Ovšem bludy nejsou to, co katolická církev, sama bludařská, označí za bludy. To je dobré mít na paměti.

Můžeš říct za které "bludy" byl Hus upálen ?

Ne oko. Wycliff měl pravdu a pranýřoval katolické bludy a smutné a hrozivé ovoce odklonu od Písma.

Např.:

V traktátu De veritate sacre Scripture (1378) zdůrazňuje, že Písmo svaté je neomylný pramen učení Kristova, je to stěžejní norma, kterou je třeba poměřovat církev, tradici, koncily i papeže.

V traktátu De ecclesia (1378) píše, že církev nepředstavují papež a duchovenstvo, nýbrž tvoří ji vyvolení Boží, jejichž hlavou je Kristus. Jestliže papež a preláti svým životem ukazují, že nepatří k vyvoleným Božím, nemohou duchovně vést církev Kristovu, ale jsou sborem satanovým. Viklef zde odmítá i odpustky, odpouštět hříšníku může jen Bůh, nikoliv kněz. V traktátu De potestate papae (asi 1379) odmítá božský původ papežství. Papež, který není opravdovým následovníkem Krista, je Antikrist. V traktátu De apostasia (asi 1379) tvrdí, že z církve Boží není možno člověka vyobcovat a člověk ji nemůže ani opustit, ledaže by to byla vůle Boží.

V traktátu De eucharistia (asi 1379) vyslovil Viklef pochybnosti o dogmatu transsubstanciace (přepodstatnění), tj. o učení, že při mešní oběti dochází k přeměně chleba a vína v pravé tělo a krev Ježíše Krista, a to takovým způsobem, že po proměňování zůstávají vnímatelné vlastnosti chleba a vína (barva, chuť, vůně), ale podstata chleba a vína je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy.[pozn. 1] Viklef vystoupil proti tomuto ztotožnění chleba (hostie) s Kristovým tělem, chtěl se vrátit k duchovnějšímu chápání eucharistie, jaké dle něho bylo v církvi prvotní. Hrozil se představy, že kněz „dělá tělo Boží" nebo že věřící mohou tělo Kristovo drtit zuby. Viklef věřil, že chléb a víno zůstanou i po pronesení konsekračních slov zachovány (tzv. remanence) a Kristus je v hostii přítomen svátostně a duchovně („jako duše v těle").

  Hus samozřejmě veřejně nehlásal Viklifovy bludy. 

  Snad alespoň tolik bys mohl vědět, že přednášky či distputace na vysoké škole o nějakém tématu jsou něco dost jiného, než veřejné hlásání v kostele, na ulici a podobně. Školu už tehdy měly samostatný status a akademická debata na nich se  brala jako něco jiného, než vyučování v církvi či na veřejnosti.

  To, že Husovi nepřátelé lživě Husa obviňovali z takových věcí - a někteří ty jejich lži dodnes opakují - neříká nic o Husovi a jeho učení, ale vypovídá to o to více o tvůrcích a šiřitelích podobných lží a pomluv a jejich neznalosti historie či spíše účelové zaujatosti.

  Toník