Bývalý bratře v Kristu, Ivane Odilo ŠTAMPACHU, poté co jste Krista opustil svým členstvím v zednářské lóži (své členství v lóži jste prezentoval v masmédiích), tak s křesťanstvím opravdu už nemáte nic společného. Pouze svou minulost, kdy jste býval katolickým knězem a mnichem dominikánského řádu (tehdy televizně vyzdvihovaným. Avšak lidská sláva, polní tráva!) Podobáte se Ezauovi, který za hmotný pokrm prodal duchovní prvorozenství. Kéž byste mohl alespoň zemřít stylem kajícího lotra na kříži a vyhnul se tím nikdy nekončícímu Peklu. Tomu hroznému žaláři, před kterým Kristus varoval zákoníky, farizee i svého apoštola Jidáše. Nedávno tento žalář spatřil na pouhých 23 minut Bill Wise. Viz zde:
Billova manželka řekla, že uviděla svého muže doslova zděšeného, jak si drží hlavu mezi rukama a křičí. Říká: „Bylo to okolo 3:23 ráno, když jsem se probudila. Pamatuji si to, protože jsem se podívala na naše digitální hodiny a Bill nebyl vedle mě. Slyšela jsem křik, který přicházel z našeho obýváku a tak jsem se rozhodla, že se tam půjdu podívat a našla jsem Billa v pozici, v které jsem ho ještě neviděla.“ Nevěděla, co dělat. Myslela, že dostal infarkt. Tak se začala modlit a Bill brečel a říkal: „Modli se, ať to Bůh vezme z mé hlavy, Bůh mně vzal do pekla. Cítím se, jako bych umíral. Nemůžu to vydržet!“ Byl jako někdo, kdo přežil vážnou autonehodu, ne jako někdo, kdo měl jen špatný sen a probudil se.
Bill viděl V PEKLE všechno černé. Jediné, co slyšel, byl jekot. Bylo to tak hlasité. MILIARDY LIDÍ TAM JEČELY. Bill sdělil, že nějakým způsobem věděl, že jich zde byly miliardy. Říká: „Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když tady ječely miliardy lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. Chceš si rukama zacpat uši, ale je to tam hlasité a nemůžeš se dostat od toho řevu. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný. Protože tam dominuje strach, není tam cítit žádná Boží přítomnost. Musíš prostě vydržet ten strach a mučení v naprosté tmě. Nic nevidíš a nevíš, co přijde potom. Můžeš cítit tu temnotu.“
Nějaké verše mluví o té temnotě Žalm 88, 6-7 „Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložil´s mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.“ Je tam temnota, která jde cítit. Exodus 10,21: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat."
Bill pokračuje: „Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Je to jako, když se díváte na nějaký horor a najednou něco vyskočí a ty cítíš leknutí. Tak vezmi to leknutí v tu se*****u a vynásob ho alespoň tisíckrát. Tak tam v pekle zůstáváš po celou dobu. A já vím něco o strachu. Když jsem byl menší, tak jsem jezdil surfovat. Byly jsme v Coco na Floridě. A jednou, když jsme byli na vodě se najednou kolem nás objevila skupina žraloků. Jeden z těch žraloků se mi zakousl do prkna přesně v půlce, chytil mě za nohu a shodil mě do vody. Měl jsem nohu v čelistech toho žraloka. To jsem ještě nebyl křesťan, ale najednou mě ten žralok pustil. Vím, že Bůh nechal toho žraloka otevřít tlamu, ale ten strach, co máš v tu chvíli je absolutně ohromující. Nevím, kdo z vás někdy viděl film Čelisti, ale to je úplné nic, v porovnání s tím, čím člověk v tu chvíli prochází. Ten strach byl děsný. Tomu chlápkovi, který byl vedle mě, jeden žralok ukousl kus nohy. Vytáhli ho na pláž. Všude byla krev a on křičel. Takže já vím, co je to strach, ale tenhle strach je nic v porovnání se strachem, který jsem cítil v pekle a to si myslím, že jsem zažil jeden z nejhorších strachů, co jdou na Zemi zažít.
Izajáš 24:17-18 „Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země.“
Jeden muž navštívil jisté vězení a strávil tam noc. Nemohl pochopit, jak hlasité to bylo. Nemohl vůbec spát. Lidi tam křičeli ze spaní a brečeli. Celou noc. O co víc v Pekle.
Jób 18:14 „Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy.“
Ďábel je rozhodně Král hrůzy.
PO SMRTI UŽ SE NIKDY ODTAMTUD Z VĚČNÉHO PEKLA NEDOSTANEŠ. Nikdy. Tady na Zemi máme vždycky nějakou naději. I lidi v koncentračním táboře měli naději, že se odtamtud dostanou, nebo přinejmenším zemřou.
Informoval Vás duchovní Pravoslavné církve Mgr. Libor Halík PhD. |
