..."Když tedy pořád hřešíš, tak děláš kreativně stále nové a nové pokaždé jiné hříchy, když se po zpovědi u tebe hříchy neopakují?"...

I v té otázce už máš zase posun smyslu jinam, než co já říkal.

Nikde jsem totiž neříkal, že nejsou u mne i hříchy, které se po zpovědi znovu  neopakují.

Tak si to vysvětleme:

1.) Jsou hříchy, které se u mě nikdy nevyskytly.

2.) Jsou hříchy, které jsem dříve spáchal, ale které dneska jsou už pro mne minulostí.

3.) Jsou i hříchy, kterých se zbavuji, ale dosud jsem se jich úplně nezbavil (např. dokázat plně využít čas života podle Božích představ, co bych měl dělat. Opakem je zbytečné prolenošení třeba u televize. Dokázat totiž najít správnou míru mezi tím, co je ještě odpočinek k nabrání dalších sil a co už je navíc mrháním času - to se musí člověk naučit - to je běh na dlouhou trať. A k této změně jsou dobré a užitečné mimořádné milosti, které člověku plynou ze svátosti smíření.

4.)  Díky těmto samým milostem na sobě člověk objevuje stále nové hříchy - i když to nejsou hříchy ke smrti, brání křesťanské dokonalosti. Není to tedy o tom, že bych snad zvráceně kreativně  páchal stále nové hříchy - moje kreativita je jen touto milostí objevuje jako nedostatky na sobě, které jsem si dříve o sobě neuvědomoval.