Tohle fakt nechápu, jak lidé, kteří o sobě tvrdí že jsou křesťané, dokáží bez bázně před Bohem vzdorovat Božímu slovu zapsaném v Písmech. Co vlastně pro Tebe pak Písmo znamená? Nějakou teologickou příručku, kterou nemusíš brát vážně? Na čem vlastně pak stojí Tvoje víra? Na Tvých domněnkách? Na tom, co Ti řekl pan farář?

  Honzo, ty jsi ještě latinu zažil, pokud jsi chodil do kostela jako menší. Pro tebe je to srozumitelný jazyk, ty latině rozumíš? Já znám tedy jen velmi málo římských katolíků, kteří chodili na latinské bohoslužby a latině rozumí, je to pro ně srozumitelný jazyk - kromě kněží jsou to snad jednotky lidí.

Ducha Svatého v J 20 přijímali učedníci, aby byl v nich, jak jim Pán Ježíš řekl, ale v den Letnic byl vylit Such Svatý na ně, aby byl na nich kvůli službě. Ducha Svatého uvnitř máme pro níás, ale Duch Svatý na nás je kvůli službě ostatním. Všimni si toho, že v horní místnosti, kde se 10 dní jednomyslně učedníci s matkou Ježíše a Jeho bratry modlili, nyli zavřeni pro strach z Židů, ale v den Letnic najednou po strachu ani památky a strach vystřídala odvaha a smělost díky Duchu, který byl na nich.všech.

Tebou zmiňovaní učedníci tedy měli Ducha uvnitř a nevěděli, že byl Duch Svatý dán na, že Pán Ježíš po svém oslavení vylil Ducha na učedníky, tzn. že znali jen Janův křest vodou, ale neznali křest  Duchem Svatým na, tj. nebyli Duchem zmocněni ke službě, což bylo třeba napravit.

já z Písma vidím, že je potřeba rozlišovat mezi Duchem svatým a duchem člověka, který se z Ducha svatého a slova evangelia narodil. Ježíš přece říká, že co se narodilo z Ducha je duch. To je ten nový duch, kterým se stáváme Božími dětmi, čili lze ho nazvat duchem synovství, nebo duchem Kristovým. To je také ten duch, díky němuž budeme vzkříšeni k věčnému životu v duchovním těle. Čili kdo se znovuzrodí z přijetí Božího slova evangelia Ježíše Krista a Ducha svatého, to je Boží syn(dcera) a má v srdci nového ducha narozeného z Boha. Stejného ducha, kterého měl Ježíš, když se narodil jako člověk. To jediné ho odlišovalo od ostatních lidí. Ale teprve po křtu na něj sestoupil Duch svatý a pomazal ho ke službě. Teprve potom začal Ježíš kázat a dělat Boží skutky. Stejně tak to bylo s učedníky. Oni byli znovuzrozeni v duchu pro svou víru, ale teprve o Letnicích je Bůh pomazal Duchem svatým ke službě evangelia. Tak je to i s námi. Všichni, kdo jsme dali svůj život Pánu a věříme jeho slovům, jsme znovuzrozeni a jsme dětmi Božími. Ale někteří z nás byli pomazáni, pokřtěni Duchem svatým ke službě evangelia v moci Ducha svatého. Čili křest v Duchu svatém nemá nic společného s mou osobní spásou, ale s povoláním ke službě evangelia.

Nenech se mást různými svědectvími obsaženými ve Skutcích, jako třeba těch 12 učedníků z Efezu. Ta svědectví ve Skutcích jsou tu proto, abychom na nich viděli, že Bůh jedná s každým člověkem trochu jinak. Ne proto, abychom si některé vybrali a dělali z něj mustr na to jak, jedině to má správně být. To je kámen úrazu mnohých křesťanů, dělat ze svědectví šablony. Pro příklad si vem případ Kornélia a těch 12 učedníků z Efezu. Na Kornélia sestoupil Duch svatý a on mluvil jazyky ještě než Petr domluvil a než byl pokřtěn a vůbec na něj nikdo nemusel vkládat ruce. U těch efezkých učedníků proběhl napřed křest a pak na ně Pavel vkládal ruce a sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili jazyky a chválili Boha. Tady vidíš, že na někoho se vkládají ruce a na jiného ne a přesto probíhá stejné Boží dílo. I já jsem to tak osobně zažil mnohokrát, že na někoho bylo potřeba vzkládat ruce a na někoho ne. Z Božího jednání nelze dělat příručky.

  No... Asi jsem se špatně zeptal.

  A byli křesťané? Měli ten dar synovství? Byli Boží děti? Byli přeneseni ze smrti do života? Narodili se znovu?

  Kdy se těch 120 učedníků podle tebe tedy stalo křesťany? Můžeš to datovat, okamžik, kdy se to stalo, podle toho, jak tomu rozumíš?  Nebo takový okamžik není?

  Podle čeho si to myslíš?

To, co řekl Ježíš o křtu i o moci Ducha svatého, řekl jen tehdy přítomným - apoštolům.

  No, to právě ne. Jak jsi přišel na to, že jen apoštolům?

  Sk 1,4 jsou zřejmě o poslední večeři, to tedy zřejmě říkal jen apoštolům. Ale nikde se tam neříká, že by o tom nemluvil s nikým jiným při jiné příležitosti. Naopak, v Luk 24 je zjevné, že to říkal i dalším lidem, kteří byli s apoštoly.

  Sk 1,6 jsou o nanebevzetí, kdy se sešli učedníci, kterých tehdy bylo několik set (teda podle tradice několik set, ale určitě to bylo větší množství, než jen samotní apoštolové)

  A z čeho si myslíš, že ne všichni ten dar předávali dále?