Re: Re: Re: Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS (Skóre: 1)
Vložil: jarda2007 v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 12:37:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Ahoj Kamile,
a moc děkuji za Tvůj komentář - nechtěl jsem vyvolávat nějakou diskuzi na téma katolické církve, ale na téma jiných církví. U Tebe se to neujalo, jak vidím. Ty máš před očima jen tu jednu.
K tomu co píšeš - mýlíš se ve svých závěrech - což asi nejvíce dokládá praxe společných modliteb a uznávání křtů mezi církvemi.
Podrobněji to už tady bylo z katolické strany - i z té druhé strany - několikrát probráno - jak kladně tak záporně, tedy Tvé i mé názory tady zazněly např. pro osvěžení paměti kopíruji:
Dekret o ekumenismu (rok 1964 - druhý Vatikánský koncil)
Unitatis redintegratio - dekret o ekumenismu
3 V této jedné a jediné Boží církvi už od samého začátku vznikaly určité roztržky, (15)((15/Srov. 1 Kor 11,18-19; Gal 1,6-9; 1 Jan 2,18-19.)) které apoštol ostře kárá a odsuzuje. (16)((16/Srov. 1 Kor 1,11nn; 11,22.)) V pozdějších stoletích však vznikly rozsáhlejší rozpory a nemalé společnosti se odloučily od plného společenství katolické církve, leckdy ne bez viny lidí z obou stran. Ti však, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Neboť ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém. Je pravda, že mezi nimi a katolickou církví jsou rozpory různého druhu jak v oblasti víry a někdy i kázně, tak ohledně struktury církve, takže plnému církevnímu společenství stojí v cestě nemalé překážky, někdy dosti vážné, o jejichž odstranění se snaží ekumenické hnutí. Nicméně však jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu, (17)((17/Srov. Florent. koncil, 8. zas., dekret Exultate Deo: Mansi 31, 1055A.)) proto jim právem náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. (18)((18/Srov. sv. Augustin, In Ps. 32, Enarr. II, 29: PL 36, 299.))
Konstituce Dominus Iesus (rok 2000 - kongregace pro nauku víry - podepsal JPII, ale šéfem kongregace byl v té době Joseph Ratzinger)
Podle konstituce Dominus Iesus jsou i lidé, kteří jsou pokřtění přivtěleni ke Kristu. Podrobněji zde:
Pán Ježíš, jediný Spasitel, ustavil nejen prosté společenství učedníků, ale založil církev jako spásné tajemství: sám v církvi přebývá a církev v něm. Od katolických věřících se požaduje, aby vyznávali, že mezi církví založenou Kristem a katolickou církví existuje historická kontinuita založená na apoštolské posloupnosti: Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“ Výrazem subsistit in chtěl II. vatikánský koncil harmonizovat dvě věroučná tvrzení: na jedné straně, že církev Kristova nehledě na všechna rozdělení mezi křesťany, nadále v plnosti existuje jen v katolické církvi a na straně druhé, že „i mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy“ (55), tedy v těch církvích a církevních společenstvích, která dosud nejsou v plném společenství s katolickou církví (56).
o pravoslavných, luteránech, anglikánech atd. - jsou v tomto chápání také církve:
Existuje tedy jediná církev Kristova, uskutečňující se v katolické církvi řízené nástupcem Petrovým a biskupy ve společenství s ním (58). Církve, které sice nemají dokonalé společenství s katolickou církví, ale zůstávají s ní spojeny nejtěsnějšími pouty, tedy apoštolskou posloupností a platnou eucharistií, jsou pravými partikulárními církvemi (59). Církev Kristova je proto přítomna a působí i v těchto církvích a to přesto, že postrádají plné společenství s katolickou církví, protože nepřijímají katolické učení o primátu, které podle Boží vůle objektivně má a vykonává nad celou církví římský biskup (60).
novokřtěnci,různá společenství křesťanů - jsou v (nedokonalém) společenství s církví a pokřtění jsou přivtěleni ke Kristu
Na druhé straně, církevní společenství, která neuchovala platný episkopát a autentickou a neporušenou podstatu eucharistického tajemství nejsou církvemi v pravém slova smyslu. Ovšem ti, kdo jsou v těchto společenstvích pokřtěni, jsou křtem přivtěleni ke Kristu a jsou tak v jistém, třebaže ne dokonalém společenství s církví (62). Křest sám o sobě skutečně míří k plnému rozvinutí života v Kristu, skrze integrální vyznávání víry, eucharistii a plné společenství církve (63).
-----
Ostatní co píšeš - souhlas - svým vystupováním své církvi jistě jak škodím tak i prospívám, jsem prostě součást. Vzhledem k tomu, že jsi zatím ani ty ani reformovaný ani jiní nicková nevyslovili v jaké církvi jste, jen to v ekteré nejste, pak si myslím, že jsi se mnou stále ještě v té jediné.
Což je pro mě útěchou a povzbuzením.Nepíšeš zase nic tak odlišného od doby pamfletů Martina Luthera - a jak se dokázala církev díky němu obnovit a zreformovat! Kritika je potřebná, a i ta anonymní má svou cenu.
jarda
|
| Nadřazený |
|
