|
Právě je 573 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano Willy Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116616586 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Ježíš je borec!
Vloženo Úterý, 20. leden 2009 @ 18:35:39 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Vcházím
do byznyscentra v Praze-Holešovicích a crčí ze mě voda. Venku konečně
slábne prudký a horký, téměř asijský déšť. Sednu si do poslední řady v
zasedací místnosti, a i tady si připadám jako v jiném světě. Na pódiu
právě probíhá neobyčejná podívaná. Přicházejí tři pěkné, asi
dvacetileté holky.
Jedna vezme do ruky kytaru, druhá si stoupá k elektrickému pianu, ta
třetí nemá nic – asi si vystačí jen s hlasem. Začnou zpívat chytlavé
písničky. Tu energické, tu nostalgické, ale všechny s jediným tématem:
Jak je Bůh skvělý a jak mu jsou vděčné.
S podobným zaujetím sdílí hudbu
i hrstka jejich vrstevníků v sále.
Všichni stojí, zvedají ruce, čímž vyjadřují úctu Bohu. Někteří
zpívají, mají zavřené oči a s blaženými výrazy se svíjejí. Nejvíc asi
muziku prožívá blonďatý výtvarník Honza u okna hned na kraji sálu.
Chvílemi je až v transu.
Když dozní třetí song, mikrofonu se ujme výborný řečník,
osmadvacetiletý Martin Kozohorský. Nasadí úsměv a až do konce mu z
tváře nezmizí. Čte úryvky z bible a pak je komentuje. Jednoduše,
lidově, podobně ležérním stylem jako moderátor komerčního rádia.
Zjednodušeně
se dá jeho řeč shrnout takto: když budete věřit v Boha, bude se vám
dařit vše, na co sáhnete. „Když jsme chtěli auto nebo bydlení, Bůh se o
to postaral,“ hlásá z pódia Martin. A při jeho dalších slovech by měl
zbystřit ministr Julínek. „Stávají se zázraky.
Lidem budou dorůstat orgány přímo před televizními kamerami, už dnes
se léčí z rakoviny, vstávají z vozíčků,“ pokračuje. Jeden vozíčkář tady
zrovna sedí, a bohužel nevypadá na to, že by se měl hned tak uzdravit.
Od členů církve ale uslyšíte příběhy o blahodárných účincích víry
často.
Chvílemi se zdá, jako by tu ani nešlo o náboženství, ale o propagaci
reklamního produktu. „Já si zkrátka užívám dobrého Boha a je mi strašně
dobře. Bůh má dobrý věci a totálně tě miluje,“ říká Martin, a
cukrkandlovým hlasem k tomu dodává: „Sláva Ježíši, haleluja.“
Po dvou hodinách písniček a kázání zazní sborové „amen“ a jde se
domů.
Na nezaujaté pozorovatele to působí bizarně, nicméně když jsem
sledoval účastníky a jejich reakce, věřím, že je setkání osvěžilo jako
předtím déšť vyprahlé město.
Podobné shromáždění se tu pro mladé členy Triumfálního centra víry
(TCV), převážně studenty středních a vysokých škol, koná každou středu.
„Většinou jich dorazí kolem deseti,“ říká Martin, který setkání
připravuje s manželkou Jájou. V neděli se na stejném místě scházejí
dospělí.
Triumf nad ďáblem
Žádná církev nebo hnutí nežije ve vzduchoprázdnu. Vždy má své místo
v náboženském spektru a jejich hlavní představitelé zase vlastní
náboženskou minulost. Triumfální centrum víry není výjimka.
Religionisté je řadí ke Hnutí víry, které vzniklo v 70. letech 20.
století v USA.
Zjednodušeně řečeno – kombinuje křesťanství a teologii prosperity,
podle které o úspěchu, bohatství a zdraví rozhoduje intenzita vaší víry
v Boha. Do České republiky začaly první skupiny Hnutí víry pronikat po
roce 1989. Dnes patří mezi nejvýraznější Slovo života, R. O. F. C. nebo
právě TCV. Označení „triumfální“ členové odvozují z pasáže bible, kde
Ježíš triumfoval nad ďáblem.
TCV už od počátku vede poměrně nenápadný muž, který ale na lidi
dokáže velmi účinně zapůsobit. Za dva měsíce mu bude čtyřicet let.
Bydlí v domku na okraji vesnice nedaleko Dobříše a jmenuje se Miloš
Kozohorský. Martinův starší bratr byl až do svých dvaceti let ateista a
po maturitě na gymnáziu měl v plánu jít studovat dřevařství do Zvolena.
Místo toho ale nakonec odešel do Prahy.
Frustrovala jej apatie v socialistickém Československu poloviny 80.
let a pohyboval se v undergroundu. „Velice intenzivně jsem četl a
seznámil se s věřícími. Prvního března 1988 jsem pozval Boha do svého
života, a v ten den se všechno změnilo,“ říká Miloš Kozohorský.
Shromáždil kolem sebe skupinku věřících a v roce 1990 založil v Dobříši
Křesťanské společenství víry.
Tato církev sice dodnes existuje, ale už bez svého zakladatele.
Kozohorský totiž o sedm let později odjel s rodinou do amerického státu
Oklahoma na biblickou školu Rhema. Po návratu do Čech se rozhodl
založit novou církev, a tak v říjnu 1999 vzniklo v Praze Triumfální
centrum víry. „Nebereme se jako výlučná skupina.
Respektujeme i ostatní církve a základem je pro nás bible,“
vysvětluje Kozohorský a skutečně na ni při svém povídání mnohokrát
odkazuje.
Církev posléze expandovala i do Brna, Olomouce a nedávno do
Ostravy. Dnes tak má čtyři pobočky v ČR a jednu na Ukrajině.
Provoz církve pochopitelně něco stojí, a tak na každém
shromáždění koluje nádoba, do níž lidé házejí peníze. Přispívají
dobrovolně a, jak říká Kozohorský, skutečně dávají. Zřejmě vůbec ne
málo.
Vybrané peníze totiž jdou nejen na organizaci akcí, ale i na
pronájem prostor (církev zatím nevlastní žádnou budovu) a plat pěti
zaměstnanců. Například oba bratři Kozohorští pracují pro církev na plný
úvazek. Kateřina Heroldová z Příbramska je zase placená za výrobu a
distribuci knih, kazet a cédéček s písněmi (buď je složila ona sama,
nebo její kolegové z hudebního týmu Hlas probuzení) a kázáními, které
církev vydává.
Podle Kozohorského se jich prodaly desetitisíce.
V současnosti má
TCV zhruba dvě stě padesát členů. V Praze a v Brně kolem stovky, v
Olomouci přibližně patnáct a několik v Ostravě. „Je to široké věkové
spektrum, ale převažují lidé kolem dvaceti třiceti let,“ říká
Kozohorský. Církev funguje jako občanské sdružení, i když v budoucnu
plánuje získat registraci od státu.
Street víra
Dva dny po sešlosti v pražských Holešovicích se asi patnáct členů
TCV schází u Anděla na zalidněném prostranství před vstupem do metra.
Postaví na dlažbu stojan s mikrofonem, dva začnou zpívat a ostatní si
rozdělí štos propagačních letáčků a zastavují kolemjdoucí.
Pouliční kázání je jejich strategie, jak získat nové členy. „Jsme
přesvědčeni, že by to mělo být běžnou praxí každé církve. Jsou země,
kde je to naprosto přirozené. U nás se to zatím vnímá jako neobvyklé,“
říká Miloš Kozohorský. Někteří lidé se zastaví a nechají si vyprávět o
Ježíši, ale převahu mají pozdvižená obočí a pobavené úsměvy.
„Někdo to myslí vážně, někdo ironicky tleská, někdo hází flašky a
jiný přijde a dá vám pěstí,“ popisuje škálu reakcí Martin Kozohorský.
Občas také dochází k incidentům s bezdomovci a opilci, kteří se tu
poflakují.
Členové církve si však za čtyři roky, kdy tu týden co týden
diskutují s lidmi, už vypěstovali slušnou trpělivost. Z nadávek si nic
moc nedělají, vždyť mluvit o Ježíši s nevěřícími považují za své
poslání. „Čím víc lidí uvěří, tím to bude lepší pro tento národ,
protože se doví nezkreslenou realitu,“ tvrdí dvaadvacetiletá Martinova
žena Jája.
Padesátiletou Rozárku z Mníšku pod Brdy právě provokuje parta
přidrzlých dětí ulice, které potahují z cigaret a předhánějí se ve
sprosťárnách. Přesto je nechá být a odpovídá jim i na nejapné otázky.
„Kdybych nepoznala Boha, byla bych zlá, zatrpklá a zakomplexovaná.
Takhle jsem šťastná,“ říká se zasněným úsměvem drobná Rozárka.
Členové TCV kázali na různých místech po Praze, ale nakonec se
„usadili“ tady, u Anděla. Lidé, co tu bydlí nebo pracují, už berou
jejich pravidelnou páteční podvečerní přítomnost jako kolorit.
Šťastný život
Velmi rezervovaní k TCV a skupinám podobného ražení jsou religionisté. „Psychologizujících
a manažerských prvků, které jsou zneužívány k manipulaci členů, je tam
tolik, že i přes užívání náboženské terminologie bych je řadil na
hranici křesťanství,“ říká Jaroslav Hynek z olomouckého Centra pro
prevenci v oblasti náboženských sekt. Podle něj členství v TCV skrývá
řadu případných rizik.
Například černobílý pohled na svět nebo psychickou závislost na
skupině či vedoucím. Jejich projevy nepovažuje za kázání. „Promluvy
vedoucích jsou pro mě spíše laciným pouťovým vyvoláváním hesel, která
mají za cíl emotivně vybudit posluchače ke koupi produktu, v tomto
případě jednoduchého návodu na šťastný život,“ tvrdí odborník.
Musí se uznat, že promyšlené to mají dobře. Například bez líbivé
hudby by proklamace o víře zdaleka nefungovaly tak účinně. Hovorová
mluva s módními výrazy zase představuje protiváhu proti upjatým a ne
tak přímočarým kázáním tradičních církví.
Osloví řadu lidí, pro které je „klasická“ věrouka příliš složitá a
nejednoznačná. „Snažíme se přizpůsobit jazyk současnému člověku. Má to
samozřejmě své hranice a uznávám, že někdy jsme je možná překročili,
ale jsme ochotni to uznat,“ říká Miloš Kozohorský.
Podle něj Češi zatím nejsou na podobné prožívání víry zvyklí.
Věří, že si TCV časem projde stejným vývojem jako jiné, kdysi
nepochopené církve a stane se respektovanou součástí náboženské rodiny.
Momentálně k tomu má dost daleko.
Totálně si užívají
Krátce či obšírněji jsem mluvil s asi patnácti členy TCV. Všichni
působí jako milí, vstřícní a neagresivní lidé. Zakládají si na tom, jak
jsou spokojení. Například sedmatřicetiletý Jiří Zána, pomocný pastor z
Brna. Pět let chodil do evangelického sboru, ale nebylo to úplně ono. V
roce 2001 se raději rozloučil s farářem a církev opustil.
„Dověděl jsem se, že jeden člověk v Praze je hladový po Bohu a káže
úplně ostré boží slovo,“ říká Jiří Zána. Nepřekvapí, že mluví o Miloši
Kozohorském. „Byla to totální bomba,“ vzpomíná Zána, který pracuje jako
hrázný na přehradě. Jeho olomoucký kolega Roman Kohl se zase bez
většího uspokojení věnoval meditacím.
Na TCV narazil jako ateista. „Bydlel jsem v Brně, procházel se
po městě a oslovilo mě, že Ježíš žije, uzdravuje a mění lidské životy,“
říká Kohl, který je sám právě v Kristových letech. Dorazil na
shromáždění a zjistil, že mu vyhovuje. „Přišel jsem k Ježíši a okamžitě
začal fungovat,“ tvrdí vedoucí v kovošrotu.
Oba vnímají vstup do TCV jako zřetelný předěl, od kterého se jim
začalo všechno dařit.
U členů TCV lze vypozorovat i další shodné rysy.
Někteří trochu pohrdají bezbožným způsobem života. Vyjadřují se
podobně. Používají stejná slova. Zdaleka nejfrekventovanějším je
„totálně“, ale těsně v závěsu najdeme výraz „užívají“ – nejčastěji Boha
a svou víru, o které nemají pochybnosti. Pomáhá jim přežít v
nepřehledné džungli.
Prostředníkem je církev, tedy pastoři, kamarádi, jasné odpovědi
na všechny otázky.
„Pro řadu lidí je to vítaný únik z reálného světa,
který nedokážou zvládat. Zbavuje je do značné míry odpovědnosti a
nesení důsledků svých rozhodnutí, protože je přebírá komunita.
Členství proto vnímají jako velké ulehčení svého života,“ říká
Jaroslav Hynek. Když člen přece jen začne pochybovat, leckdy se celá
fasáda rázem zbortí a pak je to mnohem horší, než před vstupem do
církve. Podle Hynka může Triumfální centrum víry pomoci určitému typu
lidí v akutní krizi, ale jen málokomu tato duchovní cesta vystačí na
celý život.
Jiří Jiřička
MFPlus (rubrika: Reportáž)
http://www.mfplus.cz/
|
Re: Ježíš je borec! (Skóre: 1) Vložil: isim v Středa, 21. leden 2009 @ 07:08:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý článek, dobře ilustruje některé věci.
isim
|
|
|
Re: Ježíš je borec! (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. leden 2009 @ 06:58:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Velmi rezervovaní k TCV a skupinám podobného ražení jsou religionisté. „Psychologizujících a manažerských prvků, které jsou zneužívány k manipulaci členů, je tam tolik, že i přes užívání náboženské terminologie bych je řadil na hranici křesťanství,“ říká Jaroslav Hynek z olomouckého Centra pro prevenci v oblasti náboženských sekt. Podle něj členství v TCV skrývá řadu případných rizik.
S Jaroslavem Hynkem (Vojtou) se znám osobně - tenhle článek jsem četl, ještě než byl uveřejněný v době své návštěvy Prahy - snad nebude na závadu věci, když prozradím, že Kozohorský - když se dozvěděl právě formulaci Jaroslava Hynka o TCV v tomto článku - mu mnohokrát volal - a žádal ho schůzku... - ta snad i proběhla - a pod dojmem setkání se Jaroslav Hynek (Vojta) ještě vyjádřil vcelku smířlivě o TCV...
|
Re: Re: Ježíš je borec! (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 22. leden 2009 @ 08:30:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | "Promluvy
vedoucích jsou pro mě spíše laciným pouťovým vyvoláváním hesel, která
mají za cíl emotivně vybudit posluchače ke koupi produktu, v tomto
případě jednoduchého návodu na šťastný život"
Když jsem si četl tuhle větu, tak jsem si říkal, co by ten odborník napsal třeba o Johnu Wesley nebo o Smithu Wigglesworthhovi, kteří jen celý život vyvolávali pouťová hesla na ulicích. Zkusil by ses ho zeptat?
|
]
]
Re: Re: Re: Ježíš je borec a žije jen v TCV (Skóre: 1) Vložil: eleonora v Pátek, 23. leden 2009 @ 08:30:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Cizinče situace je značně jiná, než za Wesleyho a Wiggelsswortha. A klonila bych se k Aviafovi, že pouliční nabídka byla sice chudá, ale spíše jen z materiálního pohledu. Kozohorský má dvě auta, nový dům, kde bydlí, kdykoli se mu zamane a všechny možné vymoženosti současnosti. Na zmíněných pánech je vidět základní pravidlo lásky, tedy, že láska se měří velikostí oběti. U pana Kozohorského, mimo teatrálních projevů pódiové mimiky, která vyjadřuje osobní účast na stavu oslovených, žal nad hříšníkem, či sounáležitost, jsem si nějaké velké oběti nevšimla. Pro mě je to živnostník stejně jako majitel kolotoče. Investuje jen to, co dostane zpátky, nebo spíše aby dostal zpět více ( a nemluvím o duchovnu). Neslyšela jsem, že by si do svého nového domu bral bezdomovce, že by je někdy navštívil pod mostem jen s polévkou bez doprovodného týmu a nábožných řečí. Také to, že se u něho vyskytuje minimum starších lidí svědčí o zaměření. Jestli tam nějací jsou tak jsou to spíš příbuzní těch, co tam chodí a myslím, že spíš se skepsí sledují kam se jejich ratolest ubírá a jestli je z toho ještě cesta ven. I to, že se pan Kozohorský setkal s Hynkem mi připadá, že spíš zachraňuje negativní reklamu z právě uváděného filmu. On totiž žije v tom, že představuje právě tu nejcírkvovatější církev a hodnocení, v němž ho někdo odsouvá na její kraj, je pro něho nepřijatelné. Vždyť mu jde o chleba. V tomto směru, ale může být klidný ve skupině, kterou oslovuje, bude vždy dost těch, kteří ho budou hltat a dávat mu své desátky a pochopí po vysvětlujících kázáních, jak je ten svět zlý a pan Kozohorský dobrý.
Eleonora
|
]
Re: Re: Re: Re: Ježíš je borec a žije jen v TCV (Skóre: 1) Vložil: kozel v Pátek, 23. leden 2009 @ 10:14:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak moment, tohle už snad přeháníš, ne? Já znám pastora dobře a vím, že rozsívá peníze na různá místa, a nejsou to malé částky, ale nemluví o tom!!! Nemá potřebu se chvástat a vytrubovat do světa, že tady dal 20 000 a tam další celou výplatu. Tohle se člověk dozví po nějaké době a úplně od jiných lidí a kdo jsi ty, že odsuzuješ cizí lidi? Ty máš asi běžně na návštěvě každý den bezdomovce a každou chvíli jim vaříš obědy, co? Měla by ses doopravdy nad sebou zamyslet, tohle posuzování služebníků ti nepříšluší. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Ježíš je borec a žije jen v TCV (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 23. leden 2009 @ 10:53:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | hlavně jde o to že je to posedlý fanatik.I to jak jeho kolegyně kazatelka nechtěla pustit malé dítě na záchod s tím,že Ježíš také vydržel je tak zralé na psychyatrickou léčebnu
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Ježíš je borec a žije jen v TCV (Skóre: 1) Vložil: eleonora v Pátek, 23. leden 2009 @ 12:11:13 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Podle nicku bych si tipla, že jsi s ním příbuzný jako ostatně polovina vedení TCV. Dát někomu peníze, které vybral, není totéž jako dát peníze, které jsi musel někde vydělat. Přerozdělování je jen socialistický projev. Co vím Kozohorský pracoval rukama tak málo, že by na to stačily prsty jedené ruky a ještě by zbývaly. To se potom posuzuje dávání trochu jinak. Také neznám poměr toho, co dostává od strýčka Sama a co vybere na základě pravidelně zařazovaných kázání o desátcích. Kolorit těchto společenství mi nemusíš přibližovat, jejich finanční politika je mi důvěrně známa. Pro finanční úřad je všechno na jedničku. Všechny položky naprosto sedí. Na pochvalu. Já mám jen problém s tím jestli jsou všechny ty vyúčtované položky vynaložené na správnou věc. Slyšela jsem pár jeho kázání i když to bylo již dříve a upoutalo mě, že velmi často používané slovo bylo slovo JÁ a podle toho bych usuzovala, že se mu tato pozice malého pánbíčka líbí. A když může ještě rozdělovat peníze! To už nemá chybu.
Eleonora |
]
Re: Re: Ježíš je borec! (Skóre: 1) Vložil: neum v Čtvrtek, 22. leden 2009 @ 10:18:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Karle, když znáš pana Hynka osobně, tak si polož otázku - nebo mu polož otázku - co ho vlastně kvalifikuje. Banality typu „Pro řadu lidí je to vítaný únik z reálného světa, který nedokážou zvládat. Zbavuje je do značné míry odpovědnosti a nesení důsledků svých rozhodnutí, protože je přebírá komunita. Členství proto vnímají jako velké ulehčení svého života,“ po kterých je ovšem v médiích poptávka, napovídají, že neví nic a nerozumí ničemu. Kdyby byl amatér jako Anatole France, mohl by námitky vznešeně ignorovat, ale jako profesionál by se asi zapotil, kdyby ho někdo překvapil žádostí, ať takový výrok doloží a obhájí mezi skutečnými odborníky.
Víš o co jde? Jde o to, že ve společnosti je strach ze sekt plošně rozšířen. A na tomto strachu - a samozřejmě i skutečných problémech, so se v náboženských sférách přiházejí - se živí šamani.
Olin |
]
|
|
Re: Ježíš je borec! (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 23. leden 2009 @ 09:54:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Stačí se podívat na film "Ježíš je normální! " který zobrazuje celouřadu deviací v této sektě. Zajímavé by bylo sledovat,co v životě strašného ti lidé prožili,že skončili v takové sektě |
|
|
|
|