A mimochodem, již jednou jsem psal že to doga není a uvedl jsem i proč.

Pochop Oko, já se nepotřebuji holedbat s mým psem jako ty se svým Drulovem a absurdními střeleckými schopnostmi. Mého psa tak nazvali kolegové myslivci. A já se o něm tak běžně slangově vyjadřuji. Nečekal jsem, že to zde vyvolá takový zájem. Zapamatuj si to, ať to nemusím opakovat stále dokola. 

Co je můj pes za plemeno, a jaká historka se váže k mé Argentinské doze, zde sdělovat nebudu. Čím méně toho víš (víte), tím lépe.

Ale něco ti přece jenom řeknu, a důvodem proto je test tvojí možná reakce.. 

 Můj předchozí pes byl(a) červený Irský setr. Dožila hodně přes 14 let. Náš vzájemný vztah byl hluboký. Nemusel jsem ani vydávat hlasité povely. Znala mne tak že podle mých mimických pohybů věděla co má dělat. A dělala to ráda. Její srst měla na slunci zářivý mahagonový odlesk, a kudrliny na slecha a hrudi působily dojmem hrdé anglické šlechtičny když v sedě se vztyčeným nosem zcela přirozeně pózovala. Na lesk srsti jsem jí dával syrové vajíčko. Opatrně vajíčko vzala do zubů, lehla si a položila si opatrně vajíčko mezi přední  běhy, a tak si ho přidržovala. Pak velmi opatrně vajíčko na špičce prokousla a dlouhým jazykem vylízla jeho obsah. Vysloveně si to vychutnávala, a s dobýváním do vajíčka nijak nespěchala. Byla velmi nerada, když ji přitom někdo rušil.

 Jednoho rána lehla a do večera na mne čekala se svou smrtí. Vzal jsem její hlavu do rukou, a ona mi v nich zhasla. Věrnost až za smrt. Dala mi největší důkaz své věrnosti. Brečel jsem jako malé dítě.

Pamatuj si Oko!

Pes nikdy nezradí tak jako člověk, a mnohonásobně vrací to, co do něho člověk investuje.