poslal abednego František byl toho odpoledne malátný, několikrát usnul...
František se probudil a podíval se na ruce.
Něco na nich bylo jiného než jindy.
,,Pane, co to znamená? Proč já? Musí to být? Mnohokrát jsem se díval z okna na ten vrch a vždy při cestě sem mi zrak sklouzl na kříž. Srdce mi krvácelo, ale i radostí. Jsi přece jako můj bratr; radost vyvěrala z potěšení , že stále mám takového bratra. A slunce svítí. Sestra Měsíc se taky těší na jarní svět. ... Slunce už padá do červánků....!"
A po těchto slovech se znovu dívá na sepjaté ruce, leskly se krůpějemi slz, zrnky soli, a krve.
Stigmata Františka z Assisi.
Je 13. století.
