Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 20. září 2015 @ 10:09:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Zde nešlo o argument, ale o prohlášení faktu. "...
Zde šlo o ventilování tvého názoru na moji osobu, nepodloženého naprosto ničím (žádným faktem), jen tvým vlastním přesvědčením.
Tvé prohlášení o mně není pravdivé: Byl jsem obléknut do Krista ve křtu do dítěte Božího, nyní žiji s Kristem a Bůh se v mém životě neustále projevuje mocnými činy, znameními a zázraky.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 20. září 2015 @ 12:44:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tvé prohlášení o mně není pravdivé: Byl jsem obléknut do Krista ve křtu do dítěte Božího, nyní žiji s Kristem a Bůh se v mém životě neustále projevuje mocnými činy, znameními a zázraky.
Stando, a proč nám o těch mocných činech, znameních a zázracích, které jsou neustále ve tvém životě, něco nenapíšeš? Nemusel bys neustále každý den, stačilo by třeba jednou za týden, nějaký souhrn všech těch mocných činů, znamení a zázraků, které si za ten týden zažil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 20. září 2015 @ 19:30:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jestli má být tím znamením skutečnost, že tu lžeš o některých křesťanech, pak tvým bohem není Bůh křesťanů, ale otec lží - Satan. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 21. září 2015 @ 09:14:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikdy tu o nikom nelžu, jen někteří z vás pravdu o sobě nepřijímají a prohlašují ji za lež.
Pravda bývá pro člověka někdy sice i nepříjemná, ale jen pravda vás může osvobodit ze spárů heretických sekt. Proto vám tu pravdu o vás vytrvale předkládám.
Jestli se v něčem pletu, máte možnost mi to vysvětlit.
Ale když jste v koncích, tak mně z pohodlnosti raději označíte prostě za lháře, Bez náležitého oddůvodnění či alespoň vysvětlení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 21. září 2015 @ 10:51:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ó, nikoliv - to ty vydáváš lež za pravdu!!! A byl si ze svých lží mnohokrát usvědčen. Bylo ti mnohokrát řečeno naprosto konkrétně, v čem ses dopustil lži a ty přesto zcela nestoudně prohlašuješ, že tu nikdy o nikom nelžeš! A přitom lžeš i v tomto komentáři konkrétně svým prohlášením, že jsme ve spárech heretických sekt, a přitom ty sám jsi členem té největší heretické sekty na světě! A když ti říkáme pravdu, tak ji nepřijímáš, ale tvrdošíjně odmítáš a oponuješ Pravdě. Vskutku nevím, co tím sleduješ, ale věz, že vězíš ve lži tak hluboko, že jen Bůh a Jeho Pravda tě může vysvobodit za předpokladu, že se pokoříš před Bohem a přijmeš tuto Jeho milost. Amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 08:50:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vaše sekty jsou jen malá společenství pomýlených lidiček, kteří žijí ve světě svých vlastních představ o Bohu a vykládají si Písmo docela svéráznými způsoby. Samozřejmě to podle toho pak i vypadá! Sekty, o kterých ještě docela nedávno nikdo ani neslyšel!
Nikdo mě zde ještě nikdy ze lži neusvědčil. Tvrdit o někom, že lže a že prý jsou věci jinak - není ještě žádné usvědčení ze lži. Že vězíš ve spárech lživého učení sekty, dokazuješ ty sám každým svým dalším komentářem - neschopen vidět realitu v její skutečné podobě. Po létech života v tomto stavu jsi už naučen myslet jenom "v kruhu" a neschopen vyjít do reality.
Tvé bludné "porozumění" Písmu je jedna velká katastrofa, která mě docela bolí.
Písmo, které jste přitom úplně celé a bez uzardění historicky přebrali právě od církve katolické, na kterou pak na důkaz vašeho "vděku" jenom neustále plivete a podílíte se na šíření vymyšlených lží o ní. Ale to všechno už bylo o Kristově církvi dávno předpovězeno! ... Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. “...
Toto všechno je pravdivá historická skutečnost (nikoli snad jenom mé nějak zaujaté tvrzení) , skutečnost lehce ověřitelná a dokazatelná.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 13:04:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nejsem na rozdíl od tebe součástí žádné sekty! A pokud to někdy v budoucnu budeš tvrdit, budeš lhát!
Nikdo mě zde ještě nikdy ze lži neusvědčil. Toník tě tu, Stando, usvědčil ze lži o něm mnohokrát! Napsal ti, že to, co něm říkáš není pravda, a pokud to budeš opakovat, dopustíš se vědomé lži o něm a tys to beze studu udělal znovu s znovu a znovu. A děláš to i v případě dalších mých bratrů v Kristu.
Veškeré Písmo dal věřícím v Krista Bůh - je to Jeho dech, Jeho Slovo, zjevení Jeho Pravdy o Bohu, Jeho Kristu, který je Cestou k Bohu Otci, Pravda a Život a zjevení o tom, co je církev, kdo jí tvoří a tím také o univerzálním manželském páru na věčnost, po němž Bůh toužil a touží od věků a který se naplní v Novém Jeruzalémě, městě živého Boha, které je chotí Beránkovou, Božím stánkem s lidmi. Pro mnohé je to stále ještě tajemství, ale pro mnohé toužebně očekávaná budoucnost. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 20:09:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nejsem na rozdíl od tebe součástí žádné sekty!"...
No vidíš, právě tu církev, která historicky dokazatelně přinesla křesťanství do celé Evropy, znovu nazýváš sektou. To je zjevná lež.
Sekta je zpravidla malá skupina nábožensky odlišně smýšlejících lidí od učení většinové církve.
Kolik se vás schází a jak často?
Kdy se to vaše společenství ustanovilo? Ve kterém roce?
Nejsi - li součástí takovéhoto společenství "rychlokvašek" jak se domnívám, jistě pro tebe nebude problém pojmenovat tu vaši církev a dokázat, že v této podobě existovala nepřetržitě od Krista a od apoštolů. Kterého biskupa jste tehdy byli stádo třeba ve století třetím, šestém. desátém .... atd?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 20:38:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No vidíš, právě tu církev, která historicky dokazatelně přinesla křesťanství do celé Evropy, znovu nazýváš sektou. To je zjevná lež. řkc není církev, nýbrž sekta, tzn. že ji nenazývám sektou, ale říkám, že je to sekta. Křesťanství do Evropy přinesl apoštol Pavel, vyslaný Duchem Svatým z církve v Antiochii.
Sekta je zpravidla malá skupina nábožensky odlišně smýšlejících lidí od učení většinové církve. Počet lidí není podstatný. Důležité jsou jiné znaky a ohledně "křesťanských" sekt je to např. ten, že nepřijímá v lásce všechny věřící v Krista, tj. ty, za které Kristus zemřel a kteří jsou díky přijetí Pána Ježíše Krista přijati Bohem Otcem.
Kolik se vás schází a jak často? To nejsou znaky opravdové církve. To, co je opravdová církev se můžeš dočíst v 1. listu Korintským v první kapitole, verších 2-9.
Kdy se to vaše společenství ustanovilo? Ve kterém roce? Naše společenství se neustanovilo a ve kterém roce není vůbec důležité!
Nejsi - li součástí takovéhoto společenství "rychlokvašek" jak se domnívám, jistě pro tebe nebude problém pojmenovat tu vaši církev a dokázat, že v této podobě existovala nepřetržitě od Krista a od apoštolů. Kterého biskupa jste tehdy byli stádo třeba ve století třetím, šestém. desátém .... atd? To co se ty domníváš, Stando, je naprosto irelevantní. Naše církev není naše, ale Kristova, Boží, a proto se nijak podle lidských představ nejmenuje - je to prostě církev v Brně! Zbytek tvého požadavku nebudu komentovat, jelikož je to, jak se říká, "mimo mísu".
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 21:23:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, Alespoň je ze tvé odpovědi zjevné, nakolik moc jsi mimo realitu.
Každá místní církev má datum svého založení a je schopna dokázat, kdo ji založil. Byli to jednotliví apoštolové a později jejich nástupci - biskupové. Jen tato nepřerušená návaznost zpětně skrze apoštoly až ke Kristu charakterizuje skutečnou církev Kristovu.
Kristus totiž ustanovil pouze jednu církev - na sloupech církve římské, na sloupech apoštolů Petra a Pavla.
Všechna ostatní vaše "společenství" bez přímé návaznosti skrze zakladatele Kristem pověřené (biskupy) nemají legitimitu od Krista.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 21:32:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A na to si přišel jak? Tys o tom s Pánem Ježíšem Kristem mluvil? Ty o tom něco víš od Boha Otce, Jehož a v Němž jsou všechny místní církve? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 25. září 2015 @ 09:00:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já o tom něco vím z Božího slova:
(Sk 20,28-30) Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý
ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou
vlastní krví.
Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci,
kteří nebudou šetřit stádo.
I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit
převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.
(1 Pt 5,1-3) Starší, kteří jsou mezi vámi, vyzývám já, váš spolustarší,
svědek Kristových utrpení a účastník té slávy, která má být
zjevena:
Paste Boží stádo, jež je mezi vámi, a buďte jeho strážci -
ne z povinnosti, ale dobrovolně, ne ziskuchtivě, ale ochotně,
ne jako byste panovali nad tím, co vám bylo svěřeno, ale
buďte stádu příkladem.
Místní církve byly ustanoveny apoštoly a jimi pověřenými nástupci:
(Tit 1,5) Zanechal jsem tě na Krétě z toho důvodu, abys dal do pořádku
to, co ještě zbývá, a ustanovil po městech starší, jak jsem
ti nařídil.
A tak místní církve v Antiochii odvozují svůj počátek od apoštola Petra, církev v Římě od apoštolů Petra a Pavla, církev v Korintě od Petra, Pavla a Apolla, místní církve v sverní Africe od apoštola Tomáše, církev v Konstantinopoli od apoštola Ondřeje. A tak bychom mohli pokračovat. U nás na Moravě odvozujeme založení místních církví hlavně od věrozvěstů Konstantina a Metoděje (patroni kostelů místních církví související s jejich osobami jsou hlavně sv. Kliment a sv. Ondřej). Ondřej typicky má vztah k byzantské církvi, a objevitelé hrobu sv. Klimenta byli právě Konstantin s Metodějem.
Tak to funguje v naší (většinové) církvi katolické už od dob apoštolů.
Pokud se nějací lidé jen tak sejdou a založí "církev", je to z pohledu Božího jen nelegitimní spolek lidí. Chybí jim totiž ono pověření církev založit, chybí jim skutečný apoštol či apoštolem pověřený "Titus".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 25. září 2015 @ 13:35:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No vidíš, a právě takové apoštoly pověřené pracovníky-služebníky poslal svého času Pán Ježíš Kristus do České republiky a skrze jejich službu tu založil (Pán, ne oni nebo my) dvě Kristovy místní církve. A řkc s tím neměla nic do činění, tak proč se do toho pleteš ty, když v tom nemáš žádný podíl a ani ti tudíž nepřísluší se k tomu jakkoli vyjadřovat. Byla a je to věc Pána Ježíše Krista, který buduje svou Církev, kterou brány podsvětí nepřemohou. Řkc brány podsvětí přemohly a tím se ukázalo, že Boží církví není. Byla založena a je udržována v chodu lidmi, nikoli Pánem Ježíšem Kristem, který s ní nemá nic společného. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 25. září 2015 @ 18:37:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."No vidíš, a právě takové apoštoly pověřené pracovníky-služebníky poslal svého času Pán Ježíš Kristus do České republiky "...
Pak nebudou mít žádný problém prokázat toto své pověření skrze nepřerušenou návaznost vkládání rukou svých předchůdců pověřených touto službou (jako v případě Tita) až po apoštoly, viď?
Ty osobně do římskokatolické církve nepatříš, tak co se do ní pleteš? Nepřísluší ti se k ní jakkoli vyjadřovat. :-)
Mimochodem, Pán Ježíš založil svou církev na lidech, na sboru svých apoštolů, zvláště pak na Petrovi: A v tomto společenství katolické církve trvale působí Duch svatý už téměř dva tisíce let.
A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. A
tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již
svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v
nebesích.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 25. září 2015 @ 19:19:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak Petr, jo?
1P 2:1-9 Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý. Když přicházíte k Němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.Proto stojí v Písmu: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘ Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to‚kámen, který stavitelé zavrhli; Ten se stal kamenem úhelným ‘ a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení‘. Ti narážejí, protože jsou neposlušni slova; k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
Ty jsi Krista jako základ, základní úhelný kámen a Skálu, na níž buduje svou církev, odmítl a neustále odmítáš a zavrhuješ, tzn. že jsi neposlušný Slova, které tentýž Petr v předchozí kapitole, 23. verši napsal: Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží.
Takže o co se tu znovu a znovu pokoušíš? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 26. září 2015 @ 10:17:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokouším se evidentně o nemožné: vysvětlit člověku zmatenému herezemi, že i Když je Bbůh skalou, je v jiné rovině i člověk Kristus skalou a v rovině další je skalou i Petr, kterého tento Ježíš na skálu proměnil, kterého Ježíš skálou pojmenoval.
(1 Kor 3,11) Neboť nikdo nemůže položit jiný základ vedle toho, který je
již položen, jenž je Ježíš Kristus.
Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané
svatých a členové Boží rodiny.
Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco
úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus,
v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu,
v němž se i vy společně budujete, abyste byli Božím
příbytkem v Duchu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 26. září 2015 @ 19:45:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Petr o sobě nikdy nikde neprohlásil, že je skalou, naopak za Skálu, základ, základní a úhelný kámen vyhlašoval Krista! Jinak cituješ dobře a správné verše, Stando, ale nesprávně je vykládáš, protože ten výklad není v souladu se zjevením Písma Svatého, které za Skálu ve SZ vyhlašuje Boha a za Základ a základní kámen v NZ prohlašuje Krista. Základ apoštolů a proroků v NZ je dán tím, že vyhlašovali jako Základ Pána Ježíše Krista a ne sami sebe a všechno, co dělali, nedělali sami, ale stavěli v Kristu, skrze Krista, na Kristu a spolu s Kristem na Základě položeným Bohem, Jímž je Kristus. Zářným příkladem je apoštol Pavel, který jasně napsal, že sice usilovně pracoval, ale nikoli on, nýbrž Boží milost, která byla s ním ( 1K 15:10). Takže to co tu píšeme, nejsou žádné hereze!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 28. září 2015 @ 09:40:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Souhlasím, že právě takto je třeba chápat Petra jako skálu církve. Protože zastupuje osobu Krista. Byl k této úloze v církvi Kristem ustanoven. Nebyl to Petr, kdo by o sobě prohlásil, že je skalou, byl to sám Kristus, který bývalého Šimona skalou ustanovil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 16:12:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale Petr sám sebe označil jako živý kámen podle jména, které mu Pán Ježíš dal, ne jako skálu. Bůh Otec zjevil Petrovi, Kým je Ježíš - že je to Kristus, Syn živého Boha a na Něm jako Skále, tj. na tom zjevení, že Ježíš je Kristus jako základě položeném Bohem, Kristus buduje svou Církev. Takto to je a nijak jinak. Můžeš tomu sice opět oponovat podle učení řkc, ale tím se pravda nezmění a nic proti ní nezmůžeš. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 29. září 2015 @ 08:19:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pán Ježíš dal Šimonovi jméno v aramejštině: "Kéfas" .
V aramejštině tento výraz znamená obojí. Nerozlišuje se zde mezi skálou a kamenem. Ovšem v Řečtině ženské jméno "Petra" znamená skálu, mužské jméno "Petr" pak znamená kámen.
Svatopisci tedy stáli před problémem překladu významu z aramejštiny do řečtiny. Kdyby přesněji přeložili smysl Ježíšovy řeči, museli by (oproti zvyklosti) muži Šimonovi přisoudit v řečtině ženský tvar jména "Petra". Což je jistě trošičku padlé na hlavu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 20. září 2015 @ 19:21:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak dokaž, že mé prohlášení není pravdivé a tvé pravdivé je. Vydej svědectví podle něhož poznáme, že nejsi přirozený, ale duchovní člověk. Vydej svědectví o tom, co dělá Bůh ve tvém životě. Ale jak to chceš udělat, když popíráš existenci lidského ducha, fakt, že člověk podle zjevení Písma Svatého sestává z ducha, duše s těla, to tedy opravdu nevím. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 21. září 2015 @ 09:07:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." když popíráš existenci lidského ducha,"...
Vůbec nic jsi z mého vysvětlování nepochopil. To jsou jen zmatené závěry z tvojí vlastní hlavy. Já jsem nikde nic takového nepopíral.
Opak je pravdou. Lidský duch je naše duchovní Já, duchovní stránka naší osobnosti. Lidský duch představuje to nejdůležitější na člověku - je to hlavní část naší osobnosti - část duchovní (pro rozlišení od andělů, kteří jsou také Bohem stvoření duchové - nazýváme lidský duch také "nesmrtelnou lidskou duší"). Tohoto ducha Bůh umístil do našeho těla. I naše tělo je tedy součástí naší osobnosti a patří k člověku - a proto bude také vzkříšeno do nesmrtelnosti.
Je snad nad tvé schopnosti rozlišit rozdíl mezi tímto lidským duchem (z pohledu antropologie součástí osobnosti člověka) a mezi projevy této osobnosti skrze (rozum, cit a vůli - což ale antropologicky není součástí osobnosti, ale jsou to jen projevy života osobnosti - které ozačujeme jako lidské duševno, někdy také jako lidskou duši - ale nikoli tu nesmrtelnou!)
I člověk (nesmrtelná duše v lidském těle = lidský duch v těle) bez těchto duševních projevů je stále člověkem v úplnosti. Třeba člověk v kómatu je stále člověkem, i když jeho duševno zrovna nefunguje.
Proto když Pán hovoří o člověku a jeho konečném údělu, naprosto správně hovoří pouze o této nesmrtelné lidské duši v těle:
(Mt 10,28) A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši (rozuměj: nesmrtelného lidského ducha) zabít nemohou,
ale raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v
pekle.
Nic jiného než nesmrtelný lidský duch v těle z pohledu pouze antropologického u člověka už není.
Tato záhuba nesmrtelné duše i vzkříšeného těla v pekle je záhubou věčnou - oddělení od Boha navždycky: (Mk 9,43-44) Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší
vejít zmrzačený do života, než mít obě ruce a jít do pekla, do
toho neuhasitelného ohně,
kde 'jejich červ neumírá a oheň nehasne'.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 21. září 2015 @ 11:37:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Právě tím, co jsi teď napsal, Stando, popíráš existenci lidského ducha, když jej vydáváš za lidskou duši a nevidíš rozdíl mezi duchem a duší, ačkoliv jsem ti ho několikrát popisoval a z Písma vysvětloval. Bůh je Duch a ti, kteří Jej uctívají, Ho musí uctívat v duchu a v pravdě. Pán Ježíš Kristus se stal ve vzkříšení Duchem oživujícím a jako takový žije v duchu věřícího v Krista a je tak jeho životem. Apoštol Pavel jasně rozlišoval a popisoval rozdíl mezi duchem a duší a list Žd 4:12 říká: Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A tedy ještě jednou - lidská duše sestává z mysli (rozum, intelekt), citů a vůle zatímco lidský duch sestává ze společenství, intuice a svědomí. Lidské srdce pak podle Písma tvoří všechny tři složky duše + hlavní část ducha a tou je svědomí. Svou duši má věřící v Krista zapírat a hubit, aby ji získal v budoucím věku a aby v tomto věku mohl chodit a žít D/duchem, podle Ducha a věřící člověk se má obnovovat duchem své mysli ( Ef 4:23) a podle Ř 12:2 se má proměnit obnovou své mysli tak, aby měl mysl Kristovu. Jak může žít věřící v Krista duší, když ji má zahubit?! Písmo jasně zjevuje a Bible učí, že máme žít/chodit D/duchem, nikoliv duší. Duše (nejprve mysl, jako hlavní část a následují i city a vůle, tzn. že cítíme to, co cítí Kristus a chceme to, co chce Bůh) má být proměněna, obnovena duchem. Jedině tehdy, mají-li věřící v Krista obnovenou mysl, tj. mysl Kristovu, mohou být jednomyslní. Dokud jsou v duši, jak se říká, když se sejdou dva, máme tu hned tři názory; lidské názory jako výplod duše ničí nebo znemožňují jednotu Ducha, kterou máme ve svazku pokoje zachovávat ( Ef 4:3) a jednomyslnost je kvůli názorům pryč - každý si myslí něco jiného. Ale když máme mysl Kristovu, jsme jednomyslní, tj. máme jednu mysl - Kristovu a naší jednotou je Kristus sám. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 09:15:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Lidé nemají žádné dvě rozdílné duc*****!
Také morek je součástí stejné kosti jako kloub!
Lidský duch - je osoba člověka (ta duchovní neviditelná část člověka), projevující se také myšlením, city a vůlí. Lidský duch jako osoba konkrétního člověka existuje od početí člověka. Může být promněný v čase co do své kvality, zůstává však neměnný co do podstaty své identity konkrétního člověka. Tento lidský duch nemůže být nikdy "vyměněn" za žádného jiného ducha člověka - protože je naší nejvnitřnější identitou.. Tato naše identita je nesmrtelná ( nesmrtelná lidská duše) co do našeho trvání (nekončí se smrtí těla) - je určena jednou buď k věčnému spasení, nebo k věčnému zavržení.
Mysl, city a vůle (které nazýváš lidskou duší) jsou jenom projevy života této naší duchovní identity (nesmrtelné lidské duše, nesmrtelného lidského ducha).. Tato nesmrtelná lidská duše je proto schopna duchovního života, je schopna s Bohem komunikovat, vytvářet společenství v lásce. Lidská nesmrtelná duše (lidský duch, naše duchovní Já) je podobně duchem jako je duchem i Bůh, jako jsou i andělé. Proto můžeme Boha uctívat v duchu a pravdě, protože náš duch s Duchem svatým vytváří společenství lásky.
Výraz Písma (Bůh nám dá nového ducha) znamená ve smyslu zvýšení kvality tohoto našeho původního lidského ducha, zvýšení kvality naší osobnosti co do schopnosti žít plněji svůj život s Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 10:15:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, zase jen dokola omíláš své falešné poznání, které neopíráš o Písmo, ale o Biblický slovník pana Novotného. To, že lidské výmysly upřednostňuješ před Božím slovem je pro Tebe typické. Proto Ti také Willy říká, že nejsi znovuzrozen z Ducha - nemáš Ducha Kristova, protože vidíš věci tělesně. Kdybys dal na mou radu a prostudoval si 7. a 8. kap. Římanům a 1.Kor. 15,42-48, tak bys nemohl říkat takové hlouposti, jako že duch je nesmrtelná duše. V Písmu je vždy duševní člověk dáván do protikladu k duchovnímu člověku. To by nemohlo být, kdyby to bylo to samé. Viz můj komentář k Tvému komentáři, kde mě vyzýváš, abych ti vysvětlil mé postoje získané studiem ep. Římanům. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 21:14:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opravdu pan Novotný zastává podobné názory, jako já?
O to víc by ses nad tím měl zamyslet, protože on není římskokatolík!
Pochybuji ale, že něco takového obsahově v Novotného biblickém slovníku najdeš. To jen střílíš naslepo.
Domnívám se, že jsem věci vysvětlil dost názorně, aby je bylo možno pochopit. Ty ale čteš asi jen velmi povrchně!
..." V Písmu je vždy duševní člověk dáván do protikladu k duchovnímu člověku. To by nemohlo být, kdyby to bylo to samé."...
"Duševní člověk" je volbou konkrétného překladatele Písma, vyjadřující tak určitou skutečnost: V Písmu, v originále,se tak píše o člověku, jako o duší obdařeném těle. To znamená jako bytost obdařená životem prostřednictvím své "psýché", ale životem čistě přirozeným a podrobeným zákonům hynutí a porušení.
Jiný výraz pro to samé je člověk tělesný (či člověk přirozený), člověk žijící podle těla (1 Kor 3,3).
Pro Pavla je stejně jako pro biblickou tradici duše - psýché (hebr. nefeš; srv Gn 2,7) - je vitálním principem, jež oživuje lidské tělo (1 Kor 15,45). Duše (psýché) je životem člověka tělesného (proto "člověk duševní" - člověk přirozený - i člověk duchovní má stále tuto svoji přirozenou část - psýché) - srv. 1 Tes 2,8; Výraz "duše", "živá duše" - může sloužit k označování celého člověka v jeho přirozenosti. Duše (psýché) tak zůstává přirozeným principem (1 Kor 2,14), na jehož místo má nastoupit "pneuma", aby tak člověk nalezl božský život.
V širším smyslu můžeme psýché označovat v protikladu k tělu (Mt 10,28), sídlo mravního života a citů (Ef 6,6; Kol 3,23).
Protikladem člověka tělesného je člověk duchovní:
Dar Ducha (Ř 5,5) předznamenává již v průběhu smrtelného života tuto záměnu,
ale její plný účinek se dostavuje až po smrti. Smrt těla je tedy důležitým mezníkem v životě každého z nás (třeba Toník tvrdí o smrti těla opak - a to jsou ty jednotlivé hereze, které mu ve výsledku zbytečně snižují kvalitu prožívaného života s Bohem).
Zatímco řecká filosofie očekávala, že posmrtnému životu v nesmrtelnosti se bude těšit pouze vyšší duše (nús) konečně osvobozená od těla, křesťanské pojetí nesmrtelnosti je vázáno na celkovou obnovu člověka - to znamená, že nesmrtelnost je spojena se vzkříšením těla, prostřednictvím Ducha, božského principu, jejž Bůh člověku předtím odňal v důsledku hříchu (Gn 6,3) a jejž mu vrací prostřednictvím spojení (Kol 2,12) se zmrtvýchvstalým Kristem (Ř 8,11), nebeským člověkem a oživujícím Duchem (1 Kor 15,45-49).
Z "duší obdařeného" těla se pak (po smrti) stává tělo "pneumatické" (duchovní) - neporušitelné, nesmrtelné (1 Kor 15,53) - oslavené.
Sám si kriticky přeber ty své vlastní představy o tom, co je ve skutečnosti ten "člověk duševní".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 25. září 2015 @ 16:23:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pochybuji ale, že něco takového obsahově v Novotného biblickém slovníku najdeš. To jen střílíš naslepo.
To nestřílím na slepo, to jsi tu jednou při diskuzi o duši sám přiznal. Ale hledat to nebudu, neumím to jako Toník. Jinak já s panem Novotný nejsem nijak spřizněn ani nesdílím jeho evangelickou teologii. To, jestli je někdo katolík nebo evangelík není relevantní pro poznání pravdy. Tak to bereš jen Ty.
"Duševní člověk" je volbou konkrétného překladatele Písma, vyjadřující tak určitou skutečnost:
Stando, můžeš mi prozradit, kde jsi toto četl? Z Tvé hlavy to určitě není. Už dovedu docela dobře rozeznat co cituješ a co je z Tvé hlavy. Když je v Bibli napsáno duševní člověk, tak se to dá pravdivě přeložit jen jako duševní člověk. Každá jiná varianta je svévole překladatele.
Jiný výraz pro to samé je člověk tělesný (či člověk přirozený), člověk žijící podle těla (1 Kor 3,3).
Pro Pavla je stejně jako pro biblickou tradici duše - psýché (hebr. nefeš; srv Gn 2,7) - je vitálním principem, jež oživuje lidské tělo (1 Kor 15,45). Duše (psýché) je životem člověka tělesného (proto "člověk duševní" - člověk přirozený - i člověk duchovní má stále tuto svoji přirozenou část - psýché) - srv. 1 Tes 2,8; Výraz "duše", "živá duše" - může sloužit k označování celého člověka v jeho přirozenosti. Duše (psýché) tak zůstává přirozeným principem (1 Kor 2,14), na jehož místo má nastoupit "pneuma", aby tak člověk nalezl božský život.
No vidíš, Stando, nakonec, aniž to asi tušíš, píšeš to samé co já. Už konečně nepíšeš ten nesmysl, že duše je zformovaný duch.
Sám si kriticky přeber ty své vlastní představy o tom, co je ve skutečnosti ten "člověk duševní".
Jsem rád, že Ty už sis to kriticky přebral a došel jsi ke stejnému poznání jako já: člověk duševní je člověk tělesný a dokud nedostane nového ducha narozeného z Boha, nemůže být spasen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 25. září 2015 @ 18:29:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Z Tvé hlavy to určitě není. "...
Představ si, že je. Abys správně rozuměl Bibli, musel bys ji číst v originále. Znát dokonale jazyk originálu i způsob dobového vyjadřování.. Každý překlad Bible je už jenom interpretací překladatele.
Duševní člověk: V Písmu, v originále,se tak píše o člověku, jako o duší obdařeném těle. (Gn 2,7).
My se můžeme setkat u různých překladatelů ještě s dalšími výrazy: člověk tělesný (či člověk přirozený), člověk žijící podle těla - jak se zmiňuje apoštol Pavel (1 Kor 3,3).
... neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku?
..."Už konečně nepíšeš ten nesmysl, že duše je zformovaný duch."...
duše - psýché (hebr. nefeš; srv Gn 2,7) - je vitálním principem, jež oživuje lidské tělo. Tato duše je duchovní povahy, je Bohem stvořeným nesmrtelným lidským duchem, je našim vnitřním Já, které přetrvá, i když naše tělo zemře. Je stvořeným duchem podobně jako stvoření andělé. Z ničeho více jiného, než z těla a z této nesmrtelné duše se člověk neskládá. Duch svatý, který tohoto člověka proměňuje, nepatří už ke člověku, ale pochází od Boha. Je Božím "vyslancem" v člověku, uskutečňuje společenství lidského těla a lidské duše (nesmrtelného lidského ducha, princip života v nás) v jednotě s Bohem.
Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou (člověkem tělesným), poslední Adam Duchem oživujícím (vzkříšený Kristus je prvotinou všech dalších vzkříšených v oslaveném těle - v těle duchovním). Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe.... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 25. září 2015 @ 19:55:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Abys správně rozuměl Bibli, musel bys ji číst v originále. Znát dokonale jazyk originálu i způsob dobového vyjadřování.. Každý překlad Bible je už jenom interpretací překladatele.
Už zase děláš ze sebe chytřejšího než jsi. Pokud nějaké slovo má několik významů(což v řečtině i hebrejštině je běžné) a třeba i přenesených, pak překladatel musí to místo vyložit po svém. To je jasné. Ale když je někde napsáno noha, tak je to noha a ne něco jiného. Zrovna tak je to s duší. Tam nemá co interpretovat. Leda že by byl překladatel jako Ty a snažil se namlouvat lidem své teorie a ne překládat Boží slovo.
..."Už konečně nepíšeš ten nesmysl, že duše je zformovaný duch."...
duše - psýché (hebr. nefeš; srv Gn 2,7) - je vitálním principem, jež oživuje lidské tělo. Tato duše je duchovní povahy, je Bohem stvořeným nesmrtelným lidským duchem, je našim vnitřním Já, které přetrvá, i když naše tělo zemře. Je stvořeným duchem podobně jako stvoření andělé. Z ničeho více jiného, než z těla a z této nesmrtelné duše se člověk neskládá. Duch svatý, který tohoto člověka proměňuje, nepatří už ke člověku, ale pochází od Boha. Je Božím "vyslancem" v člověku, uskutečňuje společenství lidského těla a lidské duše (nesmrtelného lidského ducha, princip života v nás) v jednotě s Bohem.
No, dlouho Ti ta pravda nevydržela. Už zas píšeš nesmysly, že duše je duchem.
Duch svatý, který tohoto člověka proměňuje, nepatří už ke člověku, ale pochází od Boha.
Pleteš si Ducha svatého s duchem Kristovým, duchem synovství, kterého Adam odmítl tím, že pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého místo ze stromu života. Skrze slyšení Božího slova, pokání a uvěření z moci Ducha svatého je do nitra člověka dán svatý duch, narozený z Boha, duch synovství, duch stejný jako má člověk Ježíš. proto se nestydí nazývat nás bratry. Duch svatý toto dílo v nás vykonal a zmocňuje nás ke službě, uvádí do pravdy a rozlévá Boží lásku do našeho nového ducha, ale není tím duchem.
Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou (člověkem tělesným), poslední Adam Duchem oživujícím (vzkříšený Kristus je prvotinou všech dalších vzkříšených v oslaveném těle - v těle duchovním). Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe....
Nějak nechápu proč jsi ten citát uvedl. On nijak nepodporuje ani jedno Tvoje předchozí tvrzení. To je to, co jsem Ti říkal: nepoužíváš verše písma relevantně ke svým tvrzením. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 26. září 2015 @ 10:08:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pleteš si Ducha svatého s duchem Kristovým, duchem synovství"...
(Gal 4,4-7) Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha.
..."Skrze slyšení Božího slova,
pokání a uvěření z moci Ducha svatého je do nitra člověka dán svatý
duch, narozený z Boha, duch synovství, duch stejný jako má člověk Ježíš????
proto se nestydí nazývat nás bratry. Duch svatý toto dílo v nás vykonal ..."...
Tak kolik vlastně těch "duchů" naráz v tom člověku je? Je to jeho původní lidský duch (jeho duchovní já), pak je zde prý "dán" nový lidský duch - to už jsou dva lidské duchy v jednom člověku! - a nakonec je zde ještě Duch svatý, který to všechno prý způsobuje! Není zde na jednoho člověka příliš velká tlačenice různých duchů?
Takovouto snůšku herezí aby pohledal. Kdyby hloupost kvetla, budeš jako ten příslovečný rozkvetlý pařez v "Mrazíku"!
Duch svatý je oním Duchem, který z Krista vychází zpátky k Otci.
Už Marius Victorinus, první známý křesťan, který nemohl kvůli své víře vykonávat své povolání učitele (v době ještě před Konstantinem) vypracoval teologii Ducha jako vzájemné lásky Otce a Syna a jeho současník biskup Hilarius z Poitiers (později jeden z otců nikajsko-cařihradského koncilu) doplnil, že se jedná také o vzájemný dar těchto dvou Božských osob. Třebaže tento koncil (Nikajsko-cařihradský) se zabýval herezemi všeho druhu, toto jejich učení o Duchu svatém nijak nenapadl, nezpochybnil, neoznačil ho za herezi. Později svatý Augustin ještě doplnil, že Duch svatý vychází sice z obou Božských osob, ale z Otce vychází jako z prvotního principu, protože Syn má svůj původ v Otci.
Mimo tohoto Ducha, který má přirozenost Božskou, má Ježíš jako člověk také ducha lidského, své vnitřní duchovní Já osoby člověka. Tuto svou identitu člověka (svého lidského ducha) ovšem Ježíš nikomu neposílá, ta je nepřenosná - tu máme každý člověk jenom tu svou vlastní.
Duch svatý je tedy oním Duchem, který proměňuje našeho starého lidského ducha do podoby Kristova lidského ducha. Činí tak pro výkupné zásluhy Kristovy a pro nás je to ničím nezasloužený dar od Boha. Obrácení člověka je dílem Boha, jenž ho sám poznal dříve, než on jeho (Gal 4,9). Řecké "gnontes" nemá zde tedy význam obyčejného "poznat", ale zahrnuje v sobě i prvek lásky - poznat zblízka, jak zná přítel přítele. (Jste přijati od Boha za přátele, za pravé syny). Dostáváme od Boha dar skutečného života, v němž jsou sdruženy tři Božské osoby (to je smysl verše Gal 4,6). Srovnej také 2 Kor 4,9 a 2 Kor 13,13. Vykoupení tu má obojí, záporný i kladný aspekt: Když se otrok stane synem, získává svobodu. Osvobozený otrok je adoptován jako syn, a to nejen tím, že získává zákonný přístup k dědictví, ale i tím, že je mu dán onen skutečný dar Božského života společenstvím všech tří Božských osob.
Důkaz, že jsme boží děti, vyplývá z toho, že v nás přebývá Duch svatý. On v nás volá k Bohu: "Otče"! A je to zároveň i volání naše, kdy se k Duchu svatém připojujeme. Duch svatý nás tak v modlitbě spojuje s Otcem.
I když ti něco dokážu, buď to snad ani nepochopíš, nebo úmyslně pochopit nechceš. Každopádně postavit se k problému chlapsky a přiznat, že jsi v něčem věřil nesmyslně a hloupě - to se od tebe asi nikdy nedočkám. Je opravdu škoda s tebou ztrácet čas.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Sobota, 26. září 2015 @ 14:27:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I když ti něco dokážu, buď to snad ani nepochopíš, nebo úmyslně pochopit nechceš.
No, Stando, myslím, že za prvé jsi mi nic nedokázal a za druhé je to spíš Tvůj problém. Myslím, že tu zdaleka nejsem sám, kdo si to o Tobě myslí.
..."Skrze slyšení Božího slova, pokání a uvěření z moci Ducha svatého je do nitra člověka dán svatý duch, narozený z Boha, duch synovství, duch stejný jako má člověk Ježíš???? proto se nestydí nazývat nás bratry. Duch svatý toto dílo v nás vykonal ..."...
Tak kolik vlastně těch "duchů" naráz v tom člověku je?Je to jeho původní lidský duch (jeho duchovní já), pak je zde prý "dán" nový lidský duch - to už jsou dva lidské duchy v jednom člověku! - a nakonec je zde ještě Duch svatý, který to všechno prý způsobuje! Není zde na jednoho člověka příliš velká tlačenice různých duchů?
Nebudu Tě napodobovat v to tvém posmívání se druhým. Ale pokud z této věty vyvozuješ, že já si myslím, že v člověku je několik duchů, tak asi s tebou není vše úplně v pořádku. Takže abys tomu rozuměl: To, že jsem řekl svatý duch, narozený z Boha, duch synovství, duch stejný jako má Ježíš, neznamená tři duchy, ale jednoho ducha. A abys lépe pochopil o jakého se ducha jedná, tak jsem ho popsal třemi způsoby. Je to prostě lidský duch a proto, že je narozený z Boha, tak je svatý a je stejné podstaty jako duch, kterého má Ježíš o němž je psáno, že je prvorozený mezi bratry. Kdyby znovuzrozený křesťan měl jiného ducha než Ježíš, nebyl by jeho bratrem. A právě skrze tohoto darovaného ducha, můžeme mít společenství s Otcem, Synem a Duchem svatým. Ježíš říká: kdo mě miluje, zachovává má přikázání a já i Otec ho budeme milovat, přijdeme k němu a budem u něj bydlet. Takže v mém duchu můžou bydlet hned tři duchové - Otec, Syn a Duch svatý. A plus já to, už jsme čtyři. To je tlačenice co? Můžeš mi to nějak vymluvit Písmem?
Mimo tohoto Ducha, který má přirozenost Božskou, má Ježíš jako člověk také ducha lidského, své vnitřní duchovní Já osoby člověka. Tuto svou identitu člověka (svého lidského ducha) ovšem Ježíš nikomu neposílá, ta je nepřenosná - tu máme každý člověk jenom tu svou vlastní.
Mně si se posmíval kvůli dvěma duchům a ejhle, podle Tebe má Ježíš dva duchy. No to je mi novinka. Kdepak se o tom v Písmu píše? Chlubíš se, že vše dokládáš Písmem,víc než jiní, tak to teď předveď - dolož své tvrzení Písmem.
Takovouto snůšku herezí aby pohledal. Kdyby hloupost kvetla, budeš jako ten příslovečný rozkvetlý pařez v "Mrazíku"!
No, posmívat se a pohrdat druhými, to Ti jde dobře. Ale dokázat něco Písmem nejsi schopen. Jako jsi to nedokázal při odpovědích na mých pět otázek. To je přesně Tvůj způsob. Místo biblických argumentů Tvé výmysly a když už dojdou i výmysly, tak vše překroutit a říkat o druhých, že jsou hloupí. Právě kvůli takovému charakteru, typickému pro bigotní katolíky, vás většina lidí nemá v lásce a pohrdá vámi. K čemu jsou Ti všechny ty Tvé "moudrosti", které tady neustále dokola omíláš, když z Tebe nedokážou udělat charakterního člověka, ale vedou Tě k pýše, která z Tebe dělá posměvače? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 28. září 2015 @ 09:34:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já se neposmívám tobě, jako osobě, ani tvému intelektu. Docela klidně ti přiznám, že obecně může být třeba i vyšší, než ten můj. S tím nemám problém.
Ale v oblasti víry jsi drasticky nevzdělaný a šíříš tady hodně stupidní nesmysly. A ani ti to zatím nedochází!
..."Mně si se posmíval kvůli dvěma duchům a ejhle, podle Tebe má Ježíš dva duchy."...
Ježíš je Bůh (Bůh je duch) a je také zároveň i člověk se vším, jako my ostatní. Jako každý jiný člověk má také tělo i lidského ducha. Toto učení o dvojí podstatě Božího Syna veřejně potvrdil už čtvrtý ekumenický koncil r. 421 (chalcedonský).
..."Je to prostě lidský duch a proto, že je narozený z
Boha, tak je svatý a je stejné podstaty jako duch, kterého má Ježíš o
němž je psáno, že je prvorozený mezi bratry. Kdyby znovuzrozený křesťan
měl jiného ducha než Ježíš, nebyl by jeho bratrem. A právě skrze tohoto
darovaného ducha, můžeme mít společenství s Otcem, Synem a Duchem
svatým."...
Není to ale lidský duch,, nýbrž je to Duch svatý. My prožíváme společenství s Otcem a Synem prostřednictvím Ducha svatého (třetí božské osoby), kterého Otec na nás sesílá. Náš lidský duch je Duchem svatým posvěcován a proměňován. Nehovoří se zde tedy o Ježíšově lidském duchu. (Gal 4,6). A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého
Syna, volajícího: "Abba, Otče!"
..."Takže v mém duchu můžou bydlet hned tři duchové -
Otec, Syn a Duch svatý. A plus já to, už jsme čtyři. To je tlačenice co?
Můžeš mi to nějak vymluvit Písmem?"...
Zde už zase docela veřejně a beze studu hlásáš herezi triteismu - trojbožství. Nejsou žádní tři duchové (Otec, Syn a Duch svatý) - Bůh je jenom jeden, je jedním duchem.
Na to je potřeba si dávat pozor. Základem křesťanství je monoteismus - víra v jednoho Boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 13:35:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale v oblasti víry jsi drasticky nevzdělaný a šíříš tady hodně stupidní nesmysly.
Myslím, že člověk jako Ty, to těžko může posoudit, protože Tvá víra je postavena nesmyslech, které vyprodukovala dávno zesvětštělá církevní organizace 5. století. Já radši věřím učení církve 1. století, tak jak je zachováno v Písmech, o kterých ap. Pavel říká, že jsou měřítkem víry. Takže takovýmto nesmyslům jako je toto: Ježíš je Bůh (Bůh je duch) a je také zároveň i člověk se vším, jako my ostatní. Jako každý jiný člověk má také tělo i lidského ducha, prostě nevěřím, protože je to naprosto mimo učení Písma.
A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!"
No vidíš, Písmo Tě usvědčilo z toho, že plácáš nesmysly. Duch syna, duch Kristův je duch synovství a ne Duch svatý. V originále nejsou malá a velká písmena, takže to Tvé Ducha, může být klidně ducha. Ježíš Kristus nemá dva duchy, jednoho Božského a jednoho lidského. Ježíš byl zplozen z Ducha Božího čili jeho duch byl narozen z Boha. Teprve po křtu byl tento jeho duch naplněn Duchem svatým, který na něj sestoupil v podobě holubice. A tento Ježíšův duch, duch Kristův, je stejný duch, kterého při znovuzrození dostává člověk, který uvěří evangeliu a odevzdá svůj život pod vládu Ježíše. To je potvrzeno v Řím.8,9: jestliže však někdo nemá Kristova ducha, tak ten není jeho. Nebo v 1.Kor.2,12: nepřijali jsme ducha světa, ale ducha toho, který je z Boha. Nebo v 1.Kor.6,17: Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.
Zde už zase docela veřejně a beze studu hlásáš herezi triteismu - trojbožství. Nejsou žádní tři duchové (Otec, Syn a Duch svatý) - Bůh je jenom jeden, je jedním duchem.
A co hlásáte vy, když křtíte do tří jmen? Jméno je identita. A jak jsi tu nedávno hlásal, tak každá identita je jedinečná. Bůh je jeden ve smyslu tom, že Otec, Syn a Duch svatý jsou ve všem za jedno, ale každý má svého ducha ve smyslu identity. Otec není zároveň Synem a Syn není zároveň Duchem svatým. To, co tu hlásáš jsou naprosto nebiblické nesmysly a nemůžeš je nijak podložit Písmem.
Ty ještě nemáš ducha Kristova narozeného z Boha, proto více věříš báchorkám zesvětštělé církevní organizace, která je vedena duchem světa a ne Duchem svatým. Jinak by nemohla plodit všechny ty nebiblické hereze.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 16:03:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Karle,
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 21:00:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy, při hledání pravdy o Bohu, je potřeba si uvědomit, že slovo Bůh je jen termínus technikus pro stvořitele a vládce a ne jméno. Něco podobného jako král. Z toho plyne, že když řekneme, že Bůh je duch, tak to neznamená že Bůh je jen jeden duch, ale znamená to, že duch Otec je Bůh, duch Syn je Bůh( je psáno, že že Ježíš Kristus je pravý Bůh) a duch svatý je také Bůh, protože vychází jak z Otce, tak ze Syna. Jedinost Boha není v tom, že by byl jediným duchem, ale že Otec i Syn jsou za jedno. Od obou vychází stejný duch - duch svatý. To, co říkáš ty a Oko, je úlitba křesťanů židům. Pokud to vidíš jinak, tak to dolož Písmem, ale ne SZ.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 21:59:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proto je možné říci, že Bůh je jeden a přitom je jak v Otci, tak v Synu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 29. září 2015 @ 08:10:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."No vidíš, Písmo Tě usvědčilo z toho,
že plácáš nesmysly. Duch syna, duch Kristův je duch synovství a ne Duch
svatý. V originále nejsou malá a velká písmena, takže to Tvé Ducha, může být klidně ducha. Ježíš Kristus nemá dva duchy, jednoho Božského a jednoho lidského. "...
Jen stručně. Kristus je Synem ve svém božství trvale, i před svým početím jako člověk byl už Synem. Skrze něho bylo na počátku všechno stvořeno. Synovství v bytí Boha je věčné, (je to lidskými slovy nedokonalé vyjádření vnitrobožského stavu) - Syn by nebyl Synem bez Otce a Otec by nebyl Otcem bez Syna. Tyto vnitrobožské vztahy jsou věčné. Nikdy nebyla doba, kdy Syn nebyl! Synovství Krista není vázáno až na jeho lidství!
Duch svatý je tedy Duchem otcovství i Duchem synovství.
Křesťané nepotřebují dělat žádnou "úlitbu" židům! Věří stejně jako židé v jednoho Boha - jen jsou mu blíže a znají ho tak lépe.
Kdyby byl Bůh pouze v jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu by mu přinášel novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže. Takový "bůh" by byl ve vztahovosti závislý na existenci tvora - tím by už byl nedokonalým - a tím už pochopitelně není skutečným Bohem..
Křesťanský Bůh je jeden - přesto však je pro nás ve svém bytí nepochopitelným, je dokonalým ve všem - sám je tedy i zdrojem vztahovosti Lásky
(Otec plodí Syna, Syn se vydává Otci ve vzájemném daru zosobněné lásky - Duchu svatém).
Bůh pro nás zůstává tajemstvím, zahalen lidskému rozumu před jeho zkoumáním. S pokorou musíme uznat, že toto tajemství vnitrobožského bytí vzájemných vztahů uvnitř Božské Trojice lidským rozumem vysvětlit nedokážeme.
..."A co hlásáte vy, když křtíte do tří jmen?"...
To je hrubý omyl a hrubá neznalost křesťanství!
My nekřtíme ve jménech, nýbrž ve jménu: "Já tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého ..."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 29. září 2015 @ 17:56:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdyby byl Bůh pouze v jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu by mu přinášel novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže. Takový "bůh" by byl ve vztahovosti závislý na existenci tvora - tím by už byl nedokonalým - a tím už pochopitelně není skutečným Bohem..
Máte s Willym vzácnou jednotu jak si sami svými slovy odporovat: Bůh je jeden, ale má tři osoby, aby v něm byla vztahovost. To nevidíte tu nelogičnost toho, co říkáte? Jaký by byl v Bohu vztah, kdyby v něm nebyly aspoň dvě identity? Ta jedinost Boha není v jedné identitě, ale v tom, že obě ty identity,Otec a Syn jsou ve všem za jedno. Jak by mohl Syn předat svou svěřenou vládu na konci věků Otci, kdyby Bůh byl jen jednou identitou? Pokud by byl jen jeden Bůh co do identity(osoby), kdo by pak komu co předával? Jakou logiku by mělo při stvoření prohlášení Boha: Učiňme člověka k obrazu svému? Neřekl by jeden Bůh: Učiním člověka k obrazu mému? Protože termín Bůh není jméno určité osoby, ale titul stvořitele a vládce, můžeme říci: je jeden Bůh, ale tím Bohem jsou minimálně dvě identity(osoby). Takhle já to vidím z Písma a co je nad to, jsou jen spekulace neodvozené z Písma. Přesto jsem přesvědčen že pro nás platí hlavně to, co napsal Standa Oko:
Bůh pro nás zůstává tajemstvím, zahalen lidskému rozumu před jeho zkoumáním. S pokorou musíme uznat, že toto tajemství vnitrobožského bytí vzájemných vztahů uvnitř Božské Trojice lidským rozumem vysvětlit nedokážeme. V tom se Stando s Tebou vzácně shoduji. Jen pak nerozumím tomu, z jaké pozice jsi tedy o mém chápání Boha napsal toto: Ale v oblasti víry jsi drasticky nevzdělaný a šíříš tady hodně stupidní nesmysly.
Ano, v oblasti náboženské, světské římskokatolické víry, jsem drasticky nevzdělaný a vůbec mi to nevadí. Pro mě je podstatné, že jsem docela dobře vzdělaný v oblasti Ježíšovy víry a v měřítku víry jímž je Písmo svaté.
Jestliže myslíš vážně že Bůh zůstává tajemstvím a je zahalen lidskému rozumu a nedokážeme vnitrobožské vztahy rozumem vysvětlit, tak bys měl s pokorou uznat, že pokusy vysvětlit osobní chápání Božího bytí nějakým člověkem, bys neměl nazývat stupidními nesmysly, když podle Tebe Tvůj rozum na to nestačí a přitom tady také prezentuješ své pohledy. Kdo Ti dal tedy právo vyjadřovat se k věcem, kterým , jak říkáš, nerozumíš a přitom o ostatních pohledech tvrdíš, že jsou to stupidní nesmysly. Opět se projevila Tvá dvojakost a rozporuplnost. A hlavně náboženská pýcha. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 30. září 2015 @ 20:19:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Neřekl by jeden Bůh: Učiním člověka k obrazu mému?"...
Také člověk jako osobnost je jeden - jedna identita člověka. Přesto v něm mohou probíhat (a také probíhají) vnitřní boje. Jak je to možné, kdo s kým bojuje, když člověk je stále jen jeden?
Bůh je pro křesťana tajemstvím.
Ale ne až tak velkým, abychom nevěděli, co nám o sobě Bůh zjevil - že Bůh je jeden a že Bůh je duch. Jeden duch!
Tvoji "tři duchové" v Bohu - to je velká neznalost křesťanského učení!
Pýchou je chtít umíněně setrvávat na této neobhajitelné pozici.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 30. září 2015 @ 21:15:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Také člověk jako osobnost je jeden - jedna identita člověka. Přesto v něm mohou probíhat (a také probíhají) vnitřní boje. Jak je to možné, kdo s kým bojuje, když člověk je stále jen jeden?
Na to je snadná odpověď v Bibli, jen ji znát a studovat místo katechizmu. V něvěřícím, neznovuzrozeném člověku probíhají boje mezi hříšnou přirozeností a svědomím, které je dáno všem lidem přicházejícím na svět. To je v Janovi 1. kapitole. Ve znovuzrozeném člověku probíhají boje mezi Duchem a tělem. O tom píše Pavel např. v Galatským. O mě se pohrdavě vyjadřuješ, že mám stupidní názory a sám neznáš základní věci z Písma.
Ale ne až tak velkým, abychom nevěděli, co nám o sobě Bůh zjevil - že Bůh je jeden a že Bůh je duch. Jeden duch!
Že Bůh je jeden a že Bůh je duch, to je v Písmu a to já, kdyby jsi si pořádně přečetl můj komentář, tak bys to věděl, nijak nezpochbňuju. Ale že Bůh je jeden duch, to v Písmu nikde takhle napsáno není. Ostatně proč by jinak Pavel rozlišoval mezi duchem Kristovým a Duchem svatým. Zase si k Písmu přidáváš to, co tam není.
Pýchou je chtít umíněně setrvávat na této neobhajitelné pozici.
Pýchou je, říkat mé pozici neobhajitelná a neumět z Písma vysvětlit, proč je ta pozice neobhajitelná. Až tady přestaneš hlásat Písmem neobhajitelné bludy řkc víry, a psát konzistenčně a ne se kroutit jak had jen abys byl v opozici, protože jsi katolík a kdo je víc, tak Tě tu začnou brát lidi vážně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 19:12:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Také člověk jako osobnost je
jeden - jedna identita člověka. Přesto v něm mohou probíhat (a také
probíhají) vnitřní boje. Jak je to možné, kdo s kým bojuje, když člověk
je stále jen jeden?
Na to je snadná odpověď"...
Nepochopils! Nevím, jak dlouho jsi křesťanem, ale nevyjadřuji se nijak pohrdavě o tvé osobě, ale o nesmyslnosti a neobhajitelnosti tvých názorů. To je rozdíl. Já tak argumentoval proto, aby sis uvědomil, že i v Božím obrazu, kdy je člověk opravdu jen jeden (podobně jako jeden jeho "předloha" - Bůh, že tedy i v tomto jednom člověku jsou různé identity, které spolu bojují. Však i člověk má jen jednu nesmrtelnou duši - svého lidského ducha, který je nositelem lidské identity naší osobnosti.
V každém člověku probíhají boje mezi touhami tohoto lidského ducha a mezi touhami lidského těla podobně. U křesťana je však konečným cílem jeho života s Bohem soulad mezi touhami těla a touhami jeho lidského ducha (touhami lidské duše) - tedy naprostá jednota, nikoli vnitřní boje. To je možné pouze v případě, že člověk hostí Boha, že Duch svatý posvěcuje a posiluje jak lidské tělo, tak i lidskou duši a přináší člověku pokoj.
Jen takovýto člověk je pravdivým obrazem Boha ve stvoření - protože v Bohu je naprostá jednota, naprostý soulad Otce a Syna v Duchu svatém. V Bohu nikdy neprobíhají vnitřní boje!
Však tvrzení, že v Bohu jsou tři duchové, je nekřesťanskou herezí triteismu.
..."Ale že Bůh je jeden duch, to v Písmu nikde takhle napsáno není. "...
Že Bůh je jeden duch - to se významově v Písmu nalézt dá (např. zrovna v Gn 1,2). Zde nenajdeš množné číslo. To právě tento Boží "ruach" stvořil svět.
..." Ostatně proč by jinak Pavel rozlišoval mezi duchem Kristovým a Duchem svatým."...
Kristus jako člověk má lidské tělo, má také lidského ducha. Kristus ve svém Božství má však také Ducha svatého. Je v dokonalé jednotě svého těla , svého lidského ducha i Ducha svatého. Rozdíl oproti ostatním křesťanům žijícím s Bohem je v tom, že z Krista jako osoby člověka Duch svatý vychází, na ostatní křesťany Otec Ducha svatého sesílá.
Pokud se ovšem ke mě budeš stále stavět do pozice kováře Alexandra vůči
Pavlovi (2 Tim 4,14-15), tak je zbytečné ti cokoli dál vysvětlovat.
Neuvěříš mi totiž ani, kolik je zrovna hodin.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 29. září 2015 @ 18:15:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je hrubý omyl a hrubá neznalost křesťanství!
My nekřtíme ve jménech, nýbrž ve jménu: "Já tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého ..."
To je váš hrubý náboženský omyl, že neznáte Písma a nerozumíte jim, protože vás nevyučuje Duch svatý, ale lidské náboženské myšlení překrucující pravdu.
První křesťané nikdy nekřtili ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, ale křtili do jména Ježíše Krista. Můžeš si o tom hodně přečíst ve Skutcích apoštolů. Nikdo nebyl povolán křtít někoho v něčím jménu, ale věřící v Ježíše jsou povoláni křtít ty, co uvěří evangeliu o Ježíši Kristu do jména Ježíše Krista čili ponořovat jej do jeho smrti i vzkříšení. Jestli mi nevěříš, tak si prostuduj inkriminovaná místa v řeckém originále. Tam rozhodně není ve jménu, ale do jména. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 30. září 2015 @ 20:34:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."První křesťané nikdy nekřtili ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, ale křtili do jména Ježíše Krista. "...
Nemám zájem s tebou vést na této úrovni tvé žabomyší spory o tom, jak prý křtili první křesťané. Byl jsi snad u toho?
Jméno Ježíše Krista vyjadřuje všechno, čím Ježíš je doopravdy. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi ... Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově
náručí, ten ho vylíčil.
... "Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže
sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť
cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.
Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a
ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.
Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje
ty, které chce.
Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,
aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí
ani Otce, který ho poslal." Nikdo
nepřichází k Otci než skrze mne.
Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho
znáte a viděli jste ho."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí."
Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě,
Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš:
'Ukaž nám Otce'?
Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám
mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá,
on dělá ty skutky.
Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli
těm samotným skutkům mi věřte."
(Mt 28,19-20)
Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. “
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 30. září 2015 @ 20:56:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemám zájem s tebou vést na této úrovni tvé žabomyší spory o tom, jak prý křtili první křesťané. Byl jsi snad u toho?
A Ty jsi snad u toho byl? Ale já na rozdíl od Tebe beru vážně to, co je napsáno v Písmu na svědectví pro všechny generace, kvůli takovým překrucovačům pravdy jako jsi Ty a ta vaše organizace.
Jak si stále protiřečíš a kroutíš se jak had je krásně na Tvých posledních příspěvcích. V jednom tvrdíš: My nekřtíme ve jménech, nýbrž ve jménu: "Já tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého ..."
A ve druhém: křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého .
To druhé je konečně citací Písma a ne Tvůj výmysl a proto je správný. Ale špatně přeložený. V originále není én jež znamená v,ve , ale eís jež znamená do, na, k,. Ale to Tě asi nezajímá. Pro Tebe je důležitější než pravda, vaše falešné učení.
Jinak opravdu nechápu k čemu jsi odcitoval část Bible, když ty verše nijak nepodpořují Tvé teorie. To jsi mi chtěl ukázat, že taky máš doma Bibli a umíš číst? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 09:13:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Prostá logika věcí říká, že jde křtít ve jménu někoho... (znamená to osobní účast na někom dalším, na jiné osobě - znamená to "pokristění" člověka.).
Logicky nelze křtít přímo "do jména", protože jméno v biblickém významu znamená přímo osobnost nositele onoho jména. Byl by to tedy v důsledku jakýsi zásah přímo do jiné osoby, přímo do jména. Ono "jméno" by bylo takovýmto křtem "obohaceno", rozšířeno kvantitativně - což samotné by už logicky znamenalo samotnou změnu významu a podoby tohoto jména...
Ježš však je stále stejným: včera, dnes i navěky ...
Kraličtí toto ve svém překladu jaksi nedomysleli ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 14:32:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Logicky nelze křtít přímo "do jména", protože jméno v biblickém významu znamená přímo osobnost nositele onoho jména. Byl by to tedy v důsledku jakýsi zásah přímo do jiné osoby, přímo do jména. Ono "jméno" by bylo takovýmto křtem "obohaceno", rozšířeno kvantitativně - což samotné by už logicky znamenalo samotnou změnu významu a podoby tohoto jména...
Stando, na svou logiku zapomeň, neboť právě v tomto smyslu, tj. do jména, do Krista jsou věřící v Krista křtěni neboli ponořeni - do Krista. A máš svým způsobem pravdu, kterou ale popíráš, v tom, že je Kristus o své svaté ne tedy "obohacen", nýbrž rozšířen a zvětšen a to vskutku kvantitativně. To však neznamená změnu významu a podoby jména Ježíše Krista, ale naše ztotožnění a sjednocení s Ním, neboť bez tohoto sjednocení jsme pro Boha nepoužitelní a bez Krista nemůžeme nic dělat (J 15:5). Pouze ti, kdo jsou v Kristu, jsou způsobilí spolu s Kristem konat Boží dílo, činit Boží vůli ohledně budování Církve coby Těla Krista, v Němž se celá (Boží) stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu, v Němž jsme všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. (Ef 2:21-22)
Kraličtí tedy velmi dobře věděli, co znamená být pokřtěn ve jméno Ježíše Krista. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 19:35:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kraličtí tedy velmi dobře věděli, co znamená být pokřtěn ve jméno Ježíše Krista."...
To jsi popletl! Kraličtí právě nesprávně přeložili "křtít do jména" - nikoli "křtít ve jménu" Ježíše Krista.
Překladatelé českého studijního překladu si ovšem už dobře uvědomili, že kdo překládá doslova, ten v důsledku lže a že je třeba přeložit správně smysl textů, nikoli otrocky samotný text.
...Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého ...
Toto je pravé ztotožnění a sjednocení s Kristem coby osobou Vykupitele - skrze Kristovy zásluhy jsme takto byli spaseni do stavu Božích dětí.
..." tj. do jména, do Krista jsou věřící v Krista křtěni neboli ponořeni - do Krista. "...
Nikoli. My jsme byli ve křtu spolu s Kristem ponořeni do jeho smrti (nikoli do osoby Krista, ale ztotožněni do stavu smrti této osoby) a spolu s Kristem jsme byli i vzkříšeni do nového života Božích dětí.
(když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil - Kol 2,12-13)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 20:42:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak to můžeš vědět, Stando, když jsi do Krista pokřtěn na rozdíl od nás nebyl?! Co podle tebe znamená být v Kristu? Ten nový život Božích dětí je Kristus (Fp 1:21, Ko 3:4), do Něhož byli věřící v Krista pokřtěni-ponořeni-umístěni. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 02. říjen 2015 @ 08:48:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Z čeho jsi usoudil, že jsem nebyl pokřtěn ve jménu Krista?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 14:32:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Z toho, co tu píšeš. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 20:38:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vy jste přece nebyli pokřtěni ve jménu Krista, ale podle vašeho tvrzení "do jména Krista".
To není jedno a totéž!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 20:42:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je jedno a totéž! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:01:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Domluvte se nejdříve s Toníkem a Karlem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:42:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč? Nečetl jsi jejich reakci na to, co jsem napsal? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 18:10:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Logicky nelze křtít přímo "do jména", protože jméno v biblickém významu znamená přímo osobnost nositele onoho jména. Byl by to tedy v důsledku jakýsi zásah přímo do jiné osoby, přímo do jména. Ono "jméno" by bylo takovýmto křtem "obohaceno", rozšířeno kvantitativně - což samotné by už logicky znamenalo samotnou změnu významu a podoby tohoto jména...
Logicky uvažuješ celkem dobře, dobře rozumíš tomu, co by znamenalo "pokřtít někoho do jména". Jen tvá logika selhává v tom, zda to lze či nelze. Právě to, co - podle tebe a tvé "logiky" - nelze, to dělají křesťané podle příkazu Pána Ježíše od tehdy až podnes.
Tolikrát jsi tu opakoval ten verš z písma: Právě proto jsem se tě tolikrát ptal, jak můžete dodržovat ten příkaz a ponořit někoho do toho jména podle písma, když to 1. jméno neznáte a ani nemůžete znát a když 2. si ještě ke všemu myslíš, že nejde dělat to, co Ježíš učedníkům přikázal....
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 19:44:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš je stejný -včera, dnes i zítra.
Nelze jeho osobu nafukovat přílivem dalších lidí jako balón!
Naopak je možno s ním vstupovat do společenství, které může být jakkoli veliké.
Nekřtíme tedy do Krista, ale do živého společenství s ním! Z milosti Boží a za Kristovy zásluhy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 21:02:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nekřtíme tedy do Krista, ale do živého společenství s ním! Z milosti Boží a za Kristovy zásluhy.
No, vy v řkc zřejmě ne, ale my křesťané ano! A "živé" společenství možná máte, ale ne s živým - tedy tím pravým živým Kristem. My společenství s Kristem - tedy tím pravým skutečným živým Ježíšem Kristem, naším Pánem máme, jelikož jsme do něho byli povoláni naším Otcem Bohem a skrze Něho ( 1K 1:9). |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 02. říjen 2015 @ 08:44:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stanislave, co myslíš, byl jsi povolán přímo do osoby Krista, nebo do společenství s osobou Kristem?
To není slovíčkaření!
Byl jsi snad povolán do Kristovy hlavy, žaludku či ledvin, nebo jsi byl povolán prožívat společenství s osobou Kristem v rovině srdcí, kdy jedna svéprávná bytost se v lásce vydává jiné svéprávné bytosti a přitom každý z nich stále zůstává sám sebou, každý zůstává osobností sama sebe?
Logicky - kdyby jsi se stal přímo Kristem, součástí Krista - tvá osobnost by zanikla v Kristu a ty bys už nemohl s Kristem žít ve vztahu, vytvářet vztah. To bys chtěl? Bez existence vlastní osobnosti totiž nelze vstupovat do vztahu.
Proto říkáme o církvi, že je tajemným Kristovým tělem. Tajemstvím pro nás je v tom, co nás přesahuje, co nemůžeme pochopit. Jsme sice údy Kristova těla, ale stále s vlastní osobností a proto můžeme vstupovat do vztahů a sdílet se v lásce.
Pavlovo: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus" - tomu třeba rozumět v kontextu výše řečeného. Stále si zachováváme svoji osobnost (nezanikli jsme), ale orientujeme ji na Krista a tedy i na své bližní, zvláště na potřebné, ve kterých Krista spatřujeme.
A život, který nyní žiji v těle (stále jsem to já, kdo svůj život žije!), žiji ve víře v
Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 15:28:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, když ti píšu, jak to je, tak neustále oponuješ zřejmě učením řkc a zneužíváš k tomu Boží Slovo.
Typická příklad: A život, který nyní žiji v těle (stále jsem to já, kdo svůj život žije!), žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.
Ta závorka tě usvědčuje. Pavel nežil svůj život - svědčí o tom na mnoha místech. Žít pro něho znamenalo Kristus, Kristus byl jeho život, zapíral přesně podle Pánova příkazu sám sebe, svůj život duše ve prospěch Kristova života v něm tak a tím, že chodil podle Ducha (Ř 8. k.). Nebyl duševním člověkem, ale duchovním. Ty jsi duševní člověk, který věci Božího Ducha nemůže poznat a nepřijímáš je, i když se o to snažíš, ale to prostě nejde, neboť musejí být posuzovány duchem, jehož tvrdošíjně ztotožňuješ a zaměňuješ s duší - a to je celý tvůj problém.
Logicky - kdyby jsi se stal přímo Kristem, součástí Krista - tvá osobnost by zanikla v Kristu a ty bys už nemohl s Kristem žít ve vztahu, vytvářet vztah. To bys chtěl? Bez existence vlastní osobnosti totiž nelze vstupovat do vztahu.
Duchovní člověk usiluje přesně o to, co ty popíráš, tj. zapíráním a hubením své duše se chce stát Kristem v životě a přirozenosti, ale ne v Jeho Božství, tzn. chce být s Kristem jedno ve svém duchu, aby Kristus žil v něm a projevoval se skrze něho. Osobnost duchovního člověka tak opravdu sice nezaniká, ale je proměněna božským životem mocí Kristova vzkříšení, aby byl Boží člověk připodobněn Kristu - dokonalý, svatý, milosrdný apod. jako Bůh, Jehož je Kristus vyjádřením. Toto sjednocení a ztotožnění s Kristem probíhá v duchu tím, že v něm přebývá Kristus jako Duch oživující ( 1K 15:45b), Jímž se ve vzkříšení stal. Smíšením těchto dvou duchů vzniká jeden smíšený duch, v němž člověk žije, má v něm svůj život a všechno podle Slova v 1K 6:17 - Kdo se připojuje k Pánu, je s Ním jeden duch.¨Díky tomu, že se Pán stal Duchem, který žije v našem duchu můžeme být skrze toto vzájemné přebývání s Kristem jedno tak, jako je Kristus jedno se svým Otcem - Otec je ve Mně a Já jsem v Otci (J 14:10 Nevěříš, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Kdo žil? Ježíš nebo Otec? Jistě žil Ježíš jako člověk, ale ne svým vlastím lidským životem, protože nic nedělal sám od sebe, svou duší, ale svým duchem, v němž žil a byl Jeho Otec jako Duch Svatý a na Němž byl Duch Páně, který Ho pomazal, aby zvěstoval evangelium. Jak je psáno v Za 4:6b Ne silou ani mocí (člověka), ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. Církev jako Boží stavba je budována Kristem jako Boží příbytek v DUCHU ( Ef 2:22).
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 18:16:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen, Willy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 23:02:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přesně tak, Willy. Žít život v Kristu znamená zapřít sám sebe. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:00:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jistěže křesťan usiluje o to připodobňovat se Kristu.
Ale je úplně cosi jiného stát se Kristem a úplně cosi jiného podobat se Kristu. To druhé je správně.
..."Smíšením těchto dvou duchů vzniká jeden smíšený duch,"...
To je opět další nesmysl. Duchové se nemísí ani neslučují. To lidský duch vytváří živé společenství s Duchem svatým a oba zůstávají pořád sami sebou. Nesměšují se, ale jsou ve vztahu lásky. A tento stav je podmínkou pro změnu člověka k Božímu obrazu, kdy touhy těla se podřizují touhám lidského ducha (a obojí je posvěcováno a posilováno Duchem svatým) - k Božímu obrazu dokonalé jednoty v lásce.
(1 Kor 6,16-17) Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ‚Stanou se ti dva jedním tělem.‘ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.
Podobně i když se dva stanou jedním tělem, zůstávají stále dvěma osobnostmi ve vzájemném vztahu. Kdo se připojuje k Pánu, stává se v jednotě s Kristem "duchem stejného smýšlení jako Kristus" - přesto i v tomto případě jsou zde stále dvě různé nezaměnitelné osobnosti. Písmu je třeba správně rozumět, nikoli ho jen účelově citovat!
..." Kdo žil? Ježíš nebo Otec? Jistě
žil Ježíš jako člověk, ale ne svým vlastím lidským životem, protože nic
nedělal sám od sebe, svou duší, ale svým duchem, v němž žil a byl Jeho
Otec jako Duch Svatý a na Němž byl Duch Páně, "...
Otec přece není Duch svatý! Duch svatý z Otce vychází a to je podstatný rozdíl!
Ježíš žil svým vlastním lidským životem. To je nepopiratelná pravda. Touhy těla byly u Ježíše podřízeny touhám jeho lidského ducha v dokonalé jednotě (proto byl bez hříchu). Tento Ježíšův lidský duch byl v dokonalé jednotě s osobou Syna - v dokonalé jednotě s Bohem (kde je Syn, je také Otec a Duch svatý). Jeden z Trojice bez dalších dvou neudělá nic. Co dělá Syn, dělá i Otec i Duch svatý.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 22:36:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale je úplně cosi jiného stát se Kristem a úplně cosi jiného podobat se Kristu. To druhé je správně.
Jak víš, co je správně?! Vždyť věci Božího Ducha neznáš!
Duchové se nemísí ani neslučují.
Jak to víš? Duch Boží je v nás ( J 1:17) také jako Duch synovství a svědčí spolu s naším duchem, že jsme Boží děti (Ř 8:16). Jsme v Kristu a Kristus je v nás jako Duch oživující - v našem duchu, s nímž se smísil, takže jsme s Pánem jeden duch, jak sám cituješ 1K 6:17. Boží a lidský duch jsou jeden duch, tzn. že jsou smíšeni. Duch bývá v Bibli označován jako olej. Když smícháš kupříkladu řepkový a slunečnicový olej, dokážeš je pak od sebe odlišit a oddělit? Ne, je to jeden olej. Stejným způsobem je Boží a lidský duch jeden smíšený duch.
Otec přece není Duch svatý! Duch svatý z Otce vychází a to je podstatný rozdíl!
Ježíš žil svým vlastním lidským životem. To je nepopiratelná pravda. Touhy těla byly u Ježíše podřízeny touhám jeho lidského ducha v dokonalé jednotě (proto byl bez hříchu). Tento Ježíšův lidský duch byl v dokonalé jednotě s osobou Syna - v dokonalé jednotě s Bohem.
Co se stalo, že najednou mluvíš o Ježíšově lidském duchu? Zapomněl jsi, jak byl Ježíš počat? A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží. Ježíš byl a je člověk, ale Jeho duch byl prolnut a naplněn Duchem Svatým, jinak by nemohl být nazván Synem Božím. Bůh Otec byl v Něm. A kde? No přece v Jeho duchu! A jako co? No přece jako Duch svatý. Jak se stal člověk Ježíš Synem Božím a Bůh Otec Jeho Otcem? Tím, že Duch Svatý přišel na Marii a Boží mocí tohoto Ducha počala. Toutéž mocí skrze téhož Ducha, tj. skrze Otce žil (J 6:57). A stejnou mocí byl Ježíš poté, co zemřelo Jeho tělo, vzkříšen z mrtvých. To v souhrnu znamená, že Ježíš nežil svým vlastním lidským životem!
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 08:02:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." To v souhrnu znamená, že Ježíš nežil svým vlastním lidským životem!"... ???
(Žd 2,16-18) Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu. Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.
(Žd 4,15) Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
(Fp 2,6-8) Ačkoli existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven
Bohu,
ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka a stal se
podobným lidem.
A když se octl v lidské podobě, pokořil se a stal se
poslušným až k smrti, k smrti na kříži.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 15:54:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No a? Sám Ježíš řekl, že žije skrze Otce, že nemluví sám ze sebe, ale mluví Otcova slova a Otec, který v Něm přebývá, činí své skutky. Fakt, že Otec byl v Ježíši, znamená, že byl Ježíšovým životem. Pán Ježíš nežil sám pro sebe svůj život, ale skrze Otce Jeho životem pro naplnění Božího plánu, hledajíc a čině Boží vůli, aby oslavil Otce, který Ho poslal, ne sám sebe. A díky tomu, že takto oslavil Otce, Otec mohl oslavit a oslavil Pána Ježíše. A stejným způsobem je Pán Ježíš ve svých věřících svatých jako jejich život, Jímž a v Němž mají žít. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 06. říjen 2015 @ 07:56:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | My rozlišujeme život Pána Ježíše jako člověka (a tento člověk žil svůj lidský život Mesiáše - byl nám v tomto lidském žití podoben ve všem, kromě hříchu) od života Božího Syna, který v Duchu svatém přebývá v Otci věčně - což je pro nás nepochopitelným tajemstvím.
Kristus žil jako člověk svůj lidský život, ale přitom Bohem být nepřestal.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 15:16:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, Bůh si myslí něco jiného, a Pán Ježíš by ti to vysvětlil, kdybys o to stál a hledal pravdu v Kristu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 22:23:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nekřtíme tedy do Krista, ale do živého společenství s ním! Z milosti Boží a za Kristovy zásluhy.
No logicky ani nemůžete křít ani do Krista, ani do jeho jména, ani vjeho jméno, když to podle vás nelze a navíc to jméno neznáte a ani nemůžete znát.
Co děláte, to vědí všichni a je to známo: Na popud rodičů, prarodičů či příbuzných přinesete k panu faráři miminko a pan farář to miminko polije vodou, přičemž vysloví formuli "... já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. " (to jméno ale neříká, říká to takto proto, že to jméno nezná a ani nemůže znát, zůstává mu skryto) Proto i ti, kterým je takto udělena svátost křtu to jméno poté neznají, ani nemohou znát, nejsou tedy ponořeni do Krista.
Proto se také jejich život nijak neliší od těch, kterým svátost křtu udělena nebyla.
V tom se samozřejmě vaše praxe výrazně liší od lidí, kterým dal Bůh to jméno poznat a znají ho. U nich jako první narazí člověk právě na to jméno, které poznali z znají, to jméno, ve kterém žijí, do kterého byli ponořeni. "Ponořeni" přesně v tom významu, který sis z dobové znalosti slov odvodil, i když se omylem domníváš, že "nelze člověka ponořit do jména" nebo "ve jméno".
Jenže kdyby to "nelze", tak by to Ježíš učedníkům nepřikazoval. Ježíš nedával učedníkům příkazy, které "nelze", ale naopak, dával jim příkazy, které "lze". To, že to pro vás "nelze" je jen otázka vašeho stavu, toho, v čem žijete.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 02. říjen 2015 @ 08:24:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...... i když se omylem domníváš, že "nelze člověka ponořit do jména" nebo "ve jméno"....
A toto je od tebe nepochopení, či záměrná manipulace?
Člověka opravdu nejde ponořit do jména (přímo do osoby), ale jde člověka ponořit ve jménu určité osoby, tedy v našem případě ve jménu Krista - člověka i Boha zároveń. Právě takto to Bůh určil a tímto křtem podmiňuje svůj dar spasení člověku, udělení účasti každého pokřtěného na zásluhách Krista. V tomto křtu jsme společně s Kristem zemřeli tomuto světu, společně s Kristem byli ponořeni do jeho smrti a společně s Kristem byli vzkříšeni do nového života Božích dětí a dědiců nebeského království. A protože Bůh je neoddělitelně společenstvím Otce, Syna a Ducha svatého a žádný z nich nemůže samostatně dělat nic bez účasti dalších dvou božských osob, tak křtíme tak, jak nám to přikazuje Boží slovo (Mt 28,19).. Šíříš tedy o mě lež, když o mě tvrdíš, že se omylem domnívám, že nelze ponořit ve jménu někoho. To se opravdu nedomnívám.
Pro vás heretiky je přímo typické, že jsou vaše slova v protikladu s vašim jednáním, že si je ohýbáte podle potřeby. Neustále se odvoláváte na Písmo, holedbáte se svou "pravověrností" odvozenou prý z Písma - ale v praxi příkazy Písma, které vám nevyhovují, či kterým nerozumíte, zcela ignorujete a vytváříte si vlastní "evangelium". Ignorování křtu podle Božího slova, podle Mt 28,19, je pro vaše jednání přímo typické.
To je od vás opravdu typickým projevem vaší skutečné "úcty" k Božímu slovu (činíte si z Božího slova tak akorát rohožku pro vaše bláznivé pomatené náboženství) - a hodně to vypovídá o stavu, ve kterém žijete!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 18:34:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pro Tebe je typické vše překroutit. Odkazuješ na studijní překlad kde je přeloženo ve JMÉNO, ale sám to překrucuješ na vaši falešnou praxi, že křtíte ve JMÉNU. Jestliže něco dělám za někoho, v zastoupení, dělám to ve jménu, ale jestliže někoho ponořuji do jména, nebo ve jméno, tak to nedělám za někoho, ale někoho ponořuji do něčeho konkrétního, v tom to případě do jména (ve smyslu stejného způsobu bytí) Syna Božího. Už Ti to píšu podruhé. To nejsi schopen pochopit ten rozdíl? Willy Ti to napsal správně. Tvůj největší problém je, že nejsi schopen pochopit, že duch a duše nejsou jedno. A že duše hříšného člověka musí zemřít, aby v nás mohl žít Duch. Jak říká Ježíš: kdo by chtěl svou duši zachovat, ten ji ztratí. Ten, kdo ztratí svou duši pro mne a evangelium, ten ji nalezne. Proto se také necháváme pokřtít - vyjadřujeme tím svůj postoj a závazek být mrtví hříchu v duši a živi Bohu v Duchu. A nelži o nás, že odmítáme křest. Odmítáme jen vaši herezi, že ve křtu se člověk znovuzrozuje i když je nevědomé miminko. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 09:17:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | My křtíme ve jménu Krista, který nám přikázal toto činit. (Mt 28,19)
Křest je Boží úkon na člověku, je to Boží změna s člověkem - přijetí člověka za Boží dítě.
Křest není žádná "demostrace" člověka o jeho jakési víře! V tom případě by jsi "křtil" především sám do sebe!
Však milostí jsme spaseni. Ne pro své zásluhy, ani jako odměnu za svou osobní víru.
Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je
to Boží dar,
ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.
Ty zatím věříš v jakéhosi Leviatána, který všechny lidi "vcucne" do svého organismu, takže ve svém bytí přestanou existovat (a stanou se jiným organismem) a existuje pak už jen jakési složené monstrum obrovského organismu. Proto křtíš "do jména", jako začlenění do tohoto organismu.
Křesťanství je ale o čemsi úplně jiném, co jsi zatím evidentně nepochopil.
Základem křesťanství je VZTAH, trvalý vztah člověka s Bohem a spolubratry. Člověk v tomto společenství nezaniká, naopak stává se teprve tehdy osobností v plnosti.
Proto křtíme ve jménu toho, kdo nás tak naučil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 03. říjen 2015 @ 09:29:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Říkáš to správně oko. U vás křest nemá s vírou nic společného. A ještě se tím chlubíte :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Neděle, 04. říjen 2015 @ 11:22:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křest tedy základem křesťanství není, jak říkáš.
To je dobré poznání. Křest ani nijakým způsobem nenahrazuje vztak k Bohu a osobní víru člověka .
Odpovídá to také svědectví mnohých, dalo by se říct jednoznačné většiny pokřtěných katolíků zde na GS (mimo GS se domnívám, že je to stejné, že je to v řkc taková norma), kteří o sobě tvrdí, že nejsou znovuzrozeni (někteří o tom ani nikdy neslyšeli) - např. Jaela, noname, JMK, op, poutnick a asi i další. A dá se jim v tom věřit.
Snad ještě někdy dojdeš k užitečnému poznání, že tvé pojetí křtu (v řkc asi neznámé), podle kterého člověk ve křtu je znovuzrozen a o kterém drtivá většina katolíků nic neví a zrozena nebyla, je špatně - v rozporu s jasnou realitou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 09:40:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Základem křesťanství je VZTAH, trvalý vztah člověka s Bohem a spolubratry. Člověk v tomto společenství nezaniká, naopak stává se teprve tehdy osobností v plnosti.
Stando, o vztahu a o svátosti křtu miminek jsi psal: "Křest miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem." To stále ještě platí? Snad ano, protože o tom se může snadno každý na realitě svátosti křtu miminek přesvědčit.
Proto křtíme ve jménu toho, kdo nás tak naučil.
Pokud je základem křesťanství vztah a křest miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, tak nechápu to tvé "proto křtíme". Svátost křtu miminek podle tvých vlastních slov (i podle reality) se vztahem člověka k Bohu nijak nesouvisí, je tedy vzhledem k základu křesťanství zcela zbytečná. Proč tedy píšeš "proto křtíme"? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 19:46:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už mnohkrát jsem ti vysvětloval zástupnost víry rodičů při křtu dítěte.
Podobnou zástupnost ve víře, jako když víra setníkova zachránila jeho služebníka. Ani služebník neměl víru (snad ani netušil nic o Kristu) - a přesto byl Kristem pro víru setníka zachráněn.
Podobně víra rodičů přivádí dítě ke křtu - dítě je zachráněno Bohem pro víru někoho jiného, pro víru rodičů.
Bez víry nelze křtít.
Ale nikde není podmínka, že kdo je ve stavu, že sám není schopen víry, že by nebylo možno ho pokřtít pro víru toho, kdo se o takto nesvéprávného člověka stará.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 03. říjen 2015 @ 20:04:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, ale jak je vidět tak to nefunguje. Nelze křtít na zástupnou víru. Nehledě k tomu, že drtivá většina těch rodičů žádnou spasitelnou víru ani nemá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 08:19:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, tyhle tvé kličky samozřejmě znám a neptal jsem se na ně.
Asi jsem dobře nevysvětlil otázku. Tak ještě jednou.
1. Psal jsi:
"Základem křesťanství je VZTAH, trvalý vztah člověka s Bohem a spolubratry. Člověk v tomto společenství nezaniká, naopak stává se teprve tehdy osobností v plnosti. Proto křtíme ve jménu toho, kdo nás tak naučil."
Dáváš tedy vztah člověka s Bohem do souvislosti se křtem.
2. Jinde ale píšeš:
"Křest miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem."
Existuje tedy nějaká souvistlost toho vašeho "křtu" miminek "ve jménu" (které neznáte) se vztahem člověka k Bohu, nebo ten váš "křest" miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu?
Nebo zase oboje najednou? |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 20:35:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To už nebudu dál ani komentovat. Na překrucování Božího slova jsi tu přeborníkem ty.
Já vkládám důvěru do celé řady překladatelů Písma, kteří jsou snad větší odborníci než ty a kteří nekřtí "do jména", ale křtí "ve jméno".
Skutky také mluví o tom, že se křtí "ve jménu Ježíšově".
(Sk 1,5) ... neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém. (- tedy nikoli pokřtěni do Ducha svatého!)
(Sk 2,38) Petr jim
řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a pak obdržíte dar Ducha Svatého.
(Sk 10,47-48)
Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“ A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista .... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:54:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mohl bys mi oko vysvětlit, proč používáš obrat " do Božího dítěte " ?
Třeba "znovuzrozen do Božího dítěte" , nebo "očištěn do Božího dítěte", "proměněn do Božího dítěte", "posvěcen do Božího dítěte" ? ? ?
Přiznám se, že jsem za celý svůj život nic takového neslyšel ani nečetl. V žádném kázání, žádném svědectví (jako že jsem jich slyšel tisíce). Až od tebe.
To sis vymyslel sám, nebo jsi to někde vyčetl ? Má to nějaký skrytý či speciální význam ? Je to někde v Písmu ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 16:24:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, dopustil jsem se jedné chyby. Trochu výše jsem psal, že je v originále u ponořování ve jméno, předložka eís, která znamená do, na, k,. Ta je použita jen v Mat. 28, 19. Proto jsem také přesvědčen, že ten to verš nehovoří o ponořování do vody ale do poznání jména - prostě: vyučujte je ve známosti Otce, Syna i Ducha svatého. Na ostatních místech, kde se hovoří o ponořování do vody, je předložka epí, která znamená s genitivem na, v, u ,při, nad. Logicky připadá v úvahu jen na, nebo v. Spoléhat na překladatele, jako vůbec na člověka, moc nelze, protože překlady se liší. Někde je ve jméno, jinde je ve jménu, jinde na jméno. Ve studijním překladu je dokonce: nechte se pokřtít na základě jména.... Z logiky věci, ale aspoň mě, vyplývá, že správně je ve jméno, protože ten kdo křtí, to nedělá za Ježíše(ve jménu Ježíše) ale ponořuje toho člověka ve jméno. Ponořuje ho za účelem, aby poznal osobně jméno Ježíše. Zajímavé je, že ve Sk.1,5 je u ponořování v Duchu svatém je ještě jiná předložka - én, která znamená v, ve. Čili Ježíš říká: ...budete ponořeni v Duchu svatém. Proč tyto tři různé předložky překladatelé překládají stále stejnou českou předložkou ve, na to by ses musel zeptat samotných překladatelů. Podle mne použití tří různých předložek má svůj význam, ostatně jako vše v Písmu. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 18:01:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jenže v originále je sloveso učit v průběhovém čase a žádné a tam není. Správně to přeložili kraličtí: Křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. Takže žádné dvě hlavní věty, ale vysvětlení, jakým způsobem je mají ponořovat do jména .......... Ve víře v Krista jde v prvé řadě o poznávání jeho jména skrze jeho přikázání a ne o nějaké magické obřady, kde voda zařídí obléknutí do Krista. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 06. říjen 2015 @ 07:50:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Takže žádné dvě hlavní věty, ale vysvětlení,..."...
V originále je to takto:
19. ΠΟΡΕΥΘΕΝΤΕΣ ΟΥΝ ΜΑΘΗΤΕΥΣΑΤΕ ΠΑΝΤΑ ΤΑ ΕΘΝΗ ΒΑΠΤΙΖΟΝΤΕΣ ΑΥΤΟΥΣ ΕΙΣ ΤΟ ΟΝΟΜΑ ΤΟΥ ΠΑΤΡΟΣ ΚΑΙ ΤΟΥ ΥΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΑΓΙΟΥ ΠΝΕΥΜΑΤΟΣ 20. ΔΙΔΑΣΚΟΝΤΕΣ ΑΥΤΟΥΣ ΤΗΡΕΙΝ ΠΑΝΤΑ ΟΣΑ ΕΝΕΤΕΙΛΑΜΗΝ ΥΜΙΝ ΚΑΙ ΙΔΟΥ ΕΓΩ ΜΕΘ ΥΜΩΝ ΕΙΜΙ ΠΑΣΑΣ ΤΑΣ ΗΜΕΡΑΣ ΕΩΣ ΤΗΣ ΣΥΝΤΕΛΕΙΑΣ ΤΟΥ ΑΙΩΝΟΣ
Dvě hlavní věty zde máme stále (ve smyslu: "křtěte je - učte je). Věty jsou si rovnocenné. Každá věta stojí svým obsahem samostatně. Kraličtí jenom místo spojky souřadicí (a) použili přechodník (učíce je) -
přechodníky jsou specialitou krásy českého jazyka a Karličtí je používali velmi často.
Porovnej si ostatní české soudobé překlady, nahlédni do anglických.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 14:34:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, Ty v tom řeckém textu vidíš mezi těmi dvěma větami spojku souřadící - a -(řecky kaí)? Já teda ne. Řečtina je ještě mnohem bohatší jazyk než čeština a proto aby zachovali co nejpřesnější smysl sdělení, použili Kraličtí přechodník místo průběhového času, který čeština v tomto smyslu nepoužívá. Kralický překlad je díky tomu v takovýchto místech mnohem přesnější než soudobé překlady, protože moderní čeština, ostatně jako vše, degraduje a přechodníky nepoužívá. Oni ti vaši otcové věděli proč pálit kralické Bible. :) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 07. říjen 2015 @ 08:04:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přechodníky slouží ke zhuštění obsahu věty. Dnes se používají jen knižně, nebo v archaických textech.
Příklad dvou vět hlavních za použití přechodníku:
Náramě se bavím a píšu ti komentáře.
- Náramně se bavíc, píšu ti komentáře.
Neuznáváš zjevně žádný argument, jakkoli přesvědčivý. Jsi přímo typický příklad zatvrzelosti.
Celá ta řada překladatelů Bible jsou podle tebe nevzdělaní hlupáci. A to překladatelů nejen českých, ale i anglických.
Pravda je ovšem taková, že Ježíš dal apoštolům návod, jak mu mají činit učedníky a ten obsahuje zcela nesporně dvě různé samostatné věci: křest a vyučení ve víře. Až v případě splnění obou podmínek se jedná o plnohodnotný život křesťana v církvi.
Vyučen ve víře ,však bez křtu - není člověk křesťanem, není součástí církve. Pokřtěn - však už nevyučen - ani v tomto případě se nedá mluvit o životě křesťana v církvi.
Nutné je obojí a na pořadí nezáleží: Je možné křtít a potom vyučit (jak to děláme u malých dětí) - nebo nejdříve vyučit a potom pokřtít (tak to děláme u rozumově dospělých konvertitů).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 18:28:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Náramně se bavím a píšu ti komentáře.
- Náramně se bavíc, píšu ti komentáře. Neuznáváš zjevně žádný argument, jakkoli přesvědčivý. Jsi přímo typický příklad zatvrzelosti.
No, Stando, mě se právě ten Tvůj argument vůbec nezdá přesvědčivý. Proto ho neuznávám. Přechodníky vůbec neslouží k zahuštění věty, ale k tomu, aby, jako v Tvých souvětích, vyjádřili příčinu či podstatu toho, co je uvedeno v první větě. Tvé souvětí: Náramně se bavím a píšu ti komentáře. Vůbec nemusí znamenat to, co říká druhé souvětí:- Náramně se bavíc, píšu ti komentáře.
V tom prvním souvětí jsou dva oddělené děje a nejde z něj poznat zda se bavím tím, že píšu komentáře, a nebo že se něčím bavím a k tomu ještě píšu komentáře. Nejde to poznat právě kvůli tomu, že je mezi těmi větami spojka a. V moderní češtině se přechodník nepoužívá a proto musíme ke správnému pochopení použít vysvětlení: Náramně se bavím tím, že Ti píšu komentáře.
Znovu Ti připomínám, že v tom Mat. 28, 19 je použita zcela jiná předložka (epí), než ve verších o vodním křtu, kde je použito buď én, nebo eís. A to epí znamená do, na, k. Takže to zmiňované souvětí v moderní češtině by mělo znít: ... a ponořujte je do jména Otce, Syna, a Ducha svatého tím, že je budete učit zachovávat vše, co jsem vám přikázal. Tento text nehovoří o ponořování do vody, ale o tom aby apoštolé uváděli učedníkům ve známost jméno Otce, Syna a Ducha svatého tím, že je boudou vyučovat ve slově Božím. I v češtině se používá výraz ponořit se do něčeho, co není tekuté. Třeba: Měl před zkouškami a tak se ponořil do studia, nebo: ponořil se do hledání pravdy....... Nemusíš mi věřit, ale já to tak vidím. Tím neodmítám křest a stále nechápu, proč si myslíš, že já křest považuji za nedůležitý. Já v něm pouze nespatřuji to, co v něm spatřuješ Ty. Je to Tvá věc a už se o tom nechci dál bavit, protože to stejně nikam nevede. Jinak k těm překladatelům. Já si nepřipadám chytřejší než oni, jak si o mě asi myslíš. To ne, ale mám jednu výhodu - nepotřebuji podporovat učení nějaké církevní organizace, nemám zafixované stereotypy překladů, jsem svobodný od toho, co si o mě budou lidé myslet, jen hledám pravdu, pravdivost. A tak třeba nechápu, proč angličtí překladatelé překládají řecké slovo ekklézia slovem church - kostel a naši překladatelé slovem církev, když to slovo v řečtině znamená shromáždění. Proč překládají řecké slovo baptizó jako křest, když znamená ponoření. A proč překládají, nebo spíše nepřekládají, slovo christós jako kristus, když to znamená pomazaný. Ke všem zmíněným řeckým slovům existují normální české ekvivalenty. Proč to překladatelé ignorují? Nechápu proč tímto způsobem zamlžují podstatu a význam těch slov. Na to by ses musel zeptat jich, proč to tak dělají, proč upřednostňují zvyklosti před pravdou. Ty si věř, čemu chceš, ale mě tyto věci ukazují na to, že ani odborníkům se nedá věřit, pokud jsou zaujatí a ovlivnění. Jenže Ty radši věříš vědcům a různým odborníkům, proto Ti některé Boží věci zákonitě unikají, protože Boží věci je potřeba zkoumat především duchem a pak teprve rozumem. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 07. říjen 2015 @ 19:04:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | On ten odborník totiž vidí trošičku dál za tvůj obzor a posuzuje souvislosti, které laikům běžně unikají.
Např tvrdíš, že "řecké slovo baptizó znamená ponoření."
A budeš mít jistě pravdu. Ale v souvislosti se křtem - jak vysvětlíš, že apoštol Pavel pokřtil Onezima ve vězení? Měl tam snad k dispozici nějaký bazén či rybník?
Takže překladatelé neignorují význam slova - ale vzhledem k situaci, kterou má vyjádřit, hledí na to podstatné. Zatímco laik bazíruje na "ponoření".
Ale v jednom máš pravdu - k ničemu naše debata nevede.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 22:05:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takže překladatelé neignorují význam slova - ale vzhledem k situaci, kterou má vyjádřit, hledí na to podstatné.
A to podstatné je tomto případě co? Tedy podle Tebe. Podle mě je podstatné to, co ten úkon chce vyjádřit. Tedy ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení. Uznej, že polití do Kristovy smrti a vzkříšení je dost divné. Pisatelé NZ moc dobře věděli, jak se provádí křest a proto použili patřičný termín. Přece být u toho a vidět jak je někdo křtěn politím ve jméno Ježíše Krista, tak bych nepsal ponořením. Jak vidíš, stačí prostá logika k tomu, aby se poznalo, jak hrozně někdo usiluje, aby Boží slovo bylo překrouceno. |
]
Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 22:46:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Šíříš tedy o mě lež, když o mě tvrdíš, že se omylem domnívám, že nelze ponořit ve jménu někoho. To se opravdu nedomnívám.
Stando, a nepleteš si mne s někým? Já se jmenuju Toník, píšu tu pod nickem "cizinec" a mám pouze jeden nick, nepíšu tu za nikoho jiného. To, co sis o mne vymyslel, jsem o tobě nikde netvrdil.
Ale už jsem si zvyknul, že když potřebuješ uhnout od tématu diskuze, začneš si o mne či o nás vymýšlet nesmysly.
Já jsem napsal, že se omylem domníváš, že "nelze člověka ponořit do jména" nebo "ve jméno".
Ty sám jsi psal, že podle tebe Logicky nelze křtít přímo "do jména". To už neplatí? Už jsi tento svůj omyl opustil a víš, že lze křtít přímo do jména, že lze pokřtít "ve jméno" a ne "ve jménu", jak jste si to překroutili? Pochopil si, že když Pán Ježíš něco přikazuje, že logicky nebude přikazovat něco, co podle tebe "nelze"?
Člověka opravdu nejde ponořit do jména (přímo do osoby)...
No a v tom se pleteš.
To, že jsi něco nezažil a neznáš, nemáš osobní zkušenost, že to neznáte z vaší ustálené praxe, neznamená, že to nejde.
Kdybys o vás popravdě napsal, že neznáte to jméno a nemůžete poznat (jak už jsi psal dříve), nevíte jak by se dal někdo ponořit "ve jméno" nebo "do jména", protože jste to sami nezažili, měl bys určitě pravdu.
Vaše zkušenost ale není měřítkem věcí.
Pro vás heretiky je přímo typické, že jsou vaše slova v protikladu s vašim jednáním, že si je ohýbáte podle potřeby. Neustále se odvoláváte na Písmo, holedbáte se svou "pravověrností" odvozenou prý z Písma - ale v praxi příkazy Písma, které vám nevyhovují, či kterým nerozumíte, zcela ignorujete a vytváříte si vlastní "evangelium". Ignorování křtu podle Božího slova, podle Mt 28,19, je pro vaše jednání přímo typické.
Stando, To je neskutečné, jak jsi nestoudně drzý. To tě klávesnice nebolí, takhle a sprostě lhát? Nestydíš se ani trochu?
Takto sprostě lhát o druhých tě naučili Jezuiti? Nebo tě takto učí lhát Vojta Kodet? Nebo snad některá z Královen míru či pokoje? Nebo už teď máte novou Královnu "Pravdy", které jsi zasvětil svůj život a teď v jejich službách vršíš lež na lež?
Znovu jsi mi připoměl, jak jste podobní Islámu, jak to, co o něm píšeš, znáš zřejmě dobře z toho, co ty sám předvádíš zde v diskuzi.
Asi sis nás popletl s tebou, jak věrně popisuješ vaši situaci. Nechceš radši něco napsat k tématu o vás, místo toho, aby sis vymýšlel podle toho, co vy žijete, nesmysly o nás?
Napsal jsi:
A protože Bůh je neoddělitelně společenstvím Otce, Syna a Ducha svatého a žádný z nich nemůže samostatně dělat nic bez účasti dalších dvou božských osob, tak křtíme tak, jak nám to přikazuje Boží slovo (Mt 28,19)..
Mt 28,19 je: "Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého"
Jak to prosímtě děláte, když to jméno neznáte a nemůžete poznat? Jak můžete křtít někoho do jména, které neznáte? Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když to jméno neznáte? Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když se omylem domníváte, že to "nelze"?
Kdyby tě zajímalo něco o nás, tak my jdeme po světě, činíme učedníky a křtíme je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učíme je zachovávat všechno, co nám Pán přikázal. Víme, že lze člověka ponořit ve jméno a víme, jak se to dělá. Známe to jméno a křtíme lidi do toho jména. Děláme to tak proto, že i nám Bůh dal poznat to Jméno nad každé jméno, právě díky tomu, že nás jiní křesťané do toho Jména ponořili. Stejně tak nás učili zachovávat vše, co Pán přikázal. A tak je to od počátku křesťanství až dodnes.
Ještě zpět k tématu threadu
"Byl by to tedy v důsledku jakýsi zásah přímo do jiné osoby, přímo do jména. Ono "jméno" by bylo takovýmto křtem "obohaceno", rozšířeno kvantitativně - což samotné by už logicky znamenalo samotnou změnu významu a podoby tohoto jména..."
je překvapivě správná a logická úvaha a souhlasím s tebou, až na tu změnu významu a podoby jména, což je tvůj omyl jak píšeš o něčem, co osobně neznáš. Když křesťané podle Ježíšova příkazu ponořují další lidi v to vzácné jméno, které nám Bůh dal poznat, tak se děje zhruba to, co popisuješ. Jen se nemění význam a podoba toho vzácného jména, ve které ponořujeme, ale mění se člověk, který kvatnitativně rozšiřuje to jméno.
Toník |
]
Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 10:02:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Jak to prosímtě děláte, když to jméno neznáte a nemůžete poznat? Jak můžete křtít někoho do jména, které neznáte? Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když to jméno neznáte? Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když se omylem domníváte, že to "nelze"? "...
Já byl Bohem poznán dříve, než jsem ho sám poznal. A popznal jsem ho díky jeho působení v mém životě. Konkrétního působení - nikoli toho vašeho vymyšleného působení, vašeho vsugerovaného "působení". Žiješ v sebeklamu.
Nikoho nekřtíme do jména jiného než vlastního, nikoho neponořujeme do žádného jména.
V tomto našem skutečném světě neponořujeme do jména, ale do vody. To voda je živel určený pro ponořování - jméno nikoli. Jméno vyjadřuje kým kdo z nás je. Jméno Krista vyjadřuje, že je Mesiáš, že je Bůh i člověk zároveň. Spolu s Kristem jsme byli ponořeni do vody křtu ... spolu s Kristem a pro jeho zásluhy jsme byli vzkříšeni do života Božího dítěte.
A protože nejsme schopni znát Boha v plnosti, ale jenom částečně do svých lidských mezí, nemůžeme plně znát ani jméno Boha v tomto biblickém smyslu.
Naše poznání je zatím jenom částečné (platí i o poznání Boha, i o poznání Božího jména) - a už tato skutečnost by ti měla být varováním před herezí křtít někoho jen "částečně" do jména, které můžeš znát jenom částečně, které v plnosti nemůže znát nikdo z nás.
(1 Kor 13,9-10) Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme,
ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné,
zanikne. I když já rozumím tomu, že si někdo může plést samotnou osobu Krista se společenstvím svatých kolem Krista, s církví, kterou nazýváme tajemným tělem Kristovým. Ale tomu třeba rozumět! Nikoli si vzít Písmo a šermovat jím bez náležitého porozumění, které v plnosti přináší jedině katolická církev. A tajemným tělem je právě i proto, že člověk v tomto společenství nezaniká (nestává se Kristem, ale zůstává stále sám sebou ve vztahu), ale naopak teprve zde, v tomto vzathu, nachází své plné osobní uskutečnění. Je tedy rozdíl mezi tvrzením, že kvantitativně rozšiřuješ osobu Krista (což je nesmysl) a mezi tvrzením, že kvantitativně rozšíříš společenství svatých kolem Krista - což je správně.
|
]
Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 10:43:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikoli si vzít Písmo a šermovat jím bez náležitého porozumění, které v plnosti přináší jedině katolická církev.
V tomto našem skutečném světě neponořujeme do jména, ale do vody.
Stando, zapomínáš, že jsou dva skutečné světy: Boží království a tento svět, ve kterém zatím vládne satan, protože mu Adam svou vládu nad světem předal, když ho poslechl. Takže já Ti věřím, že vašem skutečném světě neponořujete do jména Ježíše Krista, ale jen do vody. Taky je to na vašich životech znát. Asi Ti nedochází, že tím, že neponořujete nikoho do žádného jména, tím přestupujete příkaz Ježíše Krista a jeho slova neberete vážně. To je hlavním znakem satanova království - ignorovat Boží slovo, překrucovat ho a dělat si co se mi zlíbí. To je to vaše náležité porozumění, které lidem přináší římsko-katolická církev. Jinak, jestli nechápeš co myslím tím ponořovat do něčího jména, tak to určitě neznamená dělat z někoho livjatána s několika hlavami.Každý znovuzrozený křesťan ví, že jeho hlavou je Kristus. Každý znovuzrozený křesťan je rád, že svou hříšnou osobnost pohřbil ve křtu a přijal od Boha novou osobnost, která nese všechny charakterové vlastnosti Božího Syna Ježíše Krista. Tím nepřestávám být jedinečnou osobností, ale má osobnost se změnila z hříšné na svatou, jsem schopen žít Boží lásku. O to jde při ponořování do Božího jména, do jména Ježíše Krista. Jde o dobrovolnou smrt mé hříšné přirozenosti a dobrovolné přijetí Boží přirozenosti, ne o vymazání mé jedinečnosti. Tak si to jen Ty špatně vykládáš. Vy jste ze křtu udělali magický úkon, který bez vědomí člověka ho jaksi po vašem tajemně proměňuje a obléká mu nějaký tajemný plášť Krista. Tyto tajemné představy ovládají vaší mysl a proto nejste schopni pochopit pravý smysl křtu - odevzdání se cele a bezpodmínečně svému Pánu a Králi. |
]
Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 20:16:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Opravdové křesťanství není nadutost. A opravdové křesťanství jen tak lehko nenastuduješ (ani biblí) - to musíš prožít léty životem. Pak ti každá hereze vystoupí jako blikající světýlko. Když pak tvé omyly opravím a dokáži ti opak, tvojí jedinou reakcí je zlost a osočování mě z nadutosti. Nepřiznáš si chybu. To není dialog, škoda námahy.
..."a tento svět, ve kterém zatím vládne satan,"...
Opravdové křesťanství mně učí pravý opak: Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána
veškerá moc na nebi i na zemi. (Mt 28,18).
Zprávou pro křesťany je skutečnost, že absolutním vládcem na zemi i na nebi je Ježíš (nikoli satan) a že satan byl poražen a že je spoután. Nemůže už škodit celým národům, ale jen svádět jednotlivce.
Satan je knížetem jen temné strany světa (lidí, kteří si ho sami vyvolili za pána) - a smí konat jen to, co Bůh dopustí, co mu Bůh dovolí. Pokud máš tedy za pána satana, sám sis ho vybral za pána.
Když přijmu tvůj způsob argumentace: Jak můžeš vědět, co "je každý znovuzrozený křesťan rád", když ty sám znovuzrozený nejsi?
Jak se ti to líbí? A to ti jen malinko nastavuji zrcadlo.
..."pochopit pravý smysl křtu - odevzdání se cele a bezpodmínečně svému Pánu a Králi."...
Ve křtu jde o spolupráci Boha a člověka. Člověk při svém vyznání víry leje vodu na hlavu křtěnce - a všechno ostatní už koná Bůh mocí Ducha svatého. Protože to právě takto ustanovil Bůh. Takto spaseni jsme byli výhradně milostí - nikoli za zásluhy jakýmsi svým lidským postojem "odevzdání se cele a bezpodmínečně svému Pánu a Králi."
Nepochopil jsi smysl křtu, který je právě už pro život v tomto světě, aby se Boží království uskutečňovalo už nyní..
Takže jen si dál "ponořujte do Božího jména", které žádný žijící člověk v úplnosti poznat nemůže, protože zatím poznává jenom částečně a toto Boží jméno člověka nekonečně přesahuje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:13:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ve křtu jde o spolupráci Boha a člověka.
Ve křtu jde o spolupráci se kterým člověkem ?
Jde o spolupráci s tím farářem ? Nebo s rodiči křtěnce ? Anebo o spolupráci s tím miminkem ?
Člověk při svém vyznání víry leje vodu na hlavu křtěnce - a všechno ostatní už koná Bůh mocí Ducha svatého.
Když člověk vyznává svou víru a leje vodu na hlavu křtěnce, či dělá cokoli jiného, nebo nedělá nic - je spasený ten člověk, co vyznává svou víru, jak nás učí Písmo. Tedy ten farář.
Kdo uvěří a přijme křest, spasen bude. Písmo nás neučí nic o tom, že : Za koho někdo uvěří, spasen bude.
Anebo nás Písmo učí:
- Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
- 10Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
- 11neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Naopak neučí nás nic ve smyslu :
- Vyzná-li za tebe někdo svými ústy Ježíše jako Pána a uvěří-li za tebe ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
- 10Srdcem věří někdo k naší spravedlnosti a ústy vyznává někdo k našemu spasení,
- 11neboť Písmo praví: ‚Za koho někdo v něho věří, nebude zahanben.‘
|
]
Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 11:44:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opravdové křesťanství není nadutost.
No, to máš pravdu. Ale nadutost je, si myslet, že ta církev, ke které patřím, má nejlepší poznání.
A opravdové křesťanství jen tak lehko nenastuduješ (ani biblí) - to musíš prožít léty životem. Pak ti každá hereze vystoupí jako blikající světýlko.
No právě, Stando. Za těch 34 let z mých šedesáti, co chodím s Pánem, už dokážu dost dobře rozlišit, zda někdo věří jen svým smyšlenkám a nebo se drží Božího slova. A u Tebe mi nebliká jen světýlko, ale výstražný maják - takhle dopadne každý, kdo svůj rozum povýší nad Boží slovo.
Když pak tvé omyly opravím a dokáži ti opak, tvojí jedinou reakcí je zlost a osočování mě z nadutosti. Nepřiznáš si chybu.
Stando, ještě jsem tu nezažil, že bys tu někomu dokázal, že se mýlí. Věřícím musíš dokazovat omyly Božím slovem, a ne svými smyšlenkami. Zase jen na sebe prozrazuješ svou nadutost, když si myslíš, že my žijeme v omylech a Ty jsi ten neomylný. Jediný, kdo se nemýlí je Bůh a pokud někdo ignoruje jeho slova a vymýšlí si své cesty, pak se právě on mýlí. Zajímalo by mě, z které mé reakce jsi vyčetl, že mám vůči Tobě zlost.To jen Tvá představa, že druzí jsou stejní jako Ty. Z nadutosti usvědčuješ sám sebe svým vychloubáním se že vaše řkc je nejlepší, největší a nejstarší a tím, že do ní patříš, jsi mnohem dál než my.No nevím, jestli na to bude přihlížet Ježíš na soudu. Vlastně vím - nebude.
Opravdové křesťanství mně učí pravý opak: Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. (Mt 28,18).
Stando, zase jen ukazuješ, jak zoufale jsi neznalý duchovních skutečností, protože neznáš Písma. Ježíšovi je sice dána veškerá moc na zemi i na nebi, ale on respektuje svobodnou volbu lidí(sám jsi to tu dokazoval) a pokud oni nechtějí žít pod vládou Ježíše, jsou pod vládou satana. Nějaké nezávislé království neexistuje. Kromě toho je napsáno, že Otec mu nepoložil ještě všechny nepřátele k nohám. Takže Tvé představy, že satan už je spoután a nemá žádnou moc, jsou naprosto mimo zjevení Písma. Kdyby to tak bylo, nebyli bychom před jeho úklady varováni. A nebo by třeba nemohl zabránit Pavlovi jít k Tesalonickým. Tvá zoufalá neznalost Písem z Tebe činí hlupáka ve chvíli, kdy chceš mluvit o Božích věcech. A Tvá nadutost se pak projevuje v tom, že přes svou neznalost, chceš někoho vyvádět z omylů. V dějinách se statisíce lidí přesvědčilo na vlastní kůži, co učí to vaše "opravdové" křesťanství.
Nepochopil jsi smysl křtu, který je právě už pro život v tomto světě, aby se Boží království uskutečňovalo už nyní..
Kdybys nebyl tak zatvrzelý, tak už bys pochopil, že právě při křtu vyjadřuji svou svobodnou volbu(opět Ti připomínám, že o té jsi tady vždy hovořil nejvíce Ty) být mrtvý své hříšné přirozenosti a přijmout novou, svatou přirozenost Božího Syna. Jedině přijetím a poslušností Ježíše jako mého krále se v mém životě může uskutečňovat Boží království už nyní. Milost Boží s mým svobodným rozhodnutím má společné jen to, že ta milost mi právě tu svobodnou volbu umožnila. Kdyby nebylo odpuštění hříchů, žádná svobodná volby by se nekonala, jen soud a trest. Překrucuješ význam Boží milosti jak se Ti právě hodí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 08:25:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Za těch 34 let z mých šedesáti, co chodím s Pánem, ..."...
Jestliže už 34 let věříš tomu, že Bůh jsou prý tři samostatní duchové - tak to tě potěš Pán Bůh!
Je nejvyšší čas se svojí vírou něco podstatného udělat.
..."Takže Tvé představy, že satan už je spoután a nemá žádnou moc, jsou naprosto mimo zjevení Písma. "...
Nikde jsem nepsal, že satan už nemá žádnou moc, ale že jeho moc je podstatně omezena. Nepřekrucuj má slova! Neustále tě musím opravovat.
Zjevení Písma: (Lk 10,17-22) Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V tu hodinu Ježíš
zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i
země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je
nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. “ „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 06. říjen 2015 @ 00:02:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I ty Brute! Okomodláři, ty že musíš neustále Bylinu opravovat? No jistě! Ty takové léty vyzrálé víno, zkušený bojovník samospásy, pevný víry strom s kůrou zjizvenou ranami života které tě zocelili. Tolik snahy a píle jsi investoval do své spásy. Ano! Tak zde ty sám o sobě mluvíš Oko, a přitom máš uprostřed čela znak automobilu Renault s čárkou uprostřed. Těžko vysvětlit náboženskému fanatikovy, že je fanatik, když je navíc hlupákem a lhářem. Oko, jsi lhář, který nejvíce lže sám sobě o sobě samém. Spásu si hloupý synku nevylžeš, a ani nezasloužíš. Jenže ta tvoje církevní děvka, tě naučila dar milosti od Boha neustále za něco kupovat. Jenže spásu si nekoupíš, nejde koupit. Tak ti zbývá abys všem i sobě lhal, že si ji svým "dobře" prožitým životem zasluhuješ Renaulte. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 15:12:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Píšeš:
Nikde jsem nepsal, že satan už nemá žádnou moc, ale že jeho moc je podstatně omezena. Nepřekrucuj má slova! Neustále tě musím opravovat.
A zde jsou Tvá slova: Zprávou pro křesťany je skutečnost, že absolutním vládcem na zemi i na nebi je Ježíš (nikoli satan) a že satan byl poražen a že je spoután. Nemůže už škodit celým národům, ale jen svádět jednotlivce.
Moje slova: Takže Tvé představy, že satan už je spoután a nemá žádnou moc, jsou naprosto mimo zjevení Písma.
Vypadá to na to, že ani nevíš, co píšeš. To že mě musíš neustále opravovat, je spíš dáno Tvým nutkáním, které je způsobeno Tvou namyšleností. Píšeš, že nemůže škodit celým národům, ale jen svádět jednotlivce. To asi žiješ na nějaké jiné planetě než já. Tady u nás na Zemi satan štve jeden národ proti druhému a ve válkách "díky" němu umírají statisíce lidí. Nebo ty války rozpoutává Ježíš?
Jestliže už 34 let věříš tomu, že Bůh jsou prý tři samostatní duchové - tak to tě potěš Pán Bůh!
Je nejvyšší čas se svojí vírou něco podstatného udělat.
Stando, nedávno jsi řekl mimořádně moudrou větu v tom smyslu, že tajemství Boží nám bude odhaleno v plnosti až na věčnosti, až spatříme Pána tváří v tvář. Tak se tou větou, když už jsi ji vyslovil, také řiď a nesuď něco, o čem nemůžeš vědět, jestli je to pravda nebo ne. Takže spíš Ty bys měl udělat něco s tou Tvou římskokatolickou namyšleností. Jinak Pán Bůh mě potěšuje každý den, skrze Otce i skrze Syna, prostřednictvím Ducha svatého.
Zjevení Písma: (Lk 10,17-22) Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle,dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. “ „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “
Nějak nechápu, co jsi touto citací chtěl říct. Tvá asociace na tyto verše je mi skryta.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 07. říjen 2015 @ 08:20:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ta moje "asociace" hovoří o tom, že satan byl už poražen (padl s nebe jako blesk) a že nikdo neví, kdo je Otec, než Syn a pak ten, komu to Syn zjevuje.
Zprávou pro křesťany je skutečnost, že absolutním vládcem na zemi i na nebi je Ježíš (nikoli satan) a že satan byl poražen a že je spoután. Nemůže už škodit celým národům, ale jen svádět jednotlivce.
(Zj 20,1-3) Potom jsem uviděl anděla sestupujícího z nebe, který měl v
ruce klíč od propasti a veliký řetěz.
Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a
satan, a svázal jej na tisíc let.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 19:01:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ta moje "asociace" hovoří o tom, že satan byl už poražen (padl s nebe jako blesk) a že nikdo neví, kdo je Otec, než Syn a pak ten, komu to Syn zjevuje.
Stando, zase si vkládáš do biblických veršů to, co si myslíš, ale přitom to tam není. Tam je napsáno, že spadl z nebe jako blesk a ne že už byl definitivně poražen. Také tam není nic o tom, že by byl spoután. Ve Zjevení se píše, že byl svržen z nebe na zem. To také neznamená, že je spoután a nemá moc. Ale nemá moc v nebi, nemůže už předstupovat před Boží trůn. Ale na zemi stále moc má. A je to všude vidět. Jenom nemá moc nad těmi, kterým vládne Kristus. Pokud cituješ verš ze Zjevení, kde se říká, že satan byl spoután na tisíc let, tak bys měl vědět, že tisícileté království Ježíše Krista na zemi ještě není. To teprve přijde. Takže Tvé tvrzení, že je satan spoután, je mimo svědectví Písma.
..." že tajemství Boží nám bude odhaleno v plnosti až na věčnosti, až spatříme Pána tváří v tvář."...
Měl - li by však být Bůh společenstvím tří samostaných duchů - jakou na tom spatřuješ nepochopitelnost či tajemství?
Tajemství je v tom, že ani já, ani Ty si nemůžeme být jistí svými představami. Jak je to opravdu zjistíme až na věčnosti. Jsou prostě věci, které jsou skryté a jsou pro náš život nepodstatné. A hádat se o nich je směšné.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 22:18:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jestliže má Ježíš na zemi už nyní veškerou moc - co podle tebe Ježíši ještě schází ke kralování na zemi?
Ještě schází to, aby mu všichni nepřátelé byli položeni k nohám. Naposledy bude přemožena smrt. Tobě schází větší znalost Písma. Nebo Ty snad vidíš jak kolem Tebe všude vítězí Ježíš? Jak to, že satan mohl zabránit Božímu služebníkovi Pavlovi, aby šel k Tesalonickým? Jak to, že podle Tebe Ježíš osvobodil národy, aby je satan nemohl pokoušet, když ty národy spolu stále bojují? Můžeš nějak rozumně odpovědět na tyto otázky? Ježíš zatím osvobozuje ty, kteří mu důvěřují, vydali mu svůj život a berou vážně a žijí jeho slova. To jsou synové Ježíšova království. Ti ostatní jsou zatím pod mocí satana. A skutečná církev jsou ti, kteří těmto lidem pomáhají se z otroctví satana vymanit na základě vykoupení Kristovou obětí. |
]
Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 03. říjen 2015 @ 14:14:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já byl Bohem poznán dříve, než jsem ho sám poznal. A popznal jsem ho díky jeho působení v mém životě. Konkrétního působení - nikoli toho vašeho vymyšleného působení, vašeho vsugerovaného "působení". Žiješ v sebeklamu.
No, Stando: Škoda, že o tom tvém životě něco nenapíšeš místo vymýšlení lží o nás.
Kdybys věnoval méně času vymýšlení lží o nás a věnoval trochu času tomu, že bys nám něco napsal o působení Boha ve tvém životě, byly by tvé příspěvky zajímavější.
I když i to, že si vymýšlíš lži o druhých místo toho, abys napsal něco ze tvého života, dost vypovídá o tvém životě a o tom co ty žiješ. Neposuzuj ale náš život, podle toho, co žijete vy. Psal jsem ti mnohokrát, že nežijeme to, co vy, pokud váš život přisuzuješ nám, pleteš se.
Nikoho nekřtíme do jména jiného než vlastního, nikoho neponořujeme do žádného jména.
No, to je jasné a logické! Nic jiného ani dělat nemůžete, když neznáte to jméno! Jak byste někoho mohli ponořit ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, když to jméno neznáte?
A nekřtíte náhodou do jmen vašich "svatých"? Když je třeba někdo pokřtěn jako "antonín", není to náhodou jméno nějakého svatého, třeba Antonína Paduánského?
V tomto našem skutečném světě neponořujeme do jména, ale do vody. To voda je živel určený pro ponořování - jméno nikoli. Jméno vyjadřuje kým kdo z nás je. Jméno Krista vyjadřuje, že je Mesiáš, že je Bůh i člověk zároveň. Spolu s Kristem jsme byli ponořeni do vody křtu ... spolu s Kristem a pro jeho zásluhy jsme byli vzkříšeni do života Božího dítěte. A protože nejsme schopni znát Boha v plnosti, ale jenom částečně do svých lidských mezí, nemůžeme plně znát ani jméno Boha v tomto biblickém smyslu.
Ano. To je logické, to je ten váš svět.
Když neznáte to jméno, nemůžete do něj křtít. Proto jste si vymysleli náhražku, že místo toho, abyste ponořili lidi do toho Jména, které nemůžete poznat, tak poléváte miminka vodou. Ale alespoň rozumíte tomu, že to vaše polévání miminek se vztahem člověka k Bohu nijak nesouvisí, což je dobré poznání ze skutečné reliaty.
I když já rozumím tomu, že si někdo může plést samotnou osobu Krista se společenstvím svatých kolem Krista, s církví, kterou nazýváme tajemným tělem Kristovým.
To jsem si všimnul, že to se vám stává často. Dokonce si nějakým prapodivným omylem pletete ŘKC s Kristem.
Ale zase je dobře, že si to uvědomujete, že si to takto omylem pletete.
Tělo není člověk. A tělo Kristovo není Bůh.
Nikoli si vzít Písmo a šermovat jím bez náležitého porozumění, které v plnosti přináší jedině katolická církev.
Tohle tvrdí kde-kdo, když se mu nehodí, co je v našem učení napsané. To samé říkají adventisté a kdekdo další vám podobný, kdo si z našeho učení vytrhává jen to, co se mu hodí a podpírá si s tím svá prapodivná učení, která vznikla tu v roce 1850, jiná zas v roce 1965.
Stando, vždyť když nějaká církev skutečně křtí v to vzácné jméno, které nám, lidem, bylo jediné dané ke spáse, tak vy podle vašich kliček a háčků považujete takový křest za neplatný! A máte tu drzost povídat něco o správném porozumění! |
]
Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 03. říjen 2015 @ 21:15:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... Už jsi tento svůj omyl opustil a víš, že lze křtít
přímo do jména, že lze pokřtít "ve jméno" a ne "ve jménu", jak jste si
to překroutili?
Pochopil si, že když Pán Ježíš něco přikazuje, že logicky nebude přikazovat něco, co podle tebe "nelze"?
(Sk 10,47-48)
Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“ A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista ....
Jak vidíš, nejsem to já, kdo zde překrucuje pravdu. Máš to své překrucování podtrženo.
Ještě jsi z toho nepochopil, co Pán ohledně křtu opravdu přikazuje?
A ještě jsi ani nepochopil, že Boží jméno můžeš poznat jenom částečně?
|
]
Re: Re: Re: Re: Ponořit ve jméno (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 08:46:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já jsem z toho pochopil, co Pán přikazuje. Už v době, kdy jsem byl ponořen ve vodě v tom jménu, přesně podle příkazu písma svatého, ke kterému mne Bůh vedl. Taky můžeš vidět, že ti lidé ve skutcích - na rozdíl od vás - znali to jméno, ve kterém se má křtít, v klidu v tom jméno ponořovali a neznali ty tvoje kličky o "částečném poznávání jména".
Samozřejmě jsem pochopil, že podle omylu, ve kterém žiješ (žijete), soudíš druhé lidi a myslíš si omylem, že všichni žijí, to co vy. Je mi jasné, že píšeš jakoby o mne, píšeš "ty" a "vy", či píšeš "všichni" ale ve skutečnosti píšeš jen a jen o tobě a pár lidech, co žijí to, co ty.
Abys ty napsal skutečně něco o tobě, přímou řečí, tomu se vyhýbáš jak čert kříži. Asi víš proč.
Zpět k otázkám na tebe a na vás, které jsem ti dal a kterých sis asi nevšiml.
Psal jsi:
Já jsem si o tobě nic nevymýšlel, žádné působení jsem ti do tvého života nevsugerovával, jak se omylem domníváš. V žádném sebeklamu tedy nežiji. Neuvažuji jako ty: Nedomýšlím si o tobě, co není, ale poctivě se ptám, abych zjistil, co vlastně žiješ. Když o tobě nic nepíšeš, ptám se znovu a znovu.
Žil jsem jako katolík zpovědi, přijímání, poutě, duševní cvičení a podobné věci, vím o čem píšeš, ale stejně tak je možné, že ty žiješ v nuancích něco jiného, než jsme žili my, byť to, co popisuješ v útržcích z tvého života je až na detaily totéž, co jsem žil i já a co jsem slyšel ze svedectví mnoha desítek římských katolíků a co jsem viděl a vidím v praktickém svědectví života lidí, které osobně znám. Nemusím si tedy vymýšlet nějaké působení ve vašm životě, mám dost zdrojů informací o tom, jak žijí římští katolíci.
Je ale škoda, že místo vymýšlení nesmyslů a lží o mne či o křesťanech nenapíšeš něco o tom Božím působení ve tvém životě, o těch zázracích a mocných činech ve tvém životě.
Uděláš to někdy? Napíšeš něco o tobě?
Nemusíš každý den, třeba jen jednou za týden. Třeba že bys jeden z těch mnoha desítek příspěvků co týdně píšeš věnoval tomu, že bys něco napsal o tobě a o Božím působení ve tvém životě, abychom o tobě nežili v sebeklamu. Ať nežijeme v nevědomosti o tom, co vlastně žiješ.
Psal jsi:
To ses přepsal, spletl? Nebo křtíte někoho do jeho jména vlastního? Nebo co znamenala ta tvá poznámka? Pokud někoho křtítě do vlastního jména, jak to děláte, když jsi psal, že "do jména křtít nelze"?
Stando, když někdo zná to jméno a ponoří člověka ve vodě ve jménu Pána Ježíše Krista, jak jsi citoval z našeho učení, tak, jako to dělali apoštolové a učednicí v prvním století a jak je to zaznamenáno v knize skutků a v listech apoštolů, je ten křest pro vás platný?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 13:03:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy Willy jinými slovy tedy tvrdíš, že ku příkladu člověk v kómatu nemá duší. Protože co vím tak ten člověk ani nemyslí, ani nic necítí, ani se nepoužívá svojí vůli. Nemá snad člověk v kómatu myslí, cítí čí používá vůli?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 16:15:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Člověk v kómatu má duši, Kjubiku, ale není při vědomí, aby mohl používat mysl, prožívat city a něco chtít. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 21. září 2015 @ 16:35:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Př 20:27 Duch člověka je lampou od Hospodina, prozkoumává nejhlubší nitro. To nitro člověka je právě jeho duše, a v 1. listu Korintským 2:11 je napsáno :Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 09:29:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V tomto místě apoštol hovoří výlučně o lidech produchovělých - tedy o těch, kteří stojí pod vlivem Ducha svatého. (Jsou to výjimečné případy apoštolů a proroků!) Ti zkoumají všechny přirozené věci, jako každý jiný; a nadto se umí dívat a posuzovat je z vyššího hlediska. Takový zná i poznání věcí nadpřirozených, v čemž ho však nemůže posuzovat žádný přirozený člověk, byť sebeučenější.
Toto místo Písma je kamenem úrazu pro pýchu mnoha lidí, kteří si pobloudile o sobě namlouvají tyto duchovní skutečnosti, které však nemají.
Pravdy, jimiž se obírají pokročilí v tomto duchovním životě, jsou o věcech neviditelných a přirozenou lidskou zkušeností nepostřehnutelných, hlavně to, co se týká posmrtného života. Už proroci (Iz 64,3; Jer 3,16) předpovídali, že jsou připraveny těm, kdo Boha milují.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 13:10:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jasně, takže nic pro tebe, protože ty Boha, Jeho pravdy a ty, kdo jsou Jeho nemiluješ! Namísto toho neustále Pravdě oponuješ a odporuješ; ale věz, že proti pravdě nic nezmůžeš a pravdu svou lží nezměníš! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 18:52:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, a jak víš, že Willy Boha nemiluje? Ty víš jak žije, seznámil jsi se s jeho životem? Nebo si myslíš, že Ty jsi tak "produchovnělý"(kde si k tomu slovu přišel?), že rozhoduješ o tom, kdo miluje Boha a kdo ne? Kdo miluje Boha, miluje také jeho slovo a zachovává je. O Tobě, z Tvých komentářů, už vím, že miluješ lidské výmysly místo Božího slova. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 21:28:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já netvrdím, že Willy Boha nemiluje!
Boha lze milovat na různých úrovních.
Ale podle zmatenosti jeho komentářů poznávám, že docela určitě není ani apoštolem, ani prorokem.
I když by se rád za něho považoval.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 25. září 2015 @ 16:39:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milostí Boží jsem to, co jsem - já sám se považuji za nic a vše, čím jsem pro Boha, jsem v Kristus Ježíši., který je mým životem a vším. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 25. září 2015 @ 18:38:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Souhlasím. Nápodobně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 17:05:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Willy zajisté máš mít svůj názor. Ale dovolil mi mít svůj aniž by sis o mně myslel, že jsem lhář, že si dovolím z tebou nesouhlasit. Jestli platí ty dvě tvrzení co jsi uvedl o lidské duší tak mi z toho vychází: 1) Duše člověka je jeho mysl, city a vůle. 2) To nitro člověka je duše člověka.
Závěr: Nitro člověka je jeho mysl, city a vůle. A s tím závěrem mám problém. Vnímám, že Willy je daleko víc ve svém nitru než je nějaký součet jeho mysli, citů a vůle. Tak se Willy jen projevuje, není to Willy sám. Willy je ve svém nitru daleko víc. Pokud to nechceš přijmout, nemusíš. Domnivám se, že se v tom hrozně mýlíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 17:15:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslet si, že se mýlím samozřejmě můžeš, ale pak mi řekni, v čem si myslíš, že se mýlím. Díky Bohu jsem v Kristu víc, než jen duše. Mám znovuzrozeného ducha a chodím-li podle ducha, můj život, bytí a žití je Kristus. Pak už nežije willy, ale žije v něm Kristus, který mě svým životem proměňuje v duši a připodobňuje sám sobě společně se všemi svatými, kteří svou duši zapírají, nesa svůj kříž, aby mohli následovat Pána Ježíše Krista. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 17:46:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V čem se dle mého názoru mýlíš: V tom, že projevy tvora a snad i by se dalo říct i osoby, zaměňuješ za duší.Stejné zaměnění bych viděl když někdo by kočku zaměnil za její kočkovitost. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 17:53:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dovolím si ještě přiblížit to na příkladu té kočky a kočkovitosti. Zajisté každá kočka má nějaký soubor projevů co bychom mohli nazvat tou kočkovitosti. Ale to bychom mohli najít i u jiných kočkovitých šelem. Ale přece existuje to co je v nitru kočky co dělá pravě kočku, kočkou a ne třeba tygra.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 28. září 2015 @ 18:17:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není vhodný příklad, neboť je ze zvířecí říše, přičemž zvířata stvořil Bůh podle svého druhu, kde je dáno, že kočce se narodí kočka, tygrovi tygr. Člověk není stvořen podle svého druhu, ale k Božímu obrazu podle Boží podoby, aby člověk vyjadřoval Boha a jako Boží zástupce panoval nad celou zemí nade vším živým - viz Gn 1:26. To znamená, že člověk je stvoření podle Božího druhu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 18:59:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano i tento příklad není úplně nejlepší, neboť nevystihuje plnost toho co jsem se snažil ukázat. A tudíž, že projevy Božího tvora čí řečeno člověka je chybné zaměňovat za lidskou duší.
Příklad jiný. Připusťme, že nějak se stane, že vytvoří klon tebe/mně/ jakéhokoliv jiného člověka. Bude myslet jako ty/já/ jeho předloha, bude chovat stejné city k lidem, kteří jsou jeho předloze bližší a třeba i Bohu. Bude i mít stejnou vůli jako vůli jako jeho předloha. Bude to stejná lidská osoba se stejnou duší, když bude sklonováná?
Willy jsi aspoň schopen připustit svůj omyl čí jsi v tomto a hodně dalších věcech neomylný? Pokud jsi neomylný, těžko ti mu ukázat tvůj omyl, když ho nebudeš alespoň částečně připustit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 16:40:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jaký konkrétní omyl máš na mysli, Kjubiku? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 20:01:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy konkretní omyl jsem ti již ukázal. Nemůžu za to, že to nevidíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 28. září 2015 @ 19:58:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Popřípadě poslední příklad s dotazem:
- Vím, že máš děti a vychoval jsi jich víc než já. Nebudu se ptát přímo na konkretní tvé dítě, aby ses necítil, že ti lezu do soukromí. Pamatuješ, když se ti kdokoliv z nich narodil? Pokud ano, smím se zeptat mělo to tvé dítě již tehdy duší? Dokázalo již tehdy v ten narození myslet, chovat city k matce/otci, používalo již svou vůli? Nebo se to naučilo, až pak postupně?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 16:46:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, každé z našich dětí mělo již při narození svou duši. Kdyby ne, znamenalo by to, že se narodily mrtvé. Nemyslely jako dospělí, necítily to, co dospělí a jejich vůle, chtění jako schopnosti duše byly velmi omezené. Ale časem se rozvíjely a rozvinuly v jejich dnešní myšlení, city a vůli. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Neděle, 04. říjen 2015 @ 20:16:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to jsi měl/máš mimořádné děti. Já co jsem se mohl setkat a vidět malé děti tak většinou v době svého narození čí několik prvních týdnů po narození tak neuměli ani myslet, neuměli ani projevit vůli, neuměli ani projevit své city. Pokud mne má paměť neklame, a řekl bych, že nikoliv tak děti co znám a potažmo i pak dospěli lidé se naučili chovat city, myslet, projevovat vůli nejdříve od svých rodičů a pak i dalších lidí.
Kdyby ne, znamenalo by to, že se narodily mrtvé. Proč by to mělo znamenat? Proč člověk nemůže být čistá tabule, která je pak popsaná ať už Bohem, rodičem, učitelem, přítelem a dalších lidmi?
Smím se tedy zeptat co to tvojí v době svého narození mysleli, jak projevovali svojí vůli, ke komu chovali své city? Bylo to již k Bohu čí k Tobě čí k Tvé ženě?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 16:27:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč to není vhodný příklad, Willy?
Každému semeni dává Bůh jeho zvláštní tělo - podle druhu! Jiné je tělo lidí, jiné savců, jiné ptáků, jiné ryb, jiné plazů, jiné hmyzu .... Člověku se také narodí jen člověk. Co spojuje člověka se zvířaty? Máme těla ze země - pozemská přirozenost. První člověk je z prachu země, stejně jako zvířata. Jaký byl ten pozemský - Adam, takoví jsme my všichni lidé zde na zemi. Člověk je jako zvířata Boží stvoření podle svého druhu a mají těla taková, jak Bůh určil. Ale sláva každého těla se liší. A sláva lidská je jiná než zvířat. Všechno však bylo stvořeno a je tvořeno k Boží slávě. A jiná je a bude sláva věřících a jiná nevěřících. Jaký je ten nebeský, takoví jsou a budou i ostatní v nebesích.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. říjen 2015 @ 16:57:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Protože, jak jsem uvedl, zvířata byla stvořena jinak než člověk - zvířata nemají ducha, byla stvořena podle svého druhu. Jinak samozřejmě, že člověku se narodí zase jen člověk, člověk v hříchu, v Adamovi, v padlém těle, jehož chce Bůh zpět obnovit, aby byl Božím obrazem, Boží vyjádřením a aby se podobal Bohu v tom, že může přijmout Boha jako svůj život, jako nádoba svůj obsah, aby mohl v zastoupení Boha panovat nad celou zemí a nade vším živým podle původního Božího plánu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 02. říjen 2015 @ 15:53:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Willy.
Tedy jestli jsem Ti porozuměl správně, podle Tebe "nemá" žádný jedinec zvířete "ducha"? Co znamená Tebou používaný výraz: "podle svého druhu" ?
Nevím jestli rozumím správně: Má podle Tebe padlý člověk ducha? Rozumím dobře, že nevěřící člověk je v padlém těle podle Tebe bez ducha? Nebo, má stále nějakého ducha, do kterého přijímá Boha jako svůj život?
Je podle Tebe Božím cílem stvoření člověka a jeho vykoupení toto: "jehož chce Bůh zpět obnovit, aby byl Božím obrazem, Boží vyjádřením a aby se podobal Bohu v tom, že může přijmout Boha jako svůj život, jako nádoba svůj obsah, aby mohl v zastoupení Boha panovat nad celou zemí a nade vším živým podle původního Božího plánu"?
Ještě se zeptám: co to znamená pro Tebe, když se řekne: "život věčný"?
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 02. říjen 2015 @ 16:29:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy jestli jsem Ti porozuměl správně, podle Tebe "nemá" žádný jedinec zvířete "ducha"?
Ano, porozuměl jsi správně. Ale není to podle mě, nýbrž podle Písma. :-)
Co znamená Tebou používaný výraz: "podle svého druhu" ?
To je výraz použitý v Bibli: Gn 1:24-25 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
Nevím jestli rozumím správně: Má podle Tebe padlý člověk ducha? Rozumím dobře, že nevěřící člověk je v padlém těle podle Tebe bez ducha? Nebo, má stále nějakého ducha, do kterého přijímá Boha jako svůj život? Ano, nevěřící má ducha, ale mrtvého. Při znovuzrození, když uvěří evangeliu Ježíše Krista, je tento mrtvý duch oživen Duchem Svatým a Duch Kristův nebo Kristus jako Duch oživující se stává životem věřícího v Krista.
Je podle Tebe Božím cílem stvoření člověka a jeho vykoupení toto: "jehož chce Bůh zpět obnovit, aby byl Božím obrazem, Božím vyjádřením a aby se podobal Bohu v tom, že může přijmout Boha jako svůj život, jako nádoba svůj obsah, aby mohl v zastoupení Boha panovat nad celou zemí a nade vším živým podle původního Božího plánu"?
Ano.
Ještě se zeptám: co to znamená pro Tebe, když se řekne: "život věčný"?
Život věčný je trojjediný Bůh: Otec jako zdroj, Syn jako pramen, zřídlo¨(odkud vyvěrá voda života) nebo také řečiště (kudy, odkud kam voda teče) a Duch jako řeka (vody života).
willy
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 10:39:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj,
Willy,
ad) tele: Tedy jestli jsem Ti porozuměl správně,
podle Tebe "nemá" žádný jedinec zvířete "ducha"? willy:
Ano, porozuměl
jsi správně. Ale není to podle mě, nýbrž podle Písma. :-)
Tedy podle Tebe, Willy, nemají zvířata ducha. Tvrdíš,
že je to podle Písma. :o) Podle jakého Písma? Další dotaz: Mohou zvířata nějak vnímat
duc*****?
ad) tele: Co znamená Tebou používaný
výraz: "podle svého druhu" ? willy: To je výraz použitý v Bibli: Gn
1:24-25
Vím, Willy, že
je to výraz z bible. Proto jsem se ptal, co pro tebe tento výraz znamená,
když jej používáš. Zvýrazním tedy z onoho překladu Písma, o co mi jde:
„I řekl Bůh: Ať země vydá formy
života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle
svého druhu. A stalo se tak. Bůh učinil zemskou zvěř
podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a
každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré“.
Tedy země
vydala formy života podle nějakých druhů toho života (či zvířat). Co bylo
tedy dříve, ty druhy zvěře (či života) či ty formy života? A když Bůh
učinil zvěř podle jejího druhu, co bylo dříve, ta zvěř nebo ten jejich
druh? Vydala-li země něco podle něčeho a Bůh stvořil něco podle něčeho, co je
tím něčím?
ad) tele: Nevím jestli
rozumím správně: Má podle Tebe padlý člověk ducha? Rozumím dobře, že
nevěřící člověk je v padlém těle podle Tebe bez ducha? Nebo, má stále nějakého
ducha, do kterého přijímá Boha jako svůj život? Willy: Ano, nevěřící má ducha, ale
mrtvého. Při znovuzrození, když uvěří evangeliu Ježíše Krista, je tento
mrtvý duch oživen Duchem Svatým a Duch Kristův nebo Kristus jako Duch oživující
se stává životem věřícího v Krista.
Tedy, Wily, můj dotaz: Jestli ten duch nevěřícího je
mrtvý, jak může uvěřit, aby jej Duch oživil?? Jak může uvěřit, co zahynulo a nežije?
Nemělo by nejprve to něco (o)žít, aby mohlo (u)věřit?
ad) tele: Je
podle Tebe Božím cílem stvoření člověka a jeho vykoupení toto: "jehož chce Bůh zpět obnovit, aby byl Božím obrazem, Božím vyjádřením a aby se podobal Bohu v
tom, že může přijmout Boha jako svůj život, jako nádoba svůj obsah, aby mohl v
zastoupení Boha panovat nad celou zemí a nade vším živým podle původního Božího
plánu"? Willy: Ano.
Hm, Willy, tedy každého něco motivuje k víře, ale
řekl bych, vážně bez urážky, že toto je docela přízemní motivace. A považoval
bych to i za přízemní motivaci boží.
ad) tele: Ještě se zeptám: co to
znamená pro Tebe, když se řekne: "život věčný"? Willy: Život věčný je trojjediný Bůh: Otec
jako zdroj, Syn jako pramen, zřídlo¨(odkud vyvěrá voda života) nebo také
řečiště (kudy, odkud kam voda teče) a Duch jako řeka (vody života).
Máš nějakou svou definici věčného života, Willy. Já ale spíše myslel na toto: Co pro tebe
znamená „věčný život“. Mít ho, či získat ho, proč by měl člověk po tomto životě
toužit?
Děkuji za odpovědi. Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 17:10:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy podle Tebe, Willy, nemají zvířata ducha. Tvrdíš, že je to podle Písma. :o) Podle jakého Písma? Další dotaz: Mohou zvířata nějak vnímat duc*****?
Proč mě nutíš říkat, co je podle mě? Podle mě není a nebude nic: Zvířata mají tzv. kolektivního, hromadného ducha, ne jako jedinci. Zvířata mohou vnímat duc***** tak, že cítí a vidí duchy - to je odpověď mé ženy, která o tom ví víc než já. Písmo v tomto lze použít vlastně jen v negativním smyslu, tzn. že není zmínka o tom, že by zvířata měla ducha jako jedinci narozdíl od člověka a je jediná zmínka v Kazateli 3:21 a to ještě jako otázka, že duch zvířat sestupuje dolů do země. Je pak ještě jedno pozitivní vyjádření, týkající se ovšem duše zvířat v Gn 1:30 [www.obohu.cz] - to naznačuje, že zvířata jako jedinci mají "jen" tělo a duši.
Tedy země vydala formy života podle nějakých druhů toho života (či zvířat). Co bylo tedy dříve, ty druhy zvěře (či života) či ty formy života? A když Bůh učinil zvěř podle jejího druhu, co bylo dříve, ta zvěř nebo ten jejich druh? Vydala-li země něco podle něčeho a Bůh stvořil něco podle něčeho, co je tím něčím?
Nevím, jak to bylo, co bylo dřív a "podle svého druhu" rozumím tak, že jsou různé druhy zvířat, jak jsme se učili v zoologii; ty příbuzné se mezi sebou mohou křížit, ale vesměs je to tak, že lvu se narodí lev, vlkovi vlk apod.
... můj dotaz: Jestli ten duch nevěřícího je mrtvý, jak může uvěřit, aby jej Duch oživil?? Jak může uvěřit, co zahynulo a nežije? Nemělo by nejprve to něco (o)žít, aby mohlo (u)věřit?
Duch Svatý právě oživí ducha nevěřícího člověka, který díky tomu uvěří, jak jsi správně odtušil.
Hm, Willy, tedy každého něco motivuje k víře, ale řekl bych, vážně bez urážky, že toto je docela přízemní motivace. A považoval bych to i za přízemní motivaci boží.
Člověka k víře motivuje Bůh - víra je Boží dar. A tím motivem je Boží láska, na níž nevidím nic přízemního. Ostatně Boží láska je motivem ke všemu, co Bůh dělá.
Máš nějakou svou definici věčného života, Willy. Já ale spíše myslel na toto: Co pro tebe znamená „věčný život“. Mít ho, či získat ho, proč by měl člověk po tomto životě toužit? Jednou se mě Duch Svatý zeptal: co je tvůj život? Nevyhrkl jsem ze sebe odpověď hned, nějakou dobu trvalo, než jsem odpověděl, a pak jsem řekl: můj život je Kristus. Takže žít pro mne znamená Kristus. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. A člověk byl stvořen s touhou po věčnosti, s touhou žít věčně. A toužit by po tom měl proto, že jej Bůh stvořil pro sebe za tím účelem, aby byl obrazem Božím - vyjádřením Boha, aby panoval v Božím zastoupení nad celou zemí. To je Boží svaté povolání a smysl existence člověka, který hledalo a hledá spousta lidí, poněvadž jim chybí. A k tomu, aby byl člověkem naplněn tento smysl, je třeba žít podle Božího plánu Božským věčným životem - tak to Bůh určil, a proto dal uprostřed zahrady vyrůst stromu života, který je předobrazem Krista, z něhož měl a má člověk jíst.
PS: Tys mi dal. Takhle jsem se tady ještě "nezapotil". :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 17:55:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Willy, pro nedostatek času, asi neodpovím ihned na vše, a tedy se budu ptát i v dalších příspěvcích.
ad) Proč mě nutíš říkat, co je podle mě? Willy, nenutím, jen ti tak dávám poznat, že mám jiný názor a myslím si, že tvůj není zcela podle Písma. Proto jsem se ptal na nějaký konkrétní verš Písma, ze kterého by bylo zřejmé, že zvířata nemají ducha.
ad) Zvířata mají tzv. kolektivního, hromadného ducha, ne jako jedinci. Zvířata mohou vnímat duc***** tak, že cítí a vidí duchy - to je odpověď mé ženy, která o tom ví víc než já. Písmo v tomto lze použít vlastně jen v negativním smyslu, tzn. že není zmínka o tom, že by zvířata měla ducha jako jedinci narozdíl od člověka a je jediná zmínka v Kazateli 3:21 a to ještě jako otázka, že duch zvířat sestupuje dolů do země. Je pak ještě jedno pozitivní vyjádření, týkající se ovšem duše zvířat v Gn 1:30 [www.obohu.cz] - to naznačuje, že zvířata jako jedinci mají "jen" tělo a duši.
Wily, dovolím si oponovat i tvé manželce. ;o) Tzv. pozitivní smysl není uveden pouze v Kaz 3:21, kde kazatel nijak nepolemizuje s tím, zda zvířata mají ducha či ne. Další písma jsou například tato: Nu 16,22; Nu 27,16. Jsou zde ještě Písma ohledně ducha života, kterého má veškeré tvorstvo: např. Gn 6,17; Gn 7,15; tohoto ducha života, má ostatně i člověk - zvířata i člověk jsou živé duše a v jejich krvi je život.
Určitě musíš vědět, že jedinci zvířat stejného druhu i plemene se od sebe navzájem liší nejen vzhledem, ale i chováním i cítěním i přemýšlením. Každý jedinec se odlišuje od jiného, a to nejen tělem. A toto odlišení z něčeho vychází. Ne každý jedinec stejného druhu má stejné předpoklady pro stejnou činnost. A nejedná se jen o genetickou záležitost. A ačkoliv může mít stejné předpoklady pro stejnou činnost více jedinců, ne všichni tuto činnost na stejných 100% zužitkují.
Co se týče tvého vyjádření, že zvířata mají pouze tělo a duši, opunuji tím, že jsou živé duše jako člověk. Nejde o to, že mají duše, ale jsou dušemi. Božím duchem (dechem) života naplněné tělo (zvířat či lidí) je živou duší, v němž je Boží duch života.
Příště více... tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 18:41:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jo, ale všimni si, že v tebou uvedených verších je výraz tvorstvo, což podporuje to, co jsem psal já, že zvířata mají tzv. kolektivního hromadného ducha, což je krásně vidět např. na chování hejn ptáků nebo stád zvířat, takže i když se duší a schopnostmi liší, jsou situace, kdy se chovají stejně, udržují jeden směr letu, běhu apod.. A jinak se samozřejmě liší duše člověka od duše zvířecí. Dech života, který vdechl Bůh do chřípí červené hlíny-Adama, byl lidským duchem, jímž je obdařen každý člověk a je to "orgán" určený ke komunikaci s Bohem, který je Duch, kdežto duch života u tvorstva, zvířat slouží jinému účelu - zvířata nemohou komunikovat a nekomunikují s Bohem, i když Bůh může jako jejich Stvořitel "komunikovat" (nikoli však slovem), ale právě skrze svého ducha života, v němž jsou, ne ten duch v nich. Slyšel jsem svědectví, jak když kdysi zaútočil Egypt na Izrael, napadly posádky Egypt. tanků včely, takže utekly zpět do Egypta a tanky zůstaly Izraeli.
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 06. říjen 2015 @ 10:59:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy,
já si samozřejmě uvědomuji, že výraz "tvorstvo" je jaksi množinový a zahrnuje veškeré tvorstvo, tedy nejen zvířata, ale také i lidi. A také čtu i to, že Bůh je Bohem duchů veškerého (všeho) tvorstva. Tedy vidím i to, že výraz "tvorstvo" je množinou množin tvorstva, proto je také Bůh Bohem duchů tvorstva a nejen Bohem ducha tvorstva. Tak lidstvo může mít například lidského ducha, zvířectvo zvířecího ducha, ptactvo ptačího ducha, plazové plazího ducha, dobytek dobytčího ducha atd. apod. Národy lidstva mají také svého ducha, například uvedeno v bibli - duch pelištějců. Lidstvo má lidského ducha a tohoto ducha má každý člověk, ale každý člověk má svého lidského ducha. A přeci jde vždy nakonec o jednoho Božího ducha, který působí v lidech i zvířatech to, že jsou živými dušemi. Řekne-li se tvorstvo, pak si já rozhodně nemyslím, že se tím nemyslí na jednotlivé jedince tvorstva. Každý druh stvoření má své společné charakteristické rysy, kterými se odlišuje od druhu stvoření. Lidé se také nějak sdružují a vystupují jako celek. Lidstvo je podle mne také takové kolektivní hejno.
Další oddíl Písma, který hovoří o duchu každého stvořeného jedince, je např. v Ž 104,24-31. (... když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni ...)
Že se liší duše zvířecí od lidské, považuji za pravdu. Vždyť je to zřejmé z rozdílného vzhledu jejich těl a také podle jednání a také vyjadřování.
Co se týče pojetí rozdílnosti v pojetí ducha (dechu) života z Boha (je také nazýván Božím duchem) u zvířat a lidí, které předkládáš, že zvířata jsou v (Božím) duchu života a že ten duch života není v nich, ale je v lidech - nesouhlasím. Každé jednotlivé zvíře má Božího ducha života v sobě jako i člověk. My lidé dokonce žijeme také v Bohu - jsme v něm. Předkládám ke zvážení Písma: Gn 2,7 versus Gn 7,22; Gn 9,10.
Víš, Willy, v Písmu je psáno, že Adam se stal duší živou, když Bůh vdechl v jeho chřípí dech života a tak se stal člověk duší živou. Bible počítá i lidi i zvířata na duše. Zvířata mají také ve svém chřípí dech života, je psáno. Je to Bůh, který dává život veškerému stvoření a každému jednotlivci tohoto stvoření.
Dechem (duchem) Božím byl člověk oživen, stal se duší živou - viz. Gn 2,7. Když Bůh stvořil člověka z prachu země, byl to již člověk. Nebyla to jen jakási část člověka, jen jeho tělo - byl to člověk. Bůh nestvořil lidské tělo, aby do něho vdechl člověka. Stvořil celého člověka. A teď si představ, že i zvířata jsou dušemi živými a je v nich živá duše - viz Gn 1,30; Gn 2,19 - stejně jako člověk. A byla také stvořena Bohem ze země. A ve chřípí zvířat je také Boží dech života (či duch Boží). A jednotlivá zvířata jsou také, stejně jako i jednotliví lidé, jednotlivými živými dušemi - viz, Gn 9,10.12.15.16. Tedy mám za to, že každého jedince, a tedy každou jednotlivou duši tvorstva, činí Bůh živou svým dechem (duchem) - viz. Ž 104,24-31. Mezi zvířaty a lidmi v tomto nevidím žádný rozdíl a vůbec nečtu, že by Bůh vdechl do člověka nějakou duši či jeho lidského ducha.
Mám za to, že člověk, stejně jako zvířata, byl stvořen ze země; a živou duší se stal (byl učiněn v duši živou), Božím dechem života (Božím duchem) vdechnutým (v) do jeho chřípí. Člověku, stejně jako zvířatům, nebyla při tom vdechnuta duše ani jakýsi jeho lidský duch (zvířatům zvířecí), ale ten Boží duch (dech) v člověku (zvířatech) zůstává. Dalo by se tedy říci, že každý jednotlivec ve stvoření má svého Božího ducha, a tak je ten duch každého jednotlivce jeho, ale vcelku jsou všichni ti duchové Boží. Onen Boží dech života způsobil to, že člověk (ale i zvířata), jsou živými dušemi (stali se jimi). Ať už bych věřil tomu, že tímto dechem byla stvořena duše, nebo věřil tomu, že člověk byl již stvořen jako duše (a k tomuto se přikláním), stále platí to stejné o člověku i zvířatech.
Mám za nesmysl, že v člověku byl stvořen Božím dechem nějaký lidský duch, ale ve zvířatech, ač mají také v chřípí dech života, jejich duch stvořen nebyl, anebo že ten lidský duch je věčný, kdežto zvířecí je pomíjivý. Čtu však, že těla i duše lidí i zvířat jsou smrtelná, pomíjivá - a že duše je smrtelná a může umřít. Smrt však neznamená absolutní zánik stvořeného, ale návrat toho, co je stvořeno zpět, tam odkud vzešlo. A tělo se vrací do země a duch k Bohu. A tak co s tou duší? Přišla od Boha z nebe do těla? Já mám za to, že nikoliv. Mám za to, že stvořený člověk (je zhmotnělou duší (tělem) a stejně tak i zvířata. Zvířata i lidé mají svou viditelnou i neviditelnou "stránku". Jsou těla a jsou zároveň i duše, avšak ty duše nejsou (živy), dokud není vdechnut Boží život, a tehdy je člověk (nebo zvíře) i živou duší. Kam ten Duch (dech) života po smrti odchází, je pak jiná věc. Ale země dech (ducha) života do chřípí zvířat rozhodně nevdechla a zvířata jsou také živými dušemi.
Nevím, zda se mi podařilo dobře vystihnout mé myšlenky (třebas pro některé domněnky, ale také snad tímto některé smyšlenky jiných také potírám), abych ti to dobře vysvětlil. Ale snad se mi podaří to hlavní - duše nejsou jen pocity, vůle, myšlenky atd., za co ji máš. Proto jsem se tě také ptal, proč ten příklad Kjubíkův jsi měl za špatný.
Nakonec - není to až tak podstatná věc, myslím si. Tedy snad až na to, že by nevěřící měli toho ducha mrtvého a v uvěřivších měl ožít. Nemyslím si, že by zrovna Boží duch (dech) života mohl umřít, a přitom by duše či tělo mohlo žít dále.
Že zvířata s Bohem nekomunikují si nemyslím, už jen to že mohou vidět Boží posly a vyhýbat se jim, a že také mohou i s člověkem komunikovat slovní komunikací, jsou-li k tomu uschopněna, mě vede k jinému názoru. Ale opět - žádná podstatná věc.
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 12:35:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to tak, už jsem ti to chtěl napsat dříve - nejde o podstatné a důležité věci. Jsou podstatně důležitější věci, jimž bychom měli věnovat pozornost. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 06. říjen 2015 @ 13:14:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jistě, Willy, ale nezapomeň na to, že jak člověk vnímá kdo je, co je jeho duch, duše a tělo, od toho se může odvíjet i to, jak chápe stvoření, hřích, smrt, život, znovuzrození, Dar Ducha, vzkříšení i věčný život.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 13:17:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neboj, tele, nezapomínám na to. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 18:31:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A toužit by po tom měl proto, že jej Bůh stvořil pro sebe za tím účelem, aby byl obrazem Božím - vyjádřením Boha, aby panoval v Božím zastoupení nad celou zemí. To je Boží svaté povolání a smysl existence člověka, který hledalo a hledá spousta lidí, poněvadž jim chybí
Hele, Willy, a nestvořil nás Bůh spíše z lásky a pro lásku, pro vztahy, než pro starání se o stvoření? Já myslím, že pro Boha jsou láskyplné vztahy důležitější než práce, i když za určitých okolností je práce také vyjádřením lásky.Mnoho křesťanů pracuje a pracuje, ale rodina trpí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 05. říjen 2015 @ 18:54:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To určitě, Karle, nicméně, Bůh řekl v Gn 1:26 jednoznačně k čemu a proč stvořil člověka. V naší debatě šlo o ten účel, smysl, u něhož je ten vztah dán tím, že Bůh je láska a když dá člověku svůj život a účast na Jeho přirozenosti skrze ten život, pak je zřejmé, že člověk bude jako Bůh (kromě Božství). Koneckonců Bible nás učí, že Bůh je manžel a člověk je manželka a Bůh člověka nestvořil v první řadě, aby něco dělal, aby pracoval pro Boha, ale proto, aby se z Boha těšil v tom vztahu, který zmiňuješ, a vše, co potom dělá z toho vztahu vychází, Takže souhlasím - vztah je prvotní a to, co následuje, z něho vychází. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 06. říjen 2015 @ 14:43:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Willy, tady mé pokračování odpovědí...
ad) tele: Tedy země vydala formy života podle nějakých druhů toho života (či zvířat). Co bylo tedy dříve, ty druhy zvěře (či života) či ty formy života? A když Bůh učinil zvěř podle jejího druhu, co bylo dříve, ta zvěř nebo ten jejich druh? Vydala-li země něco podle něčeho a Bůh stvořil něco podle něčeho, co je tím něčím? na to Willy: Nevím, jak to bylo, co bylo dřív a "podle svého druhu" rozumím tak, že jsou různé druhy zvířat, jak jsme se učili v zoologii; ty příbuzné se mezi sebou mohou křížit, ale vesměs je to tak, že lvu se narodí lev, vlkovi vlk apod.
Willy, já si myslím, že víš, co bylo nejprve, skrze co a čím Bůh stvořil svět a vše co je (v) na něm. A právě proto si já myslím, že nejprve byl druh a potom forma života či zvěř či člověk nebo cokoliv jiného. Dříve než cokoliv bylo stvořeno, bylo již v Božím Slovu.
ad) tele: ... můj dotaz: Jestli ten duch nevěřícího je mrtvý, jak může uvěřit, aby jej Duch oživil?? Jak může uvěřit, co zahynulo a nežije? Nemělo by nejprve to něco (o)žít, aby mohlo (u)věřit? willy: Duch Svatý právě oživí ducha nevěřícího člověka, který díky tomu uvěří, jak jsi správně odtušil.
Nevím, Willy, zda jsem to správně odtušil.... :o) Jestli duch nevěřících je mrtvý, a aby uvěřil, musí být nejprve obživen Duchem svatým, jak může pak zase zemřít hříchu, aby byl živ Bohu?
další zase příště :o) ... tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 15:10:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... já si myslím, že víš, co bylo nejprve, skrze co a čím Bůh stvořil svět a vše co je (v) na něm. A právě proto si já myslím, že nejprve byl druh a potom forma života či zvěř či člověk nebo cokoliv jiného. Dříve než cokoliv bylo stvořeno, bylo již v Božím Slovu.
Dříve, než bylo cokoliv stvořeno, to bylo v Božím srdci, mysli; pak Bůh řekl Slovo a stalo se. Z ničeho něco.
Nevím, ... zda jsem to správně odtušil.... :o) Jestli duch nevěřících je mrtvý, a aby uvěřil, musí být nejprve obživen Duchem svatým, jak může pak zase zemřít hříchu, aby byl živ Bohu?
Hříchu umírá přirozený člověk, ne Duchem obživený duch člověka, který po obživení žije navěky. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 06. říjen 2015 @ 16:38:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | willy,
ad) Dříve, než bylo cokoliv stvořeno, to bylo v Božím srdci, mysli; pak Bůh řekl Slovo a stalo se. Z ničeho něco.
Vida!? :o) Stalo se to jen tak, Božím vyslovením daného slova? Byla zvířata či člověk stvořeni z ničeho? Za co považuješ jednotlivá Boží slova při stvoření - stalo se s nimi něco při stvoření, nebo jen tak odezněla a pak se z ničeho stalo něco, co bylo vysloveno?
ad) Hříchu umírá přirozený člověk, ne Duchem obživený duch člověka, který po obživení žije navěky.
A jak může umřít hříchu přirozený člověk? Koho myslíš tím výrazem "přirozený člověk"?
Duchem obživený duch člověka? Jak může být duch nevěřícího člověka mrtvý, když žije (v hříchu)? Může žít tělo, či "přirozený člověk" bez ducha? Ptám se, protože ti nerozumím, Willy. Zkus vysvětlit mně, jako třeba nevěřícímu člověku, že je jeho duch mrtvý, a že musí ožít. To, co je uvnitř mne - dosud žije a projevuje se i navenek.
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 06. říjen 2015 @ 17:49:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tady to musím trochu upřesnit v souvislosti se stvořením člověka. Toho stvořil z něčeho, co bylo stvořeno předtím - z červené hlíny + Boží dech = živá duše a ženu z Adamova žebra. Zvířata však stvořil slovem: ať se vody hemží ..., ať létavci létají nad zemí ..., ať země vydá ... apod. podle jejich druhu. Člověka pak stvořil Bůh ke svému obrazu podle své podoby jako stvoření Božího druhu - s duchem, s nímž se jako Duch může smísit a být v člověku jako život člověka. Něco takového u zvířat není možné.
Duchem obživený duch člověka? Jak může být duch nevěřícího člověka mrtvý, když žije (v hříchu)? Může žít tělo, či "přirozený člověk" bez ducha? Ptám se, protože ti nerozumím, Willy. Zkus vysvětlit mně, jako třeba nevěřícímu člověku, že je jeho duch mrtvý, a že musí ožít. To, co je uvnitř mne - dosud žije a projevuje se i navenek.
Přirozený neboli duševní člověk může ba musí zemřít, aby mohl žít duchovní člověk. Přirozený člověk žije svou živou duší a fakt, že je duch mrtvý tomu nebrání. Přirozený člověk žije v hříchu, ale pro Boha je vlastně mrtvý, protože je mrtvý jeho duch - orgán pro komunikaci a spojení s Bohem. U přirozeného člověka se projevuje jeho duše, popř. tělo a to vede kvůli hříchu ke smrti (odplatou za hřích je smrt). Přirozený člověk žije svůj život pro sebe - pro Boha je mrtvý. Když Adam s Evou zhřešili, žili dál, i když Bůh řekl člověku, že v den, kdy pojí ze stromu poznání dobrého a zlého, zemře. A člověk v ten den skutečně zemřel. Nikdo z lidí té doby se nedožil více než 1000 let, které jsou u Boha jeden den - Adam 930 a nejdéle žil Metuzalém 969 let.
U duchovního člověka se projevuje skrze jeho ducha a navenek duši a tělo Bůh, který je v něm jako jeho život, takže je živý Bohu a žije pro Boha, kvůli Bohu a díky Bohu. To je jediné správné a normální postavení člověka před Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 07. říjen 2015 @ 18:10:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Willy,
tedy, tak ti nevím... Člověk nebyl stvořen Božím slovem a zvířata ano? Zvířata byla také stvořena z něčeho - také se navracejí v prach země, nebo ne? Dříve než Bůh učinil člověka (ale i zvířata učinil, je psáno) nebylo slovo "člověk"? Nic nebylo a náhle tu zaznělo "slovo, které pojmenovává "to, co není" a pak je to, co nebylo, stvořeno z něčeho, "to co je". Ale jak lze pojmenovat to, co ještě neexistuje?
ad) Zvířata však stvořil slovem: ať se vody hemží ..., ať létavci létají nad zemí ..., ať země vydá ... apod. podle jejich druhu.
Willy, dodej, co je také psáno: "Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu". "Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu".
Ale dříve, než Bůh cokoli stvořil, bylo jeho slovo, kterým povolává k bytí, co není. Ale jak může Bůh povolat k bytí (k životu), co není? Nebylo snad učiněno viditelným, co zjevné nebylo, z toho co není vidět?
Prosil bych také, Willy, nějaké to Písmo a vysvětlení, ze kterého by mi bylo jasnější, že člověk byl stvořen jako bytost Božího druhu. Jsme snad poddruh či plemeno Boží? Také, kde najdu to, že Bůh stvořil člověka s lidským duchem? A také nějaký výklad, jak si představuješ "smíšení" lidského ducha s duchem Božím. Tohle jsem ještě nikde nečetl, tedy - co pod tím výrazem máš na mysli? Jinak já si také myslím, že zvířecího ducha nelze smísit s Božím, ale to si myslím i o člověku, že to nelze.
ad) Přirozený neboli duševní člověk může ba musí zemřít, aby mohl žít duchovní člověk. Přirozený člověk žije svou živou duší a fakt, že je duch mrtvý tomu nebrání. Přirozený člověk žije v hříchu, ale pro Boha je vlastně mrtvý, protože je mrtvý jeho duch - orgán pro komunikaci a spojení s Bohem. U přirozeného člověka se projevuje jeho duše, popř. tělo a to vede kvůli hříchu ke smrti (odplatou za hřích je smrt).
Přirozený či duševní člověk (člověk je duše; také jinak tělesný člověk) jistě zemře, protože propadl odsouzení trestu smrti za hřích, který je v něm a působí mu smrt. Přirozený člověk však, dle mého názoru, nežije duší, ale duchem Božím. Bez ducha Božího je mrtev, a nemá svého bytí (života). Ani "duše" není živa bez Božího ducha. Co dává všemu tvorstvu život, není ani matička země, ani vesmír, ani nějaký lidský nesmrtelný duch či duše, ale Bůh svým duchem. Dokud je v člověku (a nejen v něm) Boží duch, tedy člověk žije. Dokud neměl Adam Božího ducha, nežil. Jak může být tedy "lidský duch" mrtvý a přitom žít jeho "duše a tělo"? Může být snad tělo živé bez živé duše? A může být duše živá bez živého ducha?
ad) Přirozený člověk žije svůj život pro sebe - pro Boha je mrtvý. Když Adam s Evou zhřešili, žili dál, i když Bůh řekl člověku, že v den, kdy pojí ze stromu poznání dobrého a zlého, zemře. A člověk v ten den skutečně zemřel. Nikdo z lidí té doby se nedožil více než 1000 let, které jsou u Boha jeden den - Adam 930 a nejdéle žil Metuzalém 969 let.
Myslím, že pro Boha nebyl mrtvý ani Adam, ač propadl hříchu a odsouzení k smrti. Pokud je lidský duch mrtvý pro Boha, jak s ním může Bůh komunikovat a vést ho k pokání a k víře? Adam s Evou jistě v ten den nezemřeli, ale tělesně. Přesto však v ten den jistě zemřeli, a není vůbec psáno, že zemřel jen jejich nějaký duch. Jak víš, žili dál, a Bůh s nimi dál komunikoval. Pokud měl být mrtvý nějaký ten jejich duch pro Boha, jak píšeš, pak by s nimi Bůh asi komunikovat nemohl. "Návrat v prach" asi nebude ta smrt, kterou zemřeli, ale kterou měli umřít. Jak tedy v ten den mohli umřít, když žili a komunikovali dále s Bohem? Je přeci psáno: Smrtí umřeš! Přeci nebyli mrtví, ale smrtelní už ano. V ten den do lidského života (a celého světa) přeci vstoupila smrt, které propadlo celé stvoření. Smrt je víc než jen úmrtí a i když člověk žije, je jako by nežil. Mám já spíše, Willy, za to, že je to tak, jak popisoval Pavel v Ř7, a co psal Pavel, lze dobře vidět na příběhu o pádu Adamově a Evině.
Jinak ohledně zmínky těch 1000 let, jako u Boha jednoho dne - jeden Boží den, či 1000 let lidských - to asi nebude věčnost? Navíc, jestli byl Adam stvořen šestého Božího dne a sedmého Bůh odpočinul a pak ještě žil na zemi po zplození Šéta 800 let, kterého zplodil ve svých 130, pak tu asi něco nehraje. Navíc v Gn2 to vypadá tak, že člověk byl stvořen jako počátek tvorstva, na rozdíl od Gn1.
ad) U duchovního člověka se projevuje skrze jeho ducha a navenek duši a tělo Bůh, který je v něm jako jeho život, takže je živý Bohu a žije pro Boha, kvůli Bohu a díky Bohu. To je jediné správné a normální postavení člověka před Bohem.
Zase nevím, Willy. Duchovní člověk je pro mne spíše ten, kdo má Ducha svatého, či Kristova, či Božího synovství. Je to pro mne spíše člověk, který je obdařen Duchem, kterého sesílá Kristus od Otce na ty, kdo v Něho věří. Jinak bych snad souhlasil, a je to podobné jako u člověka, který nevěří - rozdíl je v tom, že u nich to není Kristus, ale Smrt. Ale navíc - i v našich údech stále působí Smrt, ale byli jsme zbaveni moci toho, kdo Smrt působí. Já, nebo mé Já, bylo umrtveno tak, že že podléhalo vládě Smrti, která nade mnou panovala mocí hříchu, který mi nedovoloval činit, dobré, ale to co je v Božích očích zlé. A právě pro tu slabost těla, ve kterém působí Smrt skrze hřích, poslal Bůh svého Syna na svět, aby mne zbavil moci hříchu, který mne zotročoval Smrti. Kdo tedy nemá Ducha Kristova, nemůže to zvládnout. Správné postavení člověka před Bohem je jedině v Kristu.
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 20:57:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dnes nebudu odpovídat tak podrobně - jsem dost unavený, takže jen něco.
Člověk je stvoření Božího druhu, protože je stvořen k Božímu obrazu podle Boží podoby. A Bůh stvořil člověka pro sebe, pro své vyjádření jako svého zástupce ohledně panování na zemi, kde chce mít Bůh své království. A je stvořen tak, že může a má obsahovat jako nádoba Boha jako život, jímž má žít. Pán Ježíš byl a je jako poslední Adam (1K 15:45b) prototypem takovéhoto "Bohočlověka", jakým Bůh chce mít každého člověka, a my jsme Kristovi bratři, povolaní být jako On, tj. člověkem, který žije Božským životem skrze Krista pro Boha a ne svým vlastním lidským životem pro sebe.
Duch Boží, Svatý, synovství, Kristův, Ježíše Krista, oživující je stále jeden Duch od Boha, který přebývá v duchu člověka věřícího v Krista a fakt, že se mísí s načím duchem je dán např. slovem v 1K 6:17 - Kdo se však připojuje k Pánu, je s Ním jeden duch. Dva duchové se stávají jedním duchem tím, že se smísí. Jako příklad jsem tu kdesi uvedl olej, jímž je často Duch označen. Nalij¨jeden olej do jiného oleje a nemáš dva oleje, ale pořád jeden olej.
Korintští byli také obdařeni Duchem, ale žili v těle, byli tělesní, nežili Duchem, nechodili podle Ducha - proto tolik problémů. Duchovní člověk je ten, kdo je nejen obdařen Duchem, ale také podle Ducha žije/chodí; člověk, který se nechá vést Duchem a Ducha následuje. Jedině takový člověk je osvobozen zákonem Ducha života od zákona hříchu a smrti - a to spontánně automaticky - tak zákon Ducha života podobně jako zákon zemské přitažlivosti funguje. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 12. říjen 2015 @ 17:56:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy,
že by byl člověk Božího "druhu" si opravdu nemyslím, a nevede mne k tomu ani to, že byl stvořen k Božímu obrazu a jako Jeho podoba. Člověk je hold člověk a Bůh je Bůh. Kristus je Božím Synem, není nějakým bohočlověkem proto, že přijal Ducha Božího. On je Immanuel. Willy, nebudeš nikdy Bohem a ani bohočlověkem.
Připojením se k někomu nevznikne smíšenina ducho-bohočlověka. Smícháš-li 2 oleje, vznikne sice jeden, ale nový olej - řepko-slunečnicový, tímto smýšlením jsi bohočlověk. Jenže takto tomu není. Muž a žena se nestanou ženo-mužem. Spojení není promíšení. Člověk nebyl stvořen jako mužo-žena, ale jako muž a žena.
Pokud by došlo ke smíšení ducha člověka a Božího, pak by Korintští se nemuseli nechat vést Duchem Božím, byli by boholidmi.
Willy, asi jsme fakt myšlením oba jinde. Prostě si smíšení představit nedokážu a ani boholidství - snad jen přeci pouze u Ježíše. On byl tělem člověk Ježíš, ale je to i Boží Syn Ježíš. Stále ten stejný.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 12. říjen 2015 @ 20:54:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | tele,
to,l že si něco nemyslíš, nebo si to nedovedeš představit, neznamená, že to tak není. Pán Ježíš měl dvojí přirozenost - v jedné osobě bylo - a nadále samozřejmě je - božství i lidství. On je náš Prvorozený bratr, který ve vtělení vnesl Boha do člověka a ve vzkříšení vnesl člověka do Boha. Jméno Immanuel Mu dali lidé ( Mt 1:23).
Smícháš-li 2 oleje, vznikne sice jeden, ale nový olej - řepko-slunečnicový, tímto smýšlením jsi bohočlověk.
Přesně tak - jeden nový olej, který vznikl ze dvou jejich smíšením.
Člověk nebyl stvořen jako mužo-žena, ale jako muž a žena.
Podle Gn 2:24 muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. Apoštol Pavel tento verš citoval Efezským (5:31) a v následující větě řekl: Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Takže Kristus a církev je jeden nový člověk - muž a žena, Ženich a nevěsta. Kristus se stal podle 1K 15:45b coby poslední Adam Duchem oživujícím a kdo se k Němu připojuje, je s Ním jeden duch (6:17). Nejsou dva, nýbrž jeden - jako jsou jedno tělo, jsou i jeden duch; jsou prostě jedno - jedna entita, ne dvě.
I my jsme přece v Bibli nazváni Božími syny, kteří budou připodobněni Tomu Prvorozenému. A Pán se nestydí nazývat nás bratry ( Žd 2:11). Jsme lidé, ale je a žije v nás Bůh. Ks,e tedy boholidmi, Božími lidmi mající dvojí přirozenost - lidství i božství - to přece nemůžeš popřít. Skutečnost, že často projevujeme jen své přirozené neproměněné lidství - a tady na Granu je to vskutku častý jev, na tomto faktu přece nic nemění.
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Středa, 07. říjen 2015 @ 21:55:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tady to musím trochu upřesnit v souvislosti se
stvořením člověka. Toho stvořil z něčeho, co bylo stvořeno předtím - z
červené hlíny + Boží dech = živá duše a ženu z Adamova žebra.
Ahoj Willy k tomu mne napadají dvě takové připomínky. 1) Vypadá to, že člověka považuješ jen muže a pak až v druhé řádě ženu. Neříkám, že to tak tvrdíš ale tak se to jeví. 2) Opravdu, žena Eva povstala s Adamového žebra? Pokud ano, souhlasíš s tím, že Adam byl tedy mrzák, protože mu chybělo jedno žebro? Proč nemůže být platný popis stvoření ženy jak jej uvádí Gn 1. kapitola a to, že byla stvořena společně s mužem a 2. kapitola jen obrazně vyjadření skutečnosti jak to chápou židé?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Středa, 07. říjen 2015 @ 22:05:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikoliv, Bible jasně říká, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. S Božím slovem nepolemizuji, takže tvé dvě připomínky jsou nepatřičné. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Čtvrtek, 08. říjen 2015 @ 22:09:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikoliv Willy, nemáš pravdu. Boží slovo má dvojí popis stvoření člověka. Jednak stvoření jako muže a ženy (Gn 1) a jednak stvoření Adama a následně Evy z jeho žebra (Gn 2). Tedy moje připomínky jsou patřičné, i když je ty osobně za patřičné nepovažuješ.
Jo a abych nezapomněl nikdo tě nenutí k polemice s Božím slovem. Ani já nemám potřebu polemizovat s těmi úryvky ani z jinými.
|
]
|
|