Hledání: Lodní šroub: Tvůrce a konstruktér Pán Bůh nebo Josef Ressel?
Vloženo Neděle, 23. únor 2003 @ 16:31:54 CET Vložil: Ferda |
Lodní šroub
Tvůrce a konstruktér Pán Bůh
nebo
Ressel Josef v roce 1825
My lidé máme sklon k dosti vysokému smýšlení
o sobě a tento postoj může zkreslovat naše vnímání biologického světa. Obzvláště
náš přístup k tomu,co je v biologii vyšší a nižší, co je vyspěly
organismus a co primitivní organismus, přirozeně začíná předpokladem, že
vrcholem přírody jsme my sami.
Tento předpoklad lze obhajovat poukazem na vůdčí
postavení člověka a také filozofickými argumenty. Nicméně pokud by jiné
organismy mohly mluvit, uvedly by padne argumenty pro svou vlastní nadřazenost. Do
této kategorie patří i bakterie, které často považujeme za nejprimitivnější
formy života.
Některé bakterie se pyšní úžasným zařízením
pro plavání bičíkem, které u složitějších buněk nemá obdoby. R.1973
bylo zjištěno, že některé bakterie plavou pomoci rotace svých bičíků. Bakteriální
bičík tedy funguje jako lodní šroub - na rozdíl od řasinek nebo eukaryontního
bičíku, které fungují spíše jako vesla.
Stavba bakteriálního bičíku se naprosto liší
od stavby řasinky. Bičík je dlouhé vlasovité vlákno zapuštěné v buněčné
membráně. Vnější vlákno se skládá z jediného typu bílkoviny, zvaného"flagelin". Flagelinové
vlákno představuje lopatkovitý povrch, který je při plavání ve styku s
kapalinou. Na konci flagelinového vlákna u povrchu buňky se vlákno vydouvá. Pravě
zde je vláknou připojeno k rotorovému pohonu. Pojivový materiál zde tvoří
tak zvaná " háčková bílkovina". Vlákno bakteriálního bičíku
na rozdíl od řasinky neobsahuje žádný mechanochemický protein, když vlákno
oddělíme od buňky, nehybně pluje ve vodě. Motor, který otáčí šroubovitým
vláknem, tedy musí být umístěn někde jinde. Pokusy ukázaly, že se nachází
v místě ukotvení vlákna /tzv.bazálním tělisku -pozn.překl./ kde je elektronkovým
mikroskopem vidět několik kroužkovitých struktur. Otáčivá povaha má jasné, nevyhnutelné
důsledky, jak to je uvedeno v jedné populární učebnici biochemie. V knize je
nakreslen obrázek motoru.
Rotorová povaha bakteriálního bičíku byla překvapivým, nečekaným
objevem. Na rozdíl od jiných systémů, které vyvolávají mechanický
pohyb, bakteriální motor nepoužívá přímo energii, která je skladována v nějaké"přepravní"molekule, jako
například ATP. Místo toho k pohybu bičíku využívá energii vyrobenou tokem
kyseliny skrze bakteriální membránu. Již byla navržena řada modelu, jak by
tento motor mohl vypadat, a ani jeden z nich není jednoduchý.
Evoluční literatura však i zde úplně chybí. Ačkoli
se nám říká, že se na veškerou biologii musíme dívat čočkami evoluce, žádný
vědec dosud neuveřejnil model, který by vysvětloval postupný vývoj tohoto
neobyčejného molekulárního mechanismu. Darwin vypadá stále ztracenější.
Výňatek z knihy Dr.Michael J.Behe - Darwinova
černá skříňka
Zpracoval Ferda s laskavým svolením
nakladatelství Návrat domů
WWW.navrat.cz
|