Ano, to je pravda. Nikdo nás nevyrve z Boží ruky. Ani ten zlý nás nevyrve z Boží ruky. Jsme stvořeni k obrazu Boha a máme svobodu, jako nejkrásnější anděl Světlonoš.

Problém je v tom, že běžíme k cíli pro vavřínový věnec a to je o tom, že můžeme zakopnout a naše svoboda nás od Boha odvede.

Tím vším jsem si prošel a taky jsem byl skálopevně přesvědčený o tom, že ta úleva po zpovědi je odpuštění hříchů. Není. Je to satanův klam, který na chvilku odlehčí tvůj hříšný ranec, aby ses mylně domníval, že Ti bylo odpuštěno. Odcházíš od zpovědi s obrovskou úlevou, ale zakrátko opět a zase zjistíš, že tvoje otrocké závislosti na hříchu jsou stále s Tebou, a ty znovu pácháš ty samé hříchy, ze kterých se pořád dokola zpovídáš. A zase přijde po zpovědi ta úleva. Popíšu Ti tu úlevu. Je to jako by z Tebe sňali balvan, jako bys dostal křídla, jako mocný nádech horského vzduchu, interier kostela se rázem celý prosvětluje posvátným světlem. Popisuji to správně, což? Že by něco takového mohlo být od satana? To bych tehdy považoval za šílené rouhání. 

Tak jako Ty nyní. 

Všichni praktikující katolíci jsou na tom se svými hříchy stejně a zakrátko se jim vrací. Chceš si tu krásnou po zpovědní vylehčenost podržet po zpovědi co nejdéle, ale satan Ti ji vezme, a opět na Tebe naloží tvůj ranec hříchů i se zlými sklony, které nezmizely, jenom byly na krátký čas potlačené. Dobře toto znám Stanislave. A není s tímto lehké bojovat. Nakonec stejně padneš, a musíš ke zpovědi znovu a znovu. 

Mohl bych Ti toho popsat víc, ale k čemu. Věřit mi stejně nebudeš. Více k tomu máš nad dopisem Tobě v článku. 

Zažil jsem co zažíváš Ty. A to co zažívám nyní je dvěma slovy pokoj a jistota. Pokoj který mne  nikdy neopouští,  ani v těžkých chvilkách. Je to pokoj Kristův, který je trvalý. Kdo Kristův pokoj poznal, přeje ho všem. Proto Ti přeji abys nepomíjející pokoj Kristův v pravdě Ducha svatého poznal. Tu pokojnou po zpovědní vylehčenost jsem stejně jako Ty hříchem ztrácel a myslel si, že Kristus se mi pro můj hřích vzdaluje. Toto je strašlivý klam. Pokoj Kristův zůstává i když zhřeším. Víš co se stane když zhřeším Stanislave? V pokoji Kristově se ihned objeví velmi intenzivní vjem boží milosti, který mi Kristus ve své lásce nabízí. Stačí ho kajícně okamžitě uchopit, pak ve jménu Krista poprosit Boha Otce za odpuštění. Bohem odpuštěný hřích je zahlazený,  sklony k hříchu zmizí a už se nevrací. A následuje vysvobození. Být Bohem vysvobozený z otroctví  nějakého hříchu vůbec není o po zpovědním vylehčeném pocitu. Pokud Tě Bůh z něčeho vysvobodí, tak dostáváš moc a kontrolu nad tím, co tě zotročovalo. 

Kdysi jsem měl stejně jako ty za důkaz odpuštění to po zpovědní odlehčení. Žel ty samé hříšné sklony  a hříchy mne zakrátko dostihly. V nynějším způsobu odpuštění mizí otrocké hříšné závislosti napořád. Kterou variantu bys sobě vybral? Co je větším důkazem odpuštění? Pomíjivý odlehčený pocit za návratu stále stejného tance hříchů, anebo trvalé vysvobození z nějakého hříšného sklonu po jediné prosbě k Otci na přímluvu Syna? 

Tak jsem Ti popsal trvalý pokoj Kristův a zbývá ještě popsat jistotu. 

Jistota v životě v Kristu je pevná jako skála. Žel údělem těch co se snaží s Bohem spolupracovat je věčná nejistota. Snaha o spolupráci s Bohem, rozhodovat se pořád dokola pro Boha je velmi závadný vztah, ve kterém je Bůh neustále kdesi vně, a nejistota je neustálá. 

Stanislave Bůh si zvolil Tebe a ne Ty Jeho! Vůle Boha je absolutní, a můžeš se na ni 100% spolehnout. To je víra. Věříme v dokonalost Boha a Jeho nekonečnou lásku. Co je proti tomu tvoje pochyby, že existuje neustále možnost, že padneš. Jistěže, je tady tato možnost. U všech. A která možnost je větší? Že pro svou slabost padnu, anebo v boží milosti rychle vstanu, a to proco jsem padl je navždy pryč? 

Jistota spásy je z víry v boží dokonalost Stanislave. 

Pozdravil jsem bratra v Kristu Wolleka a rozloučil se  s ním, a loučím se i s Tebou. Už se Tebou nebudu zabývat. 

Pravda Ducha svatého Tě brzy osvobodí. 

V modlitbě za Tebe Stanislave. 

Pomodli se prosím nyní se mnou. 

Poprosil jsem Boha Otce ve Jménu Krista za odpuštění ode všech na GS kterým jsem slovem ublížil. Prosím za odpuštění všechny kterým jsem slovem ublížil.

Pokoj Kristův Vám všem. 

Myslivec

Já samozřejmě musím vzít v potaz i reálnost doslovného výkladu podobenství. Bez toho může člověk dojít k chybným závěrům, jakože sůl, která pozbude chuti, už není solí, tedy že křesťan bez chuti už není křesťanem. Ne, je to stále sůl a je to stále křesťan, sůl špatná a špatný křesťan.

Využití soli bývá mnohé, nejen k jídlu, ale tady v tom podobenství jde o sůl, která byla používána k potřebě v domácnosti pro její chuť, tedy k osolení, slanosti pokrmu, toho co se jí. Vezmu-li v potaz realitu, pak jde o to, že sůl musí mít tu správnou slanost - kvalitu. Tedy ani příliš slaná a ani málo slaná, ale slaná bude vždy :)  A o to mi šlo. Sůl příliš slaná, tak jako sůl málo slaná, nemá tu správnou kvalitu pro využití v domácnosti pro solení pokrmů a je v domácnosti k tomuto účelu k ničemu. Takže když ji vyhodíš, bude k ničemu i ostatním, nikoliv že ji budou jiní sbírat, ale i jim bude k ničemu. Ale i tak ta sůl zůstává solí, nepřestává být solí, je jen pro svou špatnou kvalitu k ničemu pro potravinářské využití v domácnostech. Takže křesťan křesťanem být nepřestane, jen je špatný a ne dobrý k danému použití a využití, k ochucení pokrmu. No a co je tak asi tím pokrmem? Křesťané? Sůl? Ne, to co jíte a nabízíte druhým - křesťanské učení.

Takže já pořád trvám na tom, že zlý křesťan je stále křesťanem, tak jako dobrý křesťan křesťanem. Neříkám jako Ty či zde jiní, kteří se mezi sebou přete o druhých, že ti nejsou křesťané a ti zase jsou, že když křesťanství křesťanovo ztratí chuť, že už to není křesťan. V tom je rozdíl. I když se tedy sůl bude jevit jako nesůl, stále je solí - jen bez užitku - a tak je s ní pak zacházeno, prostě se nehodí k tomu, k čemu byla určena, k osolení pokrmu. A to i když je příliš slaná, tak stejně, když málo.

To, že něco nemá svou kvalitu, kterou by mělo mít, nepřestává být tím něčím, jen nemá tu kvalitu, která to něco činí použitelným pro daný účel. :) Rozumíš? 

A ano,: Nemilujte svět a vše, co je ve světě, nebo tak nějak, ... tedy vy, křesťané kontra svět. Vy ... a ... svět. A co se doma solí, to je doma, a když se vyhazuje, tak z domu ven. Jde tedy o tu vaši neslanost (ne osobu) a přeslanost (a zase ne o osobu), tedy o tu vnitřní kvalitu soli, která na pohled není vidět, ale při ochutnání. Někomu v tom vašem domě nechutí, že ji vyhazuje z domu ven, aby tam po ní šlapali, protože ani jim nechutná.

A zde, zde na GS se přou mezi sebou soli, která z nich je sůl a která solí není :) A i to působí tak, že nechutná to, co máte solit :)