 |
Právě je 129 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
Vota
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
106205881
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
Povzbuzení: Kočičí uplakané oči.
|
poslal Frantisek100 Nikdy jsme doma
neměli žádné domácí zvířátko a ani
jsme s ničím takovým nepočítali. Naše dcera
na venkově je psí a kočičí máma. Má pejska a tři kočky. Nedávno jí někdo za plot
vhodil malinkého koťátko, celé černé a staré tak šest týdnů. Vzala ho domů.
Bylo hladové a potřebovalo ošetřit
veterinářem. Všeho se mu dostalo.
Přijeli jsme na návštěvu a tenhle maličký
kocourek stál v u dveří. Tak strašně maličký
a hubený, s naježenou srstí. Už strávil u naší dcery týden, ale její staré
kočky ho nepřijaly. Prskaly na něho a jedna
mu pacičkou dala i facku. Začal se tulit k mé manželce. Vzala ho do náruče a on
si hned získal její srdce. " Podívej se, Františku, jak je krásný?" Hladila ho a měla z něho velikou radost. "Vezmeme si ho domů." Oponoval jsem, že nevíme, jak se o něho starat
a nikdy jsme žádné zvířátko neměli. " Všechno vám pro něho zařídím a přivezu i s kočičím záchodem a s
krmením."
Za tři dny v neděli byl
kocourek už nás. Dali jsme mu jméno Mikeš, protože je černý jako ten v Ladově
pohádce. Zpočátku opatrně chodil po místnosti a ukázal se velice čistotný. Věděl
už chodit na kočičí záchod, stále si
čistil tlapky, prostě velice čistotné
zvířátko. Hráli jsme si s ním, běhal za námi. Akorát do ložnice za námi nesměl.
Chutnalo mu kočičí mlíčko a kapsičky. Za dva týdny se změnil v milého šikovného
kocourka , který prolezl doma vše, co se dalo prolézt. Nejraději seděl u okna a
díval se na svět za sklem. Vylezl na můj stůl s počítačem, prošel se mimo svítící
klávesnice, podíval se chvíli na monitor, sáhl na něj pacičkou a pak zkontroloval, co je
vzadu. Když jsme v noci šli na WC, objevil
se znenadání a doprovázel nás. Museli
jsme mu opatrně pak utéci za dveře ložnice. A ráno už čekal u dveří ložnice a
když zjistil, že už zůstaneme vzhůru,
začal poskakovat a radovat se.
Museli jsme s ním však na očkování. Dcera přijela autem a on musel zpět do
přepravky, kterou ho k nám nedávno přivezla. Mikešek najednou začne zoufalé mňoukat.
Přepravka leží na sedadle vedle manželky. Otvírá víko a Mikeška hladí a utěšuje
slovy, že my tě přece nikomu nedáme, neboj se. Ohlednu se dozadu na sedačku a
vidím jeho očka. Žasnu, tečou z nich opravdové slzy. U pana doktora byl moc
hodný a ani nezakňučel, když dostal
injekci. Když jsme se vrátili domů, opět skákal radostí, hrál si, občas nám
olíznul ruku a nakonec spokojeně usnul.
Možná si řeknete, proč to sem ten
František píše? Já jsem si uvědomil to naše živočišné spojení s ostatními zvířátky. A že láska existuje i mezi nimi a námi. Jak to Pán Bůh zařídil, že nás láska spojuje. Nikdy před tím jsem si to tak silně
neuvědomil, jako tehdy, když jsem spatřil kočičí uplakané oči.
|
|
Povzbuzení: Až se ti tvoji věřící dostanou k moci, pak poznáš...
|
poslal Frantisek100 Můj kolega Jenda
musel v listopadu na vyšetření do Prahy. Místní praktický lékař mu konečně nechal udělat rentgen krční
páteře a tam byl nějaký nález. Nakonec v prosinci před začátkem školních
prázdnin si bere Jenda neschopenku. Má na sobě velký sádrový korset přes celou hlavu. Vyprávěl mi, že mu zakryli
tvář a vlasy, a pak přes vše nalili
sádru a obličej pak vystřihovali. Je mi
ho líto. Musí hned po vánocích do léčebny v Jevíčku. Prožil tam i
Silvestra. Napsal mi dopis, kde
popisuje, jak prožíval dny o zbylých svátcích.
Byl tam skoro sám. V dopise si musím zapamatovat jeho slova:
"Raději by pracoval s těmi nezlobivějšími dětmi než
prožívat to, co prožívám"
Podařilo se mi i
jednou spojit se s ním telefonicky. Když
volám koncem ledna, sestřička mi sdělí, že pana Jendu převážejí do Prahy. Jeho
manželka mi pak popisuje poslední
návštěvu u něho. Prý už ani nemohl hýbat rukama a musela ho krmit. Také je
zděšena tím, že ho najednou převážejí. Za pár dní k večeru zvoní za dveřmi jeho dcera a s pláčem mi sděluje, že tatínek
dnes zemřel. Při operaci před týdnem zjistili, že krční páteř již není vhodná k operaci a tak
nechali Jendu pár dní v umělém spánku na dýchacích přístrojích.
Sedám ke stolku
v ložnici a píši rozloučení. Vím, že je to pro mne jako jeho kamaráda a kolegu
povinnost. Píši a pláču u toho.
Pak si to mnohokrát opakuji z paměti a zase tečou slzy. Pohřeb je za týden a já poprvé v životě budu
na pohřbu hovořit.
Když vstoupím do
sálu, spatřím sál plný lidí a rakev vedle mne.
Připadá mi tak strašně malá, že se mi až nechce uvěřit, že v ní leží
Jenda. Mám před sebou na papírku svoji řeč, ale pro slzy nevidím text. Těžko se
mi mluví, těžko se dýchá. Je to krátká
řeč a já nezapomenu zdůraznit, že Zdenek byl poctivý člověk, který nikomu úmyslně
neublížil. Věřím podobně, jako věřil Komenský, že se spolu shledáme v nebi.
Netušil jsem, že moje zmínka o Bohu se dotkne těch, co v Boha nevěří a možná i víru nenávidí. Nečekali takový
projev.
Hodiny za Jendu jsme
si ve škole rozdělili a on mi stále moc chyběl. Ráno, když jsem šel do práce,
díval jsem se směrem, kde on
vycházíval a pak jsme pokračovali společně do práce. Jenda
byl komunista, ale po roce 89 to neměl jednoduché. Vzdal se funkce předsedy
strany a dokonce začal přemýšlet o mnoha duchovních věcech a dokonce několikrát
navštívil i sbor církve ve městě.
Vyprávěl mi, že v dětství viděl , jak pan katecheta mlátí děti a posmívá se
těm, jejichž rodiče jsou komunisté.
Jeho rodiče byli oba ve straně a tak není divu, že i on měl stejnou
víru. Ale byla to víra upřímná a nikoliv
z nějaké vypočítavosti. Svým životem by mohl být příkladem pro mnohé
lidi, kteří svých funkcí a členství ve
straně zneužívali. Jendu jsem si vážil.
Když jsem se jednou vracel autobusem
z krajského města, sedl si vedle mne jeden fanatický křesťan. Přišla řeč
i na Jendu a on ho urážel. Zastal jsme se ho, ale stejně nevím, zda takovým
náboženským fanatikům se dá něco vysvětlit. Oni si o každém komunistovi myslí
jen to špatné. Já ale Jendu znal.
Dělal poctivě svoji práci. Když jsem si
prohlížel jeho přípravy na vyučování, uvědomil jsem si jeho úžasnou
svědomitost. Byl to můj kamarád. Věděl o
mně, že jezdívám do křesťanského shromáždění a nikde na mne nežaloval a
neudával. Byl celkově poctivý a plat měl
jen o pár stovek větší než já, protože byl služebně starší. Miloval svoji
ženu a děti. Byl pevný ve svých názorech
a mnohokrát zažíval moje a kolegovy politické útoky, když jsme
kritizovali režim. V roce 89 byl nešťastný, protože jeho ideál padl. Svět se
změnil.
Už nežije. Ale
zapamatoval jsem si jednu větu, kterou často končily naše diskuze.
"
Františku, až si ti tvoji věřící dostanou k moci, tak opravdu poznáš, jací
jsou"
Ano, už jsem poznal. Nejsou lepší než jiní hříšníci, pyšní a
sebejistí, chytře maskující své zlo. Víra je jim úplně k ničemu.
Možná si mohu vytýkat, že jsem ho nepřesvědčil, aby uvěřil v
Boha. Zdálo se mi později, že začíná věřit. Zda to pomohlo a zda se někdy v
nebi sejdeme , nevím. Ale jak málo stačí odvést člověka od Krista a od Boha!!!
|
|
Povzbuzení: Můj první volební akt aneb jak to bude v nebi.
|
poslal Nepřihlášený Úvodem musím
oživit jednu vzpomínku na moje první volby v životě. Bylo mi dvacet roků. První
volby po osmašedesátém roce. Bydlel jsem na koleji. My studenti jsme byli
rozhodnuti, že budeme volby bojkotovat.. Oni však v době konání voleb odjeli
domů a já zůstal jediný na koleji, kde
jsem byl přihlášen k pobytu a kde byl můj domov. Byl jsem také rozhodnut, že se
na volby vykašlu. V pátek jsem volit nešel.
Je sobota ráno a
paní vrátná na mne zoufale buší a volá: "
Pane Františku, volali z volebního střediska, že se musíte dostavit k volbám. Prosím
jděte, ať nemáte průšvih! " Hodná to žena. Má o mne studenta strach. Zbytečně
jí neříkáme " máma". Přece jen
ji poslechnu. Rychle se oblékám a běžím to oné důležité budovy nedaleko kolejí.
Vstupuji do obrovského sálu, který běžně sloužil pro plesy a koncerty. Po pravé
straně asi pět stolů a za nimi nějací" dědkové" Aspoň tak jsem je
vnímal. Já mladý chlapec, který jde prvně volit. Pod jevištěm stála obrovská urna se státním
znakem. Měla červenou barvu a já si říkal, že tam sedí jak nějaký "Buddha".
Podal jsem komisi svoji občanku. Našli mne hned. Asi jsem byl opravdu poslední
volič. Děda mi podal pár lístečků. Každý měl jinou barvu a asi byly celkem tři. Aspoň se podívám, co je na nich. To jsem asi nesměl
dělat. Jeden z členů komise
zvolal:" Nečum na to a prdni to do
té dírky:" Znělo to jako rozkaz.
Vyjdu ván vstříc , vy dědkové, myslel jsem si. A tak jsem lístky vhodil do
dírky a tak vykonal svůj první volební akt v životě. Odcházím ze sálu a na nikoho se
nepodívám. Komedie. Kdoví, kolik jich
ještě bude. Paní vratná mne starostlivě, ale
s úsměvem vítá : " Tak
Františku, že to nebolelo?" " Ne, akorát lechtalo" a opětují jí její úsměv. Odpoledne slyším v rozhlase po drátě, že
volební účast byla 99.90 %.
A ta moje asi 0,
0…..1 %
Úsměvné. Dnes se
nad tím usmívám, protože to je minulost. Dnes máme konečně svobodné volby. Ale
dozráli jsme do toho stavu svobodného světa? Chováme se správně? Ve zdravé
společnosti by strana, která neuspěla, měla přiznat svoji porážku s klidem a
bez závisti. Tím, že nevyhrála, neponese čtyři roky na sobě plnou tíhu
odpovědnosti. Pokud nám jde o celý národ a stát, a ne o vlastní prospěch, pak
bychom si měli vzájemně pomáhat a ne druhou stranu podrážet, ponižovat, zesměšňovat…
Zatím je před volbami i po nich jen boj, nenávist, neklid, útoky, politická
válka.
Bude taková demokracie i volby také v nebi? Nebude. Svého
Pána si zvolíme tady na Zemi a v nebi ho budeme respektovat celou věčnost.
|
|
Povzbuzení: Svatý Augustin — citát o dnešní době
|
poslal karels Augustin je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské patristiky.
|
|
Povzbuzení: Pastýřský dopis Davida Nováka - říjen 2020
|
poslal Nepřihlášený Milé sestry, milí bratři, ještě před pár dny byl provoz našich sborů a životů zpět v normálu, vypadalo to, že jsme z pandemie vyklouzli poměrně snadno a že se naší zemi podobně jako při jiných celosvětových katastrofách to nejhorší vyhnulo. Netvrdím, že se nic nestalo, že zvládnutí pandemie bylo přinejmenším pro některé vrstvy obyvatelstva jednoduché. Asi se ale shodneme, že to mohlo být podstatně horší, a to zvláště při srovnání s jinými zeměmi, kde téměř nebo úplně zkolabovalo zdravotnictví a lidé umírali po stovkách.
|
|
Povzbuzení: Jak jsem od katolíka dostal lekci???
|
poslal Frantisek100 V neděli se nám
přihodila zvláštní věc. Po několika letech jsme navštívili poutní kostelíček, kde jsme měli před
čtyřiceti šesti léty svatbu. Cesta z údolí
do kopečku nás vyčerpala. Ale na konci cesty již mezi stromy svítily bílé zdi kostelíčka.
Zaslechli jsme i začátek církevní pobožnosti, která zněla z reproduktorů na
kostele. Kolem parkovalo mnoho automobilů a překvapilo nás, kolik mladých
rodičů s dětmi mířilo na bohoslužbu. Vešli jsme vstupní brankou do nádvoří. Vedle
seděli dva mladí bezdomovci. Pozdravili nás, ale nežebrali.
|
poslal vatatu Mnozí lidé dnes nepotřebují Boha, protože mají Bibli a svůj rozum, což dohromady je také bůh. Až tento bůh v člověku zemře, tak teprve potom se v tomto člověku může narodit Ježíš skrze živé mocné Boží slovo, které dosahuje až k rozdělení ducha a duše, kostí a morku. Bible je inspirovaná Duchem Božím a jenom Duch Boží jí správně vykládá. Jak se to může člověku přihodit, že mu začne Duch Boží správně Bibli vykládat? Je to tenkrát, když se člověk zřekne sám sebe pro Ježíše, pro jeho myšlení, pro jeho cítění, a pro jeho rozhodování. Amen. Jiří Vašut
|
|
Povzbuzení: "Zpověď - V Co věřím"
|
poslal Melissokomos Pročítám teď knihu "Zpověď - V Co věřím" od L.N. Tolstoje. Vybírám několik citátů, které mě zaujaly:
Mé odpadnutí od víry nastalo právě tak, jako nastávalo a nyní nastává u lidí našeho způsobu vzdělání. Jak se mi zdá, děje se to ve většině případů takto: lidé žijí tak, jako všichni žijí, a všichni žijí podle zásad, které nemají ničeho společného s věřením, ba většinou jsou přímo jeho protivou. Věrouka nemá podílu na životě a ve styku s ostatními lidmi nikdy se nestává, abychom se s ní nějak vyrovnávali. Věrouka takto vyznává se kdesi mimo nás, daleko od života a nezávisle na něm. Setkáváš-li se s ní, je to pak setkání se zjevem vnějším, se životem nesouvisejícím.
|
|
Povzbuzení: Šťastný, který nebyl šťastný
|
poslal Frantisek100 Je teplý letní den
toku 1962 a jsou dokonce prázdniny. Pro nás kluky to znamená volnost a potulovaní
se po městě. Sice skoro dvakrát týdně jedu do lesa se svým vozíčkem na dříví a
se mnou i moji kamarádi s vozíkem o něco větším. V lese
leží dost dřeva, ale musíme se vydat až 4 km hluboko. Někdy s námi jde i jejich otec či strýček. Pak
se vracíme s plně naloženými vozíky. Rodiče mají radost. Dříví hned nařežu a
naštípám.Práce na celé odpoledne. Maminka a tatínek pak sklízí dřevo do kůlny. Nemusíme ho
tak kupovat a ušetří se. Tentokrát je neděle a tak spíše než v lese se
jen tak potulujeme a pozorujeme cvrkot
městečka. Naši pozornost zaujímá podivná dvojice.. Dva muži v ušpiněném
oblečení se vratkou chůzí asi odněkud
vrací. Je asi deset hodin ráno a na ulici skoro ani živáčka kromě nás kluků a
těchto potácejících se mužů. Přicházejí blíž k nám a my jim ustupujeme až do středu ulice.
Nechceme se s nimi srazit. Najednou k nám
zavane zápach, který znám někdy z naší
latríny na dvoře. Jeden z mužů má na zadku mokrý strakatý flek a z jedné
nohavice mu něco u boty vytéká. Fuj. Už
je nám jasně, o co jde a proč ten
zápach. Kluci se smějí, ještě chvíli je pozorujeme. ale pak už nemáme
zájem je sledovat . Existují jiné
krásnější věci na pozorování. Je poledne a já musím domů.
|
poslal zeryk Muž budoval 36 let kanál přes hory, aby lidem přivedl pitnou vodu
|
|
Povzbuzení: Shalom Jerusalem
|
poslal rosmano
https://ruclip.com/video/RMehFvmR4FA/esther-noemi-gonzalez-shalom-jerusalem.html
Z takovýchto písní mám velkou radost a povzbuzení. Tak se s nimi s vámi sdílím. Tentokrát Ester Noemi Gonzalez z Paraguaye. Sláva Bohu !
|
|
Povzbuzení: Neschopnost rozpoznat nadsázku
|
poslal Nepřihlášený Existují dva typy duševních poruch. Neurózy a psychózy. Troufnu si tvrdit, že neurózami trpíme do jisté míry všichni a počet neurotiků bude dále narůstat. Podléháme nejčastěji úzkostem a depresím, někdy i pseudomániím (což je ale sporné). Neurotik si pak vždy dokáže uvědomit, že s ním něco není v pořádku a své stavy může cíleným soustředěním krátkodobě překonat. Dnes se mnoho neuróz klasifikuje jako duševní poruchy, což si myslím, že není úplně vhodné.
|
|
Povzbuzení: Dobrý začátek
|
poslal Frantisek100 Je tomu přesně 50 roků. Rok 1967. Před dvěma týdny jsem pochoval otce, jsem
sám. Před pár dny jsem přivezl urnu. Za
pohřeb jsme zaplatil 1050 korun. Tisícovku mi zaplatila nemocenská pojišťovna.
Sirotčí důchod ještě nemám.Taková černá plechovka. Šustí v ní popel. Co zůstalo po člověku? Kluci
se ptají, co to máš v té napěchované tašce? Urnu. Mlčeli. Do humoru nikomu
není. Vedle učebnic a urny láhev mléka a pečivo . Moje večeře. Druhý den ji nesu na hřbitov
a hrobníka prosím,
aby ji zahrabal do hrobu vedle urny maminky, která zemřela přesně před
rokem. Celé městečko ví, že je tu jeden student sám.
|
Vložil: Tomas v Neděle, 24. prosinec 2017 @ 20:53:43 CET (722 čtenářů)
Více... | 3938 bytů | 4 komentáře | Skóre: 0
|
|
Povzbuzení: Oko-ismus - vymanění
|
poslal brusle7 Oko-ismus - pojmenování, vymanění
|
|
Povzbuzení: Proč nemohou být všichni jako Kristus
|
poslal Neprihlaseny
|
|
poslal Nepřihlášený Lidská láska se strachuje a bojí. Smrti. Pekla. Záhuby. Utrpení. Že člověka mine vytržení. Že víra nestačí. Že člověk selže. Odpadne. Nevydrží do konce.
Bůh je světlo. Náboženství je tma, kde světlo nesvítí.
Lidem a světu všichni dlužíme lásku. Ne záchranu před peklem.
Život je věčný. Jenomže náboženští vůdcové tomu nerozuměli a nerozumějí. Vystačí si s dogmaty. A ovce je následují.
Jenom dokonalá láska vyhání strach.
|
|
Povzbuzení: Cesta králů od východu slunce
|
poslal Dzehenuti
|
|
Povzbuzení: Šťastný, který nebyl šťastný
|
poslal Frantisek100 Lidský život může být velmi krutý a někdy si za část toho
krutého života může i člověk sám. Vzpomínám na člověka, jehož tvář si neumím
vybavit, ale vidím něco jiného. Je nedělní dopoledne a asi rok 1960. Ráno jsem
vyskočil z postele, rychle se nasnídal a
spěchal za kamarády. Je krásný den. Kam půjdeme? Kolem deváté hodiny v nedělním
dopoledni není na ulici ani živáčka. Láká nás to za město a k potoku.
Procházíme ulicí a naši pozornost upoutají dva muži. Oba se sotva drží na
nohou. Asi včera někde dlouho vysedávali v hospodě. Procházíme kolem nich. Fuj!
Nepříjemný zápach zavane až k nám. Odkud vychází?
|
|
Povzbuzení: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem
|
poslal Frantisek100 Utrpení v těle? Nějak jsem to nemohl pochopit. Často jsme
slyšel, jak se někteří věřící chlubili tím, co prý vytrpěli pro Krista. Jak se
nechali vyhodit z práce, jak se rozhádali se svými blízkými kvůli víře, jak
odmítli slavit vánoce a jiné a jiné .
Ale co tím utrpením v těle asi myslel apoštol Pavel?
Vybavil jsem si jednu událost. Pracoval jsem na jednom
pracovišti pro mladistvé s poruchami chování. Vlastně tam byly skoro dospělé slečny. Měly za sebou těžkou
minulost. Něco si zavinily samy a něco
bylo i vlivem prostředí a vrozené genetické
výbavy. Byl jsem ve funkci vedoucího vychovatele. A jednoho dne mi noční vychovatelky přišly oznámit, že u Marie našly pod polštářem
několik tabletek a že mají podezření, že léky, které má večer spolknout, pak
vyplivne a dá pod polštář. Prý tvrdošíjně zapírá a tvrdí, že nejsou její.
Zavolal jsem si ji. Přišla hezká a pyšná a až
skoro uražená slečinka, protože si jí
dovolím také podezřívat a věřit těm..
"Maruško, víš asi, proč jsi tady u mně?" Cukla vzteky hlavou a pronesla: "Kvůli nějakým blbým práškům"
|
|
|
