Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zuzana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16190, komentáře < 7 dní: 266, komentářů celkem: 397080, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 155 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Frantisek100
rosmano
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108995257
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Přijmout Ježíše
Vloženo Středa, 25. leden 2012 @ 15:35:44 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal cizinec

Křesťané nesou dějinami zvláštní moc. Říkáme jí Evangelium.
Je to moc k záchraně každého, kdo uvěří v Ježíše Krista a
přijme ho do svého života.

Spolu s nimi jde od počátku také zpráva o tom hrozném dni Páně a o soudu národů,
který se už neúprosně blíží. Lidé neví, kdy ten den přijde, ale vnímají, že se
blíží a hledají z něj různými cestami únik.

Křesťané dostali do vínku také jednu Cestu. Na svém počátku přijali křesťané tu
zvěst, že Pánem a soudcem v tom hrozném dni ustanovil Bůh Ježíše Krista, kterého
lidé zabili. Jenže smrt Ježíše neudržela a byl vzkříšen a žije.

A tak křesťané jdou a o Ježíši a jeho díle lidem svědčí.

Říkají:



"Ježíš zemřel za tebe, za tvoje hříchy. Ale už není mrtvý na kříži. Ježíš je
živý, protože byl vzkříšen, můžeš ho poznat. Já jsem ho taky poznal a on udělal
v mém životě mnoho dobrého. Kdybych Ježíše neměl, kde bych dneska byl ... Jestli
chceš, budu se za tebe modlit, aby Ježíš přišel do tvého života a poznal jsi,
jaký je."

Dost často křesťané také citují některá slova Ježíše:

"Ježíš slíbil, že přijde k tomu, kdo o to stojí. Když za tebe zemřel Ježíš,
můžeš být očištěn od svých hříchů a přijít k Bohu. Ježíš překlenul tu propast
hříchu. Poslechni si, co Ježíš říkal: 'Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli
uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se
mnou.' To je o tvém srdci. Když otevřeš svoje srdce, Ježíš přijde na návštěvu."




A lidé pak na ta slova reagují různě.

U nás okolo Prahy se obvykle zpočátku těm slovům vysmějí, zvláště pokud člověka,
který je říká, neznají. Nebo pokud jsou spoutaní nějakým druhem ideologie. Jsou
také mnozí, kteří se nachází v situaci, kdy hledají smysl života, hledají Boha.
Ti přijímají ta slova rádi a s vděčností, poslouchají a přemýšlejí nad nimi, i
když je berou s rezervou.


Ta slova o hříchu lidé obvykle moc nevnímají, ale to o Ježíši jim zní nadějně.
Někteří lidé svolí k modlitbě, nebo se třeba sami modlí k Ježíši a řeknou, že by
ho rádi poznali a pozvou ho na návštěvu. Křesťané se pak za ty lidi modlí.

V té modlitbě je moc.

Ježíš přijde do jejich života a chodí s nimi. Ti lidé ho pak pozvou na různá
místa svého života. Ježíš jim pomůže kousek po kousku uklidit život, třeba i kus
srdce a duše, uzdraví tělo, dovede je k Bohu. Lidé poznávají, že Bůh je živý, že
jedná v životě, odpovídá na modlitby, pomáhá.

Tihle lidé jsou nadšení a stávají se sympatizanty křesťanství. Mluví o Ježíši a
o tom, co s Ježíšem zažili, říkají to těm křesťanům i lidem okolo sebe. Dojdou
se podívat do církve a vnímají moc Ducha svatého, prožívají věci, které v životě
nezažili.

Jenže velmi, velmi brzo po začátku takového chození s Ježíšem lidé poznávají, že
Bůh je také svatý, oddělený od každého hříchu, od každé nepravosti, zvrácenosti,
zločinu, špíny. Poznávají, jak to mysleli ti křesťani když na začátku mluvili o
hříchu, který člověka odděluje od Boha a že to mysleli vážně. A tohle oddělení
si Ježíš nenechá pro sebe, ale člověku ho ukazuje. Probouzí svědomí, které
ocejchoval svět ke svojí potřebě, ukazuje špatnosti v životě člověka.

Navíc se k tomu přidá to, že reakce okolního světa na jejich nadšení z Ježíše
nebývá zrovna pozitivní. Jejich nejbližší si začnou myslet, že se z nich stali
sektáři (a občas mají pravdu). Jejich kamarádi se na ně dívají jako na podivíny.



Pak dochází na lámání chleba (jak se tomu hezky česky říká)



V téhle situaci se lidé zachovají opět různě.


Jedni si v tu chvíli řeknou: 'Dost bylo Ježíše. Stačilo. Odsud až podsud. S
Ježíšem to bylo príma, zajímavé, ale šťourá se mi do toho, kam by lézt neměl.
Kromě docela zajímavých věcí jsou s ním jen samé problémy. Svůj život si chci
řídit sám a žít podle sebe. Nechci si nechat vzít svobodu. Mám svojí
individualitu (smilstvo, lež, modly, ...) a tu mi nikdo nevezme.' Ježíš takové
rozhodnutí respektuje a potichu z takového života vycouvá.



Pak jsou ale lidé, kteří jsou přizpůsobiví a jejich dosavadní život je tolik
neváže. V církvi poznali přátele, kteří se k nim hezky chovají a řeknou si: 'Měl
bych se taky hezky chovat. Je to dost hrozné, jak žiju. Budu se snažit, abych se
zlepšil.'

Tak se zapojí do církevního života, učí se, jak se chovat.

Brzy narazí na to, že křesťanem se člověk stává křtem. Tak se připravují na
křest. Projdou si s někým pokání, pěkně krok za krokem, od dětství až do
dospělosti. Zpytují svědomí, procházejí různé seznamy hříchů, přicházejí na to,
že spoustu věcí asi udělali špatně. Ale už se to nedá vrátit. Někteří to
zjištění dokonce přiznají i navenek.

Pak dojde na křest, slavnostní okamžik života.

A pak už je tu křesťanský život.

Těžké a náročné břemeno, které jde zvládat jen s vypětím všech sil a pevné vůle.
Všimnou si, že v církvi se košilatým vtipům nikdo nesměje, tak si je nechají
nadoma a postupně se snaží je neříkat. Ani sprostá slova a občasná zakletí
nefungují tak jako ve světě, tak je potřeba se držet. Na cigarety se taky lidé v
církvi dívají divně, tak člověk kouří už jen venku, daleko od lidí.

Taky je nutné zapojit se do života církve. Chodit na shromáždění a akce sboru,
biblické hodiny, pomáhají, evangelizují. To zabere hodně času a energie, není
síla přemýšlet nad něčím jiným, ani se to neočekává. Spaseni budou jen ti
dokonalí.

Čtou si různé knihy a brožury "Jak být správným křesťanem" či "Sedmnáct kroků ke
křesťanské dokonalosti". Mnozí jsou systematičtí a vezmou jeden krok za druhým a
snaží se napravit svůj život. Někteří mají pevnou vůli, nebo jim na vztazích v
církvi záleží, tak se snaží hodně.

Ti silní s dostatečně pevnou vůlí to pak vydrží i roky, v dobrém až do konce.
Postupně v církvi rostou jak v chování, tak v pozicích a stávají se lepší a
lepší, učí se zvládat sama sebe, vztahy, lidi kolem sebe, potlačovat hříchy,
vzbuzovat ctnosti, řešit těžší a těžší úkoly.

A když už to všechno v dobrém vydrží a zvládnou až do konce, tak mají po určité
době dostatek znalostí a sebevědomí, aby mohli učit další. Píší pak knihy o tom,
čeho a jak dosáhli či pomocné brožury "třiatřicet kroků ke správnému
křesťanství". Také se naučí rozpoznávat dobro od zla, a mohou tak všechny
ostatní okolo sebe učit, co je správné učení, co je dobré a co zlé, co dělají
dobře a co špatně a jak se mají chovat.

Ti středně silní a slabší se to křesťanství také snaží žít, někdy to vydrží také
i roky. Ale nevydrží v dobrém až dokonce a časem odpadnou. Vědí, že to
nevydrželi, tak nepíší ani knihy, ani brožury.





 
No a pak jsou lidé, kteří chodí chvilku s Ježíšem, krátkou nebo dlouhou dobu,
poznají hrůzu hříchu a svatost Boha a řeknou si:

'Stojí mi ten život tady za to? Má to vůbec bez Ježíše cenu? Vždyť ten život bez
Boha je nanic. Ježíš za mne zemřel, dal svůj život, aby mohl být se mnou. Mám
tedy pro něj obrovskou hodnotu. Větší, než si dokážu představit.'

'Co že to říkali ti křesťané o hříchu? Že mne odděluje od Boha? A že jen Ježíš
dokáže hříchu člověka zbavit? Že mnozí dokážou změnit trvale srdce člověka, ale
jen Ježíš k lepšímu? Asi budou mít pravdu, vnímám, že jsem opravdu daleko od
Boha a nikdy se k němu nedostanu.'


A tak jdou, pokoří se před Bohem, rozhodnou se dát stranou hřích a vyměnit ho za
Ježíše. A to rozhodnutí uzavřou do prastaré, letité smlouvy.


"Ježíši, děkuju ti, že jsi za mne umřel. Věřím, že jsi živý a děkuju ti, žes mi
dal poznat svůj život. Uvědomuju si, že jsem ztracený ve světě a nemám co bych
dal, než můj život. Tak ti ten můj život vydávám, prosím tě, Ježíši, veď mě,
ukazuj mi co mám dělat. Nechi už žít pro sebe a svoje sobectví, chci žít jen pro
tebe, život bez tebe mi nedává smysl."


To slovo pak pro ně není prázdná fráze a hrozný omyl, ale je v něm život.
Protože to slovo počalo v srdci člověka z něčeho věčného a ne z pomíjivých věcí,
tak je začátekem života, který nekončí.


A tihle lidé pak chodí po světě a všude mluví o Ježíši a o tom, co udělal v
jejich životech.



Když se jich pak někdo zeptá na jejich naději, tak říkají:

"Ježíš zemřel za tebe i za mne, za tvoje i moje hříchy. Ale už není mrtvý na
kříži. Ježíš je živý, protože byl vzkříšen, můžeš ho poznat. Já jsem ho taky
poznal a on udělal v mém životě mnoho dobrého. Kdybych Ježíše neměl, kde bych
dneska byl ... Jestli chceš, budu se za tebe modlit, aby Ježíš přišel do tvého
života a poznal jsi, jaký je."


A tohle neříkají proto, že by si mysleli, že se jednou návštěvou nějakého
chlápka, co byl mrtvý a vstal, něco změní.

To slovo říkají v naději, že další člověk, který pozná Ježíše, vydá Ježíši svůj
život tak jako oni a Ježíš ten život od základu  promění.


Podobná témata

Zamyšlení

"Přijmout Ježíše" | Přihlásit/Vytvořit účet | 16 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Přijmout Ježíše (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 25. leden 2012 @ 17:20:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezky, srozumitelně a pravdivě popsané. V jistém slova smyslu obdivuji tu druhou skupinu, která dovede na sobě takhle zapracovat i bez naplnění Duchem sv. a vydržet na Sínaji i několik let, aniž by pociťovali potřebu přistoupit k Siónu a k trůnu milosti...



Re: Přijmout Ježíše (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 26. leden 2012 @ 08:46:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nádherné, nádherné, musím si to vícekrát přečíst. Chtěl bych patřit k té poslední skupince a hlavně vydržet!!!




Re: Přijmout Ježíše (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 26. leden 2012 @ 17:05:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc pěkný článek, Toníku. Nechci rejpat a hrabat se v detailech, ale opravdu věříš poslední větě z následujícího odstavce?

Jedni si v tu chvíli řeknou: 'Dost bylo Ježíše. Stačilo. Odsud až podsud. S 
Ježíšem to bylo príma, zajímavé, ale šťourá se mi do toho, kam by lézt neměl. 
Kromě docela zajímavých věcí jsou s ním jen samé problémy. Svůj život si chci 
řídit sám a žít podle sebe. Nechci si nechat vzít svobodu. Mám svojí 
individualitu (smilstvo, lež, modly, ...) a tu mi nikdo nevezme.' Ježíš takové 
rozhodnutí respektuje a potichu z takového života vycouvá.

Já totiž ne. Z vlastní zkušenosti bych si dovolil tvrdit, že Ježíš a Bůh nikdy z ničího života nevycouvá. "Zkouší" stále nové a nové cesty, jak by zaklepal každému na dveře tak, aby je dotyčný/á konečně dokořán otevřel/a.



Re: Přijmout Ježíše (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 28. leden 2012 @ 10:29:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
'Stojí mi ten život tady za to? Má to vůbec bez Ježíše cenu? Vždyť ten život bez 
Boha je nanic. Ježíš za mne zemřel, dal svůj život, aby mohl být se mnou. Mám 
tedy pro něj obrovskou hodnotu. Větší, než si dokážu představit.'

Mne tento odsek pripadá ako keby človek bol dôležitejší ako Kristova 
prelita krv na kríži.
Ako keby človek bol pán a Kristus sluha.
Kristova obeť ma obrovskú hodnotu a nie človek.

Celý život kresťana sa má točiť okolo oslavy a vyzdvihovania Krista a jeho obete a
nie okolo vyzdvihovania človeka.






Stránka vygenerována za: 0.23 sekundy