 |
Právě je 563 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
Frantisek100
cizinec
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116716531
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Semínko víry (Skóre: 1)
Vložil: uial v Úterý, 25. srpen 2009 @ 15:34:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tak nějak to furt osciluje, asi 15 let. Je to jasná stagnace a podle mě se ten počet, i v Praze, spíš dlouhodobě snižuje. Přesná čísla neznám, ale mnozí kazatelé říkají, že jejich sbor je stále menší a menší, až bude zase nejmenší jako byly na začátku Maniny. Dost sborů KS taky z této denominace v průběhu let vystoupilo, většinou jsou to dnes svobodné sbory. A KS celkem už určetě tím pádem nemá 3000, ale sotva 2000 členů. Myslím, přesná čísla neznám.
|
| Nadřazený |
|
Re: Re: Re: Re: Semínko víry (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 26. srpen 2009 @ 09:59:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ono je to dost těžký spočítat. Teda tu denominaci samotnou - CKS - tak těžký není.
Ale třeba naše město - o Maniny "štrejchlo" pár lidí někdy v letech 90/92 a vznikla tu církev "na zelené louce". Ta církev se rozrostla na asi 40 dospělých a 40 dětí, to se snadno počítá.
Dnešní situace je taková, že ta církev vyslala dva lidi "do světa" a pak se ta církev rozdělila. Dnes má ta církev opět nějakých 30 dospělých a 30 dětí, ale vedle ní funguje v podstatě nezávislá církev rómů o několika desítkách lidí a v několika městech okolo další čtyři církve, každý z nich tak o 10-30 lidech (+podobný počet dětí, které mezi lidi nepočítám)
Takže ta pražská denominace má třeba 1000 lidí, ale jen v okolí našeho města "vzniklo" z malých zasetých semínek, které popisuju, nějakých 100 křesťanů zapojených v různých církvích - a většina z nich vůbec není započtená v CKS, i když se k nim ve skutečnosti dostalo evangelium "skrze Maniny". A to nevím, jak velká církev je ta v Americe, ve které slouží Mirek.
A to jsou "jen" viditelné věci.
Když jsem do církve přišel, první věc, kterou jsme dělali byl fotbálek. Lidi z církve hráli pravidelně fotbálek s dětmi z dětského domova, pak jsme s nima seděli a lidi z církve je vyučovali - o spasení, o životě s Bohem, o hříchu a čistotě. Ty kluky jsem pak zahlédl párkrát v církvi, dva z nich jsem si pak vyfotil. A nikdy jsme je pak už neviděli.
A pak jsem jednou, po letech, viděl v televizi dokument, který byl o nějakém klukovi z děcáku. Ukazovali ho tam jako exota - na rozdíl od mnoha jiných tmavších kluků z děcáku, kteří skončili na drogách, na ulici, na podpoře a v dluzích, si tenhle kluk jen co vylezl z děcáku, našel práci a bydlení. Žije sám, naučil se vařit, nežije v nejistých vztazích - čeká na tu pravou.
A já jsem řval jak želva - protože mi ten kluk byl povědomej. A pak jsem se podíval na tu fotku, co jsem vyfotil - byl to jeden z těch kluků, se kterým si pár lidí z církve "jen" hrálo fotbal a trochu je vyučilo o tom, co je to spasení a vysvobození z prokletí.
|
| Nadřazený |
|
|
|
