Jsem rád, že jsi tak trefně okomentoval tvou víru. Je pravda, že to, co tu předvádíš při tvých serpentýnách a kličkách, co si pleteš, aby ses na ně pověsil,, to jsem ještě neviděl. 

  Ve tvých nesmyslech logiku nespatřuji, ale to už jsem ti psal mockrát. Nevím, jak tě napadlo, že bys chtěl Bohu připomínat hříchy.

  Ještě nedávno sis myslel, že pokání a lítost jsou v podstatě synonyma. Teď  sis to ponovu přejmenoval, že pokání je prostředek k odpuštění hříchů. Co bude dále ve tvých ulítlých "vírách" děravých jak cedník?

  Slovo "Pokání" používám na křesťanském serveru jako křesťanský pojem, ne jako prostředek vašich různých ulítlých vír, kterým se snažíte dosáhnout odpuštění, když neznáte odpuštění Boží.

  Řecký výraz pro pokání vyjadřuje "Změnu v náhledu". 

  České slovo zní smutně: Když slyšíme, že se někdo "kaje", představujeme si, že pláče, nebo že lituje. Tento smutný náhled na pokání neodpovídá evangeliu. Tam se začíná výzvou: "Čiňte pokání, přiblížilo se nebeské království!" (Mt 3,2). Hebrejský výraz pro pokání je obrazný: znamená něco podobného, jako když jde někdo po cestě, ale zjistí, že jde špatně, proto se vrátí. Odpovídá tomu tedy česky "obrácení", "obraťte se". Řecké slovo pro pokání je nejpřesnější: "metanoia" znamená "změnit myšlení", změnit názor, vidět věci jinak, v jiném světle.

  Pokání je tedy o tom, že jde člověk po správné cestě. Pokání je Boží dar. Pokání se činí, dělá. Je to Boží prostředek k dobrému životu.