Nezabýval jsem se tím, abych mohl odpovědět na úrovni, kterou bych si býval přál. Musel bych jít to různých překladů, případně originálních jazyků. Ve skutečnosti si nemyslím, že jsou vyjádření Písma v rozporu, ale vždy existuje rozumné vysvětlení. Osobně si nemyslím, že by Bůh kdy něčeho opravdu litoval. Spíše věřím, že to vyjadřuje jeho postoj, a je vyjádřený lidským jazykem, tak, aby Bůh své postoje alespoň částečně přiblížil Bohu skrze vyjádření lidem známými emocemi. Více jsem to opravdu nestudoval a nerad se vyjadřuji k něčemu, pokud k tomu nemám patřičné znalosti, pokud jsem to patřičně nestudoval a pokud jsem to ani nediskutoval s jinými křesťany. Třeba se diskuze o tom rozvine a začnu se tím zabývat více. V tuto chvíli nemám časový prostor, ale chtěl bych na všechny otázky odpovědět, podle aktuální situace.

Já ale hovořil o zármutku podle Boha, o zkroušeném srdci při uvědomění si zla z vlastních hříchů - tedy nikoli jen o emocích, ale také o vnitřním rozhodnutí vůle to všechno změnit, napravit. To je ta lítost, která pak vede k odpuštění hříchů.

(Žl 41,19)

Obětí Bohu je zkroušený duch, zkroušeným, zdrceným srdcem, Bože, nepohrdáš.

(Iz 57,15)

... neboť takto mluví ten, jenž je vznešený a vyvýšený, jehož sídlo je věčné a jehož jméno je svaté. „Jsem vznešený a svatý ve svém sídle, ale jsem se zkormouceným a zkrušeným člověkem, abych oživil ducha zkrušených, abych oživil zkormoucená srdce.

  Toník