Jen bych mu vyslovil přání, aby to, co on jako vize měl, hlásal a o nichž svědčil, aby se na něm naplnily. Pravda - ta absolutní pravda je Bůh. Absolutní láska je Bůh. Tak aby se tyto jeho vize na něm naplnily. A to štěstí, které má každý člověk v srdci jako touhu, tak aby se opravdu uskutečnily.

To, že to takto, jak to mnou podtrženo vyjádřil k. Vlk, Havel evidentně nevnímal, a proto ani nevyjadřoval, má slova podporuje. Havel měl jisté vize, naděje a touhy, ale Boha do nich "netahal". To ostatně naznačuje Vlkova předchozí odpověď, od níž se odvíjí to, co jsem výše uvedl. V té předchozí odpovědi Vlk říká: Protože, a to je důležitá věc, ideje, pravda a krásné vize mohou lidi zasáhnout a uchopit, ale k realizaci je ještě daleko. Myslím,že cítil, že není realizační síla, která by ty vize uskutečnila. Kdyby Havel věřil v Boha, cítil a věděl by, že tou "realizační silou" je Bůh s jeho mocí a že bez Boha to nepůjde!

Tož tak.

Potvrzuješ teda, co jsem napsal, že o Havlově víře víš něco víc. Ve skutečnosti ale jde jen o tvoje posudky (i přes tajemnou komunikaci v minulosti). Hele, já netvrdím, že Havel byl křesťan a katolík, ale souhlasím s Rahnerem, že jsou anonymní křesťani, který zná pánbůh. Proto jsou mi třeba sympatický formulace velkopátečních přímluv za židy, ostatní nekřesťany a bezvěrce. A taky odmítám doslovnej výklad Řím 10,9. Součástí Uhlových důvodů bylo to, že Havel jistě NEBYL ..., a ty s tím bez výhrad souhlasíš. Já tvrdím, že tohle posuzování je nemístný v absolutním smyslu.

Můžem brát v pochybnost, jestli je vhodnej církevní obřad při státním pohřbu. Ale to není otázka víry, ale vkusu. Odkazuju na svůj komentář níž. Je mi jedno, jakej obřad proběhl, jako katolík se za Havla můžu modlit i po jeho smrti. A hodně lidí oslovila ta vytříbená ceremoniální struktura, pronesený myšlenky a muzika, aby se po svým vyrovnali s Havlovou smrtí. Možná si i díky tomu někteří uvědomili, jak je smrt blízko, a že ty krematoriácký takymše bez naděje na vzkříšení jsou málo, ale to spekuluju. 

Myslím si, že vidět v dnešním Havlově pohřbu hyenistický vytloukání církevního kapitálu, je pro mě nevkusný a trapný, zvlášť když tam vidím Duku, kterej s Havlem seděl a Malýho, kterej si svou víru a kněžství od bolševika vyžral až na dno. Poukazovat na něco takovýho, když vidíš pietní pocity, který ten pohřeb vyvolal, mi přijde nestatečný a malicherný.