Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O křtu ne (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 30. červen 2012 @ 00:53:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj Kjubiku.
Jen pár citací z toho článku pana papeže:
... ačkoli je nebe zatažené nosíme v srdci velikonoční radost jistoty ze vzkříšení Krista, který definitivně přemohl smrt.
... Vstupuje zavřenými dveřmi, stane uprostřed nich a dává jim pokoj, který ubezpečuje: „Pokoj vám“ (Jan 20,19). Je to obvyklý pozdrav, avšak nyní nabývá nového významu, protože způsobuje vnitřní proměnu. ... Pokoj, který Ježíš přináší, je darem spásy, který přislíbil ve svých promluvách na rozloučenou. ... V den Vzkříšení jej dává v plnosti a stává se zdrojem radosti pro společenství, jistotou vítězství a bezpečím opory v Bohu.
... Nyní je zřejmé, že nejde jenom o pozdrav. Jde o dar. Je to dar, který
chce Vzkříšený dát svým přátelům, a zároveň jakási zásilka. Pokoj, který
Kristus vydobyl svou krví, je pro ně a pro všechny. Jeho učedníci jej
mají nést do celého světa.
... Ježíš ví, že Jeho učedníci mají stále ještě velké obavy. Proto učiní gesto, dechne na ně a obrodí je svým Duchem (srov. Jan 20,22). Toto gesto je znamením nového stvoření.
Mějme důvěru ve Vzkříšeného, který má moc darovat život a umožnit nám,
abychom se znovu narodili jako děti Boží a byli schopni věřit a milovat.
Víra v Něho náš život proměňuje, vysvobozuje ho ze strachu, dává mu
pevnou naději a oživuje ho tím, co dává existenci plný smysl: láskou
Boží.
To je v jádru totéž, co tu celou dobu píšu já i mnozí další, to, co jsme reálně zažili a svědčíme o tom. To, čemu oko a mnozí další oponujé seč mají síly. Vzpomeň si, jak reagoval oko když jsme psali o jistotě vítězství, o vnitřní proměně, o daru spásy, o moci, která je pro všechny a nej jen pro vybrané, o narození z Ducha a novém stvoření.
Souhlasí oko s papežem, že nosíme v srdci jistotu ze vzkříšení Krista?
Souhlasí oko s papežem, že Boží slovo způsobuje vnitřní proměnu?
Souhlasí oko s papežem, že pokoj, který Ježíš přináší, je darem spásy a stává se jistotou vítězství?
Je to možné. Ale proč tolik oponuje, vysmívá se a rouhá se, když píšeme totéž?
Je možné, že jsem papeže pochopil špatně a když to psal, myslel úplně něco jiného, než napsal.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O křt (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. červen 2012 @ 12:33:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Je to možné. Ale proč tolik oponuje, vysmívá se a rouhá se, když píšeme totéž?"...
Nepíšete.
Ty píšeš o jistotě vlastního věčného spasení po tvé smrti těla. Že toto už je Kristova starost, že on své sliby (smlouvu) dodrží.
Ale které sliby, jakou smlouvu?
V jaké smlouvě, kde ti Bůh slíbil jistotu věčného spasení bez dalších podmínek?
My, ostatní křesťané máme radostnou naději na věčnou spásu po smrti - ovšem za podmínky, že v dobrém vytrváme až do smrti. Že svůj život zde prožijeme s Bohem - spravedlivě, podle jeho řádu.
Nikde nám Bůh neslíbil, že on se i proti naší vůli postará, abychom nesešli z cesty!
Odvoláváš se tedy na neexistující slib, odvoláváš se na vlastní nesprávné porozumění Nové smlouvě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 30. červen 2012 @ 13:22:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nepíšete.
Ty píšeš o jistotě vlastního věčného
spasení po tvé smrti těla. Že toto už je Kristova starost, že on své
sliby (smlouvu) dodrží.
Ne, oko. Takhle jste si to převrátili vy. Nic takového jsem nepsal.
Když jsem tu já psal o jistotě, nepsal jsem o sobě (na "sebejistotu" si to vžy převrátili ti sebejistí) ale psal jsem vždy o jistotě v Ježíši Kristu, jistotě v jeho smrti a vzkříšení za mne, daleko před mým narozením, ne po mé smrti. Když píšeme o spasení v našem čase, píšeme vždy že Ježíš nás spasil, když nás vykoupil ze hříchu. Na "dopředuspasení" si to převrátili ti, komu se v hlavě zpráva o Ježíši převrací na všelijaké hrůzy.
Ale které sliby, jakou smlouvu?
V jaké smlouvě, kde ti Bůh slíbil jistotu věčného spasení bez dalších podmínek?
Bůh mi neslíbil jistotu, slíbil mi záchranu v Ježíši Kristu a svému slovu dostál. V tom novém srdci, které jsme přijali od Boha je ta jistota vzkříšeného Ježíše Krista. Všechno, co máme, je vzkříšený Ježíš, který byl odsouzen a zemřel za nás, nesl naše hříchy, bolesti a nemoci, byl potrestán místo nás, abychom měli pokoj s Bohem.
Co nám Bůh ve své smlouvě slíbil si můžeš přečíst například od Zachariáše v 1. kapitole Lukáše:
„Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.“
Odvoláváš se tedy na neexistující slib, odvoláváš se na vlastní nesprávné porozumění Nové smlouvě.
Odvolávám se tedy na to, co Bůh slíbil a dodrží. To že ty ten slib neznáš, nerozumíš mu, nebo mu nevěříš či jsi ten slib nepřijal za svůj nebo si ho vykládáš po svém neznamená, že neexistuje.
Nikde nám Bůh neslíbil, že on se i proti naší vůli postará, abychom nesešli z cesty!
No, vám určitě ne. Pokud se vy svojí vůlí budete vzpírat, jistě budete mít to, co chcete.
Nám ale také ne. Pokud člověk nechce být na té cestě, Bůh obvykle proti jeho vůli nic nedělá, což je prakticky vidět na lidech, kteří se svojí vůlí spasení vzpírají. I já jsem byl v takovém stavu a Bůh čekal, až se svojí vůli rozhodnu a přijmu záchranu. Ale jsou vyjímky: Pokud jsou skutky člověka donebevolající, Bůh zasáhne i proti vůli člověka (viz např. příklad Šavla/Pavla, kterého Bůh zastavil, když pronásledoval křesťany).
TO ALE NENÍ NÁŠ PŘÍPAD, oko. Byť se nás snažíš do téhle situace ze svého převráceného pohledu neustále svými příspěvky různě manipulovat.
My jsme se rozhodli být na té cestě, jít s Ježíšem. Pokud je proti tvojí vůli, aby se o tebe Bůh postaral, nepromítej prosím svoje postoje do druhých. To, co neustále píšeš v téhle věci se mne netýká, není to moje uvažování a psal jsem to tu mockrát. Pokud je tvoje vůle proti Boží vůli, máš problém. Ale je to tvůj problém.
Křesťané tento problém nemají. To je to, co ti píšu stále dokola: Říkáme, že Ježíš je Pán našeho života. Je to i proto, že jsme se rozhodli pro něj svojí vůli, že chcem žít pro něj, chceme být na té cestě. To, že chceme, není naše zásluha, ale je to dané tím srdcem, které jsme dostali při novém narození. Bůh totiž dává chtění i činění.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 30. červen 2012 @ 15:37:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 02. červenec 2012 @ 11:44:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ty píšeš o jistotě vlastního věčného
spasení po tvé smrti těla. Že toto už je Kristova starost, že on své
sliby (smlouvu) dodrží.
Ne, oko. Takhle jste si to převrátili vy. Nic takového jsem nepsal."... ????
Tvá slova:
Náš otec, se o nás stará. Když něco zkazíme,
zvoráme, když něco nezvládáme, když spadneme do jámy, přijde a pomůže
nám. Bůh použije opravné prostředky, když to já popletu. Bůh je moje
jistota. Protože Bůh mne v té věčné smouvě nenechá napospas - ani mne
samotnému - mám jistotu. Ne kvůli sobě a svému šťastnému životu.
Váš otec jedná divně. Když něco zkazíš, váš otec nic neudělá: jen čeká,
jestli TY použiješ "opravné prostředky". Všechno, co máte, jste vy
sami: Pokud se VY sami nějak nezmátoříte, nic se neděje. Tím pádem je
jedinou vaší jistotou smrt a soud mrtvých. A to tak opravdu je, to
vnímáte dobře, takhle jsem žil mnoho let svého života také.
Srovnej se svými dnešními slovy a pověz, nehlásáš zmatky?
Když upadneš do hříchu a sám nechceš učinit pokání, Bůh přijde a pomůže, nebo proti tvé vůli nic nedělá? Jednou tvrdíš to, podruhé zas ono! Udělej si v tom pořádek.
Pokud člověk nechce být na té cestě, Bůh obvykle
proti jeho vůli nic nedělá, což je prakticky vidět na lidech, kteří se
svojí vůlí spasení vzpírají. I já jsem byl v takovém stavu a Bůh čekal,
až se svojí vůli rozhodnu a přijmu záchranu.
Bůh v nás svým působením vzbuzuje chtění i činění - ale nikdy ne bez našeho přítomného a svobodného souhlasu. Nejsme totiž žádné loutky, Bohem naprogramované na "dobro."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 02. červenec 2012 @ 20:46:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ..."Ty píšeš o jistotě vlastního věčného spasení po tvé smrti těla. Že toto už je Kristova starost, že on své sliby (smlouvu) dodrží.
Ahoj oko.
Omlouvám se za špatné označení.
Reagoval jsem na tvou boldem označenou větu: "Ty píšeš o jistotě vlastního věčného spasení po tvé smrti těla. " To je věta nepravdivá. Když tu píšem o jistotě, píšeme ne o sobě, ale o jistotě v Ježíši Kristu. Když píšeme o spasení, píšeme o tom, co už Bůh dodržel, udělal, zaslíbení, které se už dávno stalo a naplnilo.
Chápu, že ti ten postoj připadá nelogický, pokusím se ti ysvětlit jak tomu rozumím.
Součástí spasení (které už se dávno stalo) je i Boží výchova. Jak jsem ti vysvětloval v článku, tím, že jsme Boží děti, má Bůh právo zasahovat do našeho života a také to dělá, jak jsem popsal v jednom konkrétním příkladu - a to i proti naší vůli. V tom se naše situace liší a popisuješ ten rozdíl dobře.
Vzpomeň si na svojí výchovu: Když jsi vychovával svoje děti,
vychovával jsi je jen tehdy, když kluci chtěli vychovávat? Nebo jsi je
vychovával i tehdy, když nechtěli, tedy proti jejich vůli?
Bůh je docela normální, své děti vychovává jako každý normální otec,
má právo zasahovat do jejich života i tehdy, když se to dětem nelíbí. V
tomhle se situace dětí liší od jiných vztahů.
Ale tomu, že Bůh u nás zasahuje i ve chvíli, kdy jsem já chtěl udělat hřích, je pro mne dané tím, že jsem Bohu před tím dal svůj souhlas, svoje rozhodnutí, aby takto zasahoval: Řekl jsem, že Ježíš je Pánem mého života. Chtěl jsem zastřelit vrabce (svojí vůlí), ale Bůh mne zastavil, protože moje rozhodnutí nad tím bylo: Chci se ve všem poddávat Boží vůli.
Moje vůle, moje rozhodnutí byla být Božím dítětem, odpověďět na tu Boží nabídku v Ježíši Kristu. Porozuměl jsem tomu, že celý život je narušen hříchem - i myšlení, vůle, svědomí. Chtěl jsem poddat se Boží vůli a chci se poddávat Boží vůli. To je trvalý postoj. I v těch věcech, ve kterých se moje postoje liší od pravdy. Nebo právě v těch věcech: Protože v těch věcech, kde se od pravdy neliší, žádné poddání nebylo potřeba. Ten postoj - postoj pokání, poddání se Bohu - považuju za Boží dar. Nechápu se jako loutka, ale celou situaci chápu jako Boží odpovědi na moje jasné rozhodnutí.
Je to pro tebe nějak srozumitelné? Nebo je to pořád zmatek?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 03. červenec 2012 @ 10:10:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Když tu píšem o jistotě, píšeme ne o sobě, ale o jistotě v Ježíši Kristu. "...
To, zda budeš nakonec spasen, ovlivní už jen tvoje rozhodnutí, už jen to, jakým způsobem se rozhodneš prožít svůj život.
Kristus pro to, abys byl jednou spasen i věčnou spásou, už udělal všechno.
Teď už naše věčné spasení záleží skutečně jen na každém z nás, jak prožijeme své životy. Zda přijmeme Boží výchovu, nebo ji odmítneme.
..." v těch věcech, kde se od pravdy neliší, žádné poddání nebylo potřeba."...
Jistěže nás Bůh všechny vychovává - ovšem jako děti svobodné. Jednotlivé prvky výchovy jistěže jsou často proti naší vůli, to je přirozené. Konečné rozhodnutí však leží na nás.
Jako v rodině, kde děti stejně vychovávané se rozhodnou jedno pro dobrý život, jiné pro život ve hříchu.
Výchova stejná - přesto černá ovce v rodině je častá skutečnost.
Právě zrovna zde máš tedy možnost své postoje přehodnotit, v čem se liší od pravdy, od skutečnosti. Bůh jistě vychovává všechny a právem - ale ani to není zárukou, že ty výchovu akceptuješ. Proto křesťané mluví sice o radostné naději na věčný život (pro svůj příklon k Bohu) - nikoli však i tom, že je Kristovou starostí, aby nás od hříchu odvedl a nedovolil nám zhřešit. V tomhle jistotu mít nemůžeme, protože Kristus respektuje naši vůli, naše svobodné rozhodnutí.
Jistě se dneska můžeš rozhodnout žít už do smrti s Kristem. A je to dobře. Ale zítra přijdou zkoušky a pokušení, a ty své rozhodnutí musíš znovu a znovu obhajovat. A když padneš do hříchu, v pokání se vrátit ke Kristu. Ani jedno, ani druhé ti Kristus přes veškerou svou pomoc zaručit nemůže - ta rozhodnutí leží zase jen na tobě.
Vztah lásky nelze jinak praktikovat, než ve svobodě vlastních rozhodnutí.
Láska se dokazuje skutky, láska se vyznává. I kdybys třeba svoji ženu miloval nevím jak, přes veškerou snahu nijak nezaručíš, aby milovala ona tebe. Tato láska musí vyjít z jejího srdce ve svobodě.
Tak ani Kristus nemůže tobě zaručit, že ho budeš milovat už navždy.
Jistota je v lásce Kristově, ale naše opětování této lásky bude vždy nejisté, bude podléhat lidské slabosti a rozmarům naší hříšné náklonnosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Úterý, 03. červenec 2012 @ 20:05:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jistota je v lásce Kristově, ale naše opětování této lásky bude vždy nejisté, bude podléhat lidské slabosti a rozmarům naší hříšné náklonnosti.
A protože to není Bohu neznámo, Bůh učinil opatření zaznamenané v Ř 5:5 A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Podle apoštola Pavla je Boží láska trpělivá, dobrotivá, nezávidí, nevychloubá se a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Boží láska nikdy nezanikne. A touto láskou má věřící milovat Boha na prvém a Bohem milované lidi na druhém a dalších místech. Tato láska je spolu s vírou v Kristu Ježíši (1Tm 1:14), takže aby mohl člověk věřit a milovat vírou a láskou Boží, musí být a zůstávat v Kristu Ježíši.
Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. červenec 2012 @ 07:11:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To, zda budeš nakonec spasen, ovlivní už jen tvoje rozhodnutí, už jen to, jakým způsobem se rozhodneš prožít svůj život.
Oko, věřím a zažil jsem to tomu přesně, jak to píšeš: Bůh už svou práci záchrany udělal a nechal na našem rozhodnutí zda Ježíše přijmeme. Já už mám to rozhodnutí, díky Bohu, za sebou a rozhodll jsem se dobře, žít život pro Ježíše, který za mne zemřel. Rozhodl jsem se přijmout a neodmítnout Boží výchovu, rozhodl jsem se vydat Bohu ve svobodě. O tom tu docela často píšu.
Pokud je tohle rozhodnutí ještě před tebou - jako že to ze všeho co píšeš tak vypadá - přeji ti, aby ses také rozhodl správně.
Bůh není otec, který by selhal ve výchově jako otcové lidští. Vychovává svoje děti dobře a zvládne vychovat každého člověka: Zvládne i náboženské vrahy, jakým byl Šavel, natožpak nějakého moraváka. A výchova dětí neprobíhá vždy idilicky, diskuzí a dohodou. Až se poddáš výchově Otce, sám poznáš.
|
]
|
|
