Když padne spravedlivý do hříchu - uvědomí si chybu, lituje - znovu povstane a kráčí dál správným směrem. Ničivé zlo z jeho hříchu tak nepřetrvává víc, než do doby, kdy z něj učiní pokání. Pak zasáhne Bůh a ten dokáže i zlo takového hříchu přetavit k užitku lidí.
Třeba si zde uvědomit dosah biblického významu číslovky "sedmkrát" - což je číslo plnosti.
Znamená to tedy ve smyslu, že i spravedlivý člověk hřeší neustále mockrát za den - znamená to ale zároveň, že ve svých hříších nezůstává, že je netáhne jako těžký ranec sebou na zádech - ale že je pokáním hned eliminuje (po pádu hned zase vstane) - když si dítě Boží uvědomí svůj hřích, hned jej v pokání odevzdává Kristu.
Takže i když spravedlivý také hřeší, dá se něm s mírnou nadsázkou říci, že jsou i okamžiky (a není jich málo), kdy je bez hříchu. Nikoli proto, že by nebyl hříšníkem, ale proto, že své hříchy v pokání odevzdává Kristu.
..."Proč je zde pravidlo 3x a dost, neodpustím ...."...
Bůh neodpouští hříchy nikoli proto, že by nechtěl, že by nebyl ochoten odpustit, ale pro zatvrzelý postoj srdce hříšníka, který ve svém hříšném jednání setrvává, má v něm zálibu.
Podle mého názoru toto vypovídá o skutečnosti, že Bůh zasahuje do dění ve světě a že eliminuje zlo ze hříchu u takového zatvrzelého hříšníka tím, že ho bolestivě zasáhne, aby se totiž vzpamatoval a změnil si svůj žebříček hodnot. Kdyby to nedělal, lidstvo by se samo už dávno vyhubilo.
Vybavuje se mi zde vzpomínka na našeho dřívějšího premiéra Grose, který se nemorálně obohatil o miliony, ale pak těžce onemocněl a údajně prý učinil pokání.
..." v čem je rozdíl u spravedlivého, který hřeší a u hříšníka, co hřeší?"...
Snad je z výše uvedeného ten rozdíl už patrný: hříšníci jsme úplně všichni - protože každý z nás občas zhřeší - pro naše dědictví po Adamovi neumíme zatím žít úplně bez hříchu.
Rozdíl mezi
- spravedlivým hříšníkem je v tom, že ten, když si uvědomí chybu, učiní pokání ze hříchu a je mu odpuštěno - narovná svá záda
- nespravedlivý hříšník pak táhne sebou na zádech ranec svých neodpuštěných hříchů, na které vrší hříchy stále další a další - jeho záda se pokřivují čím dál, tím víc ....
| 
