|
Právě je 578 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116635840 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Intimity: Láska k sobě
Vloženo Sobota, 12. červenec 2008 @ 17:46:46 CEST Vložil: Olda |
poslal ferda
Pascal Ide a Luc Adrian
Musíš mít
lásku k sobě
Za zdravé sebehodnocení
Proč je mnoha lidem uzavřen pocit, jak velkou
mají
hodnotu? Protože nezakusili ve svém
dětství, že jsou
milováni, tedy
drahocenní.
"Komplimenty mi byly vždy nepříjemné. Když
se o mě někdo zajímal, myslela jsem si, že si zmýlil
osobu „ stěžuje se 42letá Armella se slzami v očích.“Jsem
neschopná pokládat se za hodnou lásky. Můj otec
mě nikdy nepovzbudil.“ To znamená: Když vyslovím
svůj hněv, udělala jsi něco špatně. Když neříkám
nic, bylo to v pořádku.
Je to karikatura? Vůbec ne. Jeden učitel náboženství
říká: „Často se ptám osmiletých dětí:
Kdo z vás si myslí, že má dobré
vlastnosti?“ Nehlásí se ani polovina třídy.
Odkud se bere toto nedocenění vlastní osobnosti,
toto sebepřehlížení, které se často odívá
do falešného pláštíku pokory?
Tento pocit by nemohl tak rozkvétat, kdyby neměl kořeny
ve výchově a kdyby nebyl posilován v rodině i ve
škole.
Existují sice některé nemilované děti,
ale o mnoho více je falešně milovaných. Kdo je
falešně milovaný, má později potíže s
láskou.
„Jako dítě jsem často snila o tom, abych byla někdo
jiný. To, co jsem byla a co jsem měla, to jsem nechtěla.
Měla jsem stále pocit, že jiné děti jsou lepší,
krásnější, nadanější, oblíbenější
u učitele i u spolužáků..“ Tak vypráví
jedna mladá žena o svém smutném dětství,
o pubertě plné komplexů, o svém životě plném
úzkostí a neúspěchů.
Psychoterapeut, který
jí naslouchal, Christofor André, uveřejnil spolu s
François Lelordem knihu Úcta k sobě samému,
jejíž úspěch ukazuje, jak velice se strefili do
černého.
Zde je výsledný požadavek: „Tato žena netrpí
depresí v důsledku depresivního onemocnění.
Ale byla proto na tom méně špatně? Nejsem si tím
jist. Její utrpení vězí ještě mnohem
hlouběji, je těsně spojeno s její historií až do
nejhlubších kořenů její bytosti. Je krásná,
inteligentní, měla všechny předpoklady, aby byla krásná.
Chybělo jí jen jedno: pocit vlastní hodnoty a
důstojnosti.“
Pro mnoho křesťanů k tomu přistupuje názor, že toto
sebepohrdání, jakmile se vytvoří, nachází
své potvrzení v Božím slově. Copak Ježíš
neříká, že musíme nenávidět svůj
život, abychom se stali jeho učedníky? (Lk 14,26; Mk 8,34).
Avšak milovat sám sebe, to není jen volba, kterou
si člověk může vybrat. Je to dokonce Boží příkaz.“
Obětuj se pro druhé, ale nezapomínej úplně na
sebe.“
Je to příkaz, ano nezbytnost , především z
psychologických důvodů. Vyrovnaná šťastná
osobnost potřebuje základ v sebeocenění, které
vzniká z bezpodmínečné lásky rodičů.
Autoři říkají: „Dítě se správně
živí z rodičovské lásky. Nestačí jen
chtít milovat. Dítě to ihned vycítí. I
když se nevyskytne nějaké zjevné vnější
utrpení, vznikají nenapravitelné škody. Kde
chybí přiměřené chování, objeví
se podobné důsledky. „ Mají mě rádi, ale já
nejsem k ničemu, nikdy nemám přednost při všem tom, co
rodiče dělají.“ Pocit sebeocenění je jen velmi
nízký, a to k úžasu rodičů, kteří si
mysleli, že dítěti poskytují všechno.
Psychiatři dávají rodičům takových dětí
tyto rady: Udělejte si čas pro své dítě. Pravidelně
mu naslouchejte, nechte si od něho vyprávět o jeho životním
světě, projevujte zájem o všechno, co dítětem hýbá,
podnikejte s ním něco společně. Dejte mu pocítit, že
je jedinečné, s jinými nesrovnatelné. Dejte své
vlastní chování do souladu se svými
výchovnými požadavky. Pomáhejte mu, aby se
mohlo smát samo sobě. Příklad je nejlepší
pedagogická forma.
Sebeocenění je zakořeněno i v morálce. Milujeme
především to, co je nám podobné, s čím
můžeme navázat komunikaci. Ale sami se sebou jsme spojeni
více než s kýmkoliv jiným. Jsme sobě tím
nejbližším bližním. Proto jsme povoláni,
abychom se milovali více než druhé s výjimkou
Boha. On sám je nám bližší než my sami sobě.
Příkaz milovat sám sebe není tedy nějaký
trik pro lidi, kterým chybí sebevědomí, nýbrž
je to předpoklad pro to, abychom milovali druhé.
Darovat sebe
druhým jen proto, že sami před sebou utíkáme,
znamená nabízet druhému jen stín. Kdo
chce být od druhého milován, když sám
sebe nenávidí? Nic nemůže mít přednost před
úkolem pracovat na vlastní svatosti a vlastní
spáse.
Můžeme rozlišovat tři druhy sebelásky. Jsou jako tři
stupně schodiště.
První je milovat druhé kvůli
sobě. To je dětský egoismus. I když umožňuje velkodušné
činy, točí se dítě kolem sebe jako kolem svého
pupku. „Sobec je ten, kdo nemyslí na mne,“ je jeho motto.
Pak je to sebeláska jen pro sebe samého. To je doba,
kterou potřebujeme k rozvoji vlastního sebeocenění. V
dospívání se učíme být přítelem
sami sobě, i když tento proces začal již dříve.
Konečně je to sebeláska kvůli druhým, ten
nejvlastnější cíl vlastního rozvoje. Člověk
se rozhoduje nacházet své štěstí v tom, že se
daruje druhým. To je znamení dospělosti. K tomu stupni
ovšem člověk nedospěje, jestliže přeskočí fázi
sebelásky. Neexistuje skutečný altruismus bez
sebeocenění, z něhož se rodí pravá láska
k bližním.
Z tohoto pohledu je třeba chápat slova evangelia, která
mluví o sebezapření. To předpokládá, že
si ceníme sami sebe. Ježíš nám dal příklad
takového postoje.
Z Vision 2000 Đ 2/2008
přeložil -lš-
s Čas.Světlo........
***Ferda***
|
Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Sobota, 12. červenec 2008 @ 18:28:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
To je velký omyl. Bůh nepřikazuje sebelásku. To je pouze nepochopený verš z Písma, který mluví úplně o něčem jiném. Ovšem samozřejmě, dnešní zpsychogizované křesťantvo si v těchto psychoblábolech hodně libuje. A populističtí kazatelé psychologického "evangelia" toho hodně využívají.
Ať si Kristovi učedníci uvědomí, že toto není Evangelium Pravdy, ale satan.
|
Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Ferda v Sobota, 12. červenec 2008 @ 22:16:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Miluj bližního jako sebe samého Mat.19,19-------Mat.22,39-40---na tom záleží všechen zákon a proroci....
***Ferda***
|
]
Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 13. červenec 2008 @ 18:41:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jo,
taky jsem slyšel, že mám-li milovat bližního jako sám sebe, musím nejdříve milovat sám sebe.
Jak si ale poradit s tím, že mám mít v nenávisti svou duši, tj. svůj život duše, své já, abych byl hoden Pána Ježíše.
willy |
]
Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Neděle, 13. červenec 2008 @ 20:18:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Ferdo,
přetisknu sem jiný svůj komentář, abych se neopakoval:
Přesně tento verš:"MILUJ BLIŽNÍHO JAKO SEBE" používají
tito psychologové, aby zdůvodnili své učení. Nevím, co přesně a od koho
jsi četl, ale např. autoři Hnutí víry v čele s Robetem Schullerem,
Ricky Warrenem, a dalšími mají své učení jako MIXÁŽ světské psychologie
a Bible. Výsledek - falešné učení. Sebeláska, sebehodnota, kladné
hodnocení sebe...
Ve skutečnosti Boží Slovo o milování SEBE,
znamená pouze toto: "A proto všecko, což byste chtěli, aby vám lidé
činili, to i vy čiňte jim, toť zajisté jest Zákon i Proroci" ( Mt 7,12
).
Tak, jak to předkládají zpsychologizovaní učitelé, je to
pouze kultem SEBE, svého JÁ, neboli sobectví. Je to jiné evangelium. Je
to jen ZNEUŽITÍ Božího Slova Satanem. Celé Písmo od Genesis po Zjevení
neobsahuje jediný příkaz, aby člověk miloval SEBE. Ti, kteří na základě
Mt 22,37-40 směšují světskou psychologii s Biblí ( a ještě bludně ),
nevěří v učení Písem o nenapravitelné hříšné a porušené lidské
přirozenosti.
Náš starý člověk musel být ukřižován a my jsme v
postavení ( de iure ) nového stvoření. Avšak protože jsme ještě v
"tělech ponížení", víme, že v nás "nepřebývá dobré". Náš starý člověk,
naše hříšná přirozenost je v podstatě sobecká, hledá své věci, miluje
sebe.
Pán řekl: "Miluj bližního jako sebe",neboť předpokládal,
že je přirozené, že každý člověk miluje sám sebe. Proto tuto existující
sebelásku dal Pán za měřítko pro lásku k bližnímu. Vzhledem k naší
hříšné přirozenosti má tato sebeláska vždy sobecké tendence. Proto nás
Pán Ježíš vyzval, abychom zapřeli SAMI SEBE, a každý den brali svůj
kříž. Pánův program pro naše JÁ, je každodenní držení ho pod mocí smrti
kříže, a nikoliv jeho zvelebování.
Kromě toho tato citace z
Evangelia zaznívá ještě před SMRTÍ Pána v prostředí židovského Zákona.
Pod Zákonem naše JÁ ještě fungovalo a žilo a proto jeho sebelásku Pán
bere jako míru lásky k bližnímu. Pán však dobře věděl, že nikdo z
vlastních zdrojů není schopen naplnit ani tato dvě zkrácená přikázání
Zákona. I kdyby člověk SÁM SEBE MILOVAL nevím jak moc, stejně by
nedokázal milovat bližního jako sebe.
Toto lze naplnit pouze
tehdy a pouze v okamžicích, kdy naše JÁ je ukřižováno, a v našich
srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha svatého. Jenže tito bludaři
vlastně vytvořili tzv. "Třetí přikázání" - MILUJ SEBE. Teprve potom prý
budeš schopen milovat Boha a bližního. Jako by zde Bůh něco opomenul
zdůraznit... Oni o tom mluví, jako o přelomovém objevu, jako bychom
museli 20. století čekat na na "geniální" produkty humanistických
psychologů.
|
]
Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 09:38:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vzhledem k naší
hříšné přirozenosti má tato sebeláska vždy sobecké tendence. Proto nás
Pán Ježíš vyzval, abychom zapřeli SAMI SEBE, a každý den brali svůj
kříž. Pánův program pro naše JÁ, je každodenní držení ho pod mocí smrti
kříže, a nikoliv jeho zvelebování.
Je třeba zásadně rozlišit hříšnou sebelásku, která staví vlastní ego na první místo a sebelásku přirozenou, kterou vložil Bůh do srdce každému z nás. Každý z nás má přece snahu o vlastní dobro, usiluje o spásu. Na tom není nic špatného, protože naše vlastní dobro koresponduje se záměry Božího plánu.
Efezským 5,28 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Efezským 5,33
A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.
Jádro problému spočívá v poznání, že naše vlastní dobro je podmíněno láskou k Bohu a bližnímu. Tedy vlastně nejde o to usilovat sám o vlastní spásu, ale vytvářet společenství, ve kterém nastává vzájemné sdílení lásky. To se líbí Bohu, proto Ježíš říká: "Kde jsou dva, nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 12:44:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oko,
píšeš:///sebelásku přirozenou,///
To je přesně to, o čem to je. Pán Ježíš nás skrze kříž učí právě zapřít veškerou PŘIROZENOU LÁSKU, včetně jejích legálních částí - lásku k rodině, manželce, dětem, rodičům, sourozencům a také ke své vlastní duši (Lk 14,26-27.33).
"Miluj bližního jako sebe", znamená toto: sám sebe NEMILUJI až k smrti. Mne samotného miluje Bůh svojí Láskou a já mám zůstávat v tomto Božím milování (Jan 15,9-10), Otcova Láska má být ve mně (1Jan 2,15). A tato Boží Láska má ze mně přetékat ven k ostatním. Jedině tak mohu druhé milovat jako sebe tou správnou Láskou. A protožeje to Boží Láska, která nejvíce miluje svého Syna, pak kdykoli se ocitnu na křižovatce, kdy budu řešit, komu dám přednost, zda Kristu nebo své rodině, manželce dětem, rodičům, tak tato Láska dá vždy přednost Kristu a ti ostatní ode mne dostanou Boží lásku jen jako milující nenávist (Lk 14,26).
Pokud takto nemiluje bližní jako sebe (a sebe by měl pro Krista klidně zmařit), pak dá v krizové situaci přednost lásce k lidem, než lásce k Bohu (= Boží Lásce). A tak selže.
Rozhodně "miluj sám sebe" neznamená, že si budu stavět vzdušné zámky o své veliké hodnotě, když podle Písem Boží muži sami o sobě tvrdili, že jsou jen PES (David) nebo BLÁTO (Job), které má o něco větší hodnotu než mnoho vrabců. Mnoho = 100? Dovedete si představit jak David či Job spřádají ve svém srdci myšlenky o své veliké hodnotě?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 19:24:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pán Ježíš nás skrze kříž učí právě zapřít veškerou PŘIROZENOU LÁSKU,
včetně jejích legálních částí - lásku k rodině, manželce, dětem,
rodičům, sourozencům a také ke své vlastní duši (Lk 14,26-27.33).
Gregu Je třeba znát míru toho s čím srovnáváme. Pro lidi, kteří berou za nejvyšší autoritu jen Písmo tady tkví veliké nebezpečí. Tím je nesprávný výklad jednotlivých částí - nepochopení celkového sdělení radostné zprávy. Uvědom si, že Pán Ježíš nám nedal Písmo - evangelia byla napsána až později. On nám ukazuje ŽIVÝ VZTAH K ABSOLUTNÍ OPRAVDOVÉ LÁSCE, POKUD TU SDÍLÍME, MÁME DOSTATEK LÁSKY I PRO JINÉ.
Samozřejmě že na prvním místě je vztah k Bohu, ale ten není v protikladu k lásce klidem, ale naplněním této lásky. Lk 14 říká jedno: Abys mohl opravdově milovat manželku, děti, i sám sebe - musíš mít na prvním místě důležitosti Boha. Pak i ostatní vztahy fungují tak, jak mají.
Jsme - li Boží děti, máme být přece na co hrdi. A jsme stvořeni k obrazu Božímu! Ten samý problém: Nemůžeme se stavět na roveň Bohu, to ve srovnání s ním jsme NIC. (David a Job) Ale toto NIC Bůh miluje a stojí o nás! Máme být na co hrdi, pokud si správně uvědomujeme své místo, které nám přináleží.
Ale tvrdit, že nemáš v lásce sám sebe, je farizejské. Proč potom usiluješ o spásu? Proč bojovat dobrý boj a zachovat víru? Jak by ses mohl radovat ze života, nemáš - li v lásce sám sebe?
Právě proto, že mám rád sám sebe, dělám to, co je pro mě nejlepší - usiluji milovat Boha i bližního celou svou silou. Tak můj život dostává opravdový smysl a naplnění.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 21:45:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oko,
dám ti vzorový příklad. Sami Kristovi apoštolé opustili všechno, pro Ježíše a pro Evangelium. Opustili své sítě (neměl kdo živit jejich rodiny), opustili své ženy a děti a 3,5 roku chodili s Pánem. Teprve po tomto období se opět vrátili domů, ale měli plné ruce práce v nově vzniklé početné Církvi Boží. Dali prostě přednost Pánu a skutečně opustili vše. Museli to udělat i fyzicky, neboť Pán Ježíš byl v té době v těle a nemohl být na všech místech současně jako nyní.
Ale i nyní náš apoštol vyzývá:"A toto pravím bratří, poněvadž čas jest ukrácený, aby i ti, kteří mají ženy, byli, jako by jich neměli. A kteří pláčí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteří kupují, jako by nevládli. A kteří užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa." (1Kor 7,29-31).
Uvedu teoretický příklad: Kdyby nějakému věřícímu Pán zjevil, že má druhý den ráno vstát a odcestovat na misii do Indie, musel by takový Pánův služebník uposlechnout i v tom případě, že by s ním jeho manželka a děti nechtěli jít. V takovém případě by je musel opustit a jednat, jako by je neměl.
K sebelásce. Většina věcí, ve kterých projevuji lásku k sobě, jde proti Bohu. Spasení sem nepleť. To se sebeláskou nemá nic společného. Spasení jsem dostal jako dar milosti - nehledal jsem ho ani jsem o něj neusiloval. Pouze jsem hledal Pravdu a zjistil, že Ježíš Kristus je Pravda.
O spasení neusiluji, neboť o něj usilovat nemusím (Usiluji o vstup do Království a o odměnu k radosti svého Pána). Věčné spasení mám ( 1Jan 5,13) již od svého znovuzplození Božím Slovem (vodou Slova Jak 1,18 - ne vodou křtu). A ne proto, že jsem chtěl já, ale protože CHTĚL On (Jak 1,18). Když bojuji dobrý boj víry a usiluji o její zachování (myslím tím praktickou víru a praktickou spravedlnost, ne základní víru v Krista, tu ztratit nemohu, to bych byl lhář, kdybych najednou začal tvrdit, že již nevěřím v Krista. Byla by to jen lež.), nedělám to pro svoji spásu, kterou již mám, ale pro to, abych byl HODEN vstupu do Království nebes na zemi (2Pt 1,5-11).
A ze života se raduji ne z toho, že mám rád sebe, ale z toho, že Bůh mě tak miloval, že dal svého jediného Syna, abych mohl mít navěky odpuštěny VŠECHNY (Kol 2,13) hříchy (včetně budoucích, v době kříže Kristova byli všechny ještě budoucí), na které Bůh již nikdy ani nevzpomene (Žd 10,17). A kdo má před Bohem navěky odpuštěny všechny hříchy, má navěky před Bohem dokonalé svědomí (Žd 9,14) a nemá již žádné vědomí (svědomí ) hříchu před Bohem (Žd 10,2). Proto již také není žádné Oběti zapotřebí, protože je již vše odpuštěno. Kde je dokonalé odpuštění hříchů, tam již není více Oběti za hřích Žd 10,18). Kristus jako Kněz nyní může v klidu sedět na pravici Boží (Žd 10,12), protože Oběť za hřích již DOKONALE DOKONAL (Jan 19,30) a všechen hřích shladil (Žd 9,26). Je dokonale a navěky "všechen" = celý) očištěn a ČIST (Jan 13,10) a to tak hluboce, že je před Bohem uveden do svatosti a dokonalosti samotného Krista (Jinak by ani spasen být nemohl, protože Bůh očistil i jeho nevědomé hříchy, které není schopno zaznamenat ani to nejcitlivější lidské svědomí. Oku Boží svatosti však uniknout nemohou). Jen na tomto základě - na základě KRVE Kristovy Oběti a ne svých skutků, může svobodně vstupovat před Boha do svatyně svatých - jinak by zemřel - Žd 10,19). Před Bohem nemá dokonce ani vrásku, ani poskvrnku, je údem Krista, to jest ve všem stejný na této zemi, jako byl On (1Jan 4,17). A proto je také samozřejmě navěky spasen a nemusí již mít žádné obavy ze soudu před Bohem (1Jan 4,17), protože na tento soud nikdy ani nepřijde (Jan 5,24). (A toto je Evangelium - dobrá zpráva. Velmi dobrá zpráva -a to je také DŮVOD mé věčné a neskonalé RADOSTI, DĚKOVÁNÍ a CHVAL, protože nic jiného již v souvislosti s věčnou spásou činit nemohu - Žd 13,15). Bude souzen pouze před soudnou stolicí Kristovou, kde sklidí pouze dočasnou odměnu nebo dočasný trest.
Vaše ohavné katolické učení není nic než modifikace judaismu s falešnou nálepkou Ježíše Krista. Kdybyste věřili Písmům a neignorovali je, pak by podle vašeho učení museli být věčně zatraceni téměř všichni věřící v Krista, protože je psáno, že do Království (= pro vás do spásy) vstoupí jen málo věřících, malé stádce. Většina do něj nevejde, protože šla po široké cestě (Mt 7,13-14 + Mt 7,21-23).
A jestli opravdu sloužíš Bohu, protože "máš rád sebe", a děláš to, protože "je to pro tebe nejlepší", tak tě potěš Bůh..... Jak bys pak s takovým přístupem mohl milovat bližního? Snad také proto, že je to pro tebe nejlepší, nejvýhodnější? To snad ne. Doufám, že se mýlím.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 15. červenec 2008 @ 16:48:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud víru, ve které já žiju celý život (jakož i generace mých předků), nazýváš ohavností, tak se spolu nemáme dál o čem bavit. Zrovna tak bych já mohl vnímat tu tvoji víru. Já nejsem splachovací a tohle se mě dotklo. Nebudu dál na tvé komentáře reagovat, je to pro mě ztráta času.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Úterý, 15. červenec 2008 @ 18:42:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Milé Oko,
vaše katolické učení (které ovšem zastávají i letniční a charismatici), je ohavnost hodná prokletí - alespoň podle Ga 1.kapitoly
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Ferda v Středa, 16. červenec 2008 @ 12:19:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je mě celkem jedno jak kdo zneužívá
a vykládá Písmo. V celé Bibli není
verš,že by člověk měl mít v nenávisti své
tělo. Naopak,v Efez.5,29 je psáno: „Nikdo nemá přece
své tělo v nenávisti ale s láskou o ně
pečuje,stejně jako Kristus pečuje o tělo církve,jehož
jsme údy“.
Nikde jsem nečetl,že nemám
rozvíjet svou osobnost a sebou pohrdat. Nemá to nic s
pokorou,to je jiné téma jakož i „zapři sebe sám“.
Viděl jsem a znám mnoho
křesťanských trosek,stále se obviňující,že
jsou hříšní a dělají vše proto aby tomu tak
nebylo. Nemají jistotu spasení,nemají svůj
názor,jen papouškují co řekli jiní,nemají
svou hrdost,trpí komplexem méněcenností,Bojí
se jednat svobodně,bojí se soudu a výsměchu
jiných,veřejného mínění. Nejednají
svobodně.
Poznal jsem z Písma jak zákoníci
a farizeové ve svém mravním systému
znehodnotili a ponížili lidskou osobnost. Jak s nimi Pán
Ježíš „bojuje“ a pozvedá osobnost člověka nad
všechny statky světa,že člověk se nesmí stát
otrokem soboty,postu ( pokud to sám necítí) dále
ukazuje,že osobnost člověka je nad tradici a zákonem.
Bůh miluje lidskou osobnost tím
více,čím větší nebezpečí ji ve hříchu
hrozí. Proto hledá člověka jako pastýř hledá
ztracenou ovci. Člověk je Bohem nalezen a Jim přemožen,činí
pokání. Pán Ježíš se staví proti
vykořisťování a ponižování lidské
osobnosti.
Protože farizeové a zákoníci
neznali Boha osobně,neznali také cenu lidské
osobnosti. Nejen,že do Božího království
nevcházejí,ale jiným braní aby vešli.
Člověku nestačí věřit v
krédo,nějaké teorie. Království Boží
je záležitosti setkání se s Kristem a mého
osobního otevření se Kristu a to je neoddělitelné
od osobního vztahu lásky Boha k člověku a člověka k
Bohu a odpovědnost vůči člověku. Nemohu darovat sebe druhým
a před sebou utíkat. Protože při osobním vztahu k
Bohu skrze Pána Ježíše poznávám jaký
jsem,co se musí změnit a Pán mně vybízí:“Pojď
za mnou a nech se vést“. To je realita křesťanství.
Osobnost je stvořeným
protějškem Božím a vrcholu osobnost dosahuje v lásce
v obecenství s Bohem a lidmi. Této lásky by
mezi lidmi nebylo,kdyby Bůh nebyl dříve miloval nás.
***Ferda*** |
]
|
|
777 (Skóre: 1) Vložil: nula v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 13:10:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | --Bůh nepřikazuje sebelásku.--
Obecně už člověk v pubertě vidí,že láska se přikázat vůbec nedá. U známých veršů 'Miluj svého bližního jako sám sebe!' je jasné,že ten kdo nemá rád sám sebe nemůže pak mít ani rád toho druhého,jen si na něco hraje jako pokrytec před světem. |
|
|
Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 14. červenec 2008 @ 20:49:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Iz 7,15 Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.
Kdo sam dobra nezakusil, ten nebude prat ani nikomu dalsimu a hlavne nebude umet dobro ocenit.
|
|
|
Re: Láska k sobě (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 15. červenec 2008 @ 17:40:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Hamletovská otázka"Být, či nebýt"? je pro křesťana zodpovězena. Je lépe být, než nebýt.
Bůh stvořil člověka a viděl, že je to dobré. Být člověkem je dobré. Člověk zaujímá v hmotném světě výsadní postavení - je správcem tohoto světa. To Adam dal jména všem zvířatům.
Z Bible máme o člověku v podstatě dva druhy zpráv: Ta první mluví o velikém důstojnosti člověka mezi stvořením. Máme přetvářet Zemi, jsme Boží děti, dokonce naše těla jsou chrámy Ducha svatého a my budeme vzkříšeni k novému životu!
Ta druhá zpráva mluví o snaze člověka být jako Bůh a o tragických následcích takového postoje. Koresponduje se vzpourou zavržených andělů a stejně, jako pro ně, je cestou do zkázy.
Všechno tedy je o žebříčku hodnot. O tom, co postavím v životě na první místo a na místa další. Tedy mít v nenávisti své tělo jen tehdy, když se dere na příčku, která mu nepřísluší, poněvadž by bylo příčinou naší zkázy. Pokud to není tento případ, máme povinnost se o své tělo starat, aby fungovalo, jak má.
I David, když se skrýval se svými spolubojovníky v chrámu, tak jedli chléb, určený Hospodinu k oběti. Tedy naprosto jasná svatokrádež, zakázaná Mojžíšovým zákonem. Přesto jim to nebylo počítáno za hřích.
Z toho se dají odvodit dvě věci: 1. Nejvyšší autoritou není Písmo, ale Bůh. 2. Lidský život má v Božích očích obrovskou cenu.
Svoji cenu si máme uvědomovat a svévolně ji nezmařit. Milujeme - li to, co miluje i Bůh, jsme na dobré cestě. Ale milovat sebe sama znamená chtít pro sebe to nejlepší. A tím nejlepším pro nás je ODPOVÍDAT NA BOŽÍ VÝZVU A NAPLNIT BOŽÍ PLÁN, PŘIJMOUT ROLI, KTEROU PRO NÁS BŮH URČIL A KE KTERÉ JSME BYLI STVOŘENI. Může to také znamenat náš souhlas položit svůj život za své bližní.
|
|
|
|
|