Re: Re: Re: Ohavnost (Skóre: 1)
Vložil: jirka_ v Neděle, 27. červenec 2008 @ 16:42:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Cizinče,
když hned na začátku píšeš o věci, "která je katolíkům společná, jinak by už snad ani nebyli katolíci", napadá mě, že bych podle tohoto dělaní asi katolík vůbec nebyl - ostatně přesně toto mi už dříve napsala Irena.
Já totiž, jak mi i sám doporučuješ níže, skutečně nedělím na "katolíky a ty ostatní", ale dá se říct, že stejně jako Ty, na "ty, co věří bibli a poslouchají ji" a ty "ostatní". Důvod, proč vlastně tak pořád zmiňuju katolíky a protestanty jako oddělené skupiny je vlastně paradoxní - já se totiž snažím na toto dělení upozorňovat na zbytečnou a dokonce nebezpečnou věc, která jen staví bariéry.
Nesnažím se o to, abychom bagatelizovali rozdíly v učeních a přestali upozorňovat na chyby a nepochopení Písma, ale abychom - když použiju obrat z komentáře výše - neupozorňovali na chyby někoho, ale obecně chyby a bavili se o nic na obecné úrovni. Ne o tom, co dělají špatně katolíci a protestanti, ale je špatné. Totiž: za prvé podle mě není možné odsuzovat všechny lidi jednoho vyznání za jedny chyby - pak se stane, že jsou odsuzování mnozí za něco, co nedělají, a to bolí. Tito se potom stávají alergičtí a přecitlivěle reagují na jakoukoliv zmínku o problému, i když není řeč o nich samotných - pak podle toho neadekvátně reagují a to mnohdy bolí zase ty druhé. Vím o čem píšu, sám jsem s tím musel a dodnes musím bojovat.
Když to shrnu: ne, asi nikdy jsem vážně na katolíky a protestanty nedělil, když jsem přišel na školu do Brna, seznámil jsem s protestanty a vlastně se pohybuju v duchovní sféře jen v protestantských kruzích. Nikdy jsem se ale nesetkal s jakýmikoliv předsudky vůči mě jako katolíkovi, vlastně to skoro nehrálo roli a rozumíme si velice dobře, podobně jako tady na Granu např. s Hyperionem.
K tomu, co je jádrem evangelia - věřím tomu, že bychom se ve většině otázek shodli. Alespoň my dva. Nevím, jak s ostatními katolíky, ale věřím, že taky.
Pokud jde o "<i>vytváření sošek, jejich převlekání, nošení na podstavcích v průvodech, vytváření novén a oslavných písní, korunování, líbání sošek a šatiček, klekání před nimi</i>", my se asi neshodneme v podstatné věci: jestli na tomto stojí katolická víra. Já totiž - zdá se mi, že na rozdíl od Tebe - věřím, že ne. V tomto názoru mě podporuje to, co jsem z katolických zdrojů četl, slyšel a také to, co denně žiju a vidím kolem sebe. Vidím, že takovéto projevy zbožnosti jsou podstatné pro ty katolíky, kteří si je sami vyberou, a pro ty, kterým nic neříkají nebo k nim mají i odmítavý postoj, neznamenají nic. Tak jsem to zažil ze svého prostředí - zdá se, že narozdíl od Tebe.
Pokud jde o modlářství, věřím tomu, že jde o vnitřní postoj, to, co dávám na první místo. Jak už jsem psal, líbání šatiček a oblékání sošek mi neříká nic a nechystám se nic podobného dělat, nicméně, na druhou stranu se neodvažuju za tyto věci soudit druhé - opět, jak jsem psal, do srdcí jim nevidím. Bez pochyby měřítkem toho, co modlářství je, je Písmo - já jeho poselství v tomto ohledu chápu tak, jak jsem napsal výše.
"<i>Jinak ten můj popis jednojediné církve: Když jsem byl u katolíků, tak se to tam fakticky učilo. Učili mne, že Učitelský úřad Církve je právě zárukou toho, že v celé Církvi je stejné učení a stejné vyznání. Že díky němu a díky působení ducha svatého, kterého Církev výlučně dostala, je úplně jedno, kam v ŘKC příjdeš, všude je to stejné, jednojednotné. Všichni katolíci (na rozdíl od protestantů) jsou na tom zkrátka stejně dobře a mají plnou milost. Je dobře, že už se to dnes v ŘKC neučí.</i>"
Tak teď vážně nevím: buď učili proti oficiálnímu učení církve Tebe, nebo mě. Když si ale čtu třeba zmiňované Lumen Gentium, obávám se, že spíš Tebe.
Řeknu Ti ještě jednu věc. Víš, proč mám mimo jiné rád svoji církev? Protože jako její člen v souladu s jejím učením hledám dialog se bratry a sestrami za jejími hranicemi, snažím se (úspěšně, řekl bych) s nimi sdílet společenství a porozumět jim, protože moje církev o nich praví, že "mají v úctě Písmo svaté jako směrnici víry a života a projevují upřímnou náboženskou horlivost, s láskou věří v Boha, Otce všemohoucího, i v Krista, Božího Syna a Spasitele." Tohle čtu v dokumentech své církve, údajně "pravé, jednojediné a zcela jednotné opravdu římsko-katolické Církve"(!), zatímco až na malé vyjímky (mluvím teď o Granu) čtu z pera spolubratrů mimo moji církev, že my, katolíci, vůbec neprojevujeme "náboženskou horlivost", že vůbec "s láskou nevěříme v Boha", ale naopak, že ani nejsme křesťané, ale okultní a démoničtí modláři! Nebudu skrývat, že mě to často bolí a jsem rád, že jako katolík mám své bratry a sestry mít rád. To neznamená s nimi ve všem souhlasit, ale nestavět bariéry, ale hledat porozumění. |
| Nadřazený |
|
