Re: Bůh je dobrý Otec. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 16. květen 2021 @ 08:06:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | K čemu je ti dobré takto převracet mé výtky vůči tobě zase zpátky na mě? Vždyť je to chování naprosto hloupé a nijak užitečné!
Ale psal jsi tu: "Můj čas života je Bohem vyměřen a já ho nehodlám tady ztrácet neplodnými hovory. " tak snad už tu neužitečnou činnost přestaneš dělat a začneš se věnovat diskuzi?
Na otázku k tématu "odpuštění" jsem ti už odpověděl:
Ano, tvoje nápady a generální hlouposti jsi mi vysvětloval, odpověděl jsi mi na mnoho věcí, na které jsem se neptal a tvoje odpovědi vidím. Neodpověděl jsi ale na otázky k tématu článku.
Psal jsi:
Odpuštění hříchů Bohem je obrovským darem velmi výkonného "nástroje" pro pozemský život - ale lze si s ním i ublížit! A to tehdy, když by jej člověk přijal lehkomyslně a ve svém životě by nic opravdu nezměnil, ale dál pokračoval se svých stejných hříších. Takto koncipovaný dar by byl nakonec člověku více ke škodě, než k užitku.
Jednal jsi ve tvém životě s dětmi tak, jako ten tvůj Bůh? Zacházel jsi s nimi podobně?
Dával jsi jim nějaký "dar odpuštění" a to až tehdy, kdy přijali dar pokání, litovaly, odpustily všem okolo?
Pokud ano, kdy tak prvně jsi tvým dětem odpustil?
Pokud ano, jaké to má ve tvém životě a životě tvých dětí výsledky?
Toník |
| Nadřazený
]
Re: Bůh je dobrý Otec. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 16. květen 2021 @ 10:41:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To jsou ale nepříjemné otázky Oko. A že vždycky když jsi v ouzkých začneš koktat "až bylo už co odpouštět, měl jsem odpuštění, atd". Na to se tě ale Cizinec neptal! Zkus to znovu a s barvou ven. Mentoruješ o výchově, odpuštění, pokání jako profesor a přitom nedokážeš odpovědět, ani na jednoduché otázky z praxe. Jenom duníš. |
]
Re: Bůh je dobrý Otec. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 17. květen 2021 @ 09:05:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
A to bylo tak kdy?
Když jsem měl děti, tak jim bylo co odpouštět odmala. Například dokážou miminka poblinkat taínka či maminku v naprosto nejnevhodnějších situacích, ani si neuvědomují, co udělají. Nebo už jako malé dokážou zničit nějakou věc a zjevně vůbec nechápou, co provedly.
Dělaly to tvoje děti taky?
Pokud ano, odpustil jsi jim, bez pokání, bez toho, že by projevily lítost, nebo jsi čekal "až dostanou rozum"?
Co z toho ti není jasné?
Není mi jasné, proč neodpovíš na pár jednoduchých otázek k tématu článku, který jsi sám o sobě napsal.
Toník |
]
Re: Bůh je dobrý Otec. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 17. květen 2021 @ 09:43:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | S tak evidentně hloupými otázkami se nehodlám moc zabývat.
Když miminko někoho poblinká, není co odpouštět. To patří k věci. Miminko to neudělalo z rozhodnutí zlé vůle, ani schválně.
Když však např. dítě odmítne k jídlu krupičnou kaši a chce maso - a když mu nevyhovíš, tak vztekle třískne talířem o zem - tam už je co odpouštět.
Ale nikoli odpouštět opičí láskou hned - dáš mu nový talíř a ono ho zase hodí na zem - ale skrze výchovu, vysvětlení a trest - na jehož konci je pak vyřešení problému (až dítě vnitřně uzná, že chybilo).
Až tehdy je věc vyřešena, smazána, odpuštěna - jako by se nikdy nestala.
|
]
Re: Bůh je dobrý Otec. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 17. květen 2021 @ 11:11:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko: Když však např. dítě odmítne k jídlu krupičnou kaši a chce maso - a když mu nevyhovíš, tak vztekle třískne talířem o zem - tam už je co odpouštět.
Taková reakce dítěte je jednoznačně chybou výchovy. Chovají se tak děti, které rodiče neustále do něčeho nutí. Je to dětská reakce na nesnesitelný výchovný tlak.
Máš pravdu, tam je již co odpouštět. Je třeba aby dítě rodiči odpustilo, jinak hrozí, že jeho afektivita mu již zůstane a negativně ovlivní jeho povahu.
Ale nikoli odpouštět opičí láskou hned - dáš mu nový talíř a ono ho zase hodí na zem - ale skrze výchovu, vysvětlení a trest - na jehož konci je pak vyřešení problému (až dítě vnitřně uzná, že chybilo)
Takže namísto toho aby ses jako rodič zamyslel nad tím, že jsi nesnesitelným výchovným tlakem zavinil a vyvolal dětskou afektivitu, jsi dítě dál lámal a chtěl po něm nesmyslné uznání chyby, která byla de facto tvoje.
Oko, tam kde se děti chovají afektivně, je vždy chybná rodičovská výchova. A pokud již dítě v afektu tříská talířem o zem, je pro rodinu nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc, jelikož rodiče výchovu prostě nezvládli. |
]
|
|
