Sola Sriptura, tedy pouze Písmo (Bible), neznamená, že bychom snad nemohli číst s užitkem jiné knihy než Bibli. Neznamená ani odmítnutí jakékoliv tradice v našich církvích, která není v Bibli zmíněna. Neznamená ani to, že co není zmíněno v Bibli by se snad nesmělo činit. Asi žádný soudný člověk nepochybuje, že apoštolové, kteří používali při misijních cestách lodě, by jistě neměli nic proti používání letadel.

Znamená, že věříme, že Bible je Slovo Boží a že si Pán Bůh dovedl zařídit, abychom tuto úžasnou Knihu mohli držet v rukou. Samozřejmě se tak stalo skrze mnoho „druhotných příčin“ a Pán Bůh si použil řadu lidí k sepsání jednotlivých knih Bible a k sestavení Kánonu. Věříme, že ve světle Bible je třeba posuzovat a poměřovat vše ostatní. Například církevní tradice vůbec nevadí a naopak může být často užitečná. Jsou-li v ní však prvky, které odporují Bibli, nesmíme zaváhat ani na okamžik a musíme je odstranit. Princip Sola Scriptura uplatňujeme i pro posuzování koncilních dokumentů nebo výroků papežů. Cokoliv v nich odporuje Bibli, je třeba odmítnout a už vůbec se to nemůže prohlašovat za inspirovamé Duchem Svatým. Bůh si přece nemůže odporovat.

Bible je jediným měřítkem, podle kterého poznáváme pravost nebo nepravost všeho ostatního. Podobně jako falešné bankovky poznáme pečlivým porovnáním s bankovkou pravou.

Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv. Ale tak je to i s existencí Boha a se vzkříšením Ježíše Krista. Buďto věříme v Boží existenci, nebo věříme v Boží neexistenci.

Když zmíněný princip opustíme, najednou ztratíme pevnou půdu nohama. Ztratíme Skálu Božího Slova a ta je nahrazena bahnem lidských výmyslů, v kterých se pak topíme. Vše se najednou zrelativizuje. Jeden se třeba prohlasí za proroka a řekne: „Mě Duch Svaty zjevil to a to“. Další řekne: „Ke mě do pokoje přišel Ježíš a ukázal mi že máme dělat tamhleto.“ Jiný křičí: „Panna Maria ve Fatimě říká, abychom se víc modlili růženec – to světu pomůže.“ A ještě jiný povída: „Medjugorská panenka Maria vzkazuje, že máme činit za prvé to, za druhé ono a nazapomínat na tamto.“ Někdo jiný řekne: „Papež povídal, že máme více číst katechismus a ....“ Znamý TV evangelista nám vypráví, že ho Duch Svatý tahal za rukáv atd. atd.

Zkrátka opuštění principu Sola Scriptura vede k tomu, že se ocitneme v chaosu polopravd lží a pověr. Nikdo si už nemůže být jistý, čemu se dá vlastně věřit. Do křesťanství se začíná vlévat pohanství a blíží se náběh na synkretismus. Nepřipomíná Vám to, přátelé, současnou situaci?

Když se však podíváme do dějin křesťanství, vidíme jak moudré je pevně se držet Bible. Kdykoliv se od ní Církev vzdalovala, propadala se do temnot a vzdalovala se tím samozřejmě i Bohu. Jedině Bible pak ukazovala, jak moc se Cíkev Bohu vzdálila, a proto bylo vlastnictví Bible ve srozumitelném jazyze stíháno a považováno za velmi nebezpečné. Naopak oživení Církve bylo spojeno s návratem k Božímu Slovu.

Tento princip vždy byl, je a až do příchodu Pána Ježíše Krista bude terčem útoků. Je to logické a není to překvapivé. Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas. Od nepřátel Božího Slova je chytré, že postupují plíživě, krůček po krůčku. Nejprve položí lidskou tradici na roveň Bibli, a pak ji pozvolna Bibli nadřazují. Jak se protibiblická tradice rozrůstá, tak kráčí dále a dále od Boha a postupně si vytváří svoje učení a svůj systém. Pak se vytvoří „učitelský úřad,“ který umožní interpretaci Bible ve „světle,“ tedy vlastně ve tmě lidských výmyslů. Když se lidské mozky naprogramují nejprve poučkami vhodného katechizmu odvozenými z „učitelského úřadu,“ tak už pak často ani četba Bible nepředstavuje pro systém příliš velké ohrožení. Systém se časem může tvářit navenek i docela vlídně, nicméně jakýkoliv pokus o návrat na skálu Božího Slova je nemilosrdně likvidován

Celý čánek: STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA

Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“


Obsah článku:

Úvod

1. Naplněná proroctví

2. Ježíšův respekt k Písmu

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

4. Věrohodnost Nového Zákona

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible

Závěr

K článku nazvanému „STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA,“ (link: http://www.granosalis.cz/article.php?sid=4436 ) přišla jedna zajímavá otázka typická pro naše římsko-katolické přátele (pravděpodobně z nějaké instruktážní apologetické příručky). Ta otázka zněla ve smyslu: „Kde je v Bibli psáno Sola Scriptura?“  Nutno připustit, že je to docela elegantní chyták. Ocitáme se totiž v podobné situaci, jako bychom měli dokázat že, 1+1=2, což je docela nesnadné. Autor té otázky zřejmě nečetl článek příliš pozorně, protože v článku jsem uváděl, že princip Sola Sriptura, je výchozím předpokladem, tedy axiomem, na kterém se dále staví. Tomuto předpokladu buďto věříme nebo ne. Podobně jako věříme nebo nevěříme v existenci Boha. Přesto je dobré nezapomínat na fakt, že ačkoliv v Bibli nikde přímo napsáno Sola Scriptura nenajdeme, svědčí sama Bible jasně o své pravosti. Navíc o její pravosti svědčí sám její Autor, totiž Bůh.

V Bibli existuje celá řada proroctví, která se už naplnila. Mnoho z nich se vztahuje přímo k Ježíši Kristu. O těch snad ani netřeba na GS hovořit. Zmiňme tedy jen jako příklad proroctví z Izajáše o perském králi Kýrovi. Je to úžasně podrobné proroctví, které obsahuje i jméno krále Kýra a vzniklo mnohem dříve, než se tento král narodil. Taková jednoznačná a detailní naplněná proroctví jsou trnem v oku liberálům. V minulém století byly v liberálních kruzích v módě hypotézy, že proroctví byla napsána později (když už se události v nich popsané staly). Po nálezu kumránských svitků s velmi starými opisy Izajáše se však od těchto hypotéz začalo ustupovat. Současně už nejsou tak populární ani názory, že Izajášů bylo několik. Výše zmíněný příklad krásně ilustruje nejen pravdivost Bible, ale i fakt, že Bůh je vševědoucí i v tom smyslu, že zná do detailů celý průběh historie. Jak se krásně říká v angličtině: „History is His story.“

Pán Ježíš říká:

Jan 10:27 (NBK)

Tento poslední argument je velmi pádný, ale má omezenou platnost. Není to argument úplně pro všechny. Je to totiž argument pro všechny ovce, nikoliv však pro kozly. Ovce totiž slyší Ježíšův hlas a věří Jeho Slovům. Jenže ne všichni slyší s vírou Jeho Slova. Proč? Protože nejsou všichni z jeho ovcí. Ježíš říká:

Jan 10:26 (NBK)

Važme si Bible. Co bychom bez ní věděli o Bohu? Vždyť Bůh je schopen existence mimo čas prostor a hmotu. Tomu jistě věří všichni, kdo nejsou pantheisté. My však jsme naopak uzavřeni v čase, prostoru a hmotě. Jsme tedy naprosto odkázání na Boží sebezjevení. A Bůh se nám dal poznat v Bibli. Samozřejmě, že máme volbu Bibli ignorovat. Můžeme si pak vytvořit, namísto pravého Boha Bible, jen příjemného bůžka vlastních představ a nakonec být i s ním uvrženi do ohnivého jezera. Pokud však hledáme spásu, pamatujme, že ji nalezneme pouze u pravého Boha – Boha Bible.