koupil vlastní krví."...

Zase líbivé zjednodušení (plynoucí z nepochopení smyslu Pavlových slov: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus"), nečitelná zkratka sektářského učení (bezmyšlenkovitě opakovat z původního smyslu povytrhávané - nyní takto vytvořené rádobyzbožné nesmysly) vedoucí k popření rozumové skutečnosti.


Pán Ježíš si svůj pozemský život už "odžil" bratru někdy před dvěma tisíci roky. Ježíšovu pozemskému životu se klaním. Jestliže tvůj pozemský život už není tvůj, ale Ježíšův, máme se ti snad podobně klanět?
I kdybys stokrát odevzdal svůj život Pánu Ježíši, nikdy existence bytí tvé osoby (tvůj život) nesplyne s existencí bytí Ježíše Krista.
I když ve vztahu s Ježíšem - stále zůstává tvůj život tvým životem, existencí tvého bytí.
Jestliže dneska zhřešíš, je to stále hřích tvůj, není to hřích Ježíše Krista. Protože tvůj život zůstává a stále je tvým životem - ať jej věnuješ Bohu či satanu.

Tvůj časný život až do tvé smrti zůstává stále ve tvých rukách a ty určuješ směr svého žití i to, komu nebo čemu budeš sloužit.
Tvůj časný život ještě neskončil, stále jej máš ve svých rukou ty a rozhoduješ, jakým způsobem jej prožít. Je to stále tvůj život.Tvé dnešní hříchy jsou tvými hříchy a ne hříchy Ježíšovy, tvé dobré skutky jsou tvými dobrými skutky. Nejsou to primárně dobré skutky Ježíšovy - i když on k nim dává skrze Ducha svatého popud, prvotní impulz.

Gal 2,17-21)
Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!   Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka.   Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:   Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.   Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.

Podle apoštola se Kristus stává zdrojem veškeré činnosti křesťanovy. Žijeme sice "v těle" stále svůj vlastní život (a neseme sami odpovědnost za to, co vykonáme), ale život křesťanů je už produchovněn vírou. Stále je to však náš život, i když jej zrovna teď z vlastního rozhodnutí směřujeme na Krista. Jsme jeho učedníci a nedokonale napodobujeme svého Mistra, učíme se od něho (Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího...).



Také já jsem svůj život odevzdal Pánu Ježíši.
Poprvé to za mě sice rozhodli už rodiče hned brzy po narození (za což jsem jim vděčný), ale hned jak jsem začal rozum brát a byl mentálně schopen vlastního vztahu, tak jsem sám z vlastního rozhodnutí zažíval společenství s Bohem. U každého v životě nastane tato chvíle, kdy se takto sám rozhoduje pro život s Bohem, či pro život bez Boha.
Bůh totiž takto mimořádně vstupuje do života člověka a dotýká se jeho srdce opakovaně a mnoha různými způsoby a skrze různé události. Přesto jsem byl zase později svým rozhodnutím (pro život s Bohem) znovu a opakovaně i nevěrný (z lidské slabosti, z náchylnosti ke zlému) - znovu Bůh přicházel a obnovoval náš vztah.
Každý další hřích totiž znamená v životě člověka nevěru, znamená zradu vlastní identity, znamená opuštění záměru lidského srdce žít už navždycky s Bohem. Každý hřích znamená se strany člověka postavení jakési pomyslné zdi mezi člověkem a Bohem, znamená překážku pro přijmutí a zužitkování milostí.
Obnovit takto narušený vztah jde jen skrze pokání a službu církve odpouštět hříchy (J 20,21-23).

Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího - Je to popis, vyjádření stěžejního životního vztahu v křesťanské víře. Život křesťana je o aktivní a činorodé spolupráci s Bohem na přeměněn světa podle Božího plánu. Člověk se k tomuto dílu, jenž jej daleko přesahuje, z vlastní vůle přidává - přijímá toto Boží dílo za své dílo.

Slavní malíři měli své školy a jejich žáci přejímali typické prvky jejich malby, napodobovali svého mistra od tahů štětcem až po míchání barev - u některých obrazů si dneska ani odborníci nejsou jisti, zda obraz namaloval sám mistr, nebo až některý z jeho žáků. A tak jejich mistr určitým způsobem "žije" i v dílech svých žáků.

Jinak časný život si nepleť se starým životem. Časný život je život v těle a krvi a to snad ještě žiješ ne? Nebo už jsi jenom duch?