|
Právě je 559 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116651494 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní svědectví (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 05. březen 2014 @ 20:32:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak nevím, jestli se zde zase nevynořuje ten staronový přístup chápání stejných slov pod odlišným významem - a z toho plynoucí neporozumění.
..." Naše zkušenost je taková, že pak už je daný hřích pro nás natolik odporný, že nás ani nenapadne dopustit se ho"...
Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával. Je to jen o měřítku, o míře pohledu na vše, co nezvládám v souladu s Božím plánem. Jistěže nikoho nevraždím, necizoložím, neloupím atd. Ale co když se na někoho rozhněvám (i když třeba ne bezdůvodně?) Člověka ušpiní i nečistá myšlenka, pokud ji hned neodmítne, ale najde v ní zalíbení. A závislost na majetku? Kdo z nás ani na okamžik nezatouží zbohatnout, Kdo z nás je vždycky bez váhání připraven ke skutku milosrdenství a kdo z nás má plně pod kontrolou všechny své projevy lenosti, či nestřídmosti?
Nikdo z nás nedokáže zcela nehřešit, i když nám hříchy už byly jednou odpuštěny. A každý hřích svazuje, činí nás nesvobodnými. Slovy sice stále vyznáváme Krista za Pána svého života, ale každým svým novým hříchem se sami usvědčujeme, že jsme jenom lháři - přinejmenším slaboši.
A mnohdy, když se ve vztahu vzdálíme Boží milosti, tak přichází i recidíva těch samých hříchů, ze kterých jsme už dříve činili pokání a byly nám odpuštěny. Člověk bývá tvor nevěrný a to i opakovaně. Čím větší vzdálenost člověka od Krista, tím větší závažnost hříchů, tím větší míra způsobovaného zla.
Kristus nás ovšem natolik miluje, má s námi takovou trpělivost, že nám znovu nabízí možnost smíření a Bohem a se sebou samými. To není "levnější varianta Zákona", ale realita Boží lásky a lidské věrolomnosti.
..."Ze všeho nejvíc mě ale zaráží, že Staňa napsal, že
člověk může střídat svého pána. Jednou je otrok Krista, pak zase třeba
otrok hříchu"...
Právě v takovém světě ale žijeme, taková může být realita coby důsledek neustálé lidské svobody volit. Stačí polevit v bdělosti ve víře a neštěstí je hotovo.
Démas byl Pavlův spolupracovník při hlásání evangelia - byl otrokem Krista, podobně jako apoštol Pavel (Kol 4,14). Ale potom jej zlákal tento svět ... a čím byl pak otrokem? (2 Tim 4,10).
|
| Nadřazený |
|
|
|