Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Drahoslav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16084, komentáře < 7 dní: 156, komentářů celkem: 389882, adminů: 60, uživatelů: 5030  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 56 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106906763
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Křesťané opustili veřejný prostor
Vloženo Pondělí, 20. leden 2014 @ 18:55:28 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal unshaken

Vánoce jsou vždy příležitostí, kdy věřící obec očekává masivní příchod bezvěrců do kostelů a sborových lavic. A to právem, neboť v tomto čase bývají kostely plné – určitě na Štědrý den. Jenže, přišli tam ti lidé proto, že je přitáhla dobrá zpráva, tedy evangelium?



Proč přišli do kostela

Určitě nevěřící ve vánočním čase dobrá zpráva do církevních lavic nepřitáhla. Z větší části o ní ani neslyšeli. Dobrými zprávami jsou pro ně úplně jiné zvěsti, nejspíš dobrá, bohatá večeře a to, že manželka či manžel dnes tolik nenadává. Návštěva kostela je pak přitažlivá stejně, jako každá jiná společensky zajímavá událost. Navíc se lze při této příležitosti obeznámit s mnohými historickými relikviemi, poslechnout si kněze vystrojené do zvláštních rouch a shlédnout fresky a obrazy, které dozajista stojí milióny. Když je již o sakrální výzdobě zmínka, naprostá většina, tedy pokud nejde o studovaného umělce, ani netuší, co ty výjevy představují. Bezvěrci se také při bohoslužebných obřadech ke svému podivení setkávají s jakýmisi lidmi, kteří dokáží bezchybně s jinými, evidentně ze stejné branže, recitovat jakési verše, od nichž očekávají, že jim přinesou nějakou úlevu. To oni by je také klidně odříkali, kdyby mohli věřit že jim pomohou třeba ke zvýšení příjmů, případně aby se na ně ty mladé lepily nebo ti statní mládenci obletovali. „No nic, je to tak“, říkají si, když opustí prostor církve, „viděli jsme, jak naši předkové primitivně dělali hejblátka ve vyřezávaných betlémech, jak se piplali s obrazy, zatímco my to máme bleskově v HD rozlišení, bez námahy. A dokonalejší hejbací věcičky kdykoliv si vzpomeneme. A ti zvláštní usměvaví lidé, ti patří k tomu církevnímu koloritu. Jsou sice jak ti dinosauři, kteří nejspíš věří na nějaké pohádky, jako my, když jsme byli malí. Teď však již jsme velcí, jdeme s moderní vědou a technikou, a i společensky jsme free, cool a in (zkráceně fríkůlíni – pozn. autora). Bylo to pěkné, dokonce nás to přivedlo k rozhodnutí, že v létě budeme v prohlídkách starožitností pokračovat na některém hradě či zámku. Na mnohých se totiž předvádějí i historické souboje.“

Někteří z nás jsou utrmáceni službou. Kazatelé neustále vymýšlejí přitažlivá témata, organizují se akce pro mládež, maminky, a ti odvážnější zvažují i službu v cizích zemích. Některé církevní denominace mají službu skutky jako svou zásadní ideu. Nemá smysl to rozepisovat. Bez ovoce nás nikdo od jiných nerozliší a my se přece máme snažit, abychom rozlišitelní byli. Jenže já píši o naší zemi plné bezbožníků, kde bychom rozlišitelní být měli poměrně snadno. Ale je tomu skutečně tak? Nejen mně ale i jiným připadá, že jsme vnímáni nejspíš jako historické relikvie odtržené od reality dnešní doby, jako zbytek dinosaurů blízkých k vyhynutí, neboť nejsme schopni přizpůsobit se novým podmínkám. Ostatně, vžijte se do nevěřícího tuzemce odchovaného běžnou školou. Co ho může napadnout, když ho nějaká zvláštní příležitost přivede do kostela, neřku-li do nedělního shromáždění? Vždyť ani naši nevěřící nejbližší nejsou seznámeni se základními idejemi křesťanství, jak potom mohou porozumět sakrálním symbolům? Nevěříte-li, zkuste si to sami ověřit. Když se řekne církev, většině lidí se vyjma kostela vybaví hospic, do kterého odložili své staré rodiče, nebo charita pro hladem nebo válkou postižené země. Někteří si církev dokonce spojují s příspěvky, kterými si jednou dvakrát za rok chlácholí egoistické já, v jejich mysli tím převedené do velkoryse dobrého dárce blaha.
Jenže církev je Kristova. Kam se ztratil při vyřčení slova „církev“ v myslích nevěřících Kristus?

 
Křesťané vyklidili veřejný prostor
 
Je to pravda. Málokdo o křesťanech uslyší v záplavě balastu, který lid tohoto světa neustále obklopuje. V televizních kanálech, které tvoří doménu života lidí – někteří tu bednu zapnou ráno a vypnou v noci – jsou zaplavováni přehršlí nejrůznějších pitomostí, od bezvýznamných nikam nevedoucích řečí, až po fantasmagorie hodné k zařazení do psychických úchylek. Přitom je zajímavé, že čím dál větší mediální prostor mají různí šarlatáni, vědmy a lidé vynalézaví v oblbovacích praktikách, jak se například každý mohl nedávno přesvědčit o mimořádné sledovanosti osoby a díla falzifikátora dějin a faktů, mystifikátora stovek miliónů lidí - autora knihy „Šifra mistra Leonarda“.

Opravdu, my žijeme (alespoň tak soudím podle sebe) v přesvědčení, že jsme podílníky na šíření dobré zprávy a ta se šíří po celém světě. Je to mylné přesvědčení. Určitě to negativní tvrzení platí v našich končinách. Nikdo o nás neví, a pokud ano, tak jen proto, že ty ostatní neustále obtěžujeme našimi řečmi o Bohu. No, zkusme po dobu jednoho měsíce svůj obvyklý pozdrav „Dobrý den“ doplnit přáním Božího požehnání a brzy poznáme, jak je tento svět ovládaný satanem. Ani Boží požehnání si nedopřeje!

Abych nezdržoval, odkazuji na podnětný článek. Je zde. Hned v prvním odstavci to autor Alexandr Tomský popisuje. Nehleďme na autora, sám se považuje za znalce tomismu (učení Tomáše Akvinského). Vnímejme obsah sdělení. A povšimněme si, jak křesťany vyprázdněného veřejného prostoru využívá satan k ještě dokonalejšímu ovládnutí světa. Povšimněme si také nepřátelské role humanistů. Snad jejich příznivcům dojde, jaká je satanova role. Nelze nic namítat proti službě bližním v nouzi, jak nás učil Ježíš, ten ukřižovaný. Ale humanistům jde o polepšení světa lidskou vládou, bez Boha. Tuhle bezbožnou úchylku, která se vloudila i do křesťanství, odhalil již dávnou Augustin. My ji nazýváme pelagianismus, nebo semipelaginanismus, podle míry bezbožného vkladu. Ani Boží nepřítel není pohádkově vybarvený rohatý čert, v českých kotlinách navíc přihlouplý, ale pořádkumilovný ochránce lidí, dohlížeč nad jejich zdravím, propagátor lidských práv, ochránce menšin, považovaných těmi zlými za hříšné nebo dokonce úchyly, milovník setkávání lidí v moderních chrámech – dnes pro ty chudší v supermarketech, pro ty bohatší na plážích zajímavých destinací, milovník umění bez hranic, moderního slohu, propagátor nových směrů, dohližitel nad odpočinkem lidstva při dojemných televizních seriálech, propagátor zábavy a uvolnění od každodenní dřiny, povzbuzovatel lásky každého s každým, atd.. Satan je zkrátka velkým příznivcem člověka a má na mysli jen jeho dobro. Jak jsem kdysi slyšel přiléhavé vyjádření Otakara Vožeha, které zestručňuji: „Kdyby vládl Satan, byly by nejen ulice čisté a města bezpečná, ale také každou neděli plné kostely. Sloužily by se dokonalé mše. Jenže by nebyly určeny Bohu, nebyla by ani slovem zmínka o Kristu.“

Satan je zkrátka dokonalým napodobitelem Boha. Humanismus je dokonalým plagiátem křesťanských ctností, ovšem bez Boha, bez Krista.
Že taková napodobenina nemá dobrý základ, poznáme podle ovoce. Třeba v dnešní době můžeme v přímém přenosu sledovat destrukci rodiny v zájmu legalizace hříchu. Viz události ve Francii s pojmenováním rodičů. A Francie je a byla vždy předvojem humanismu.

Pokud Pán dá, tento článek bude mít pokračování. Chtěl bych v něm podělit o poznání, co satan neumí. Také bych chtěl napsat několik podnětů, které by mohly pomoci ke zviditelnění křesťanů. Třeba je dodáte sami a lepší.


 

Podobná témata

Zamyšlení

"Křesťané opustili veřejný prostor" | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Křesťané opustili veřejný prostor (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 21. leden 2014 @ 10:25:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To není dobrý náhled, pokud se takto díváme na lidi a nikdo se nám nezavděčí. Ať už do kostela chodí často a nebo jen zřídka. Obojí je jak se zdá špatně.

Zaplať Pánbůh za každého kdo přijde. I kdyby to byl ten největší hříšník . Vždycky buďme připraveni mu připravit vonnou koupel, obléknout krásné šaty, navléknout prsten a zabít tučné tele. Pokud jsme s Otcem pořád tak máme podíl na všem co dělá a nepotřebujeme kůzle abychom se veselili někde stranou. Třeba se ten „ohavný pohan“ bude jednou přimlouvat za nás, jestliže nás předejde a Bůh bude soudit naše poklesky stejným metrem jaký použijeme my na něho.

Letos tomu bylo u nás jako vždycky. Narvaný kostel že by jablko nepropadlo,  Jen Bůh ví kolik lidí stálo venku. Ten kdo se chtěl dostat blízko k oltáři musel přijít alespoň půl hodiny předem. Viděl jsem i dospělé dítě našich nevěřících přátel.  Byly tam veselé party pařmenů. Když začla mše tak se všichni tvářili vážně a slavnostně.

Důležitou věc nám řekl náš pan farář před přijímáním. Ke stolu Páně ať přistoupí ten kdo je pokřtěný a byl v dohledné době u svátosti smíření, neboli u zpovědi. Ostatní ať nepřistupují ale ať se spojí v duchu (nebo spíš v Duchu ?) s těmi kteří přistupují a naopak. Ať na ně myslíme. Věřím že to takhle jde i v rámci Ekumeny, i když se o ní nezmiňoval. Kdykoliv a bez překážek.




Re: Křesťané opustili veřejný prostor (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Úterý, 21. leden 2014 @ 13:23:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímalo by mně, Unshakene, jak si představuješ, že by měli křesťané "zaplnit" veřejný prostor.



Re: Křesťané opustili veřejný prostor (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Čtvrtek, 23. leden 2014 @ 11:51:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přitom je zajímavé, že čím dál větší mediální prostor mají různí šarlatáni, vědmy a lidé vynalézaví v oblbovacích praktikách, jak se například každý mohl nedávno přesvědčit o mimořádné sledovanosti osoby a díla falzifikátora dějin a faktů, mystifikátora stovek miliónů lidí - autora knihy „Šifra mistra Leonarda“.


Bojím sa,že Dan Brawn píše knihy spochybňujúce Bibliu na bjednávku Iluminátov.

Na Dana Brawna platí 92 žalm:

6  Aké veľké sú tvoje skutky, Hospodine! Preveľmi hlboké sú tvoje myšlienky.
7  Hovädný človek toho nezná, a blázon tomu nerozumie.
8  Keď aj rastú bezbožníci jako bylina, a kvitnú všetci činitelia neprávosti, je to nato, aby boli vyhladení na večné veky.

Boh sa čoskoro s týmto iluminátskym lokajom vysporiada po svojom.

Galatským 6:7  Nemýľte sa Bohu sa nebude nikto posmievať. Lebo čokoľvek seje človek, to bude i žať.




Re: Křesťané opustili veřejný prostor (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pátek, 24. leden 2014 @ 19:58:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Satan že je příznivcem člověka? A má na mysli jeho dobro? Jako chápu, jak to myslíš. Ale kdyby tohle četl hledající nevěřící, tak bude silně zmaten. Jeden týpek někde v diskuzi na jiném serveru se vyjádřil, že "se satanem je alespoň sranda". Jako jo, asi je to sranda, když tě někdo veme na kolotoč, koupí pivo, láskyplně políbí na čelo a pak ti s úšklebkem vrazí kudlu do zad a ještě se starostlivým tónem v hlase zeptá "bolí to moc?" Byl krásný, leč s úsměvem krysím, jak v jedné písničce popsal satana Kryl. 



Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy