Willy souhlas, Ale třeba upřesnit, jak je míněno toto:
..." i když někdy zhřešíme, nejsme to my s naší novou božskou přirozeností, ale ten hřích, který v nás přebývá a který v nás bude až do Pánova příchodu, kdy budou naše těla proměněna,"...
Jestliže zhřešíme, jsme to pořád my, kdo zhřešil a my za to neseme odpovědnost - naše hříšná přirozenost získala právě v okamžiku hříchu dočasně navrch nad naší touhou žít s Bohem a podle Boha. Zděděná hříšná lidská přirozenost (také náchylnost ke hříchu) je to, co nás každého bude doprovázet až do smrti těla (podobně, jako se narodí dítě narkomanů už se závislostí na drogách).
Za hříšnou přirozenost nemůžeme - tu jsme zdědili po prvních lidech v ráji. Bůh nám však dal prostředky úspěšně s ní bojovat a zvítězit. Za svůj hřích už tedy můžeme a neseme za něj odpovědnost.
Máme tedy jak svoji hříšnou přirozenost, tak také svoji božskou přirozenost - přirozenost Božího dítěte, kterou jsme obdrželi ve křtu. A tyto dvě přirozenosti spolu bojují - každá totiž touží po čemsi jiném.
Už pohané indiáni na tuto skutečnost přirozeným způsobem také došli.
Jejich přísloví: V každém člověku spolu zápasí dva vlci. A zvítězí ten, kterého budeš krmit.
|
