Jen pro představu, ten kontrast běžné křesťanské církve a toho, co popisují katolíci z prostředí ŘKC.

  Minulý rok jsem se byl podívat ve škole, kde studovaly moje děti. Kromě školy je tam církev, která má asi 10 000 lidí a ta církev se schází na několika shromážděních o stovkách a tisících lidech. Byli jsme na několika, kde bylo asi tisíc lidí. Přímo na tom shromáždění si nás vždy někdo všiml, přišel za námi, bavil se s námi, zajímal se o nás. Na jednom shromáždění za námi přišel i člověk, který se za nás modlil - konkrétní modlitbu do konkrétní naší situace, kterou on osobně nemohl znát. Tedy několik shromáždění o tisíci lidech a při nich třeba dvacet kontaktů, projevení zájmu lidí.

  Ten charakter se pak ale neprojevuje jen v církvi. 

  Ta církev je ve městě, kde žije asi 100 000 lidí, v tom městě je několik desítek církví a žije v něm několik desítek tisíc křesťanů. To, co člověk zažívá v církvi tak zažívá kdekoliv jinde ve městě - třeba na ulici v autě, ve frontě na pizzu, na pikniku u vody, zkrátka kdekoliv. Ve frontě na pizzu se na tebe otočí člověk a začne se zajímat, odkud jsi a když zjistí, že zdaleka, začne se zajímat, jestli něco nepotřebuješ. Když zastavíš v autě a rozhlížíš se, nahlídne do okénka člověk a zeptá se, jestli nepotřebuješ pomoci. 

  Způsob života církve, charakter církve, promění i život veřejný, způsob uvažování lidí.

  Stando, takovéhle tvoje osobní lživé útoky, pomluvy a projekce jen ukazují tvůj stav po letech prožitých v ŘKC, netýkají se toho, o kom píšeš - je jedno, o kom píšeš. 

  Toník