrvne, necelostne, akoby ste  z neho urobili nejaký extrakt, ktorý považujete za jediný. On je síce hlavný a rozhodujúci, to je pravdy, ale tie ostatné veci, ktoré sú okolo neho, a my sme ich neodhodili, dodávajú tomu "extraktu" plnosť, "glanc", akýsi jas. Vy ste preto úzkostlivý, lebo sa vám zdý, že modlitba trebárs k Márii čosi uberá Ježišovi. Na prvý pohľad to vyzerá síce nábožne a úctivo  voči ježišovi, ale  z našejstrany je to obyčajná škrupulóznosť, čiže psychický defekt, pretože vieme o Ježišovi, poznáme ho, že On nie je taký škrupuľant ako vy. On svoju matku naozaj ľúbi, nežiarli na ňu. navyše my vlastne cez ňu  jej prejavujeme dôveru ako našej sestre a spolu s nou sa potom obraciame k ježišovi. Takže náš cieľ je ten istý v tejto veci /modlitbe/, ale obraciame sa na Neho akosi "komplexnejšie", nielem individualisticky, ale spolu s inými Jeho deťmi... /protestantizmus je samo osebe individualistický, a prejavuje sa to v celej jeho praxi a v živote: subjektivizmus a pod./.
.
Pokiaľ ide o tvoju otázku, skoro ma ňou urážaš. Ty naozaj máš veľmi ale veľmiskreslené predstavy o nás, nehnevaj sa. Ty si naozaj nikdy nebol opravdivý katolík, alebo si takého vo vašej faarnosti nestretolv tvojom mladom veku. Lebo by si vedel, že katolík je človek, ktorý patrí Bohu, žije pre Boha, pre krista, s kristom, podľa Jeho zásad sa rozhoduje, snaží sa pozerať a hodnotiť všetko Jeho očami, používať Jeho "optiku" pohľadu na veci /to sa dá vyjadriť tisicimi spôsobmi.../. Myslím, že v ničom sa nelíši od ktoréhokoľvek protestanta v tomto, ani evanjelikála. Myslím však nie na formálneho, matrikového katolíka, ale na opravdivého veriaceho. A medzi nami je takých aspoň toľko ako u vás /nie možno percentuálne, ale počtom, pretože vy ste zrejme malá skupinka.../. A ak by si bol na ozajstom stretnutí katolíckych veriacich trebárs laických členom nejakého hnutia /čo je asi ekvivalent vášho cirkevného zboru.../, tak by si sa divil, že tí naši by mali aspoň takú vieru a lásku ku Kristovi, ako vy, zistil by si že žijú pre neho, orientujú rodinu celú pre Neho, žiavia sa Jeho slovom pravidlene. Ba navyše majú ešte charakteristiky, ktoré vy nemáte/ rešpekt voči cirkevnej autorite, eucharistickú zbožnosť, mariánsku úctu, ktorá im dáva komplexnejšie a hlbšie prežívať vzťah ku Bohu, než sa vy nazdávate.../ a nemajú iné negatíva, ktoré vy máte /pocit akejsi osobitnosti vašej skupiny nad..., podvedomú či vedomú zaujatosť voči KC príp. iným.../. Jednoducho súčastou našej  identity nie je nič, čo je nejako proti iným, čo u vás dosť cítiť. prakticky u všetkých protestantských skupín, malých ako ste  ešte viac /ja neviem, kam sa zaradiť, ked sa tajíte.../

Takže jednoznačne: Sme Kristovi a jemu patrí náš život. Spasený sme v nádeji.
/To vaše vyjadrenie "som spasený/ je podľa nás trochu choré, pretože do konca života môže človek odpadnúť, ako nás o tom presviedča. Ale to sme ziostili, že vás o tom nikto nepresvedčí, a vy sa tak budete aj vyjadrovať. Koľkých tých "spasených" som už videl ako sa zablúdili na zlú cestu.../
A pokiaľ ťa mýli  všetko to okolo Márii a vsvätých, tak je to len a len bvaše nepochopenie, nič viac. Vysvetlené storazy, škoda opakovať. Mária, ani svútí nie sú naozaj ani konkurentami, ani nadbytočnými prostredníkmi. Sú to Boží a zároveň naši priatelia. Preto kontaktujeme s nimi v Božom kruhu, v jeho prítomnosti...

Tvrdit, že je někdo spasen, může o sobě každý, kdo má to svědectví sám v sobě, tj. ve svém srdci, jako svědectví Ježíšovo, že patří Jemu, že přešel ze smrti do života a že na soud (poslední Boží před velikým bílým trůnem) nepřijde.

Jestli se takový člověk od Boha odvrátí má vliv na jeho odměnu = účast na Království v tisíciletí, což je spása v budoucím věku, který je věkem Království Nebes, nikoliv na věčnou spásu, poněvadž na tu po našem uvěření, znovuzrození a obrácení nemají naše skutky - minulé, současné ani budoucí - žádný vliv. 2Tm 2:12 je potvrzením těchto slov.

Tož tak.

willy

Proto, milovaní, očekáváte–li tyto věci, vynasnažte se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny a bez úhony. A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě. Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli svedeni bludem bezuzdných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva i nyní a až do dne věčnosti. Amen.

Oko, očekáváš to, co tu píše apoštol Petr?! Jsi na to připraven anebo se na to připravuješ?! Očekáváš a urychluješ příchod Božího dne neboli příchod Pána Ježíše Krista jako spravedlivého soudce?! Děkuji za tvé odpovědi na tyto 3 otázky.

willy

Willy, dostávaš sa mimo. Pripomínaš mi týmito výrokmi Svedkov Jehovových. Aj tá tvoja bohorovná istota by mohla byť pre teba mementom, aby si "brzdil"... Mimo cestu sa človek dostane veľmi ľahko, najmä ak si príliš dôveruje, a namýšľa si , že to verí Bohu, a v podstate verí sebe... Cirkev je tu už 2000 rokov, a v nej bolo aj viac vzdelanejších i svätejších ako ty, a s takou istotou by takto netvrdili. Ba ich názor na túto vec je radikálne odlišný... Willy, brzdi!!! /Trocha viac pokory a menej sebaistoty svojou domnelou múdrosťou by ti nezaškodilo.../

Willy, mne je jasné, že chce, v Bibli si to "svoje" vie obhájiť a zdôvodniť. Presne tak to robili a robia sektári všetkých dôb. Preto Kristus postavil na čelo Cirkvi apoštolov, resp. učiteľstvo, ústredie, staršovstvo, vodcovstvo, /jeno ako to nazveme/, aby sa všetky takéto teórie, a časrto fantázie ľudí hodnotili a prijímali v rámci dialógu rozumných a vzdelaných ľudí v Cirkvi, ktorí aspoň torhcu rozumia slovám BViblie, lebo je fakt, že ľudia majú aj fantáziu. Tak to bolo od počiatku. Tých, ktorí sa podriadili úsudku predstavených cirkvi, ostali v jej ráci, mnoí saaaaa stali naozaj prínosom pre Cirkev, a spomíname ich po storočiach /Klement, Gregor,  Bazil, Augustín, Hieroným, Tonáš a i./. Tí, ktoí nedbali na žiadne rady, odišli, a zakladali svoje sekty. Tento proces - ako vidno - beží stále. Romysli si, či chceš byť v cirkvi, alebo v sekte...

Ahoj Honza !

Úplne súhlasím. Čítal som v knihe o konvertitoch do KC, ak osa jeden z nich vyjasdril, že ľudia neboli spokojní s KC ažiadali "čistú" Cirkev. Boh im ju nakoniec dal, no nie jednu. Ale tisíce. A nakoniec musia konwštatovať podobné chyby ako mala KC. je ta m všetko to isté, len v nejkej inej farbe, lebo ľudia sú v podstate všade ľuďmi hriešnymi. Líšia sa tým, že nemajú také príležitosti. Ale keby mali, konali by podobne. Takže... Pre mňa bolo v obodbí hľadania a dozvrievania vo viere práv najťažším problémom nie vec vedy a viery, logiky, ale práve problém hiešnosti ľudí, poznanie zlých kňazov, pohoršenie na člvoeku, o ktorom som si myslel, že bude prinajmenšom biskup, a on sa "musel" napokon oženiť, a iné veci... To všetjko je pre človeka šanca dokázať Bohu svoju vernosť. len slabosi utekajú ztam, kde treba bojovať. Mal som priateľa, s ktorým sme si povedali: Práve preto, že mnohí konajú tak ako všetci,, žiada to od nás dokázať, že je to množné, a Pán nerozprával nejaké báchorky, ale to, čo je od človeka reálne možné...

k teme:

Katolický útok na desatero Božích přikázání     Katechizmus versus Biblia

Ale, Gojime, vari sám Ježiš si neuctieval svoju matku Máriu? A nedal ju za matku Jánovi? Nebol to prejav úcty? A J8n ju vari neprosil nikdy o príhovor?...

"Bohu všetci žijú", Gojimko, len adventisti a tvoja osobitná grupa má iný názor, že je to inak...

Gojim, si už trápny svojimi starými vtipmi...

Gojime, tak čo ten diabolko tam v tebe... Stále pracuje? Už by si mohol odpočinúť. On je neúnavný, a ty voči nemu veľmi poslušný. Tak mu povedz, že:

- Nech sa snaží, ako chce KC má prísľub Kristov, lebo má u seba nástupcu Petra, nástupcu apoštolov, prítomnosť Ducha Svätého a Krista až do konca sveta... A žiaden diabol, ani Gojimkovia, ani sektári rôzneho typu, aj ked sa spoja s celým morálne zdevastovaným svetom /čo už mnohí robia.../, túto Cirkev nedostanú na lopatky...

Vieš prečo? Pretože o to sapokúšali už mnohí: niektorí rímski cisári, potom, králi, potom mohemedáni, no najhoie, keď sa jej zapredali vlastní cirkevní ľudia, ako kardinál Richelie a pod. Vtedy ktosi z kardinálov  povedal  Napoleonovi, ked sa vyhrážal, že zničí túto KC, povedal: "Veliteli, to se  nepovedlo ani nám samým..."

KC diabol pokúšal aj prenasledovaním prvých 300 rokov, a nepodľahla. Potom zmenil taktiku a dal jej politickú moc, ba navyše chcel ju  cez ňu manipulovať /pokonštantínovské cisári.../, ale príliš sa mu to nedarilo, lebo keď príliš presadzoval, aj tak sa to obrátilo nakoniec na prospech Cirkvi /obrazoborectvo - 130-ročné prenasledovanie.../. A keď pápež videl, ako je východ pod mocou cisárov, tak sa usiloval o nezávislosť od cisára a o moc... Nebola to dobrá skúsenosť napokon, to uznali všetci, lebo skoro sa to neoplatilo, no čo už... Medzitým diabol stihol od Cirkvi odtrhnúť aspoň 20 percent východných patriarchátov /Antiochia, Alexandria/, no šlo sa ďalej. Tí,čo sa od nej odtrhli, dostali sa pod mohamedýnov. V 10. storočí  bola Cirkev najviac na dne: veľmi nehodní pápeži v ddôsledku zasahovania politickej moci,  storočie temna, a každý si myslel, že je koniec...

No medzitým ten najnehodnejší pápež založil Clunský rád, úplne nezávislý na kniežatách, a o nejaké storočie sa on stal zdrojom novej obnovy a rozkvetu, ba oslobodenia Cirkvi. Medzitým však sa oddelila východná časť KC. zvaný pravoslávna, no vzápätí aj ona sa dostala pod mohamedánov... A len čo sa Cirkev oslobodila od zasahovania svetskej moci po nastúpení spomenutých clunských pápežoch, prišlo obdobie rozdelenia Cirkvi najprv na dvoj- a potom dokonca až na troj-pápežstvo... Každý by čakal koniec...

Mohli by sme pokračovať: reformácia, sektárstvo, osvietenstvo, slobodomurári, komunizmus, liberalizmus... Diabol stále mení taktiku. Ale to mu nepomôže... Cirkev sa opäť po koncile obnovila, a teraz sa opäť dvíha "z dna" súčasnej krízy. Vzniká v neja veľa nových opravdivých obrodných hnutí, stápa počet rehoľných povolaní... Ona je presne taká ako povedal Pán: vtedy bola iba horčičným semiačkom, ale teraz je už stromom rozvetveným po celom svete. Takú si ju On predstavoval. jednotnú v učení, ale je vnej množstvo hnutí, spiritualít, rádov a pod. Má tú istú vieru, morálku, dokonca mnohé cirkvi, ktoré sa od nej odtrhli a kritizovali ju, zanikli, ba sú zosvetáčtené, hája  potraty, antikoncepciu, rozvody, homosexualitu/ako niektorí adventisti aj tu.../, eutanáziu a pod. No KC drží stále laatku vysoko, nekláti sa... Prečo? Presne preto, čo som už napísal na začiatku. Lebo má u seba...

A ešted jednu otázku tebe, Gojim: Kedy, prosím ťa, prídeš k rozumu?...