 |
Právě je 174 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Willy Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 112252391 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
poslal brusle7
Z internetu: https://www.energiezivota.com/skryte-moudrosti/kdo-je-cista-duse/
|
poslal Nepřihlášený Dogma o Trojici a
Bible
Boží Slovo je základem pro
porozumění o tom, zda trojiční dogma má zásadní podporu v
Písmu. Je také obecným jevem, že Písmu se vzala nejvyšší
autorita.
2.Petr.1:21 Neboť
proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni
Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.
2.Tim.3:16, Veškeré
Písmo je vdechnuté Bohem a
je užitečné k učeni, k usvědčovaní, k napravovaní, k výchově
ve spravedlnosti, Poznámka: Zdroj: https://antytrynitarianie.pl/dogma-o-trojici/
|
poslal brusle7 Jaro kalendářní a duchovní
Březen - měsíc tání ledů, sněhu, rozpuku jara. Na zahrádce kvetou cibuloviny, začínají pučet dřeviny. Každoroční cyklická obnova. Čím více jsem starší, tím více to vnímám a obdivuji, těším se na nový přírodní rok a obnovu vegetace.
Přemýšlela jsem, do jaké míry je u člověka také nějaký duchovní kalendář, v němž my lidé dozráváme? Je to postní kalendář s postními předsevzetími s předsevzetími pokání a obrácení? Nebo jde o věkový kalendář? Funguje nějaké zrání ve víře i našimi "zásluhami", nebo zrání je plně v rukou Božích?
Pokud bych si troufla odpovědět, tak duchovní zrání je odpověď člověka na Boží volání, na Boží výzvy. Je to život ve spolupráci s Bohem, které láme naše "já" ve smyslu "já odpovídám Bohu a chci jednat jak slyším od Boha". Může jít o postupné zrání a odpovídání Bohu, nebo o dozrání "mžikem" vlivem okolností, událostí, Božího volání...
Boží hlas je silný pro ty, kdo ho jej slyší. Silně ho slyšeli a odpovídali slovy i životem již lidé před námi. Dozvídáme se a čteme o jejich hrdinství v historii. Podobní lidé jsou jistě i živí kolem nás.
Jde neposlechnout Boží hlas a poslouchat lidi u těch, kdož Boha milují?
Já si myslím, že Boží hlas je stále velmi slyšet v našich srdcích, ale jeho "nezapření" často vyžaduje mnoho statečnosti a nestandartní/odlišné role mezi druhými. Pravda často bývá podupávána a v menšině, nebývá zpravidla v řevu davu či v lidských soudech a hodnoceních.
(I Kristus, oslavován lidem a učedníky, byl pak na Křížové cestě téměř sám, tváří v tvář lidské bezmocnosti a smrti z rukou zla, které nakonec porazil láskou.)
|
poslal Frantisek100 Příčinou pojetí ženy je Bible, nebo spíše
její výklad. Už v tom co je napsáno jako prokletí nad Evou, která prý
svedla Adama.
·
16Ženě řekl:
„Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v
utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“
A jaký trest dostal Adam?
·
17Adamovi řekl:
„Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal
jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v
trápení.
· 18Vydá ti jenom
trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
· 19V potu své
tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach
jsi a v prach se navrátíš.“
Toto bylo židovské pojetí.
A jak na tom byly ženy?
U Mojžíše je vidět mužská panovačnost.
·
Deuteronomium
24, 1Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho
nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list,
dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.
A co měla dělat žena, když také nenalezla u muže přízeň?
Apoštol Pavel dal pak vytvořil další pojetí.
A tak je žena
ponižovaná po cele křestanské dějiny. Ještě dnes nesmí žena v mnohých
církvích kázat. Volební právo dostaly dokonce v Evropě v některých
zemích ženy až v druhé polovině 20. století.
My jsme si manželkou toho panovačného vztahu k ženám
všimli v jedné malé církvi.
Když se podíváme do začátku lidského příběhu, tak sledujme.
·
6Žena viděla, že
je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující
vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl
s ní, a on též jedl.
Adam u toho byl. Nese stejnou odpovědnost. Nezakročil. A pak
vše svede na ženu.
V jednom shromáždění, když jsme toto probírali, se
jeden zbožný muž rozčilil a prohlásil, že Adam si měl Evu hlídat. Přehlédl, jak
je to psáno v Bibli a opět mužská panovačnost.
Pán Ježíš byl jiný. Když umíral na kříži, byly s ním
hlavně žen a mladičký Jan.
A Pán Ježíš?
·
5Anděl
řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
·
6Není
zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
·
7Jděte
rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do
Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
· 8Tu
rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho
učedníkům.
·
9A hle,
Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho
nohy a klaněly se mu.
·
10Tu
jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje;
tam mě uvidí.“
Ženám se zjevil prvně.
Jak si však muži vykládali Bibli?
|
poslal Frantisek100 14Tehdy šel
jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
· 15a řekl: „Co
mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
· 16Od té
chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
Nikdo ho k takovému jednání nenutil. Co ho k tomu
vedlo? Můžeme zvažovat motiv finanční, ale i politický či obyčejný strach o
sebe, až by Pán Ježíš zemřel. Podobně by klidně mohli uvažovat i ostatní
učedníci. Rozhodně si je neidealizujme! Brali Pána Ježíše vážně? Přece
s ním zažili tolik zázraků. A mají schopnost empatie s Pánem Ježíšem?
·
7přišla za ním
žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho
hlavu, jak seděl u stolu.
· 8Když to viděli
učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?
· 9Mohlo se to
prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
Věděli, co Pána Ježíše čeká a že za krátkou dobu bude trpět a
jim je líto, že jedna žena mu z drahé masti udělá příjemnou masáž. Vůbec nic nechápali. Přece Pán Ježíš bude jim dá věčný
život. Vůbec si to neuvědomují. Nejsou na tom podobně jako Jidáš?
Proč ho tedy nezradil někdo jiný z učedníků?
·
3Tu vstoupil
satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
· 4Odešel, aby se
domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
· 5Oni se
zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
Jidáše si vybral satan. Mohl si vybrat i jiného, ale vybral
Jidáše. Jak to probíhalo dál, víme. Jidíš už zradil a klidně se zúčastní poslední večeře s Ježíšem.
A Pán Ježíš to dobře ví. Ostatně nikdo z učedníků si nebyl jistý, zda by Ježíše
nezradil. Proto ta odpověděli.
·
20Navečer
usedl s Dvanácti ke stolu,
·
21a
když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
·
22Velice
je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
Zatím, co se Pán Ježíš celou moc modlí, všichni učedníci klidně
spí. Spali bychom, kdybychom věděli, že někdo, koho milujeme, zítra zemře? Oni spí.
Proč?
Pak k ránu přivádí Jidáš zbrojnoše. Klidně a bez výčitek
svědomí.
·
48Jeho
zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
·
49A
hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
Taková podlost!
·
50Ježíš
mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli
na něho ruce a zmocnili se ho.
Jedině Petr byl ochoten Pána Ježíše bránit. Pán Ježíš však toto
bránění odmítnul
. 3Když
Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil
třicet stříbrných velekněžím a starším
·
4a řekl:
„Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po
tom? To je tvoje věc!“
·
5A on
odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
Mohl se Jidáš ještě zachránit? To, co se stalo s Pánem
Ježíšem bylo předpovězeno, osud Jidáše nebyl.
Tady měl Jidáš svobodu. Překonat sám sebe, jít za Ježíšem (ostatně
mohl třeba jít i na Golgotu), tam padnout na kolena, vyznat svůj hřích, plakat a prosit… Pán Ježíš by mu odpustil jako jednomu z lotrů na kříži. Neudělal a nezachránil se.
|
poslal brusle7 K zamyšlení zejména pro muže:
Proč na Granosalis téměř nediskutují ženy?A to i přes to, že věřících žen je zpravidla procentuálně více než mužů?
Proč se (asi) ženy v diskusích na Granosalis necítí dobře, že sem téměř nechodí?
Mohu se absolutně mýlit, a nevím, jak to mají ostatní ženy, ale je to přinejmenším "hodně podivné". I já sem chodím psát sice již asi 14-15 let, ale vždy to vydržím jen pár týdnů nebo měsíců nárazově a pak si musím dát pauzu...
A tak se ptám - zejména Vás mužů - PROČ?
Co tu na Granosalis ženám vadí - víte to? Přemýšleli jste o tom někdy?
Budu se těšit na sdílení.
|
poslal brusle7
Téma lítosti je téma, které mne na Granosalis v posledních dnech nejvíce zaujalo a dalo podnět k zamyšlení. Ocituji tu pár výňatků s diskuse Cizince s Bruslí:
Cizinec: "K lítosti - já znám spíše lítost z ŘKC prostředí tak, že člověk chodí s lítostí do zpovědnice, málem se ulituje k smrti, ale platné mu to moc není, protože změna života lítostí nepřijde a lítost k ní nijak nepomůže. A čím déle to trvá, tím horší je situace člověka. A i tady jsou ŘK, kteří hodně píší o lítosti, ale ještě v sedmdesáti bojují těžký a statečný boj sama se sebou - a nevypadá to, že by je lítost a psaní o lítosti a prolitovaný život vysvobodily z toho, co je trápí. A klidně napíší, že je z jejich situace vysvobodí až Smrt. A z reality znám dost lidí, co mají lítosti na rozdávání a změna žádná - třeba v Sherwoodu před Hlavním nádražím v Praze jsou lidi, co litují celý život, ale pořád jsou v tom Sherwoodu, už léta..."
Brusle:
Cituji z Wikipedie: "Lítost je pocit (ve zvláštních případech afekt) nespokojenosti, hnusu, bolesti a politování nad vlastními nebo cizími špatnými činy nebo opominutími jednat, ve kterém se neprojevuje empatie (na rozdíl od soucitu). Rovněž lze lítost cítit ve vztahu k ostatním lidem a jejich situaci jako pozorovatelský subjekt. Je spojena s vědomím (nebo pocitem) nesprávnosti nebo nespravedlivosti vlastního jednání a s předsevzetím napravit škodu a polepšit se. Pojem lítosti se uplatňuje a je specificky vykládán v mnoha oblastech, jako je psychologie, právo, filozofie a teologie."
Cizinec: "Zažil jsem obrovský vztek na sebe, stud, spoustu a spoustu předsevzetí, padnutí na dno a litování, ale nic z toho nevedlo ke změně srdce. To udělal až Bůh a až tehdy, když se ke mně dostala jeho moc.
O tématu lítosti a obrácení nyní hodně přemýšlím a těším se na Vaše příspěvky, zkušenosti a svědectví Vás ostatních. Velmi zajímavé křesťanské téma. A máme vzory z Bible (apoštolové, Máří Magdalena, sv. Pavel) nebo od mnohých světců (Augustin, František s Assii apod.)...
|
poslal Frantisek100 Ještě nedávno jsme žili
v krásné době. Byl tu celkem klid, docela i slušná životní úroveň. Když to porovnávám se
svým mládím, tak opravdu jsme se měli v naší zemi moc dobře, až si toho
nevážíme. Ale nyní panuje nejistota, obavy a i strach. Pořád je ten náš život
něčím ohrožen. Něčím, kde na konci je smrt. Je fakt, že se nemá a nesmíme pořád
na to myslet, to bychom se z toho pomátli. Strach škodí našemu tělesnému i
psychickému zdraví. A proto Pán Ježíš
právě učedníkům říká toto:
·
Nedělejte
si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost
vlastního trápení.
Lehce se to řekne. Nedělejte
si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude
zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude
zítra nevěděl. Neměl jistotu. Dnes jsou podpory v nezaměstnanosti, máme důchod,
máme určité jistoty, ale přesto se lide strachují.
Ano, nic se nesmí přehánět a
trápení nad tím, co ještě tu není, nám škodí a bere radost z přítomnosti. Dlouhotrvající
takový stav se může stát spouštěčem i různých duševních poruch. Dnes ve světě je obrovská spotřeba antidepresiv,
které užívají dokonce už i děti.
Strach je u mnohých lidí
jejich vlastnost. Ale nejde jen o živobytí.
Víme, že se bohužel můžeme setkat: s
nemocemi, úrazy, haváriemi, přírodní katastrofami, zločiny a další a
další. Tohle trápilo lidi ale vždycky. Nikdy nebyla doba, aby byl světový i politický
mír. Byly i horší doby. To nejcennější, co nyní máme a co nelze zaplatit ani
zlatem, je náš život. Můžeme si ho pomocí léků a správné životosprávy prodloužit a žít i
třeba sto roků, ale každý jednou zemřeme. Ovšem něco jiného, když člověk zemře
tak je například napsáno na konci Jobovy
knihy.
- 16Jób potom
žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého
pokolení.
- 17I zemřel Jób
stár a sytý dnů.
Ale budiž to Jobovi přáno za
to , co vytrpěl.
Takový skon života nás moc
nepřekvapí. Je nám po zesnulém smutno, ale víme, že je to přirozený jev života.
Ale něco jiného je, když
zemře mladý člověk a ještě k tomu bolestech, v utrpení, při mučení či jinak.
Něco jiného je, když zahynou lidé v letadle, ve vlaku anebo při přírodní
katastrově a stejně tak při třeba teroristickém útoku a ve válkách.
Pak je tu velká otázka. Proč?
A lidí, pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se stejně. Proč? Proč, jsme ve válce? Proč není
mír? Umíte to vysvětlit? Proč to Bůh
dopustil? A máme uspokojivou odpověď na takovou otázku a pro takové tázající.
??
Vraťme se dva tisíce roků
napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane.
|
poslal Willy 2K 3:17-18 Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
O jaké svobodě tu Pavel mluví?
|
poslal Frantisek100 Oko napsal krutou pravdu:
..."A proč je třeba, aby se
radostnou zvěstí o Pánu Ježíši zabývali nějací náboženští teologové, když je
důležité, aby ji pochopil každý obyčejný člověk. A stačí tak málo. Láska
k bližnímu."...
Opravdu stačí?
A tak František tu pak
hlásá, že Církve k životu netřeba - že stačí žít dobře v rodině a s blízkými.
Rosmano zase věří, že
Kristus je pouze člověkem a nikoli Bohem.
Willy a někteří další se
zas domnívají, že po smrti budou "vládnout po tisíc let v jakémsi
"Kristově království" které je určeno jenom pro ně, zatímco my
ostatní budeme kdesi v nevědomosti v hrobech po tisíc let čekat na své
vzkříšení a soud.
Cizinec a někteří další
zase věří, že nové narození z vody a z Ducha (J 3,5) se neodehrává ve křtu.
Co křesťan - to tady ve
skutečnosti jiná víra!
A ty říkáš, že správného
pravého učení netřeba!
Co jiného je teologie,
než vědeckými metodami správného poznávání hodnocená a důkazy podepřená
správná podoba víry? Jak chceš druhým kázat
čistou víru, když sám máš o ní jen mlhavou představu?
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Popsal jsi krutou pravdu o křesťanském
náboženství. Je to tak. Každý církev či sekta má svoje priority, svoje učení, svůj
katechismus a přitom je snad jeden Bůh a stejný Kristus. Tato nejednota a různé
priority snižují věrohodnost křesťanství. Čemu věřili první křestané? Ti z řad
židů už měli nějaké znalosti z náboženství židů. A právě víra židů asi bránila,
aby Ježíše přijali. Přece mají v Desateru, že mají věřit v jednoho Boha
a najednou je tady pro ně druhý Bůh Ježíš a ještě k tomu v lidském těle. Aby
to pochopili, potřebovali opravdové pokání, ke kterému je vedl Jan Křtitel. A zde
je ten základ křestantsví. Uvědomění si, že Bůh poslal svého Syna, aby svoji obětí
lidem ukázal, že Bůh se chce s lidmi smířit, odpouští jim tu hříšnost v jejich
mozku a chce jim dát věčný život vzkříšením na nové Zemi a v novém těle. K pochopení
toho nebyly potřebné znalosti ze SZ, snad akorát pro židy, protože náznak toho měli
v proroctvích.
První věřící z řad
pohanů neměli k dispozici žádná písma, ale jen upřímné svědectví apoštolů a
ostatních, kteří měli od Boha dar svědčit.
A dokázala se takto chovat i římská
církev? Jakým způsobem šířili lásku Boží? Válkami, násilím.. ?? A to neplatí je
na katolickou církev.
Proč se zabýváme nepodstatnými věcmi a pak nám uniká to nejdůležitější???
|
poslal Willy Poslední léta křesťanským světem rezonuje často zmiňované téma eschatologie - příchod Pána Ježíše Krista, vytržení, tisícileté království a různé související události, znamení apod.
Někteří kazatelé a různí služebníci se k tématu vyjadřují pomocí tzv. systematické teologie a rozebírají dané téma na prvočinitele.
|
poslal Nepřihlášený Uživatel rosmano píše, že Ježíš sám mluvil se setníkem a dalšími vojáky. A že mu nevyčítal, že někoho zabíjí. Ježíš sám používal příměry, analogie z válek mezi zeměmi, králi. A že prý to znamená, že jeho požadavky na život křesťana - tedy neválčit, nevracet bojem a nastavit druhou tvář, případně odejít - že to vlastně neplatí a že Ježíš to tak ve skutečnosti nemyslel a schvaloval války i zabíjení. Takže křesťan může směle podporovat třeba i banderovce nebo Azov. Podle nicku rosmano to je v souladu s jeho verzí Ježíše. Křesťan může nasednout do tanku a jít kamkoli zabíjet podle svého politického přesvědčení.
Ježíš se vybavoval i s nevěrnými ženami, snad dokonce i prostitutkou. Také s nevěrnými muži. Podle logiky nicku rosmano tím pádem Ježíš toto schvaluje a podporuje nevěru, možná i skupinové orgie.
Vlastně neexistuje nic, co by Ježíš doporučoval nebo nedoporučoval, přikazoval, nepřikazoval. Dělej si co chceš. Nejdůležitější věc je, kterou politickou stranu preferuješ. Účel světí prostředky. Bible se musí brát politicky, s nadhledem a Ježíš ve skutečnosti zabíjení, ani smilstvo, ani lichvu, ani farizejství, ani cokoli dalšího nezakazoval. Bavil se s různými lidmi, to podle nicku Rosmano dokazuje, že křesťan taky může dělat, cokoli ho napadne.
Halejuja.
Křesťané to tak dlouho netušili a tolik staletí se v něčem omezovali nebo někteří dokonce úzkostlivě četli Bibli a snažili se žít striktně podle božích přikázání nebo doporučení. Všechno zbytečně. Rosmano vysvětluje, že Jošua byl ve skutečnosti přítel liberalistů, progresivistů, globalistů.
Správný křesťan si večer v 19h pustí v televizi pionýrskou vlaštovku Marcelu Augustovou, ta mu řekne, co si má myslet, on to přijme za své a pokud Marcela zavelí do útoku proti Rusovi, tak křesťan ráno sedne do tanku a jde bojovat za rosmanova progresivního Ježíše.
Halejuja!
|
poslal Nepřihlášený Polská mládež se stále více odvrací od katolické církve. Její důvěru nahlodala nejen série případů sexuálního zneužívání dětí, ke které se představitelé instituce nedokázali postavit čelem, ale také její stále zřetelnější spojenectví s konzervativní vládou země.
Šestadvacetiletý Karol, který od dětství sloužil v kostele jako ministrant, snil o tom, že ve své rodné Bydhošti jednou vstoupí do semináře a stane se duchovním. „Měl jsem hlubokou víru,“ říká. To bylo ale předtím, než ho znásilnil kněz. „Celá církev je otrávená,“ myslí si nyní. Kněz Pawel Kania ho poprvé sexuálně napadl, když mu bylo čtrnáct let. Ačkoli Kania v roce 2005 čelil ve Vratislavi podezření ze zneužívání dětí, církev problém vyřešila tím, že ho odtamtud přesunula do Bydhošti. Tam ho pověřila vedením ministrantů, mezi kterými si vyhlédl Karola. „Všichni věděli, že skrývají pedofila. Je to neuvěřitelné. Byl podezřelý ze zločinů na dětech a poslali ho, aby učil náboženství nezletilé,“ uvedl Karol, jenž zůstává v anonymitě. Spravedlnost si na Kaniu došlápla až v roce 2015, mezitím ho církev stihla ještě několikrát přemístit.
|
poslal Frantisek100 1Stalo se v
oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě
proveden soupis lidu.
· 2Tento první
majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
· 3Všichni se šli
dát zapsat, každý do svého města.
· 4Také Josef se
vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se
nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
· 5aby se dal
zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Údaj o správci Sýrie je velice důležitý. Datuje dobu narození Ježíše.
Publius Sulpicius Quirinius
( asi 51 př. n. l. – 21) byl římský aristokrat
, úředník a místodržitel Sýrie. Augustinovo nařízení přivedlo Josefa a Marii do
Betléma ve správný čas, aby se tam narodil Mesiáš podle proroctví.
Micheáš 5.2
· 1A ty, Betléme
efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž
bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
· 2 I když je
Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí
zpět k synům Izraele.
Jak dlouhá byla cesta z Nazareta do
Betléma? Betlem se nachází 8 km jižně od Jeruzaléma a údajně se v něm
narodil také král David, asi roku 1039 před naším letopočtem. Josef pocházel z rodu Davida a proto měl
být zapsán v Davidově městě, jak také Betlem nazývali. Z Nazareta je
to vzdálenost značná. Dnes bychom to autem jeli skoro 2 hodiny, asi 150 km,
tehdy vedla cesta možná jinudy, ale i tak to bylo hodně přes 100 km. I když se to nikde neuvádí, možná
putovali minimálně dva dny a Marie
musela být velice vyčerpána, i když celou cestu seděla na oslíku.
·
6Když tam byli,
naplnily se dny a přišla její hodina.
· 7I porodila
svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se
pro ně nenašlo místo pod střechou.
Dorazili po úmorné cestě asi večer a Marie
začala mít porodní bolesti. A protož už Betlemě bylo vše pro přenocování
obsazeno, našli střechu nad hlavou aspoň
ve chlévě. V místnosti, která je z části vytesána do skály, kde je
chladno a nepříjemné, kde je dobytek a možná i zápach. Kam může položit
narozené miminko? Kam? A tak asi vyčistili žlab, kam se dává krmivo pro zvířata,
tam do plénkách položili malého Ježíše., Velmi nedůstojné prostředí pro
narození Spasitele. Málokteré dítě se kdy narodilo v takovém prostředí.
·
8A v té krajině
byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
· 9Náhle při nich
stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká
bázeň. 1 0Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
· 11Dnes se vám
narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
· 12Toto vám
bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
· 13A hned tu
bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
· 14„Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
· 15Jakmile
andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
· 16Spěchali tam
a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
· 17Když je
spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
· 18Všichni, kdo
to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.
· 19Ale Maria to
všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
· 20Pastýři se
pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak
jim to bylo řečeno.
Narození
Ježíše mělo význam nejen pro Zemi, ale i pro nebesa. Proto nastal zvláštní jev,
že se na chvíli rozzářila nebesa, V daleké Persii zaregistrovali
novou hvězdu na nebi novou. O tom nepíše
Lukáš, ale ostatní evangelisté. Venku v této
noční době byli pastýři, kteří tam hlídali stáda. Lekli se, protože nic
takového nikdy neviděli. A dokonce se před nimi objevil anděl a promluvil. Vysvětlil, proč taková radost u andělů andělů. Bůh miluje lidi, a proto se stal
tento zázrak, děťátko v jeslích je Spasitel a to díky tomu, že Bůh lid
miluje.
Jak to krásně ladí s tím, co
vyjádřil evangelista Jan. Jan 3,16
·
16Neboť Bůh
tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný.
Tento zvláštní
nebeský úkaz skončil a pastýři byli jak omámeni. A řekli si, tak se podíváme,
zda se to pravdu stalo a půjdeme do Betlema.
Čteme, že spěchali. Hnala je zvědavost a touha zjistit, zda je pravda
to, co zažili s anděly. Našli, co hledali. Možná se Josef s Marií podivili,
kde a jak se pastýři o narození dozvěděli
a proč sem přišli. Zpráva od nich byla překvapením. Maria se uvědomila,
že tady něco velkého začíná a že se plní, co jí anděl Gabriel oznámil. Nevěděla,
co bude dál, ale uvědomila se začátek děje, k němuž i na ona položila základ
tím, že porodila syna.
·
21Když
uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal
od anděla dříve, než jej matka počala.
· 22Když
uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
· 23jak je psáno
v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno
Hospodinu‘ –
· 24a aby podle
ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Kdo prováděl obřízku nevíme.
Dokonce ji mohl provádět i otec anebo někdo jiný, třeba i kněz a směli se
používat je kamenné nože. Byl to rituál, u kterého nesměla být matka, protože
byla v té době ještě nečistou. Obřízka se musela provést osmý den a to bez
ohledu na to, zda byla sobota. Osmý den je v těle novorozeněte největší
koncentrace látek, které mají vliv na srážlivost, takže dítě tolik nekrvácelo.
Právě při obřízce, pokud se děla za přítomnosti kněze, se chlapci dalo jeho
jméno. Stalo se tak podle pokynu Marie, jak si sdělil anděl, a dostal jméno
Ježíš
Očisťování Marie jako rodičky
trvalo 40 dní a pak měli rodiče přijít do chrámu obětovat na zápalnou oběť. Bohatí přinášeli
beránka a holoubě obětoval za hřích, chudí pak jen pár hrdliček či holoubat.
Tak se stalo v případě rodičů Ježíše.
To, že tímto způsobem obětovali,
svědčí o tom, že byli chudí a pravděpodobně ještě neměli dary od poslů z východu, o kterých se Lukáš nezmiňuje.
Lukáš nepíše ani nic o exilu do Egypta a vraždění dětí v Betlémě
·
25V Jeruzalémě
žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním.
· 26Jemu bylo
Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova
Mesiáše. 27A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili,
co o dítěti předpisoval Zákon,
· 28vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha:
· 29„Nyní
propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
· 30neboť mé oči
viděly tvé spasení,
· 31které jsi připravil
přede všemi národy –
· 32světlo, jež
bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
· 33Ježíšův otec
a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
· 34A Simeon jim
požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých
v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
· 35– i tvou
vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Rodiče Ježíše byli chrámu a plnili povinnosti, které jim náležely podle
Zákona. V té době přišel zrovna do
chrámu Simeon. Byl to zbožný Žid a čekal na příchod Mesiáše. Duch Boží mu
zjevil, že neumře, dokud ho neuzří. Vstoupl do chrámu a rodiče zrovna představovali
své dítě Bohu. Simeon dostal od Boha pokyn, že toto dítě je slíbený Mesiáš. Vzal
ho do náruče.
Jeho slova vyjadřují, že Mesiáš
přinese spasení všem národům. A slávu Izraeli. V čem slávu? Žádný národ neměl
takové dějiny, aby jejich obsah znal celý svět. S křesťanstvím se lidé
seznamovali i s dějinami Židů.
Předpověděl, že Izrael padne právě i vlivem Ježíše,
kterého oni ho budou stále odmítat. To vše se vyplnilo. Když se obrátil
k matce, předpověděl i její trápení, až uvidí svého syna na kříži. A právě
tady na tom, jak se lidé budou dívat na toto ukřižování, se zjeví myšlení lidí
a jejich emoce.
·
36Žila tu i
prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku;
když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
· 37a pak byla
vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i
nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
· 38A v tu
chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří
očekávali vykoupení Jeruzaléma.
I tato žena jako Simeon očekávala Mesiáše, byla velice zbožná, po ovdovění
žila desítky let v chrámu, kde neustále modlila a postila. I ona poznala
v malém miminku Vykupitele. Oba Simeon i Anna chválí Boha.
·
39Když Josef a
Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého
města Nazareta.
· 40Dítě rostlo
v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Zdá se, že Lukáš asi nemá informace o pobytu v Egyptě.
V Nazarete Ježíši nic nehrozilo a
události v chrámu byly známy jen rodičům.
|
poslal Nepřihlášený Velmi brzy se na křesťanských portálech budou objevovat zaručené rady na kvalitního prezidentského kandidáta. Se svojí trochou do mlýna přijde angažovaný představitel velké evangelikální denominace, překladatelé Bible, pastor velkého sboru a samozřejmě editoři nejčtenějšího naddenominačního časopisu. Jejich názory se budou shodovat s doporučeními hlavních médií a s kandidátem navrženým nestrannou a vyváženou veřejnoprávní televizí a rozhlasem. Jistě své nezávazné přání vyjádří i lídři velmocí, jako EU a USA. Nebudu sice podobně doporučovat konkrétního kandidáta, ale dám několik rad, které jistě povedou ke stejnému závěru. Koho by tedy měl volit křesťan? Nabízím základní desatero:
|
poslal LD Nějak mi nefungují kdoví proč soukromé zprávy, tak jsem z plánované odpovědi jednomu nejemenovanému diskutérovi vyrobil článek, který bude pojednávat o vztahu biblického Ježíše k násilí a zbraním.
|
poslal Frantisek100 · 1V Cesareji žil
nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský.
· 2Byl to člověk
zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči
židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.
· 3Ten měl kolem
třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází
a volá na něj: „Kornélie!“
· 4Pohlédl na něj
a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé
modlitby a almužny a pamatuje na tebe.
· 5Vyprav hned
posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.
· 6Bydlí u Šimona
koželuha, který má dům u moře.“
Tato kapitola začíná v Cesareji asi padesát kilometrů od Joppe.
Kornelius byl Říman a z hlediska židů
tedy okupant, pohan a nepřítel. I když vojenský velitel velel stovce vojáků a byl Říman, měl víru v
Boha. Nevíme přesně jakou, ale věřil v jediného Boha on i celá jeho rodina. Jeho zbožnost lze posoudit i podle toho, že to
byl člověk, který se pěkně choval i k židovskému lidu. Nevíme, zda znal jejich
náboženství, ale byl k nim štědrý. Asi dával zchudlému lidu almužny. Možná, že
třeba částečně i uvěřil Bohu v judaismu, ale nepodnikl nic, aby se stal
proselytou. Ostatně by to pak ohrozilo i
jeho vojenskou funkci. Má zvláštní vidění. Je ujištěn andělem, že ho Bůh má rád
a dává mu příkaz, aby si nechal poslat pro Petra. Určitě to nebyla náhoda, ale
Boží vedení, které mělo význam i pro
apoštola Petra. Bůh si své lidi najde všude a v tomto případě si našel římského
velitele.
·
7Když odešel
ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného
vojáka ze své stráže,
· 8všechno jim
vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
Vidíme, že Kornelius působí svým životem i na některé svoje
vojáky, kteří jsou zbožní jako jejich velitel. Právě jednoho z nich a dva sluhy pošle do Joppe, aby vyhledali
Petra.
·
9Druhého dne,
právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu,
aby se modlil.
· 10Pak dostal
hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
· 11Vidí, jak
se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou
spouštějí za čtyři cípy k zemi.
· 12Byly v ní
všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
· 13Tu k němu
zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
· 14Petr
odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a
znečišťuje.“
· 15Ale hlas se
ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
· 16To se
opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
· 17Zatímco
Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým
poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty.
Petr okolo poledne vystoupil na rovnou střechu Šimonova domu
v Joppe, aby se modlil. Měl právě hlad a chtěl se najíst. Dole pod střechou možná připravovali jídlo a jeho vůně doléhala až k němu. On však
najednou upadl do vytržení, měl vidění. Viděl jak sestupuje z nebe jakési
prostěradlo svázané za čtyři rohy a plné mnoha druhý zvířat včetně čistých i
nečistých. A hlas z nebe ho pobouzí, aby zabil zvíře a jedl. Petr věděl, že
podle Mojžíšova zákona se Židům zakazuje jídlo z nečistých stvoření. Petr se najednou
přirozeně brání, že nikdy nejedl nic, co není košer. Jenže Bůh na jeho bránění
odpoví větou, kterou třikrát opakuje.
„Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
Jaký význam mělo toto
vidění? Týkalo se jen pokrmů? Nemělo hlubší význam? Bůh chtěl víru v Krista dát
i pohanům. Petr se jako Žid díval na pohany jako na nečisté, nepřátele a cizince a tedy tím jako na bezbožné. Bůh
však chtěl toto myšlení Petra změnit. I pohané měli obdržet Ducha Svatého jako Židé. Měli padnout všechny
rozdíly mezi lidmi podle původu a náboženství. Všichni v křesťanském
společenství si jsou rovni. Petr přemýšlí o vidění a najednou k bráně domu
dorazí Kornelovi služebníci a hledají
právě Petra.
·
18zavolali a
ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.
· 19A Petr
stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a
hledají tě;
· 20sejdi hned
dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
· 21Petr tedy
sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou
přišli?“
· 22Oni
odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v
jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a
rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“
Ještě než je Petr přivítal, působení Ducha pokračovalo
slovy, že ti tři lidé přišli na popud Ducha Božího a že se jich nemusí obávat. Petr
sešel dolů je přivítat a dozvěděl se, že je posílá římsky velitel,
proto také jeden z mužů měl asi na sobě vojenskou uniformu. Vyptával se jich víc a víc a dozvěděl se mnoho i o jejich
veliteli, kterého mu tihle tři muži vychválili. Dozvěděl se i o andělu, který se
Korneliovi zjevil a vedl ho právě k tomuto vyslání mužů k němu. Petr se také dozvěděl, že Kornelius chce něco od Petra slyšet. To něco nemohlo být nic jiného než Evangelium.
Petr možná nikdy neslyšel tak pěkně hovořit o římských okupantech, o tom, že
jak je tento římský velitel spravedlivý
a věří v jediného Boha.
·
23Petr je
zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr
vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.
· 24Nazítří
přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a
nejbližší přátelé.
· 25Když chtěl
Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.
· 26Ale Petr
jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“
· 27Za rozhovoru
vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.
Do Casareje je to z Joppe den cesty, proto je nechal Petr u
sebe přenocovat a druhý den vyrazili na cestu. Vzal si sebou jako doprovod i
několik bratrů v Kristu. Když přijeli k velitelovu domu, musel být Petr nesmírně
překvapen. Kornelius padl před ním na kolena a poklonil se mu. Stalo se tak
veřejně bez ohledu na to, jaké to pro Kornélia bude mít následky. Petrovi to až
bylo nepříjemné. Cítil, že si nezaslouží takovou poctu. Když vešli dovnitř
domu, čekalo na Petra mnoho lidí. Musíme se uvědomit, že to byli lidé římského
původu, a tedy pohané. V takové společnosti Pavel asi dosud nebyl.
·
28Promluvil k
nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je.
Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním
poskvrňuje nebo znečišťuje.
· 29Proto jsem
také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k
tomu měli důvod.“
V úvodu svého proslovu Petr přítomné upozornil, že není
dovoleno, aby se židé a pohané takto vzájemně
stýkali, ale hned na to sdělil to, co mu Bůh ukázal. Petr totiž nyní sdílí něco jiného, než se dříve učili. Tu
změnu v něm způsobil Bůh, který mu ukázal, že stykem člověkem se nikdo
neznečistí a neposkvrní. Proto jsme přišel a ptám se na důvod, proč jste pro
mne poslali.
· 30Kornélius
odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě
odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu
· 31a řekl:
‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.
· 32Vyprav
posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha
Šimona u moře. ‘
· 33Hned jsem
tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni
před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“
Kornélius popsal svoje vidění. Vlastně se také přiznal, že se
modlil k Bohu, takže to vidění nebylo náhodou, ale Boží odpovědí na Kornéliovu
modlitbu. Za tím vším stojí tedy Bůh, ve kterého Kornélius věří a Bůh také se
prostřednictvím Petra bude k němu, k nim
mluvit.
·
34A Petr se
ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
· 35ale v
každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
· 36To je ta
zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu.
On je Pánem všech.
· 37Dobře víte,
co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan.
· 38Bůh obdařil
Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a
uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
· 39A my jsme
svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na
kříž a zabili.
· 40Bůh jej
však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se –
· 41nikoli
všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme
s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
· 42A uložil
nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za
soudce živých i mrtvých.
· 43Jemu
všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy
každému, kdo v něho věří.“
· 44Ještě když
Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
· 45Bratří
židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha
svatého.
·
46Vždyť je
slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:
· 47„Kdo může
zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“
· 48A dal
pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich
zůstal několik dní.
Petr uvedl své slovo poctivým doznáním, že dosud uvažoval
jinak, ale nyní poznává, že Bůh nepřijímá člověka za základě jeho národnosti, ale jde mu o upřímné a
kající srdce. Nezáleží na tom, zda je to Žid či pohan. Petr dále připomíná, že poselství evangelia
bylo nejprve adresováno Židům, ale Kristus je Pánem všech, Židů i pohanů. Vše
začalo v Galileji Janem Křtitelem a pak
přišel Ježíš pomazaný Duchem Božím, vedl život nesobecké služby, činil dobře,
uzdravoval všechny, kteří trpěli i pod rukou ďábla. Apoštolové s tímto Ježíšem byli svědky toho,
co konal. Putovali s nim po celém
Judsku. I když žil Ježíš dokonalý život, byl pověšen na dřevo a zabit. Ale Bůh
ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a toho Ježíše pak vidělo mnoho svědků z řad
věřících. A byli to i apoštolové, kteří s Ježíšem jedli a pili, mohli se ho dotknout a viděli, že má fyzické, tedy materiální tělo. Pán Ježíš pak apoštoly
pověřil , aby o Pánu Ježíši rozhlašovali, že je Soudce živých i mrtvých. Syn
člověka bude soudit židy i pohany. A nejdůležitější nebyla poznámka o soudu,
ale o nejdůležitější pravdě evangelia,
že soudu se lze vyhnout vírou v Mesiáše.
Ti, kteří uvěří v Mesiáše, přijmou odpuštění hříchů, se soudu vyhnou. A tato
nabídka platí i pro pohany.
Ještě během Petrova projevu se stalo něco, co Petr nečekal. Na
přítomné sestoupila Boží moc , Duch svatý. Nastal zvláštní stav. Posluchači se
začali se chovat jako ve vytržení. Jde o stav, v němž činnost smyslů je
zastavena. Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází
z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo
„vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav
oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec
vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem,
nekonečnou existencí a božskou dokonalostí. V tomto stavu je
egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým
vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému
aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost
vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských
světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem
extáze. K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit
stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází
dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení
je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký
a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru. Bytost v extázi
se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně
s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání
Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem.
A tomu odpovídají určité vnější hlasové
projevy. To se stalo zde.
Když to Petr spatřil, bylo mu jasné, že tohle, co následovalo po jeho
projevu, nemohlo být způsobeno jinou silou než Duchem Božím. On i jeho bratři
žasli na novým poznáním, že Duch svatý může být vylít i na pohany. Jak je to
možné aniž by se napřed stali židovskými proselyty. Petr okamžitě vycítil, že je to důkaz, že Bůh
nedělá rozdílu mezi Židy a pohany, a
proto nabídnul křest. Všichni domácí a Kornelius byli pokřtěni. A nebylo k tomu
třeba žádné dodržování Zákona a ani obřízka, žádný židovský rituál či obřad. My
se již o tomto Římanovi dál nic více nedočteme. Určitě se jako jiní vojáci
časem musel vrátit do Říma a třeba
působil v tamější křestanské komunitě. Jak dál žil se už nedozvíme. Petr zde v Cesareji na
pozvání svých nových bratří v Kristu zůstal ještě několik dní a pak ho
čekalo svědectví o této cenné zkušenosti mezi bratřími a apoštoly v Jerusalemě.
|
poslal Frantisek100 Většina křesťanů zná dobře tento popis události:
·
32Spolu s ním
byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
· 33Když přišli
na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho
pravici a druhého po levici.
· 34Ježíš řekl:
„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.
· 35Lid stál a
díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání
sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“
· 36Posmívali
se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet
· 37a říkali:
„Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“
· 38Nad ním byl
nápis: „Toto je král Židů.“
· 39Jeden z
těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň
sebe i nás!“
·
40Tu ho ten
druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému
trestu.
·
41A my jsme
odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého
neudělal.“
· 42A řekl:
„Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“
·
43Ježíš mu
odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Snažím si
představit, že jsem tam jako neviditelný pozorovatel, který dopředu nezná
děj. Přišel jsem zrovna, když už poprava
začala. Pozoruji lidi kolem. Římské vojáky spíše zajímá Ježíšův oděv, z něhož
byl vysvlečen.
Ostatní vojáci se
posmívají a ještě ubožákům na kříži zvětšují utrpení tím, že místo vody
podávají houbu napuštěnou octem.
Jak to, že Bůh nezasáhne, aby zachránil svého Syna a
zabránil jeho strašnému ponižování. Visí nahý, vyčerpaný i krvácející po
ranách.
Je asi ticho.
Všichni pozorují, jak se budou ti tři na
kříži chovat. Možná, že mezi těmi, co to pozorují , jsou prostí čumilové, kteří ani neví nic o
Pánu Ježíši, ale jsou všude, kde se něco děje. Kde jsou však ti, kterým Pán
Ježíš zachránil život a zdraví? Popravu přišli zkontrolovat i členové velerady,
která vydala Ježíše na popravu. Mají libý pocit a důkaz, že tento slabý nahý
muž nemůže být Synem Božím, za kterého se vydával. Vysmívají se.
V hloučku plačících žen je s matkou
Marií mladičký učedník Jan. Kde vzal tu odvahu přijít a kde
jsou ostatní učedníci? Jistě netuší, že on jediný přežije všechny své
učedníky a Bůh mu jeho statečnost ocení
jeho dlouhým životem, kdy vydrží i všechna protivenství a dá mu nahlédnout do
budoucnosti.
O čem si ti tři povídají ?
Je to zvláštní,
protože oba dobře ví, kdo je Ježíš. Slyšeli, že je Mesiáš a Boží Syn. Jak by se jim teď hodilo, kdyby to byla
pravda. To by je určitě zachránil, ale každý věří jinak. Jeden z nich však chce důkaz, kterým je jejich
záchrana. Dokonce začne Ježíši vyčítat, co je to za Mesiáše, když neumí pomoc
sobě a jim. Vůbec nemá svědomí, aby litoval toho, co napáchal a za co je
odsouzen. Ten druhý také věří v Mesiáše,
ale jinak. Především ho trápí vlastní svědomí
a má úctu k Bohu. Napomene druhého a veřejně vyzná svoji vinu a Ježíšovi nevinu. A věří, že Bůh je spravedlivý a že tento Ježíš
se dostane do nebe, bude vzkříšen, oni na to nárok nemají, oni si zaslouží smrt
i peklo. Naposled , než mu dojdou síly mluvit, promluví k Ježíši.
V jeho slovech je aspoň prosba, aby si na něj Pán Ježíš v nebi
vzpomněl.
Co asi prožíval Pán Ježíš?
Zdá se, že všichni snad ztratili víru. Kdo z lidí pod
křížem věří v Ježíšovo Božství? Jan
s ženami kolem sebe spíše prožívají žal a smutek a ani si neuvědomují, co
Pán Ježíš řekl o své smrti i vzkříšení. Je to napjatá emoční chvíle.
Jeden z mužů na kříži učinil veřejné pokání uvěřil
v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího.
Tady na kříži je základ křesťanství. Pokání, uvědomění si
svého hříšného stavu a uvěřit v Krista. A to Bohu stačí, aby člověk byl
pro věčnost zachráněn.
|
poslal Willy Z internetu: Ježíš se o politiku nestaral? Evangelia ve svém popisu Ježíše Krista stačí k tomu, abychom uvěřili, ale zdaleka nepopisují všechny jeho skutky. Na to by nestačily ani všechny knihy světa. A nestačí ani k tomu, abychom postihli veškerou délku a šířku, výšku i hloubku Jeho plnosti, z níž všichni přijímáme. Tu můžeme postihnout pouze spolu se všemi svatými napříč věky.
|
|
|