Grano Salis

Petr uvedl své slovo poctivým doznáním, že dosud uvažoval jinak, ale nyní poznává, že Bůh nepřijímá člověka za základě jeho národnosti, ale jde mu o upřímné a kající srdce. Nezáleží na tom, zda je to Žid či pohan. Petr dále připomíná, že poselství evangelia bylo nejprve adresováno Židům, ale Kristus je Pánem všech, Židů i pohanů. Vše začalo v Galileji Janem Křtitelem a pak přišel Ježíš pomazaný Duchem Božím, vedl život nesobecké služby, činil dobře, uzdravoval všechny, kteří trpěli i pod rukou ďábla. Apoštolové s tímto Ježíšem byli svědky toho, co konal. Putovali s nim po celém Judsku. I když žil Ježíš dokonalý život, byl pověšen na dřevo a zabit. Ale Bůh ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a toho Ježíše pak vidělo mnoho svědků z řad věřících. A byli to i apoštolové, kteří s Ježíšem jedli a pili, mohli se ho dotknout a viděli, že má fyzické, tedy materiální tělo. Pán Ježíš pak apoštoly pověřil , aby o Pánu Ježíši rozhlašovali, že je Soudce živých i mrtvých. Syn člověka bude soudit židy i pohany. A nejdůležitější nebyla poznámka o soudu, ale o nejdůležitější pravdě evangelia, že soudu se lze vyhnout vírou v Mesiáše. Ti, kteří uvěří v Mesiáše, přijmou odpuštění hříchů, se soudu vyhnou. A tato nabídka platí i pro pohany. Ještě během Petrova projevu se stalo něco, co Petr nečekal. Na přítomné sestoupila Boží moc , Duch svatý. Nastal zvláštní stav. Posluchači se začali se chovat jako ve vytržení. Jde o stav, v němž činnost smyslů je zastavena. Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo „vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem, nekonečnou existencí a božskou dokonalostí. V tomto stavu je egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem extáze. K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru. Bytost v extázi se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem. A tomu odpovídají určité vnější hlasové projevy. To se stalo zde. Když to Petr spatřil, bylo mu jasné, že tohle, co následovalo po jeho projevu, nemohlo být způsobeno jinou silou než Duchem Božím. On i jeho bratři žasli na novým poznáním, že Duch svatý může být vylít i na pohany. Jak je to možné aniž by se napřed stali židovskými proselyty. Petr okamžitě vycítil, že je to důkaz, že Bůh nedělá rozdílu mezi Židy a pohany, a proto nabídnul křest. Všichni domácí a Kornelius byli pokřtěni. A nebylo k tomu třeba žádné dodržování Zákona a ani obřízka, žádný židovský rituál či obřad. My se již o tomto Římanovi dál nic více nedočteme. Určitě se jako jiní vojáci časem musel vrátit do Říma a třeba působil v tamější křestanské komunitě. Jak dál žil se už nedozvíme. Petr zde v Cesareji na pozvání svých nových bratří v Kristu zůstal ještě několik dní a pak ho čekalo svědectví o této cenné zkušenosti mezi bratřími a apoštoly v Jerusalemě.

	Hledej
	Je a svátek má Erika. Vytvoření registrace