Ještě dřív, než Bůh cokoli stvořil, věděl, že člověk neposlechne a pojí z toho stromu. Jaké tu máme možnosti?

Ty i apoštol Pavel jste se rozhodli nehřešit. On hřešil a ty taky. On si nad tím lámal hlavu a zjišťuje, že už to vlastně není on, kdo hřeší, ale hřích v něm. To je jistě pravda, ale byl to on, kdo dával tomu hříchu pole působnosti. Z toho kola jsi přece slezl dobrovolně, o své vůli jsi kradl. V tvé hlavě proběhl rozhodovací proces a ty jsi volil hřích. Přijdeš mi jako opravdu chytrý a inteligentní člověk, takže nevěřím tomu, že jsi při té krádeži nevěděl, že to pole někomu patří. Jistě jsi věděl, že sebrat něco, co patří druhému, bez jeho souhlasu je krádež. Ovlivnila tě snad výchova, ale o tomto omezení svobody jsem psal. Ty jsi už ale patřil Kristu a kradl jsi a věděl jsi, že kradeš. Netvrď mi prosím, že jsi nepovažoval za krádež a hřích sebrat něco, co ti nepatří. 

Na ten článek se těším. Pokud jde o tu debatu o těch lebkách, fakt si myslím, že kdokoli to obhajuje, vůbec netuší, že je to vše o magii a spiritismu a ne o prapodivné pietě. Jinak je lékařsky prokázané, že zapálená cigareta mrtvých neškodí:-)))

1) Ne. Satan je jako ostatní andělé pouze poslušný nástroj Boha.

2) Ano. Něco málo o rozhodovacích a volních procesech jsem ti už napsal. Ale mohu se podělit s dnešním zážitkem. Kopal jsem přípojku na plyn a když jsem se tak blížil k antoníčkovi (pro neznalé - tak se říká krabici na hranici pozemku, kde jsou rozvody na plyn a elektřinu), povídám mu:"Antoníčku, nechceš popojít kousek blíž?" A pak si říkám:"Kdyby mě tak teď slyšel Toník, ten by mi dal, že se tu modlím ke svatým.":-) Když bylo hotovo, jel jsem na Prahu. Přijel jsem k železničnímu přejezdu a blikala tam dvě červená světla. zastavil jsem a čekal. Za chvilku se za mnou vytvořila kolona šesti aut. Najednou jedno z nich začala zběsile troubit, vyjelo z řady, předjelo nás a přejelo přejezd. Stejná situace se opakovala třikrát. Čtvrté auto za chvilku následovalo ty předešlé tři, ale řidič zastavil vedle mě a stáhl okénko. Nastal první rozhodovací proces. Mám ho také stáhnout, nebo dotyčného ignorovat? Stáhl jsem ho. On se zeptal, proč tam pořád stojím. Nastal druhý rozhodovací proces: mám mu říct, že nejsem cvok, abych jezdil přes přejezd, když to bliká červeně? Řekl jsem si, že takhle by Pán nereagoval a rozhodl jsem se pro slušnou a přátelskou odpověď, že asi brzy pojede vlak. On mi řekl, že ten přejezd často blbne a že bych na vlak čekal do pondělka a odjel. Nastal třetí rozhodovací proces: mám mu věřit a přejet ten přejezd také? Moc se mi do toho nechtělo a zvažoval jsem to objet jinudy. Nakonec jsem jel.

Nepopsal jsem ti všechny rozhodovací procesy - také jsem zvažoval, jestli mám nějak reagovat na ty, kteří nás za soustavného troubení a gestikulace předjížděli nebo ne. 

To, že máš nějaké naučené výsledky rozhodovacího procesu, neznamená, že k němu nedochází. Zkoušel jsem ti to vysvětlit výše třeba na té královské hře na šachovnici. Každý z nás má jisté etické zásady, které mu umožňují automaticky eliminovat z rozhodovacího procesu spoustu možností. Když zahajuji třeba já partii bílými, zvažuji co hrát, ale absolutně nikdy neberu v úvahu např. tahy a3, a4, h3 a h4. Dříve jsem třeba takto nezvažoval ani 1. b4, ale pak jsem si leccos o tomto zahájení přečetl (říká se mu Sokolského hra, častěji Orangutan) a zjistil, že to má čas od času smysl zkusit. A tak ty třeba takto eliminuješ u té dívky varianty znásilnit a rande (doufám tedy:-))) ), ale už tu máš variantu chtivého pohledu - to tě tedy soudím podle sebe.