Zajímavý článek o protipotratovém terorismu (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 23. leden 2007 @ 13:22:14 CET | zdroj:
http://www.strat.cz/rexter/page.php?id=3
Protipotratový terorismus
Ondřej Jež
Abstract
The paper focuses on terrorist actions connected to the antiabortion (prolife) extremist activities. The term terrorism and its typology are defined in order to allow a classification of antiabortion extremist activities. Then the ideology is explored, particularly focusing on protestant ethics, the Reconstructionist theology and the Christian Identity. The history of the antiabortion violence in the world (sofar in the USA, Canada and Australia) is described with the following analysis of its connection to various organizations and movements. The characteristics of the violence are then confronted with the definition and the typology of terrorism and the attacks are classified in this matter. The effectiveness of the attacks is also evaluated and finally the possibilities of antiabortion extremist actions in the Czech Republic are discussed. The appendix contains an overview of murders with antiabortion motives in the world.
V souvislosti s nárůstem teroristického násilí je v posledních letech často zmiňována i vlna tzv. protipotratového terorismu. Je mu věnován rovněž tento text, který se pokouší zařadit fenomén protipotratového terorismu do stávajících kategorií a typologií, a to především na základě ideologického zázemí a forem útoků protipotratového hnutí. Na základě analýzy dosavadního vývoje v jednotlivých zemích je hodnocena i efektivita protipotratového terorismu a politické reakce na něj. Opomenuto není ani zhodnocení možnosti vzniku protipotratového terorismu v ČR.
1. VYMEZENÍ TERORISTICKÉHO NÁSILÍ
Ačkoliv pojmy "teror" a "terorismus" se v politickém slovníku kodifikují již velmi dlouho, jejich přesné vymezení je velmi obtížné. To, co platilo ve dvacátém století, to jest, že v rámci publicistiky se význam těchto pojmů rozostřil zejména díky jeho nepřesnému používání a použití k diskreditaci určitých skupin či zemí, platí ve 21. století dvojnásob.
Slovo "terror", znamená latinsky velký strach a je odvozeno z latinského slova "terrere", což znamená hrozit, způsobovat hrůzu. Vznik slova se datuje na 14. století, první substantivní užití se objevuje ve francouzském jazyce. Akademický slovník francouzského jazyka z roku 1694 slovo terreur vysvětuje jako "velký strach, násilné pobouření lidské duše způsobené předvedením obrazů bolesti". Pojem terorismus se poprvé objevuje v dodatku Slovníku francouzské akademie v roce 1798 a také v Encyklopedii Britanika v roce 1799, ve stejném roce se objevuje v Kantově díle ve smyslu pesimistického vidění světa (Zeman 2002: 22).
Zpráva o typologii a metodách terorismu Ministerstva vnitra ČR rozlišuje v základě tři druhy terorismu. Prvním je kriminální terorismus, mezi nějž se počítají ty akce, jejichž primárním účelem je získání osobních materiálních výhod. Dále terorismus patologický, to jsou akce provedené primárně kvůli psychickému sebeuspokojení. Poslední definicí je terorismus politický (resp. ideologický), jemuž ministerstvo přičítá ty akce, které jsou provedeny z kolektivních pohnutek bez hledání přímých materiálních výhod. Posledně jmenovaným druhem a jeho typologií se v této práci budu zabývat nejvíce.
Podobně jako charakter politického - teroristického násilí, procházel pojem politický terorismus od 18. století dlouhým historickým vývojem. V období meziválečném byl pojímán téměř jednotně jako zvláštní metoda ozbrojeného boje nebo jako metoda používání násilí mimo zavedené konvence. Po druhé světové válce ale dochází, vzhledem k boomu protestních hnutí na obou stranách znepřátelených táborů, k rozmachu protestních gerilových hnutí různých zaměření. Tematika terorismu zaujímá pevné místo ve studiích politického násilí a proto vzniká celá řada nové literatury na toto téma. Objevují se nové pojmy jako "kyberterorismus", "bioterorismus", "ekoterorismus" apod. a výsledkem je terminologický i metodologický chaos. (Strmiska, 2001: 10) Strmiska uvádí několik příkladů vývoje definice pojmu politický terorismus. Walter Laquer (autor monografií Terorismus a Věk terorismu) vymezuje definici terorismu jako systematického používání vraždění, násilí a ničení (či hrozeb) za účelem dosažení určitých politických cílů. Della Porta volí užší definici politického terorismu jako aktivity tajných organizací omezených rozměrů, které prostřednictvím trvalého a téměř výlučného užívání forem násilné akce sledují dosažení převážně politických cílů. (Della Porta, 1990 in Strmiska 2001) Sám Strmiska vymezuje politický terorismus jako politicky motivovanou a zdůvodňovanou metodu systematického používání násilí (nejčastěji nekonvenčního ozbrojeného násilí), jejímž cílem je dosažení určitého zamýšleného psychického efektu svým dosahem výrazně překračujícího okruh přímých obětí či svědků útoku, efektu, vzhledem k jehož předpokládanému politickému významu je bezprostřední fyzický účinek násilné akce druhořadý. Nejde tedy podle něho o útok z primárním úmyslem ničení, ale o útok představující poselství, jehož síla roste se zákeřností útoku. Hlavním motivem podle něj nesmí být ani přímý zisk z akce, nýbrž poselství ve formě strachu, který zažívají nejen ti, proti nimž je čin přímo směřován. (Strmiska, 2001)
2. TYPOLOGIE TERORISMU
Vytvoření vhodné typologie terorismu je pravděpodobně stejně problematické jako vymezení pojmu terorismus. Žádná z doposud vytvořených typologií se neudržela trvale, v této oblasti docházelo mezi odborníky k častým sporům.
Základní rozdělení terorismu podle Ministerstva vnitra ČR je na kriminální, patologický a politický. Politický terorismus zpráva ministerstva dále rozděluje na ultralevicový, ultrapravicový, etnický, náboženský, enviromentální, vigilantistický a single - issue ("monotematický") terorismus. Podle rozsahu působení jej dále rozděluje na domácí a mezinárodní. (Typologie a metody terorismu)
Pro tento text je významný pojem single issue - "monotematický" terorismus. V komentáři č. 74 kanadské zpravodajské služby CSIS, zabývající se právě monotematickým terorismem, tento pojem vysvětlují jako "extremistický militarismus části skupin či jednotlivců protestující proti křivdě, která byla způsobena vládní činností či naopak nečinností. Obecně toto téma bývá nejčastěji enviromentalistika, práva zvířat nebo potraty." (Commentary No. 74)
Typologii politického terorismu ve své knize Terorismus a demokracie obsáhle pojímá Maxmilián Strmiska. Nejprve rozlišuje typy politického terorismu podle jejich hlavního politického účelu na terorismus subverzivní a represivní. Subverzivní terorismus je podvratný z hlediska politického režimu, proti němuž je namířen. Represivní terorismus naopak usiluje o zachování a posílení daného politického uspořádání. (Strmiska, 2001)
Co do četnosti výskytu v dějinách je podle Strmisky naprosto dominantním represivní terorismus, kterému se navzdory tomuto faktu nedostávalo zdaleka tolik pozornosti, jako jeho opaku tj. terorismu subverzivnímu. Represivní terorismus dále autor dělí na terorismus uskutečňovaný státními složkami, který je podle něj mnohem nebezpečnější než druhý - terorismus uskutečňovaný nestátními složkami. Druhý jmenovaný, dříve (a dnes i v typologii ministerstva) označovaný jako vigilantismus, je spjatý s obhajobou zájmů mocensko - politického estabilishmentu. Jeho předpokladem je přesvědčení jeho nositelů o neefektivnosti režimu. Spornou otázkou je existence represivního terorismu v demokracii, neboť ten je v případě uskutečňování státními složkami vyloučen. Jeho nositelem ale mohou být deviované složky státního aparátu, jak se tomu stalo v některých semidemokratických či dokonce demokratických zemích. Typologie represivního terorismu je tedy založena jednak na rozlišení pachatele, charakteru obětí a cílového publika a jejich vztahu k pachateli.
Typologie subverzivního terorismu jsou oproti represivnímu mnohem problematičtější. Strmiska shledává snahu politologů o rozdělení subverzivního terorizmu na revoluční a subrevoluční jako nedokonalou. Paul Wilkinson definuje revoluční terorismus podle jeho cíle vyvolat politickou revoluci, a jeho "opak" - subrevoluční terorismus - jako terorismus používaný kvůli politickým motivům odlišným od revoluce či vládní represe. (Wilkinson in Strmiska, 2001) To je podle Strmisky příliš široké, vhodnější se zdá být místo subrevolučního termín agitační terorismus, jehož cílem není bezprostřední dobytí moci, nýbrž ozbrojená propaganda. Mezi agitační terorismus bychom mohli v 70. letech zařadit zejména skupiny ultralevicové provenience. Soudobé krajně pravicové skupiny unikaly až do 90. let pozornosti, přestože je pravicový terorismus neméně zajímavý než levicový. Podle Strmisky totiž můžeme právě u neofašistického terorismu pozorovat některé jevy "čistého" terorismu - zejména v tom, že u něj bývá zdůrazněna intenzita psychického efektu útoků, zatímco cílová skupina není nijak diferencována (útočí "naslepo" s děsivou intenzitou jako demonstrací své síly).
Svébytnou kategorii tvoří etnicko - politické terorismy, jejichž pojetí nikdy nebylo jednoznačné. Nejčastěji jím bývá míněn nacionalisticko - separatistický terorismus. Typologie se liší zejména v tom, zdali oddělujeme terorismus vázaný na konkrétní nacionalistický projekt od ostatního etnického násilí, či zda klademe zřetel na specifické rysy nacionalistické motivace tohoto terorismu (kritérium není příslušnost k projektu ale motiv).
Další snahou o typologii politického terorismu je definování mezinárodního terorismu. V této oblasti je zajímavé pojetí Edwarda Mickoluse, který hovoří o transnacionálním teroru , "když národnost nebo zahraniční vazby jeho pachatelů, jeho dějiště, povaha jeho lidských či institucionálních cílů či způsob jeho vyústění a následky překračují národní hranice" (Mickolus 1979: 148 in Strmiska 2001: 37). Za mezinárodní terorismus považuje nadnárodní terorismus provozovaný skupinami kontrolovanými suverénními státy.
Přelom 80. a 90. let zaznamenal přesun světového zájmu od ultralevicových subverzivních teroristů k nábožensko- politickému terorismu a k terorismu technicky vyspělému a tím mnohem nebezpečnějšímu. Vznikají nové pojmy jako "bioterorismus", "kyberterorismus", "ekoterorismus" apod., z nichž většina si nezískala statut odborného termínu.
Dalším a v této práci posledním hlediskem typologie terorismu je podle motivace teroristické činnosti. David J. Whittaker rozlišuje motivy trojího druhu: racionální, psychologické a kulturní. (Whittaker, 2003)
Racionální motivace znamená, že terorista provádí analýzu za účelem dosažení svých cílů a volí ty metody, které mu přinášejí z hlediska jeho cílů nejvyšší zisk. Zvažuje rizika, možnosti své skupiny, možnosti udržení odporu, jeho analýza je více méně podobná analýze vojenského velitele či obchodního podnikatele.
Psychologická motivace vychází z osobní nespokojenosti teroristy se sebou samým a s tím, čeho v životě dosáhnul. Podle Whittakera se mezi teroristy nevyskytuje psychopatie v čisté formě, ale téměř vždy v nich můžeme naleznout fenomén, který Whittaker nazývá "pravý věřící". Terorista v takovém případě přisuzuje názorům nečlenů skupiny a priori nulovou hodnotu, a proto vůbec neuvažuje nad potenciální špatností či správností jejich názorů. Takto si vytváří pomyslnou černobílou hranici mezi vlastní teroristickou skupinou a ostatními lidmi, kdy "ti venku" podle něj mají pouze ďábelské motivy. To umožňuje teroristovi "dehumanizovat své oběti a odstranit nejednoznačnost ve své mysli." (Whittaker 2003: 20) Psychologická motivace má tři důsledky. Jednak si vzhledem k internímu charakteru motivů musí skupina trvale ospravedlňovat svou existenci - externalizovat své motivy prostřednictvím častějších útoků. Dalším důsledkem je přísné vynucování jednotnosti a netolerance k rozporům, což také přidává na frekvenci útoků. Posledním důsledkem je fakt, že interní cíle teroristy - tedy touha po spokojenosti se sebou samým - je takřka nemožné dosáhnout. Jeho nespokojenost je recidivní, proto dokonce tvrdit, že uspokojení teroristovi přináší právě existence skupiny a realizace sama sebe v ní. V tom případě by dosažení absolutního cíle skupiny znamenalo, že skupina ztratí svůj význam a že tento úspěch tedy de facto ohrožuje prospěch teroristy.
Posledním druhem motivace je motivace kulturní. Kultura totiž ovlivňuje hodnoty lidí a motivuje lidi k činům, které se mohou zdát nerozumné z hlediska cizího pozorovatele. Zejména ovlivňuje nakládání s lidským životem, což je charakteristika ovlivňující zejména terorismus. Hlavním kulturním determinantem terorismu je podle Whittakera percepce "outsiderů" a anticipace ohrožení etnických skupin. Strach z kulturní exterminace vede nutně k násilí, které se někomu může jevit jako iracionální, pokud není také ohrožen. Pokud člověk cítí, že jsou jeho hodnoty jako náboženství, jazyk, členství ve skupině a domácí území ohroženy, může to vést k rozpoutání obranné reakce. Náboženství je z těchto kulturních determinantů pravděpodobně nejcitlivější, neboť hodnoty s ním spojené jsou zakořeněny velmi hluboce. Nepostihuje totiž jen přítomnost, ale dává kultuře význam i z hlediska minulosti, s jeho ohrožením je tedy ohrožena existence kultury v nebývalé šíři. To, co bychom jinak mohli považovat za akt zoufalství, bývá z hlediska hluboce věřícího služba své víře, jež je pro věřící důležitější než vlastní život. Proto je nábožensky motivovaný útočník ochoten přinášet z našeho pohledu ty nejvyšší oběti.
3. IDEOLOGIE PROTIPOTRATOVÉHO TERORISMU
Nejprve je nutno odlišit ideologii protipotratového hnutí od ideologie protipotratového terorismu. Zde je třeba si uvědomit, že do "anti-choice" - tedy protipotratového hnutí, patří různé skupiny, vyznačující se různými idejemi a také celým spektrem způsobů prosazování své ideologie (od věcné diskuse až po použití zbraně). Extremisté, tedy ti, kteří páchají násilí na poskytovatelích potratů a klinikách, či jej aktivně podporují, jsou v tomto hnutí ve výrazné menšině. Data, která by určila podíl extremistů na protipotratovém hnutí, neexistují. Zajímavý je ale experiment uskutečněný relativně umírněným křesťanským internetovým zpravodajem Christian News Service, který svým čtenářům položil otázku, jestli Paul Hill pomohl protipotratovému hnutí tím, že zavraždil doktora Johna Brittona (provádějícího potraty). Kladně a podle mého názoru extremisticky odpovědělo 8 % čtenářů. (Christian News Service)
Ideologie protipotratového terorismu má své těžiště především v protestantské křesťanské teologii. Křesťané obecně pokládají potrat za vraždu, kterou zapovídá již první biblické přikázání. Ideologická vysvětlení protipotratových postojů nejsou potřebná, neboť základní fakt - ekvivalence potratu a vraždy - je přijímán ortodoxními křesťany dogmaticky. Ideologie se ale přesouvá spíše do oblasti legitimizace násilí a revolučních teorií popírajících oddělení státu a církve.
Ideologie protipotratového terorismu je velmi rozmanitá, můžeme v ní ale identifikovat dva hlavní myšlenkové směry. Těmi jsou Rekonstrukcionistická teologie (Reconstruction Theology) a Hnutí křesťanské identity (Christian Identity Movement). Mnozí zakladatelé různých radikálních křesťanských organizací a také teroristé se odkazují na jeden z těchto dvou zdrojů. Hlavní ideologická "diskuse" teroristů tedy leží v hledání ospravedlnění pro použití násilí ve jménu Boha, neboť právě zde se názory protestantských teologů rozcházejí. Otázka legitimace užití násilí ve jménu víry je zároveň ústředním etickým tématem protestantské teologie 20. století.
Nejdůležitějším pramenem křesťanského myšlení je Bible. Abychom se mohli podrobněji věnovat ideologické legitimaci násilí, musíme se nejprve zabývat tímto pramenem a okolnostmi jeho vzniku. Nejprve se naskýtá otázka aktivismu prvních křesťanů - tedy učedníků Ježíše Krista a jeho samotného. V době, ve které žil a hlásal Ježíš Kristus, byl Israel pod okupací Římské říše. Z Nového Zákona můžeme jednoznačně vyčíst, že alespoň dva z Ježíšových učedníků byli členy revoluční židovské organizace - Zélotů. Není jasné, zda bylo celé Ježíšovo hnutí považováno za protivládní, jisté však je, že Ježíš byl odsouzen a potrestán za buřičství.
Otázkou stále zůstává, zda Ježíš sám podporoval násilný odpor proti římské okupaci a obecně proti nespravedlnosti. V tom je Bible rozporná. Ježíš totiž na jednu stranu kázal lásku k bližnímu - její hlavní projev v tomto smyslu je v Matoušově evangeliu č. 5 - O lásce k nepřátelům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého." Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.... Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec." (Mt 10:43)
Na druhou stranu jsou ale v evangeliu Matouše a Lukáše hrozivé předpovědi, jež by bylo možno považovat za hlásání násilí ve jménu víry. V evangeliu sv. Lukáše je to např. Člověk proti člověku pro Ježíše: "Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni" (Lk 12:51-52) V evangeliu sv. Matouše se podobné proroctví opakuje: "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci..." (Mt 10:34)
Nicméně první křesťanští myslitelé (Tertullianus, Origenes) byli pacifisté - jejich víra jim nedovolovala sáhnout na lidský život a tudíž sloužit v římské armádě. Později, v období kdy se křesťanství stavělo na úroveň státního náboženství, však byly tyto zásady křesťanskými filosofy náležitě přizpůsobeny a byla přijata myšlenka spravedlivé války ve jménu Božím. Mezi křesťanské filosofy tohoto období patří Sv. Ambrosius a Sv. Augustín. Spravedlivá válka podle nich byla tehdy, pokud zachránila více životů, než kdyby vůbec nebyla. Ve 13. století se ale Tomáš Akvinský vrací k myšlence, že válka byla vždy špatná, a to i tehdy, když byla vedena v zájmu spravedlnosti. Nicméně ještě dnes je myšlenka spravedlivé války součástí křesťanské filosofie. Někteří křesťanští teologové adaptovali teorii spravedlivé války na liberální teologii, přičemž podle této teologie může kostel vyvolat spravedlivou revoluci.
Někteří teroristé, jako např. Michael Bray a Paul Hill, nalézají své vzory v křesťanech, kteří se v zájmu víry a spravedlnosti postavili na stranu násilného odporu proti nespravedlnosti. Příkladem může být právě v případě Braye a Hilla německý luteránský pastor Dietrich Bonhoeffer. Ten za války pracoval na Union Theology Seminary v New Yorku a vlivem válečných událostí se rozhodl vrátil do Německa, aby se připojil ke skupině připravující atentát na Adolfa Hitlera. Toto spiknutí ale bylo odhaleno a Bonhoeffer byl uvězněn a odsouzen k smrti. Jako ke vzoru - mučedníkovi - k němu vzhlíží mnoho křesťanů, neboť dává pro společnost snadno pochopitelný příklad, kdy křesťan může v zájmu věci obecně uznávané jako dobré porušit zákon a použít násilí. (Juergensmayer, 2000)
Dalším významným tématem ideologie protipotratového terorismu je vztah ke státní moci. Mezi věřícími a také mezi většinou teologů (nevyjímaje mučedníka Bonhoeffera) je akceptováno oddělení státu od církve. Radikální neo-ortodoxní teologie ale tento fakt odmítá. Ideologie protipotratového terorismu je do určité míry inspirována Dominion theology, jejímž hlavním znakem je snaha znovu ustavit Boží království nad všemi věcmi na Zemi včetně politiky a společnosti. Tato vize byla proslavena pravicovými pastory Jerrym Falwellem a Patem Robertsonem v 80. a 90. letech a získala si popularitu v rámci křesťanské radikální pravice v USA.
3. 1. Rekonstrukcionistická teologie
Na extrémní pravici Dominion teologie stojí rekonstrukcionistická teologie. Ta si klade za úkol právě vytvoření křesťanského teokratického státu. Za jejího zakladatele je považován Greg Bahnsen. Rekonstrukcionistická teologie je někdy jejími autory nazývána "theonomie" (protiklad nomos vs. logos je zřejmý) a její myšlenky můžeme sledovat až k presbyteriánskému profesoru Princetonského semináře Corneliu Van Tilovi. Hlavním rysem presbyteriánství je podle Johna S. Bonnela (Bonnel, 1955), patera a kolegy Van Tila z Princetonského semináře, náležitost protestanta k určité církevní vládě - představované staršími v kostele (de facto církevními otci).Van Til bral vážně myšlenky Johna Kalvína o nutnosti boží nadvlády nad všemi věcmi světa. Zde dochází Til ke sporu s presbyteriány, neboť presbyteriánská teologie předpokládá striktní oddělení vlády kostela (church government) od civilní vlády. Presbyteriánská teologie také hrála příznivou roli při tvorbě ústavy USA. Výmluvné je také to, že jediným knězem, který podepsal prohlášení o nezávislosti, byl presbytariánský pastor John Witherspoon. (Bonnel 1955: 101)
Rekonstrukcionisté nahlíží na jaden z prvních politických kroků v historii protestantismu - oddělení státu od církve, jako na špatný. Usilují o rekonstrukci křesťanské společnosti, ve které by Bible byla základním pramenem všech zákonů a norem společnosti. Důležité zde je právě ono "re-", neboť naznačuje, že křesťanská společnost na Zemi již existovala a jde o to ji obnovit.
Jeden z významných představitelů rekonstrukcionistické teologie - Gary North - postuluje morální povinnost všech křesťanů znovu získat všechny instituce pro Ježíše Krista. Podle něj jsou právě křesťané bohem vyvoleni k tomu, aby vládli světu. (Robinson, 2003)
Většina rekonstrukcionistů patří k "premileniistům" - věří, že Ježíš Kristus se vrátí na Zemi až po tisíci letech náboženské vlády. Povinností křesťanů je tedy zajistit nastolení této vlády. "Postmileniisté" naopak věří, že tisícileté křesťanské království bude nastoleno po návratu Krista na Zem. Jsou tedy méně politicky aktivní.
Názory rekonstrukcionistů se ale liší v oblasti pro protipotratové teroristy zásadní - tj. otázce o legitimitě násilí ve jménu Boha. Gary North totiž násilí - tedy porušení prvního přikázání ve jménu Boha - připouští, avšak pouze za těchto okolností: pouze ve válečném období, kdy je ohrožena domácnost člověka, nebo tehdy, kdy je třeba zastavit morální agresory, kteří by vrhli vinu za vraždy na celou společnost. (Robinson, B. A. 2003) Gary North ale ve svých spisech nesouhlasí s násilím ve jméně Božím proti potratům. V opozici k tomu stojí teroristické činy Mike Breye a Paula Hilla, kteří s Gary Northem vedli prostřednictvím dopisů argumentaci, ve které přirovnávali některé aspekty provádění potratů v USA k podmínkám umožňujícím dle Northa násilný zásah.
3. 2. Křesťanská identita (Christian Identity)
Křesťanská identita se zdá být co do ideologie extremističtější než ideologie rekonstrukcionistická. Jako extremistická ideologie se vyvinula z britského israelismu, což je víra populární zejména v severní Americe. Britský israelismus je víra v to, že Anglo-Sasové, Germáni, Skandinávci a jiné evropské národy jsou potomky deset ztracených kmenů starověkého Israele, jež byli kdysi rozehnány Asyrskými kmeny a později se usadily v Evropě. Odtud je jasné, že přistěhovalci v Severní Americe jsou také potomky těchto původních Israelitů, o kterých je psána Bible. Křesťanská identita britský israelismus dále rozšiřuje tak, že přidává tuto rasistickou ideologii: bílí lidé jsou potomky původních Israelitů, o nichž je pojednáno v Bibli, a jsou proto Bohem vyvolení (tak stojí v Bibli). Jsou to potomci Adama a Evy. Dále není pravdou, že Adam a Eva byli první lidé na světě. Lidé, kteří již existovali, nebyli bílí a jsou považováni za ?podlidské?. Navíc k tomu jsou podle křesťanské identity židé potomky Evy a Satana, což z nich činí národ nejen podřadný, ale i ďábelský.
Vznik této ideologie můžeme hledat v USA v meziválečném období, kdy se zde vzhledem k rostoucímu počtu evropských uprchlíků různých národností a hospodářským krizím vytvořila ůrodná půda pro rasismus a nacionalismus. V roce 1930 se konala ve Spojených státech Biblická konference, na níž se sešli zejména přední američtí Brito - Israelité, včetně Howarda Randa, hlavy Anglo - Saské federace Spojených Států, a na které byl také přítomen William J. Cameron, jež stál za zveřejněním mnoha antisemitských článků v deníku Dearborn Independent. V těchto článcích, dnes známých pod jménem The International Jews, Cameron amerikanizuje evropské Protocols of the Learned Elders of Zion. Právě tyto články přesvědčily Randa a jeho příznivce o pravdivosti teorií o historickém židovském spiknutí. Na této konferenci je poprvé pozorovatelné sjednocení britsko - israelské teologie, anti-semitismu a rasismu, což jsou rysy, kterými se vyznačuje ideologie Křesťanské identity. Po druhé světové válce se stává významným šiřitelem této rasistické ideologie také hnutí Ku Klux Klan.
4. HISTORIE PROTIPOTRATOVÉHO TERORISMU
Protipotratový terorismus se v historii vyskytoval pouze v některých vyspělých zemích, jmenovitě ve Spojených státech amerických, Kanadě a Austrálii. Paradoxně se tedy vyskytuje na "nových kontinentech", kolébce křesťanství - Evropě se prozatím vyhýbal.
4. 1. USA
Nejprve pojednejme o vývoji protipotratového terorismu ve Spojených státech, kde je výskyt útoků nejčetnější. Potraty zde byly až do 22. ledna 1973, kdy rozsudek Nejvyššího soudu v kauze Roe vs. Wade rozhodl o jejich legalizaci, zakázány. První protest se uskutečnil v červnu 1974 v Northern Virginia Woman's Medical Center ve Fairfaxu, Virginii. V roce 1975 bylo poprvé zatčeno šest žen protestujících u ženské kliniky v Rockville, Marylandu. První čin proti potratům, který bychom mohli považovat za terorismus, bylo žhářství provedené na potratové klinice Planned Parenthood v St. Paul, Minessotě v roce 1977. Během následujících šesti let se ve Spojených státech uskutečnilo 8 bombových útoků, 13 trestných činů žhářství a 5 pokusů o žhářství či bombový útok. 12. srpna 1982 byl v Illinois třemi pachateli unesen a po 8 dní zadržován doktor se svou ženou. Vůdcem skupiny byl Don Benny Anderson a poprvé byla touto skupinou použita přezdívka Army of God. V roce 1984 páchané násilí kulminovalo, na různé cíle bylo nastraženo 18 bomb, provedeno 6 činů žhářství, 6 pokusů o žhářství či bombový útok, 23 vyhrožování smrtí a 70 vloupání se či vandalizmu na potratových klinikách. Otázkou je, zda lze tyto činy považovat za akty terorismu, neboť vyšetřující policejní orgány o terorismu nemluví. V případě únosu o teroristický čin určitě jde, neboť pachatelé z tohoto činu neměli přímý zisk, přihlásili se k (i když doposud neexistující) skupině a jejich čin měl vyvolat v cílové skupině strach.
V devadesátých letech dochází poprvé k použití střelných zbraní. Stalo se tak 28. prosince 1991, kdy byli postřeleni dva zaměstnanci Central Health Centra ve Springfieldu, Missouri. O dva týdny později je v Houstonu postřelen Dr. Douglas Karpen u potratové kliniky Women?s Pavillon. Zbytek 90. let je ve znamení prudkého nárůstu útoků na životy doktorů a jiných zaměstnanců potratových klinik, v tomto desetiletí bylo takto spácháno 8 vražd a 19 pokusů o vraždu. Přehled všech vražd či pokusů o vraždu od 90. let až po současnost je uveden v tabulce č. 1 v příloze. K těm, jež vyvolaly silnou pozornost médií a široké veřejnosti, patří vražda spáchaná Paulem Hillem a bombové útoky Erica Roberta Rudolpha. Prvně jmenovaný nejprve v roce 1993 vydal "Defensive action statement", v němž ospravedlňuje útoky na život doktorů, a rok později zavraždil doktora Pensacola kliniky a jeho eskortu. Eric Robert Rudolph uskutečnil v 90. letech čtyři bombové útoky. První v roce 1996 na olympijských hrách v Olympic Central parku v Atlantě, při něm zahynul 1 člověk a 100 lidí bylo zraněno. Druhý útok z 16. ledna 1997 byl namířen proti Women's Clinic v Sandy Springs, přičemž zákeřnost útoku umocňuje použití druhé, se zpožděním načasované bomby. Výsledkem útoku bylo 7 raněných. 21. února nastražil opět 2 bomby, tentokrát v lesbickém klubu Otherside Lounge v Atlantě, přičemž první bomba zranila 7 lidí a druhá byla naštěstí pyrotechniky včas zajištěna. Poslední útok spáchal 29. ledna 1998 na New Women All Women klinice v Birminghamu, Alabamě. Při tomto útoku zahynul jeden člověk (policista mimo službu) a další (zdravotní sestra) byl zraněn. Pozoruhodné je, že Eric R. Rudolph policii dlouho unikal, až se nakonec dostal na seznam deseti nejhledanějších zločinců FBI. Nejspíše díky podpoře místního obyvatelstva a své rodiny se ještě dlouho poté skrýval v Apalačských horách v Severní Karolíně, kde nakonec FBI zřídila pátrací skupinu - Southeast Bomb Task Force.Ta podezřelého marně hledala další rok, poté svou činnost ukončila. Dopaden byl náhodným policistou v květnu roku 2003. (The Olympics Bombed), (Juergensmeyer, 2000)
Od roku 2000 ve Spojených státech nedošlo k útoku protipotratových teroristů na životy zaměstnanců klinik. Jedinou ale významnou epizodou byly falešné obálky s antraxem zaslané Claytonem Waagnerem na stovky protipotratových klinik v USA. Také tento muž se dostal na seznam deseti nejhledanějších zločinců FBI a v prosinci 2001 byl také dopaden.
4. 2. Kanada
V 90. letech se protipotratové násilí poprvé objevuje také mimo území USA a to u nejbližšího souseda - v Kanadě. V roce 1988 se podle rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady zrušil zákaz provádění potratů na jejím území. To vedlo k zakládání klinik a v 90. letech k růstu odporu proti tomuto novému fenoménu. K prvnímu útoku došlo v roce 1992, kdy nastražená bomba zničila Toronto Abortion Clinic, patřící Dr. Henrymu Morgentalerovi. Pachatel činu nebyl odhalen. Mezi léty 1994 a 1997 došlo v Kanadě třikrát k ostřelování doktorů, přičemž v každém z případů byly oběti zraněny. Vyšetřování ale začalo být efektivní až po podobně provedených útocích v letech 1997 a 1998 v New Yorku, přičemž poslední představuje vraždu Dr. Barnetta Slepiana v jeho vlastním bytě. Teprve tehdy přišla kanadská a americká tajná služba na podezřelého - Jamese Koppa - který byl později v roce 2001 zatčen v Paříži a následně v USA odsouzen k doživotnímu trestu. V roce 2000 také došlo k prvnímu opakovanému útoku na jednoho člověka - lékaře Dr. Garsona Romalise, který byl dvakrát pobodán.
4.3. Austrálie
V červenci 2001 se poprvé protipotratové násilí objevilo mimo severoamerický kontinent - v Melbourne, Austrálii. Šlo o útok Petera Knighta, který nejprve zastřelil jednoho člena ochranky Melbourne Australia kliniky a poté začal ohrožovat další personál, dokud nebyl zneškodněn dvěma muži přítomnými v čekárně. Byl ze svého činu usvědčen a odsouzen k doživotnímu vězení.
5. VAZBY NA ORGANIZACE
Jak bylo řečeno, že extremisté představují pouze malou část hnutí proti potratům. Organizovanost všech protipotratových hnutí je velmi složitá, obdobně tomu také je s organizovaností extremistů, jež mimo jiné přerůstá do neextremistické části protipotratového hnutí. Jedinou organizací, kterou můžeme bez výhrad považovat za nositele protipotratového teroristického násilí, je Army of God tj. Boží Armáda. Toto hnutí ve svých prohlášeních otevřeně vyhlásilo ozbrojenou válku "child killing industry", tedy "průmyslu na vraždy dětí". Přestože o cílech skupiny není pochyb, můžeme pochybovat o charakteru tohoto hnutí. Je totiž sporné, zda se jedná o skutečnou organizaci, nebo zda jde pouze o neorganizovanou skupinu různých protipotratových násilníků. Podle Marka Potocka ze Southern Poverty Law Centra (Birmingham, Alabama), zabývajícím se mimo jiné protipotratovým terorismem, se spíše zdá, že Army of God je spíše stavem mysli nežli organizací. (Mark Potok in Nifong, Christina 1998). Důležitým dokumentem potvrzujícím existenci Army of God je její příručka, která poskytuje detailní instrukce k různým destruktivním a sabotážním útokům na potratová zařízení. Ted Koppel v pořadu ABC News Nightline podezřívá z autorství tohoto materiálu Michaela Braye, pastora v neoluteránském kostele v Delaware a osouzeného útočníka na potratové kliniky. (Nightline 1998) Ten toto podezření nevyvrací ale ani nepopírá a Juergensmeyer, autor případové studie Soldiers of Christ, v rámci níž uskutečnil s Brayem několik rozhovorů, považuje toto podezření za správné (Juergensmeyer 2000).
První útok Army of God je únos provedený 12. února 1982 v Illinois skupinou vedenou Don Benny Andersonem. Tato skupina se přihlásila k tehdy vznikající Army of God. Následuje v roce 1984 několik bombových útoků, z nichž většině se spojitost s Army of God nepodařilo prokázat, jistá je však souvislost žhářských a bombových útoků Michaela Braye, Thomase Spinkse a Kenetha Shieldse. V roce 1993 se Shelley Shannon pokouší zavraždit Dr. George Tillera, policie později nachází příručku Army of God schovanou na dvoře jejího domu. V tomto materiálu se také nachází poděkování Shaggy West, což je přezdívka Shally Shanon. Nejasný je vztah Army of God a Paula Hilla, pachatele fatálního útoku na Dr. Brittona v roce 1994. Právě Paula Hilla obhajuje jeho přítel a pravděpodobný autor příručky Army of God -Michael Bray, a na internetových stránkách Army of God mu tato organizace také vyjadřuje svou podporu. Paul Hill se ale k organizaci otevřeně nepřihlásil. Dalším členem této organizace je vrah James Kopp, usvědčený z vraždy Dr. Sepiana v roce 1998 v New Yorku, podezřelý dále ze dvou útoků v letech 1994 a 1995 v Kanadě. Clayton Waagner, autor více než 550 výhružných (falešně antraxových) dopisů, mnohé z těchto dopisů podepsal jako Army of God. Také k útokům Erica R. Rudolpha v letech 1996 - 1998 jsou přisuzovány Army of God, neboť média po jejich spáchání obdržela dopisy, ve kterých se Army of God k útokům hlásí. Prohlášení Erica R. Rudolpha v této souvislosti není k dispozici. Je nutno poznamenat, že Rudolph, Kopp a Waagner patřili mezi 15 FBI nejhledanějších mužů. Význam Army of God je tedy i přes spornou organizovanost v oblasti protipotratového terorismu kruciální.
Jisté ale je, že Army of God v jistých záležitostech organizována, neboť má své internetové stránky a také vydává své publikace. Domnívám se, že tuto organizaci zajišťuje jiná organizace, a to Pro-Life Virginia. Její vedoucím představitelem je evangelický pastor Donald Spitz, známý svými protipotratovými a homofobními názory. Internetová komunikace Army of God je zajišťována právě Pro-Life Virginia, která ani své vlastní internetové stránky nemá. Domnívám se, že Pro-Life Virginia také publikovala Army of God's Manual.
Další organizací, kterou můžeme považovat za pravděpodobného strůjce několika protipotratových útoků, je Operation Save America, původně známá jako Operation Rescue. Ta byla v roce 1988 založena Randallem Terrym. Účelem této organizace bylo nejdříve zorganizovat protesty proti potratům v rámci prezidentských voleb v roce 1988, působnost organizace se ale prodloužila a dnes mají její příznivci za sebou 50000 uvěznění v celých Spojených státech. Po vnitřních rozporech přebírá v roce 1994 vedení Flip Benham. Oba její vůdcové byli v mnohých státech vězněni pro obtěžování a násilné demonstrace. Je jí připisováno mnoho útoků, z mediálně známých můžeme jmenovat dva žhářské útoky v únoru roku 1995 v Kalifornii, z nichž jeden byl načasován na den zahájení procesu s Johnem Salvim, nakonec usvědčeným z teroristického útoku v Brookline, MA v prosinci 1994.
Missionares to Preborn je organizace, jež vznikla jako větev Operation Rescue a postupně se oddělila v samostatnou organizaci. Její hlavní představitel je Matt Trewhella, který byl mimo jiné vyšetřován FBI ve věci násilí páchaného na klinikách. Tato organizace také jako jedna z mála schválila vraždu doktora Davida Gunna z roku 1993. Je také spojována s žhářskými útoky na potratové kliniky v Kalifornii v roce 1995. Kalifornský senátní výbor pro výzkum také uvádí její napojení na organizaci Army of God. (deGiere 2001)
S organizací Operation Save America byla také spřízněna organizace Pro-Life Action League. Ta sice ve svém programu hlásá nenásilnou snahu o zabránění potratům, avšak její předseda Joseph Scheidler je spojován s organizací útoků na kliniky. Byl za ně také 16-krát vězněn a musel uhradit škody v hodnotě přes $250 000. Je podezřelý také z bombových útoků.
Na závěr bych se rád zmínil o tzv. White Rose Banquet - setkání militantních aktivistů z různých protipotratových hnutích, které bylo pravidelně organizováno během ledna 1996 až 1998. Jeho hlavním organizátorem je Michael Bray, již zmiňovaný pravděpodobný autor příručky Army of God Manual, dále autor monografie A Time to kill. V minulosti byl také usvědčen z několika žhářských útoků a jak již bylo řečeno, byl přítelem Paula Hilla, usvědčeného a popraveného protipotratového vraha. Jedním z pořadatelů tohoto banketu je také Donald Spitz, ředitel organizace Pro-Life Virginia, o kterém již také byla zmínka. Na tomto banketu bylo veřejně propagováno násilí proti potratovým klinikám. Domnívám se, že se jedná o nejvýznamnější veřejné setkání militantních protipotratových aktivistů Spojených států. Není náhodou, že hlavní pořadatelé tohoto setkání jsou podezřelí z působení v pravděpodobně nejnebezpečnější protipotratové organizaci Spojených států amerických - Army of God. O úrovni a náladě banketu vypovídá dobře "ocenění", které v roce 1998 na tomto banketu Bray předal Spitzovi za jeho zásluhy na organizaci banketu, a to "smažené předkožky Filištínů" (ve skutečnosti smažené kusy vepřové kůže). (Right Wing Watch Online, 30.1.1998)
6. ANALÝZA Z HLEDISKA DEFINICE A TYPOLOGIE TERORISMU
Je třeba si položit otázku, zda jsou útoky na potratové kliniky a jejich personál skutečně teroristické čili zda naplňují definici (respektive definice) tak, jak byla uvedena na začátku této práce. Podle mého názoru je třeba za tímto účelem rozdělit útoky do několika skupin. Do první z nich patří pouhý vandalismus, vyhrožování a některé útoky žhářství, které svým nepřímým účinkem (strach apod.) nepřesahují účinek přímý, tj. škodu na majetku. Tyto útoky za terorismus považovat nemůžeme.
Na hranici mezi násilím a terorismem ale stojí útoky žhářství, jejichž přímý cíl je zničit určité potratové zařízení. Zde totiž není úplně jasné, zda je hlavním účelem vyvolat v lidech i zaměstnancích klinik strach a vynutit si změnu legislativy (politický cíl), nebo zda je cílem pouhá fyzická likvidace daného zařízení. Podle zprávy Výboru kalifornského senátu pro výzkum (deGiere, 2001) byli např. pachatelé žhářských útoků v Kalifornii v roce 1995 organizovaní a značně mobilní -své cíle volili strategicky, a to i v jiném státě, než ve kterém bydleli. To znamená, že nesledovali bezprostřední zájem komunity, ve které sami žili, ale měli strategické cíle. Těmito cíly mohou také být zastrašování jak personálu klinik, tak i jejich zákazníků a zprostředkovaně politiků. Zde se již naplňují podmínky systematičnosti násilí i dosažení psychického efektu přesahujícího přímý efekt akce, jak jimi Strmiska vymezuje pojem politický terorismus. V některých případech žhářství je ale systematičnost útoků pochybná a cíle útoků spíše přímé, proto by pro dokonalou analýzu bylo třeba akce žhářství posuzovat případ od případu. Například žhářské útoky na Kalifornské kliniky z roku 1995 či akce Michaela Braye (souzen za 7 útoků žhářství v spáchaných různých státech USA ) můžeme podle mého názoru považovat za teroristické.
Třetí skupinou útoků jsou bombové útoky, únosy a útoky střelnou zbraní na potratové kliniky a jejich personál. Ve většině těchto útoků je přítomen demonstrativní a zastrašovací prvek, i když zde existují také přímé cíle - zničení zařízení či zabití personálu. Navíc většina (usvědčených) pachatelů útoků této skupiny se identifikuje s některou extremistickou organizací, ať již nejradikálnější Army of God (Pro-Life Virginia), nebo v případě bombových útoků Operation Save America či Missionaries to Preborn. Velkou většinu útoků patřících do této skupiny lze podle mého názoru považovat za teroristické.
Co se týče typologie terorismu, je třeba se zabývat postupně různými hledisky. Z hlediska vztahu k politickému režimu je protipotratový terorismus nesporně subverzívní a v rámci této skupiny spadá podle Strmiskovy typologie do oblasti agitačního terorismu. Z hlediska charakteru aktérů jde o typ substátní skupiny versus substátní skupiny a co se týče selektivity teroristického násilí, tak je protipotratové násilí úzce selektivní. Této kombinaci Strmiska přiřazuje tyto typy terorismu: "vigilantismus, některé varianty punitivního a "monotematického" teroristického násilí, některé varianty etnického terorismu". (Strmiska, 2001: 40) V našem případě připadá v úvahu pouze varianta monotematického terorismu, neboť o obhajobu zájmů mocensko - politického estabilishmentu nejde stejně jako konflikt nemá etnický podtext.
Z hlediska typologie motivace protipotratového terorismu s se jedná o specifickou kombinaci racionální, psychologické i kulturní motivace. Tato kombinace je značně nevyvážená, rozhodně převažují psychologická a kulturní motivace nad motivací racionální. Kulturní motivace může být jednak nepřímo způsobena tím, že rodiny ortodoxních křesťanů často žijí podle tradiční či moderní rodinné etiky s rozdělením rolí ženy (v domácnosti) a muže (v zaměstnání), zakázaným předmanželským sexem, neexistencí antikoncepce a samozřejmě s hojným počtem dětí. Vzhledem k nástupu postmoderní rodiny mohou ortodoxní křesťané mít pocit kulturní exterminace, na který mohou reagovat různými způsoby od nenásilného protestu až po zoufalé násilí ve jménu víry. Psychologická motivace může mít podobnou příčinu. V soudobé kultuře již nemají hodnoty tradiční či moderní, tedy ty hlásané ortodoxním křesťanským náboženstvím, takovou váhu. Ortodoxní věřící za svůj ze svého pohledu vzorný život nedosáhne společenského uznání, což mu může působit frustraci. Není nijak těžké představit si, že takto frustrovaný člověk spatří právě v potratovém zařízení největšího nepřítele. Pokud poté přistoupí se skupinou jemu podobných lidí k boji s tímto nepřítelem, umožní mu to uplatnit se a získat pocit uznání.
7. EFEKTIVITA PROTIPOTRATOVÉHO TERORISMU A POLITICKÁ REAKCE
Na závěr je třeba si položit pro potratový terorismus otázku zásadní: jaký měly doposud útoky účinek? Splnily teroristům jejich cíle? Abychom korektně odpověděli na tuto otázku, je třeba znovu rekapitulovat historii protipotratového terorismu, nyní ale ve světle politiky a reakce vlád na útoky.
Povolení potratů v USA bylo výsledkem kauzy Roe versus Wade v roce 1973, kdy ústavní soud vynesl rozsudek umožňující provádět potraty. Podobně tomu bylo v Kanadě v roce 1988. V USA se první násilí objevuje v roce 1977, rok poté, co se prezidentem stal zastánce "pro-choice" Jimmy Carter. Během jeho vlády násilí rostlo a v roce 1980 byl prezidentem zvolen Ronald Raegan. Ten byl odpůrcem potratů a měl ve svém volebním programu jejich zákaz. To se mu během jeho volebního období nepodařilo, otevřeně ale "pro-life" hnutí podporoval. Podle "pro-choice" hnutí dokonce ve své kanceláři hostil extremisty jako Josepha Scheidlera (16-krát vězněn za útoky na kliniky), kteří se s ním snažili vyjednat dohodu o milostech pro útočníky na kliniky. Nicméně zákaz potratů se Raeganovi nepodařilo prosadit, jeho návrh byl v roce 1983 zamítnut. Protipotratoví teroristé dokonce chápali Raeganův postoj jako podporu jejich činnosti a to, že neřekl jasné ne protipotratovému násilí, mohlo být jedním z důvodů eskalace násilí v první polovině 80. let. (Blanchard, 1994) Veřejně proti násilí vystoupil teprve v roce 1985. V tomto období také vzhledem k postoji prezidenta nebyly útoky na kliniky a jejich zaměstnance považovány za teroristické činy. Nicméně tato politická pochybení nelze uznat jako úspěch protipotratových teroristů, ti jen využívali benevolence a pochybení politických představitelů. Na druhou stranu ale je třeba přiznat extremistické "pro-life" lobby to, že dokázala vést vážný dialog s vládou USA a že se díky útokům dostala problematiku potratů do médií. Další prezident USA, George Bushe Sr., pokračoval v Raeganově politice, četnost útoků zůstávala v jeho období zhruba na stejné úrovni. Za zmínku také stojí to, že někteří ultrapravicoví soudci jmenovaní presidentem Bushem opakovaně porušili precedent ustavený Nejvyšším soudem v roce 1973. (Arthur, 2003)
K velkému nárůstu útoků došlo ale v letech 1992 a 1993, kdy se politika Bílého Domu obrátila proti "pro-life" hnutí. Nositelem změny zde byl nový prezident Bill Clinton, který v reakci na nárůst útoků a blokád klinik prosadil Freedom of Access to Clinic Entrances Act (FACE), jež umožňoval zásah FBI v případě blokády, násilí či vyhrožování na klinikách. Reagoval tak na fakt, že místní policie byla často spřízněna s protipotratovým hnutím a FBI takové místní závazky neměla. V období Clintonovy vlády tedy činnost potratových teroristů obrací proti nim ve formě bezpečnostních a represivních opatření. Krátce po vydání tohoto nařízení došlo k několika fatálním útokům (Paula Hilla a Johna Salviho), kterými teroristé demonstrovali své odhodlání neustávat v boji. Vláda Spojených Státu nyní ale začala jejich činy skutečně posuzovat jako teroristické a během dvou prezidentských období Billa Clintona se protipotratoví teroristé dostali na seznam nejhledanějších zločinců USA.
To mělo pravděpodobně zastrašující účinek, neboť od roku 2001 (po výhružných dopisech Claytona Waagnera) se v USA nevyskytl vážnější útok na potratové kliniky a jejich personál. To může být ale na druhou stranu způsobeno také tím, že po zářiových útocích Al Quaedy v New Yorku se americká společnost výrazně mobilizovala v boji proti terorismu. V Kanadě byl vývoj mírně odlišný v tom, že její politická reprezentace se nikdy na stranu pro-life hnutí nepostavila a tato hnutí neměla téměř žádný politický vliv. Od roku 1988, kdy byly potraty rozhodnutím Nejvyššího soudu povoleny, nedošlo v ani jednom případě k jejich zákazu. Kanadské protipotratové hnutí bylo také umírněnější než v USA. Extremisté se proto snažili o rozšíření atmosféry ze Spojených států.
Dosud nezmíněným a evidentním výsledkem protipotratového násilí v USA, Kanadě i Austrálii je větší strach doktorů provádějících potraty. V některých oblastech provádějí potraty jen speciální kliniky, neboť soukromí lékaři si vzhledem k rizikům tuto praxi nemohou dovolit. Ani posílení bezpečnostních opatření a legislativní úpravy (FACE) tomuto nezabránily.
Poslední událostí v oblasti politiky v USA týkající se potratů bylo přijetí zákona zakazující potrat po třetím měsíci těhotenství, který podepsal prezident George Bush Jr. 5. 11. 2003. Tento podpis byl výsledkem dlouholeté republikánské snahy omezit potratovou svobodu v USA, vliv na rozhodnutí mělo také souhlasné veřejné mínění. Tento druh potratů je totiž velmi kontroverzní zejména kvůli velmi násilné metodě potratu částečným porodem, kdy je plod/dítě usmrceno vně matčina těla, přičemž je stále částí těla uvnitř matky. Tento druh potratu není legální ani v České republice. Nicméně potraty plodů mladších tří měsíců jsou stále povoleny.
Efektivitu protipotratového terorismu mohu zhodnotit ve dvou rovinách: z hlediska politické reakce jsou teroristé spíše neúspěšní, i přes první mírné úspěchy v době Raeganovy vlády se jim nepodařilo prosadit své cíle, dokonce naopak vyvolali tak silnou protireakci, že si tím takřka "podřezali větev". Z hlediska poskytovatelů potratů částečný úspěch zaznamenat můžeme, neboť strach z útoků je mezi doktory přítomen a potraty většinou poskytují jen speciálně zařízené a chráněné kliniky.
8. MOŽNOSTI PROTIPOTRATOVÉHO TERORISMU V ČESKÉ REPULBICE
Legislativa ČR je v oblasti potratů liberální. Podle platného zákona č. 66/1986 Sb. může žena požádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne těhotenství je možné provést potrat z genetických důvodů. Je-li ohrožen život matky nebo je prokázáno těžké poškození nenarozeného dítěte nebo nenarozené dítě je neschopno života, je povoleno potrat provést během celých devíti měsíců těhotenství.
Počet nábožensky věřících u nás v porovnání s jinými zeměmi není příliš vysoký. Z celkového počtu muži bylo v roce 2001 absolutně věřících 28,6 %, žen 35,5 %. Přitom v roce 1991 bylo věřících 40,7 % mužů a 47,0 % žen, což znamená že věřících v naší zemi radikálně ubývá. Ze statistik také vyplývá, že podíl věřících z úhrnu (tedy dané věkové skupiny) ve věku mezi 15 a 50 let se pohybuje okolo 10 %, u starších kolem 20 %. Přitom 83 % věřících mužů a 84 % věřících žen se hlásí k římskokatolické církvi.
Potenciální hrozba vzniku protipotratového násilí v ČR je vzhledem k existenci liberální legislativy možná, leč velmi nepravděpodobná. Jak bylo ukázáno při popisu tohoto terorismu ve světě, je poháněn ideologií křesťanského extremismu. V České republice se však křesťanský extremismus pravděpodobně vůbec nevyskytuje, neboť křesťanství je zde spojeno spíše s tradicí, v rámci ní (alespoň v naší kultuře) můžeme propagaci násilí stěží očekávat. České církve (římskokatolická, českobratrská evangelická, československá husitská, pravoslavná a slezská evangelická) mají společný - odmítavý - postoj k potratům. Extremismus vyznačující se ideologií "násilí pro dobrou věc" však v jejich rámci zatím nebyl pozorován. Také fakt, že většina věřících je starší 50 let napovídá tomu, že víra má v ČR jinou funkci než mobilizační, jak tomu je v některých případech v USA.
Samozřejmě v ČR existují organizace protestující proti provádění potratů. Mediálně nejvýznamnější je Hnutí pro život ČR, provozující internetový portál news.prolife.cz. Již pojem prolife připomíná pojmosloví z amerického kontinentu, takže můžeme již na první pohled mluvit o vlivu amerického pro-life hnutí na českou společnost. Jak silný bude tento vliv v budoucnosti a zda se v ČR vytvoří také extremistická frakce tohoto názorového směru nelze jednoznačně určit. Hlavní vliv pravděpodobně ponese vývoj počtu věřících v naší zemi a také šíření nových směrů víry na naše území. Podle analýzy International Planned Parenthood Federation se totiž protipotratová hnutí nyní začínají zaměřovat na východní Evropu a země bývalého Sovětského Svazu, a to zejména z toho důvodu, že ve svých zemích se mnohá díky nevybíravým metodám dosti zkompromitovala.
9. ZÁVĚR
Protipotratový terorismus se v 90. letech 20. století dostal do popředí zájmu americké a kanadské společnosti. Po rozpacích 80. let, kdy americké vyšetřovací orgány odmítaly posuzovat trestné činy páchané na potratových klinikách a jejích zaměstnancích jako teroristické, se v 90. letech pojem protipotratový teror (antiabortion terror) prosadil do politické i mediální rétoriky. Počet útoků je alarmující: celkově 9 vražd a 20 pokusů o vraždu personálu klinik, desítky bombových a žhářských útoků na potratové kliniky a stovky případů vyhrožování. Jména pachatelů jako Eric R. Rudolph, Clayton Waagner, James Kopp se dostaly na seznamy nejhledanějších zločinců USA.
Ideologie protipotratového extremismu je založena na protestantismu, zásadní vliv mají zejména rekonstrukcionistická teologie a křesťanská identita. Odmítavý postoj k potratům je dogmaticky přijímán veskrze všemi křesťany, ideologie se spíše zaměřuje na ospravedlnění násilí ve jménu Boha. Extremisté také neuznávají zavedené oddělení státu a církve a usilují o znovuzavedení ("rekonstrukci") teokracie. Většinou se jedná o premileniisty, kteří věří v to, že Ježíš se vrátí na Zemi až po tisíci letech náboženské vlády. Mnozí protipotratoví extremisté bojují také proti svobodě sexuality, zejména proti homosexuálům apod. Některé ideologie (např. křesťanská identita) jsou také spojeny s rasismem.
V této práci jsem došel k závěru, že mnohé útoky prováděné dosud v USA, Kanadě a Austrálii naplňují svou podstatou definici terorismu. Z hlediska typologie terorismu se jedná o subverzívní monotematický terorismus s kombinací motivace spíše kulturní a psychologické. Efektivita teroristů je dosti sporná. Z hlediska politické reakce o výrazném úspěchu mluvit nemůžeme: za Raeganovy vlády teroristé sice vedli dialog s Bílým domem, avšak na konci 80. let a v 90. letech způsobily jejich útoky silnou protireakci. Schválení zákona zakazující potraty na plodech starších tří měsíců v USA nebylo výsledkem snah teroristů, ale dlouholetým úsilím konzervativních republikánů prosadit toto rozhodnutí. Zato mezi lékaři skutečně panuje strach z provádění potratů, tento zákrok je více doménou specializovaných a zabezpečených klinik nežli soukromých ordinací.
V České republice se protipotratový extremismus prozatím nevyskytuje, ale můžeme pozorovat expanzi "pro-life" hnutí do střední a východní Evropy a zemí bývalého Sovětského svazu. "Pro-life" a "pro-choice" myšlení se u nás teprve vytváří a záleží pouze na místních organizacích a členech jednotlivých hnutí, jakou rétoriku a agendu si zvolí, a tedy s jakou odezvou se následně ve společnosti setkají.
Příloha č. 1:
Tabulka č. 1: Přehled vražd personálu potratových klinik od roku 1990
Použité prameny a literatura
Arthur, Joyce (2003): Where Is the Anti-Choice Movement Headed? Pro-Choice Press, on-line text: http://www.prochoiceactionnetwork-canada.org/03summer.html
Blanchard, Dallas A. (1994): The Anti-Abortion Movement and the Rise of the Religious Right: From Polite to Fiery Protest. Twayne Publishers, New York
Bonnel, John S. (1955): What Is a Presbyterian? in A Guide to Religions of America , New York, Simon and Schuster
Commentary No. 74, Canadian Security Intelligence Service, on-line text: http://www.csis-scrs.gc.ca/eng/comment/com74_e.html
Christian News Service, on line text:
Juergensmeyer, Mark (2000): Terror in the mind of God: the global rise of religious violence. Berkley, University of California Press
Liston, Broward. (2003): The Violent Anti-Abortionist's Handbook. Time Magazine. 5. září. on-line text: www.time.com/time/nation/printout/0,8816,482865,00.html
Mickolus (1979) in: Strmiska, Maxmilián (2001): Terorismus a demokracie. Brno, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav
Nifong, Christina (1998): Anti-Abortion Violence Defines 'Army of God', The Christian Science Monitor, on-line text: http://search.csmonitor.com/durable/1998/02/04/us/us.9.html
Nightline (9. březen 1998), ABC News
Porta, Della (1990): Il terrorismo di ministra, il Mulino, Bologna in: Strmiska, Maxmilián (2001): Terorismus a demokracie. Brno, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav
Robinson, B. A. (2003): Christian Reconstructionism, Dominion Theology and Theonomy, on-line text (http://www.religioustolerance.org/reconstr.htm)
Strmiska, Maxmilián (2001): Terorismus a demokracie. Brno, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav
Typologie a metody terorismu, Ministerstvo vnitra ČR, on-line text: http://www.mvcr.cz/dokumenty/teror/typolog.html
Walder, Rupert (2000): The anti-choice movement in Eastern Europe and the Former Soviet Union. Choices vol. 28, č. 2, International Planned Parenthood Federation
Wallace, Fred (2003): The Abortion Rights Struggle: Prochoice vs. Anti. On line text
?White Rose Banquet": Right Wing Honors Anti-Choice Terrorists, Right Wing Watch Online, 30.1.1998
Whittaker, David J. (2003): The Terrorism Leader - Second Edition. London, Routlege
Zeman, Jan (2002): Terorismus. Historicko - psychologická studie, Praha, Triton.
|
] |
|
