Ivan Stampach: Budha a Kristus na procházce - medzináboženský dialog... (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pátek, 31. březen 2006 @ 18:56:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Buddha a Kristus na procházce -
Mezináboženský dialog
Regenerace 2000
Koncem května proběhl v Praze 1. Festival buddhismu Vesak, pořádaný Pražským buddhistickým centrem Lotus u příležitosti oslav Buddhových narozenin. Festival představíme v reportáži v některém z příštích čísel. Dnes vás pozveme na jednu ze zajímavých akcí, jichž jsme se v Lotusu před časem zúčastnili.
NIC NENÍ ZTRACENO, JSME-LI SCHOPNI DIALOGU
V REGENERACI se snažíme představovat různé cesty, které mohou přispívat k obohacení duchovního života čtenářů, případně se podílet na zlepšení jejich duševního zdraví. Představujeme i duchovní osobnosti a učitele, kteří naši zemi navštěvují, nebo za nimiž ‘hledači pravdy’ jezdí do zahraničí. Vždy mě těší, když mohu čtenářům přiblížit setkání zástupců různých církví a náboženských filozofií. Je to teprve pár let, co spolu vůbec začali veřejně diskutovat. Popud k těmto tzv. mezi náboženským dialogům vyšel v roce 1986 od papeže Jana Pavla II. Ale když jsem v roce 1992 přijela do Liberce na ohlášené setkání nositele jedné z nejvyšších hodností v hinduismu a učitele jógy svámího Mahéšvaránandy s místními představiteli duchovních směrů a církví, dozvěděli jsme se, že neměli zájem. Svámí Mahéšvaránanda se ale nevzdal, aktivně se podílí na organizování mnoha mezi náboženských dialogů. Zástupci různých církví a náboženských směrů se setkávají na různých místech světa a diskutují o významu náboženství v současném světě, náboženské toleranci, vzájemné inspiraci. A také o palčivých problémech současného světa. Třeba o násilí ""ve jménu boha"". I když na těchto setkáních duchovní představitelé vydávají deklarace o tom, že kdo zneužívá jména božího k zabíjení, zneužívá náboženství, takové války se stále ještě vedou.. "Válka je porážkou člověka a urážkou boha," prohlašují. "Ale dokud jsme schopni diskuse, není nic ztraceno."
U nás se zástupci hlavních náboženských směrů z celého světa pravidelně jednou za rok oficiálně setkávají v rámci konferencí Forum 2000. Neoficiálně daleko častěji. My jsme v REGENERACI 12/98 představili pod titulkem "Bůh je také tolerantní a snáší naše hříchy" dvě setkání představitelů různých církví Mezi náboženský dialog ´98. Své názory na náboženskou toleranci tehdy představili katoličtí kněží T. Halík a I. Štampach, svámí Mahéšvaránanda a zástupci církve českobratrské evangelické M. Balabán, A. Kocáb a M. Šimek. Někteří čtenáři se pravidelně účastní mezináboženských dialogů v městské knihovně v Praze. Hostem zde bývá i barmský buddhistický mnich českého původu Ashin Ottama, pokud zrovna pobývá v ČR a okolí. Naši čtenáři Ashina Ottamu znají - první velký rozhovor s ním vyšel v č. 10/97 pod titulkem "Ulpívání vede k utrpení". Jako autor nám představil některé duchovní principy buddhismu v článku "Buddhova střední cesta" v č. 12/98 a 1/99. Ashin Ottama je hlavním učitelem meditačního centra Bodhipála, je jedním z učitelů pražského buddhistického centra Lotus, je duchovním rádcem společnosti Buddha Mangala, která se v Lotusu pravidelně schází vždy v pondělí večer. Na své schůzky Buddha Mangala zve různé zajímavé osobnosti, s nimiž pak přítomní mohou hovořit o buddhismu a životě vůbec. I já občas v pondělí zajdu do Lotusu. Poznámkami z těchto setkání bych mohla zaplnit celou REGENERACI. Dnes se pokusím čtenářům přiblížit jeden večer ve společnosti Buddha Mangala, jehož název se mi moc líbil: ‘Buddha a Kristus na společné procházce’. Pozvání Ashina Ottamy tentokrát přijal ThDr. Ivan O. Štampach. První rozhovor s tímto zajímavým religionistou vyšel v REGENERACI 2/1995 pod titulkem "Léčitelé nemají svatozář". Byl tehdy ještě přednášejícím na teologické fakultě, římskokatolickým knězem a členem řádu dominikánů. Hovořili jsme spolu v galerii Cesty ke světlu, kde téměř celý rok měsíc co měsíc přednášel o křesťanství a jeho vztahu jak k východním filozofiím, tak i k západním ezoterním systémům. Nic nezavrhoval, nic předem neodmítal. Zaujala mě zvláště jeho přednáška Zázraky a léčitelství z hlediska křesťanské filozofie, v níž varoval, aby nemocní nesvěřovali své zdraví do rukou léčitele, který není duchovně na výši. Ivan Štampach vloni způsobil v náboženském světě rozruch svým vstupem do církve starokatolické. Jeho filozofické názory, zveřejněné v knihách Snění v plné bdělosti, A nahoře nic..., Náboženství v dialogu i jeho články řadím mezi to nejzajímavější v současné české duchovní tvorbě.
EVROPA JE POZNAMENÁNA KŘESŤANSKOU FILOZOFIÍ
Mezi náboženských dialogů se zpravidla účastní více osobností. Diskuse na zvolená témata bývají zajímavé a pestré, většinou ale nezbude čas k úvahám na niternější úrovni.. Proto jsem přivítala setkání, na kterém se spolu měli setkat pouze dva zástupci rozdílných náboženství. Nadto buddhismus i křesťanství patří k nejpřednějším duchovním směrům světa, které i dnes výrazně ovlivňují životy stamiliónů lidí.
"Až v Barmě při intenzívní praxi a studiu buddhismu jsem si uvědomil, jak hluboce jsem jako Evropan poznamenán křesťanskou tradicí," reflektoval v úvodu setkání Ashin Ottama. "V Asii snadno získáte dojem, že si s místními lidmi dobře rozumíte: rádi se s vámi dají do řeči, rádi se smějí atd. Až po delší době si ale uvědomíte, že se s nimi v mnoha podstatných oblastech vlastně neustále MÍJÍTE. To, co nám připadá jako samozřejmost oni často vnímají zcela jinak. Jsme hluboce poznamenáni kulturou, v níž jsme vyrostli - mnohem víc, než si uvědomujeme."
V úvodní části besedy Ashin Ottama hovořil o historii vzájemných kontaktů buddhismu a křesťanství. Ačkoliv oba tyto duchovní systémy měly tak výrazný podíl na tvorbě východní a západní kultury, ve svém historickém vývoji se utvářely od sebe zcela odděleně. Až do poloviny 19. století Evropa a Amerika neměly o buddhismu žádný ucelený obraz. Ve starém Řecku se sice zprávy o buddhismu objevily, v principu ale až do 13. století Evropa nevěděla o asijských religiózních systémech skoro nic. V době od 13. do 18 století se jisté kusé zvěsti o buddhismu do Evropy dostaly, byly ale tak zkomolené a povrchní, že evropští intelektuálové a klerikové povýšeně odvrhli buddhismus jako primitivní službu idolům. V polovině 19. století se vlivem kolonialismu buddhismus stává objektem intelektuálního a vědeckého bádání. Mnohé původní texty se stávají dostupné v originálech i překladech. V první polovině 20. století se první hrstka západních lidí kromě studia začíná věnovat i samotné praxi Buddhovy nauky. Jsou to ale teprve šedesátá léta 20. století, kdy se buddhismus dostává do povědomí širších vrstev lidí západního světa. Zásluhou několika zenových mistrů, kteří přesídlili do USA, zásluhou beatnických básníků Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca a dalších, kteří byli zenovým buddhismem zřetelně inspirováni, ale i vlivem čínské invaze do Tibetu a s tím spojeným exodem velkého počtu tibetských lámů se v západním světě probouzí skutečný zájem o buddhismus. Desetitisíce, dnes snad již statisíce Evropanů a Američanů navštěvují kláštery a meditační centra aby studovali a praktikovali různé formy tohoto nezvyklého duchovního směru. Přesto je to jen malé procento obyvatelstva, když uvážíme, že v Barmě nebo Thajsku se k Buddhově nauce aktivně hlásí 85 až 95 % populace. V Asii ale buddhismus plní funkci náboženství. Na západě je Buddhova nauka přijímána spíš jako moudrý životní styl. Kromě religiózního aspektu, Buddhovo učení zde oslovuje lidi i v oblasti filosofie, etiky, psychologie a v jistém přeneseném smyslu i v oblasti nejmodernější vědy.
"Rád bych zdůraznil, že zde nikoho nereprezentuji. Budu hovořit jen sám za sebe," upozornil úvodem Ivan Štampach. Pak promluvil o své osobní cestě k Bohu. Inspirací, učitelem, mistrem a také největší záhadou je pro něj Ježíš Kristus. "Při všem obdivu k němu ale cítím, že on je jiná bytost, než já. Znám lidi, kteří jsou mu podobnější. Jsem křesťanem v lecčems nedogmatickým. To je ale moje cesta, po níž chci jít ve společnosti lidí, jimž jde o podobné hodnoty."
BŮH STVOŘIL ČLOVĚKA A TEN MU TO OPLATIL
"Jsem přesvědčen, že dnešní doba je nejen zralá, nýbrž nás přímo vybízí k intenzivnímu mezi náboženskému dialogu - speciálně k dialogu mezi křesťanstvím a buddhismem" otevřel hlavní část večera Ashin Ottama. "K tomu, aby se tyto dva velké duchovní směry mohly skutečně setkat a položit základní kámen ke smysluplné spolupráci, bude nutné se vzájemně hluboce poznat a mnohé si ujasnit. Aby k něčemu takovému vůbec mohlo dojít, bude asi třeba podívat se na vlastní duchovní systém jakoby z pozice toho druhého, to znamená velmi uvolněně, se zdravým odstupem, snad i s jistým nádechem věcné střídmosti.”
Rozhovor se pak stočil k tématu převedení a interpretace starých duchovních textů do kontextu soudobého života. “Buddhismus oslovil západ nejen svojí exotičností a netušenou hloubkou, ale i svojí nedogmatičností.” promluvil Ashin Ottama. “Jeho Svatost Dalajláma a Chögyam Trungpa Rinpoče mohou sloužit jako zajímavý příklad. Oba vytvořili nanejvýš moderní, a přesto věrnou interpretaci dávných učení. U Chögyama Trungpy lze mluvit o skutečném transpozici originálních tibetských nauk do soudobého amerického stylu myšlení. Zajímalo by mě jak se na novodobé formulace starých náboženských textů dívá křesťanství.”
Doktor Štampach vysvětlil, že k biblickým textům je možno přistupovat různě. Jednak fundamentalisticky, kdy jsou staré texty pokládány za jedinou pravdu ‘nadiktovanou shůry’. Druhou možností je vidět je jako lidská svědectví o vyšší skutečnosti. Podle jeho názoru je třeba pochopit obsah starých náboženských textů (včetně Bible) a vyložit je srozumitelně současnému člověku.
Další téma večera se týkalo chápání boha v různých náboženských tradicích. Pojetí Boha ve Starém zákoně se jevilo Ashinu Ottamovi pro současnou dobu nepřiměřené. Některé pasáže mu příliš připomínaly starořeckého bájného boha Dia - ‘boha-hromovládce’.
"Já bych nekladl starozákonní a novozákonní pojetí Boha proti sobě," chopil se myšlenky doktor Štampach. Je pravda, že ve Starém zákoně Bůh nařizuje útočné války. I když se při setkání Eliáše s Bohem objevilo zemětřesení a vichr, Bůh byl přítomen ve vánku. Mojžíšovi se z hořícího keře představil jako "Jsem, který jsem," což může znamenat: nemám jméno, představuji plnost bytí. Ve Starém zákoně tedy najdeme i tento vznešený obraz Boha. V Novém zákoně se o něm hovoří jako o Pravdě, Světlu, Životě. Svým způsobem Boha vidí křesťanská mystika, podobně židovská kabala... "Stejně tak když čtu v buddhistických textech o nirváně, je to o skutečnosti, která člověka daleko přesahuje," pokračoval doktor Štampach. Dále vyjádřil úvahu, že křesťanství by mělo by být podobně jako buddhismus více zdrženlivé ve výpovědích o božské skutečnosti. Příběhy o Bohu jsou spíše metaforou nebo analogií. Víme-li to, můžeme o něm mluvit. "Ale tam, kde na vojenském opasku svítí nápis ‘Gott mit uns’ (Bůh s námi) nebo při vzpomínce na inkvizici je třeba být zdrženlivý a soustředit pozornost na Ježíše. To je postava, která má hloubku i tajemství. Kdo se nechá vést jeho poselstvím, je na správné cestě."
“Vlastně jsem rád, že různá pojetí Boha se v abrahámovských náboženstvích (židovství-křesťanství-islám) od sebe tak různí a že historicky procházela tak závratným vývojem,” navázal Ashin Ottama. “To svědčí o tom, že jakékoliv lidské pojetí a chápání Boha je pouhým žalostně nepřesným odleskem jeho skutečné nesmírnosti.” Buddhismus existenci vyšších bytostí a bohů zřetelně uznává, přesto žádného z nich neklade do centra své nauky. Ashin Ottama pak upřesnil svůj postoj k různým pojetím toho ‘Nejvyššího’: “Na úrovni teorie původní Buddhismus bude kategoricky odmítat jakékoliv připodobnění Nirvány k osobnímu Bohu-Stvořiteli. Zato na úrovni přímého prožitku nejvyšší reality nalezneme v křesťanské mystice a buddhismu mnoho styčných bodů. Prožitek nejvyšší reality se nalézá daleko mimo dosah pojmů a myšlenek. V současné době, kdy s mezi náboženskými dialogy teprve začínáme, celá tato oblast zatím není dostatečně ujasněna.” Ashin Ottama pak pokračoval: “Jeden fundovaný křesťan se zúčastnil 6ti denního kursu meditace vhledu a pak mi napsal: ‘Vaše pojetí Nirvány je blízké tomu, jak křesťanská mystika chápe Boha. Dokonce bych řekl, že křesťanské mystice by vaše pojetí ‘Nejvyššího’ bylo bližší, než pojetí Boha, jak ho nalezneme v Evangeliích.’ Se zájmem a jistým překvapením jsem četl tato slova. Prozatím bych ale doporučil realizace křesťanských mystiků nepovažovat za zcela identické s buddhistickými realizacemi vhledu.”
"Buddhismus často mluví o osvícení, o tom ‘Nejvyšším’ ale mnoho neříká - v tom je radikální. Místo toho nabádá: ‘prozři a uvidíš sám’. Na opačném konci je Bůh s lidskými rysy, to je pojetí židovsko - křesťansko - muslimských náboženství. Hinduistické pojetí se myslím nachází někde mezi tím. Je tam neosobní Brahman, je tam i modrolící flétnista Krišna, který se baví s lidmi a nechává se opečovávat pastýřkami," usmíval se doktor Štampach.
"Když Ram Dass přednášel o Krišnovi, dokázal upoutat tisícová shromáždění,” připojil se Ashin Ottama, který se s bývalým profesorem Harvardu a pozdějším duchovním učitelem Ram Dassem setkal v Americe. “Ram Dass rád zmiňoval staré hinduistické legendy, podle kterých se bůh Krišna dokázal rozmnožit do deseti tisíce kopií - to aby se s každou pastýřkou mohl milovat individuálně, dle jejího nejniternějšího přání... ’Takové bohy dnes již nemáme...’ končil s úsměvným povzdechem Ram Dass svoje vyprávění."
Pak se Ashin Ottama pokusil shrnout: “Možná, že se mnou pane doktore nebudete zcela souhlasit, ale mě pomalu vyvstává, že v lidových náboženstvích bůh nabírá zřetelně lidské charakteristiky a bývá chápán jako zázračná, mocná osoba někde ‘tam venku’. Naproti tomu v duchovních systémech, které usilují o vlastní prožití nejvyšší reality antropomorfní charakteristiky a personifikace rychle ustupují a to ‘Nejvyšší’, které je stejnou měrou vně i uvnitř, nabírá zřetelně nadosobní charakter.” Zatímco křesťan a hinduista mohou k bohu mít vztah a k němu hovořit, buddhista s Nirvánou rozmlouvat nemůže. Nirvána je v původním buddhismu chápána jako nadosobní stav ‘zahojení’. “V Barmě jsem ale u prostých lidí viděl stejný sklon k devocionalitě jako kdekoliv jinde na světě. Lidé nejenom že se sochám Buddhy klaní, oni se k Buddhovi i modlí, děkují mu, vyjadřují pokoru a podobně. V tomto nábožném rozpoložení pak prožívají velkou vnitřní radost a čistou. Je to přirozená potřeba všech lidí světa,” uvažoval Ashin Ottama. “Ve své podstatě je to trochu paradoxní protože Buddha po odchodu do parinibbány jako osoba vlastně neexistuje.”
"Myslím, že nemožnost oslovit Buddhu je pouze teoretická," odvětil doktor Štampach. "V praxi se asijští buddhisté sklánějí před Buddhou stejně, jako křesťané před Bohem. Je to chápáno symbolicky, v principu se jedná o stejné hledání útočiště. Některé křesťanské církve nemají obrazy, sochy ani svíčky. Vztah k Bohu chápou jako lásku, řečeno křesťansky, nebo mettá - buddhisticky."
"Ano, buddhisté směřují svoje devocionální pocity k ‘trojímu klenotu’ Buddha-Dhamma-Sangha. Zprvu tím byl skutečně míněn historický Buddha Gotama, jeho učení a obec jeho mnichů. Dnes je to chápáno mnohem obecněji. Buddhisté berou útočiště k ‘Buddhovi’ svého vlastního srdce, to znamená k vlastnímu přirozenému potenciálu čistoty, probuzení a osvobození,” upřesnil Ashin Ottama. “Sochy mají v buddhismu - stejně jako v jiných systémech - zástupný charakter.”
"Mezi křesťany se žertuje, že Bůh stvořil člověka a ten mu to vrátil," připojil se Ivan Štampach. "Myslím, že v zobrazování Boha je opatrnost a jistá zdrženlivost na místě. Pro mě je Bůh nevysvětlitelným tajemstvím, které vše přesahuje a vším proniká. Říká-li se, že je to osoba, vyvstane mi na mysli dvojice rozdílných pojmů: individuum a osoba. Individuum je něco vyděleného z celku. Vytváří si hranice, kde si to své hájí, přivlastňuje, koncentruje ve svém egu. Oproti tomu pojetí osoby je jako říše svobody, vědomí a tvořivosti. Jde o to, co se v člověku víc uplatní - vydělování či otevřenost? Čiré vědomí je něco krásně prázdného, co přijímá podněty. Takže mi vychází, že pojetí Bůh - osoba není zas tak vzdáleno od buddhistického pohledu."
“Individualita-vyčleněnost má mnoho odstínů,” rozvedl téma Ashin Ottama. “V buddhismu je sebestředný pocit ‘já’ pokládán nejen za zmýlenost, nýbrž i za jeden z hlavních zdrojů zbytečného utrpení..Všechny duchovní směry budou doufám souhlasit v tom, že sebeposedlost ve všech formách je nežádoucí a duchovnímu pokroku škodlivá. Realizace ‘ne-já’ (anattá) je jedním z důležitých cílů Buddhova učení. Sebestřednost deformuje naše vnímání skutečnosti. Z pozice nejvyšší pravdy sebestředný pocit ‘já’ je pouhou iluzí. Sluší se podotknout, že normální formy sebeidentity jsou k běžnému životu potřebné a psychologicky zdravé. I z duchovního hlediska jednoduché vědomí osobní identity netvoří žádný skutečný problém. I nejvýš osvícené bytosti používali tento druh sebeidentity v kontaktu s okolním světem. Konflikty nevyvstávají kvůli osobní identitě nýbrž kvůli ulpělosti na sebestředném pocitu ‘já-můj-moje-naše’.Osvícený zjistí, že bez ulpění a identifikace s dojmem ‘já’ život se stane mnohem volnější, barvitější a harmoničtější.
STALI BY SE BUDDHA A KRISTUS PŘÁTELI?
Na závěr setkání v pražském Lotusu přicházely otázky i z řad přítomných.
Otázka: Má bůh ego?
"Pokud se shodneme na významu ego = individualita, myslím, že ho bůh nemá," odpověděl Ivan Štampach a hned přesměroval otázku Ashinu Ottamovi:. "A měl Buddha - člověk ego?"
“Buddha měl velmi silnou osobnost, sebestředné ego ale zaručeně neměl. Osoba historického Buddhy je vlastně dobrým dokladem toho, že je možné vést velmi smysluplný, výrazný život bez egocentričnosti. Teď mne ale napadá myšlenka: Co by se asi odehrálo, kdyby se Kristus a Buddha skutečně potkali?” a Ashin Ottama se tázavě podíval na doktora Štampacha.
"Nemůžu se zbavit dojmu, že by se spřátelili," s úsměvem zauvažoval Ivan Štampach. "Moc by toho asi nenapovídali. Oba říkali svým učedníkům, že je třeba žít v pravdě, směřovat k osvobození a pravému poznání."
"Jeden americký učitel meditace nám před 30ti lety vyprávěl vtip o divadelním představení, které se jmenovalo ‘Setkání Krista s Buddhou’," zavzpomínal Ashin Ottama. "Bylo plno. Opona šla nahoru, na pódiu byl velký stůl plný vybraných jídel. Za stolem seděli Kristus a Buddha a mlčky spolu večeřeli. Pět, deset, patnáct minut nepadlo ani slovo. Diváci začali být neklidní. ‘Podej mi kečup,’ požádal po dalších pěti minutách Buddha Krista a dál mlčky večeřeli. Po dalších pěti minutách to už diváci nevydrželi, začali pískat a volali: ‘My chceme divadlo!’ Před oponu sjelo obrovské panoramatické zrcadlo: ‘Tady ho máte!’”
Otázka: Mají to křesťané v životě snazší, když věří v milost boží?
"Křesťanství je postaveno na myšlence spasení z milosti. Křesťané říkají, že buddhista se musí spasit sám. Doktor Eduard Tomáš ale považuje spasení z milosti za samozřejmost - na naší cestě jsme obdarováni," odpovídá doktor Štampach.
"Krásná otázka!" říká Ashin Ottama. "Vidím to jako dvě vinutí v transformátoru, spolupůsobení. To, čemu křesťanství říká milost boží, bych v kontextu Buddhovy nauky označil jako působení pozitivních sil zvaných párami. Jsou to člověkovy vlastní naakumulované karmické síly dokonalosti a moudrosti. Buddhismus vysvětluje věci karmou, kterou jedinec sám tvoří a sklízí.
Otázka: Princip reinkarnace je v rozporu s katolickou teorií. Myslím, že je třeba ji změnit a ne kolem toho opatrně přešlapovat.
"Nekladli jsme dogma proti dogmatu, vyhýbali jsme se tomu. Myslím, že ptát se, zda věřím v převtělení či ne, by bylo takovým kladením dogmat proti sobě," odpovídá Ivan Štampach. "Nestanu se po dnešním večeru buddhistou, ale jsem přesvědčen, že se dokážeme tolerovat. Nadto věřím v buddhismem očištěné křesťanství, nad nímž se teď často zamýšlím."
"Co by se stalo s křesťanstvím, kdybychom opomenuli život věčný?" zajímalo Ashina Ottamu.
"Bez věčného života jako pokračování života po smrti donekonečna se klidně obejde. Věčnost v pravém smyslu je absolutní přítomnost," odpověděl Ivan Štampach.
Otázka: Mého muže oslovuje Buddha a mne Ježíš. Máme dvě děti, snažíme se je vychovávat svobodně. Přesto mi vadí, když jim manžel vypráví o Buddhovi. To, o čem mluvíte vy, je na mě moc složité. Myslíte, že když se budeme modlit a prosit, všechno zvládneme?
"Ano, mluvíme o věcech těžko vyjádřitelných slovy," uznal Ivan Štampach. "Ale v názorech nestojíme proti sobě, spíše se doplňujeme."
Ashin Ottama: "Křesťanství a buddhismus se dívá na skutečnost z různých stran - to ale neznamená, že by nemohli spolupracovat. Dnešní večer ukázal, když se budeme vzájemně respektovat a budeme přistupovat k vlastní nauce bez ulpělosti, že se můžeme vzájemně obohatit. Milujte křesťanství bez ulpělosti - to bude pro vaše děti ten největší dar. A oni pochopí esenci křesťanství i buddhismu jedním dechem.
MF Dnes 2-12-2000
Domníváte se, že mezi křesťanstvím a ostatními světovými náboženstvími dojde někdy k opravdovému smíření?
Ashin Ottama: "Oblast duchovní reality je velmi rozlehlá. Každé náboženství z toho postihuje některou oblast. Lidské srdce může být otevřeno mnoha způsoby. Že tzv. "absolutní realita" je nad světskostí - to víme. Že ta skutečná "absolutní realita" je ale i nad náboženstvími, to nám dochází s obtížemi. Tady nejde o smíření, tady jde především o ujasnění. Náboženství ve své podstatě je jenom pomocným prostředkem. Když inteligentní člověk vidí šipku doprava, podívá se vpravo a možná, že se tam i vydá. Méně inteligentní člověk prostě zůstane celou dobu hledět na tu šipku".
|
| Nadřazený |
|
