"...

Pro praktikujícího (modláře) katolíka, je život v Bohu jak ho zná na příkladu řk světců nedostižná meta. Smýšlení takového katolíka je natolik zvrácené, že o sobě samém smýšlí tak, že není hoden a schopen stát se za života svatým. Namísto svatého života v Bohu, a za zcela samozřejmého naplňování desatera, žije ve falešné pokoře ve které za vrchol své víry považuje "pokorné" doznání, že ON si umí přiznat, že NEDOKÁŽE DODRŽET boží přikázání. Zhoubné nihilistické teze Oka vychází z tohoto smýšlení, rozpoznávám je na něm, jsou mi dobře známé. 

Ještě jednou Cizinče, tohle se těžko vysvětluje. ON si DOKÁŽE POKORNĚ PŘIZNAT, že desatero nedodržuje, a protože si to DOKAŽE přiznat, myslí si, že za to má u Boha velké plus. 

Život v Bohu je pak redukovaný na schopnost přiznání viny.

Žel vzhledem k podvodným svátostem se nikdy viny nezbaví. Věří víc ve vlastní schopnost si vinu přiznat, než ve schopnost Boha je rychle od hříchů očistit a hříšných sklonů zbavit. Proto se brání již jenom pomyšlení na vlastní svatost, a považují takové smýšlení za hříšné, viz držák na svatozář. 

Popravdě si sice přiznávají, že pro své nedokonalé schopnosti nejsou schopní svatosti dosáhnout, ale přitom zároveň nevěří absolutní moc Boha je svatými znovu učinit.