Já považuji za chybu hledat v proroctvích chyby.
To není stejný případ, jako když autor nějkého biblického spisu prostě nemá správné informace.
Taky není pravda, že "tohle nenaplnene proroctvi z Bible nezmizelo". Vždyť o tom, že se jedná o Písmo svaté, patrně rozhodli židovští vůdci v Babylóně, kdy jim muselo být jasné, JAK to ve skutečnosti právě je. A nemuseli to přece mezi Svatá Písma zahrnout.
Oni ale věděli něco, co nám uniká: že totiž Bůh odhalil prorokovi své úmysly. Proto se prorok odvážil velmi konkrétního proroctví, které se naplnilo.
Zkus si představit: prorokuj, KTERÝ PREMIÉR rozpoutá válku a PROTI KOMU, když se to ještě nestalo! To si nemohl Ezechiel nějak přikrášlit. Jako tip politologa to zase bylo příliš riskantní. Mě se navíc zdá, že to celé dobrodružství bylo divné, protože asi nebylo v zájmu Babylóna valčit proti Tyru. Takže takové proroctví...
Ale ani Ezechiel sám neměl zájem ´takto předpovídat budoucnost. On byl prorok a byl-li pravý prorok, řekl to, co mu ukázal Bůh, příp. také výklad toho slova. To pak není někdy snadné rozlišit.
Podstata problému je jinde: Prorok nemůže za to, že neví všechno, že toho dokonce ví velmi málo. On mluví o tom, co mu Bůh dal poznat, nemluví jko třeba Gregory ZA BOHA. Někdy se to, co mu Bůh řekl, týká budoucnosti, ale budoucnost je budoucnost, neexistuje!
Prorok není zodpovědný za to, že Bůh se nakonec rozhodne udělat to ještě jinak, protože ví nekonečně více, než prorokovi řekl. Nemůže také za to, že Bůh zareaguje na něco, co se teprve stane, ale stát se to nemusí a ve chvíli, kdy prorok prorokoval, se to ještě nestalo.
To, co jsem napsal, by mohla být jen moje spekulace, JENŽE my máme mezi prorockými knihmi knihu, která není proroctvím, ale povídkou o prorokování: Jonáš.
A tam máme napsáno, v jakém dilematu je prorok: Určitě! Já budu prorokovat proti Ninive zkázu, a ty si to pak rozmyslíš - vždyť jsi Bůh, co já s tím nadělám - a jak já pak budu vypadat?
V tomto případě se jedná nepohybně o pravé proroctví, což chápeme vírou, a chápali bychom to tak, i kdyby se z toho dosud nenaplnilo vůbec nic. Ale v tomto případě ho Bůh potvrdil za krátký čas a sice tím, že Nebukadnézar skutečně oblehl Tyros. Samotný tento čin je asi tak "pravděpodobný", jako kdyby v r. 1938 prorokoval prorok proti Britům, že že přijedou Japonci na kole a dobudou Singapur.
S tím, že "už nikdy nebude znovu vystavěn" to možná chápeme špatně. Jestliže přece někoho napadne založit město na místě, kde stávalo kdysi keltské oppidum a dnes jsou tam jen terénní vlny, tak nevystavěl znovu to oppidum. Je to jen shoda místa, a to platí i v případě, že se přes staletí udržel místní název. To je prostě jiné město, jestliže tu neexistuje ani sídelní, ani politická ani hospodářská kontinuita.
Každopádně když sultán Kalavun zničil celé pobřeží, tak to bylo právě proto, aby se křižáci nevrátili a nepostavili ta města znovu. A hle, oni už se NIKDY nevrátili. Nevím ale, zda se toto vzthovalo právě k r. 1291. To slovo je v první řadě o Féničanech a Tyru.
Zkrátka: prorok se dopouští omylů, pokud se vydává za Boha, a domnívá se, že Bůh je jho proroctvími vázán. Tak si to kupodivu přestvavují někteří "horrible charismatics".
Prorok se ale nemýlí, jestliže věrně řekne, že se tomu dítěti dá jméno Immanuel a pak se zjistí, že to byl Jošua. Ani prorok nemá budoucnost v moci jen proto, že o ní prorokuje. Moc si ponechává Bůh a rozhoduje se, jak chce.
Olin |
